pondělí 14. července 2008

Tři malé víceméně vinné objevy

Nečekejte nic zásadního, jsou to spíš drobnosti, ale každá z nich mne moc potěšila. Jako první jmenuji bar Bresto ve Štěpánské (Praha 1). Recenzi na tenhle podnik psal už pan Cuketka a já tam zavítal minulé pondělí. Zadní část podniku, kde jsem seděl, je na můj vkus poněkud „sterilní“, vše ovšem vyrovnává stylová část u baru, slušná kuchyně a povedená nabídka vín. Na lístku je jich asi sto padesát, výběr je široký a zajímavý. Od základních z Moravy i různých koutů světa, přes kousky velmi kvalitní (opět jak z Moravy tak celého světa) až po pár opravdu skvělých záležitostí. Ceny působí snesitelně, marže nejsou úplně nesmyslné (co jsem tak koukal, tak leckdy je to lehce nad jeden a půl násobek běžné maloobchodní ceny, které jsou ale samozřejmě v ČR výrazně vyšší, než v civilizovaných zemích :o) a je to místo, kam se nejspíš budu vracet. Pokud budu chtít vyloženě v klidu posedět u lahve, mít možnost výběru, nepřijít na mizinu a navíc budu vyžadovat, aby se okolo nekouřilo, je to vhodné místo. Vyzuknul jsem tam láhev základního ryzlinku „Les Princes Abbés“ 2005 od Domaines Schlumberger z Alsaska a byl více než spokojen. Nazrálá medovost, trocha petroleje, řízná svěžest, mineralita, hezky strukturované a dostatečně dlouhé. Nic zázračného, ale velmi dobrá suchá klasika z Alsaska na vrcholu zralosti.

Druhý objev je zároveň dotazem na vinné nadšence čtoucí tento blog. Udělal jsem si radost a nechal se (rád) přemluvit na večeři v Aromi. A jako aperitiv vypil sklenku bublinek z Itálie, konkrétně Franciacorty Cuvée Imperiale Brut od vinařství Berlucchi. Chci celou láhev! Nebo víc :o) Špičkové šumivé víno v šampaňském stylu (67% Chardonnay, 25% Pinot Nero a 8% Pinot Bianco, druhotné kvašení v lahvi), ale s velmi osobitým šarmem. Nádhera. V restauraci, kde jsou vína obecně dost drahá, stojí sedmička 1.200,- Kč. Což znamená, že by se mělo dát koupit za polovinu nebo spíš ještě méně. Netušíte kde? Já ho našel jen v La Fattoria za zhruba 830,- Kč. Což by za Champagne téhle kvality byla stále „dobrá cena“, ale nějak jsem doufal v mnohem lepší nabídku :o) Nějaké tipy?

Ve stejném podniku, jako jsem učinil objev s Franciacortou, se mi poprvé podařilo ozkoušet, že je možné domluvit korkovné – donést si vlastní láhev a zaplatit jen něco za servis okolo. Tedy třeba si vychutnat nějaké své dlouho šetřené špičkové víno ve společnosti výborného jídla, aniž bych za něj musel zaplatit trojnásobek ceny. Pravda, v případě tohohle podniku je to vyloženě trapné nošení dříví do lesa, protože jejich vinný lístek je hodně obsáhlý, přesto jsem to zkusil. A láhev nebyla nějaká úplná špička, spíš nadprůměrné Nero d’Avola dovezené ze Sicílie. Poznámky jsem si nedělal (ano, i to se mi stává, i když čím dál méně často), stejně jako nefotil jídla, ten večer jsem si chtěl užít. Nakonec jsem, ač ušetřil za láhev červeného, utratil více než plánoval za jídlo. A aperitiv, sklenku bílého Vermentina k předkrmu a digestivní grappu (mají obrovský sortiment s pár hodně zajímavými kousky, tomuhle pití se dá tak snadno propadnout…). Co naděláte :o) Máte sami s korkovným nějakou zkušenost? Na předražená vína v našich restauracích jsem tu opakovaně nadával a než se něco změní, může být právě tahle metoda celkem zajímavým zpestřením. A nyní už vím, že funguje i v praxi.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails