pondělí 27. října 2008

Burgundsko v Hradci Králové podruhé

Mít možnost ochutnat skoro padesátku vín z Burgundska na jednom místě, to se vám v naší zemi hned tak nepoštěstí. Navíc pokud je to systémem víněnek a ne za nějaký obludný paušál. A ke všemu to nebylo v Praze, ale v Hradci Králové. To tedy vzhledem k zácpám na silnících (P.J., příště hlasuji pro vlak, ale stejně moc díky!) nepotěší, ale co se dá dělat. Lákadlo mnoha různých vín, od úplně základních po Grand Cru vzorky, bylo příliš silné. Na úvod doporučuji reportek z loňského ročníku, protože tento článek pojmu spíš ve stylu „co se změnilo“ a doplním nějaké ty vinné poznámky a fotky.

Akce se konala v jiné vinárně, vína byla soustředěna do jedné místnosti (s možností si je prochutnávat přímo v té na baru či v klidu psát poznámky u sloupů), druhá poměrně veliká umožňovala si jít zkoumat do úplného klidu. Ani u vín ale nebylo nějak zvlášť narváno, koncentrace parfémovaných dam nižší, než je běžný standart :o) Takže prostředí se rozhodně zlepšilo. Opět to bylo trochu kasíno s desetikorunovými žetony a stejně jako loni se jelo z OIV sklenek, tentokrát již se jménem dovozce. Tahle sklenka je sice degustační standart, ale pro podobná vína mne prostě nebaví. Má (či já s ní mám?) tendenci pozdvihnout přímočařejší intenzivní vína, tak snadno je v ní upřednostníte před něčím jemnějším, delikátnějším. Ostatně o víkendu jsme tak trochu degustovali několik pěkných lahví doma, ze čtyř různých typů sklenek určených na vína z Burgundska a právě té OIVky, ale o tom zase někdy příště. Alespoň pro mne je závěr jasný, skoro jsem si chtěl napsat „konverzní tabulku“, kterou bych použil na zápisky právě z  Hradce :o)

Opět jsem ocenil možnost nechat si nalít jen poloviční porci (za poloviční cenu), v kombinaci s ochutnáváním / očicháváním ve skupince toho šlo projít opravdu hodně a relativně levně. Hned na úvod je nutno říct, že všechna vína voněla a chutnala jak Pinot Noir z Burgundska (pokud to ovšem nebylo Chardonnay), což by se sice mělo rozumět samo sebou, ale realita bývá často jiná. Obecně mne docela zaujala vína z vinařství Dufouleur, ať již Guy et Yvan (vlastní vinice, včetně monopolu Fixin 1er cru „Clos du Chapitre“, jedné z nejlepších poloh oblasti) či Pére et Fils (négociantský byznys s hrozny především nakupovanými; tuto firmu nedávno pohltila négociantská firma Antonin Rodet, která by měla exkluzivně distribuovat i vína Guy et Yvan Dufouleur). Vyloženě nadchlo Morey-Saint-Denis 2004, to jsem testoval hned ze začátku a pak raději i úplně na konci (pro Grand Cru vzorcích), v obou případě se stejným výsledkem. Výrazná, až lascivní ovocitost, zemitější, s trochou lékárny, hebké a vyvážené, příjemně dlouhé. V prázdné sklence spíše trpce čajové, vypil bych to hnedka teďka :o) Cena bohužel překračuje šest stovek. Burgundsko je drahé a u nás v ČR obzvlášť, co naděláte. Nádherný byl jejich Charmes-Chambertin Grand Cru 2001, v katalogu sice uvedena mladičká nulašestka, ale ve sklenkách omylem končil ročník přeci jen trochu uleželý, byť aromaticky stále mladistvě ovocitý, ovšem s již nastupujícími delikátnějšími tóny, navíc s krásně teplou a úžasně strukturovanou chutí, plné, dlouhé... drahé. Ale zase si můžete říkat, že místo jednoho tohohle vína máte ty tři skvělé Morey-Saint-Denis a ten už najednou zas tak předraženě nevypadá :o)

Znovu velmi potěšil Aloxe Corton 2003 Bernarda Grasse, ale o tom jsem psal už loni. Letos jsem pozoroval navíc nějakou skladkou papriku a bylinky, ale tříslo pomalu mizí. Hodně zajímavá zkušenost byl Corton-Charlemagne Grand Cru 2006 z Domaine Voarick. Během zhruba pěti minut, co byla tahle „šardonka“ ve sklence, se změnila z bohatého, elegantního vína do bonbónovitě sladké a nezajímavé líbivky, stačilo k tomu jen trocha vzduchu a nějaký ten stupínek teploty. Pozornost si zasloužil „souboj“ třech 1er cruVosne-Romanée od Domaine Michel Noëllat. Konkrétně jsem si ve třech sklenkách vedle sebe očichal a ochutnal „les Beaux Monts“ 2004, „les Suchots“ 2004 a „les Chaumes“ 2006. Pořadí v předchozí větě odpovídá mému žebříčku, zvítězilo víno tak trochu „avantgardní“, uzené, lékárenské a velmi elegantní, i přes trochu trpčí chuť a zatím hodně výrazné tříslo. Ovšem i vítěz z Víno Revue na místě druhém potěšil, byl až překvapivě hutný a mazlavý, s mou oblíbenou vůni spadaného listí. Třetího vzadu znevýhodnilo mládí, ale byl pěkně ovocitě intenzivní a slibný, až z té úvodní rozhárané živosti trochu vyroste a zklidní se, určitě potěší.


A až trochu dospějí, neměl bych problém ani s nulapětkami Corton Grand Cru „Clos du Roi“ a Corton Grand Cru „Bressandes“ od Domaine Maratray-Dubreuil, tedy kdybych takhle po večerech vína podobných kategorií popíjel. Zda bych kroužíce OIVkou vybral „selštější a kompotovaně třešňové“ Clos du Roi či „minerálněji a elegantněji působící“ (ano, poznámky u těchto dvou vlastně moc bohaté nejsou) Bressandes nemohu říct. Odhadnout, jak budou vypadat na svém vrcholu, si netroufám. Ale na experimentální uložení do sklípku a ponechání vyzrát bych ty dva tisíce asi spíše investoval do Bressandes.

A taky šlo srovnat vedle sebe dvě 1er cru z Fixinu, základní village Aloxe-Corton opět proti 1er cru a ochutnat mnoho dalších vín. A vůbec se mít dobře. Trochu jsem postrádal loňskou ochutnávku zajímavých sýrů, ovšem člověk nemůže mít všechno. Příští rok, pokud se bude „festival“ opět konat, zase přijedu. A rád!

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails