středa 29. října 2008

Fantastický ryzlink z Wachau

Láhev se mi doma objevila ani nevím jak. Snad ji přivezla žena ze služební cesty do Vídně, možná mi ji někdo dal jako dárek. Většinou si tyhle informace do „skladových zásob“ doplňuji, tady chybí. Každopádně jsem to víno otevřel v očekávání velmi dobrého ryzlinku z Rakouska, dostalo se mi vína špičkového. A nutkání vyrazit směrem k místu původu ještě zesílilo. Navigace uvádí, že do centra Wachau (Spitz, Weissenkirchen atd.) je cesta až na +/- pár kilometrů stejně dlouhá, jako do Velkých Bílovic. Výmluvy neexistují. Ale pro dnešek tedy zatím jen otevřená láhev. Konkrétně Riesling „Steinriegl“ v kvalitě Federspiel od Weingut Prager z ročníku 2005, o kterém vinař řekl, že: „stresované nebyly ani tak vinice, jako spíš vinaři; v polovině září už jsme si říkali, že budeme mít štěstí, pokud budeme letos sbírat hrozny na federspiel... a pak přišel zlatý říjen a listopad.“ . Ročník to nebyl z jednoduchých a prý lepší pro veltlín, ale tím se zatěžovat nehodlám. Šup s vínem do sklenky, o vinařství něco až potom…

O barvě mám v poznámkách, že je to jiskrná „žlutavka“, což mělo být spíše „zlatavka“ :o) Vůně odrůdu prozradí okamžitě, váhal by málokdo. V případě tohoto vína je krásně čistá, intenzivní do až sladce medových hroznů a vůně včelího vosku, ovocitá (hrušky, citrusy) ale zároveň s hromadou květinových tónů, s náznakem „petroleje“ (barvy & laky, krásně tenhle typ vůně popsal ke konci jednoho svého článku Vinograf) a velmi výraznou mineralitou (vlhký kámen až křísnutí kamenem). Vůně je široká a bohatá, spíše bližší kategorii Smaragd (více o tomhle dělení vín ve starším článku; a pokud by to bylo víno domácí, vsadil bych si na nějaký velmi vysoký přívlastek ze špičkové polohy a víno sladké a těžké). Chuť ovšem nějak zvlášť plná není, sice toho v ní objevíte spoustu (= baví stále znovu, s každým napitím), ale má takovou zvláštní éterickou lehkost, je parádně sladěná, krásná a tak akorát na pití. Pokud tedy mohu psát cosi o éteričnosti a pak použít obrat „ocelově řízná kyselina“, protože přesně taková tu je. Dochuť spíše běžně dlouhá, v tomto směru z průměru nevybočuje :o) A znatelný zbytkový cukr tu skutečně nehledejte. Dokonalý partner pro spoustu jídel. Na druhou stranu tu lze mluvit i o jisté „disharmonii“ mezi vůni a chutí, kdy jedno vás naladí na poněkud jiný chuťový zážitek, než přijde. Tedy jen při prvním napití, pak už to tak nějak záhadně funguje a tohle víno je prostě skvělé. Mimochodem zajímavý byl i nechtěný „efekt druhé dne“, asi půl deci vína zůstalo v otevřené lahvi na stole téměř 24 hodin, po opětovném nachlazení v ledničce bylo víno skoro tak dobré, jako na začátku. Ttrocha hledání na netu, kolik by mohlo stát, ukazuje tak akorát 92 bodů z Wine Spectatoru a umístění v jejich tabulce TOP 100 vín pro rok 2007, bohužel cenu ani dostupnost na domácím trhu jsem neobjevil. Odhaduji (či spíše se obávám) něco mezi třemi a pěti stovkami, tedy u aktuálních mladých ročníků.


Na začátku jsem vynechal informace o tom, v jaké lahvi je víno uzavřeno a takové ty technikálie okolo. Vězte, že jde o vysokou štíhlou zelenou láhev tvaru pistole, korek plný a kvalitní, skryt pod tlustou kovovou záklopkou. Viněta poměrně jednoduchá, obsahuje pouze to hlavní. Ostatně vše je na fotce v záhlaví článku. O něco zajímavější jsou informace o vinařství. Sídlí ve Weißenkirchen a ročně produkuje zhruba 100.000 lahví, což není nějak zásadně moc, ale ze slavných jmen ve Wachau je to nejvíce. Také sami vlastní okolo 15ha vinic, z toho v poloze Steinriegl celých 4.5ha, přičemž průměr na vinaře je ve Wachau spíše okolo hektaru. V oblasti Weißenkirchen mají vinice i na polohách Klaus, Achleiten a Weitenberg, v okolí obce Dürnstein zase vinaří na Kaiserbergu a Hollerinu. Sedmdesát procent produkce jsou ryzlinky, zbytek pak veltlín (a mají i něco málo Sauvignonu Blanc).

S vinařstvím je spojeno jméno Franze Pragera, který i spoluzakládal organizaci Vinea Wachau, jež postupně pomohla získat oblasti tak trochu speciální postavení mezi ostatními v Rakousku. Za současnými špičkovými víny od Pragera pak ale stojí Toni Bodenstein, který se do rodiny přiženil na počátku devadesátých let a teprve zde se začal učit vinařit. A očividně pro to měl nadání. Nezačal zavádět žádné supermoderní změny, spíše dotáhl do detailu a pečlivě udržuje tradiční metody, tedy pokud za tradiční budeme považovat použití nerezových tanků :o) Po lisování v nich prokváší 80% vína, zbytek ve velkých rakouských dubových sudech. Vína nikdy neprocházejí malolaktickou fermentací. Proces je u všech vín prakticky stejný, což usnadní hledání rozdílů mezi jednotlivými terroiry. V nabídce je i několik specialit, například veltlín z polohy Achleiten, z velmi starých keřů vedených na hlavu nízko u země. Ale obecně se vinařství zaměřuje především na kategorie Federspiel a Smaragd, s nějakým tím občasným bobulovým výběrem. V případě zájmu mrkněte na sekci „ohlasy v tisku“ na jejich webu, je tam nascanována hromada zajímavých článků nejen s hodnocením jejich vín, ale o vinařství ve Wachau obecně.

Na závěr si neodpustím malý dotaz. Proč u nás skoro nejsou ryzlinky z perfektně vyzrálých hroznů, ale zároveň suché a nijak těžké? Neexistuje tu tak vhodný „terroir“ jako poloha Stenriegel a jí podobné (což by se dalo pochopit, Wachau je logicky jen jedno, stejně jako třeba Alsasko), nebo prostě vinaři většinou neumí hrozny sebrat ve vhodnou dobu a zpracovat ideálním způsobem? Je to tím, že ve Wachau (ale i na dalších místech světa) pěstují jednu až dvě vhodné odrůdy, kterým perfektně rozumí a umí je dokonale zpracovat, místo třetiny odrůdové knihy (a třech odrůd nezapsaných) na dvou hektarech, jak je zvykem u nás? Proč když už má místní ryzlink téměř tak expresivní aromatiku jako výše hodnocené víno (což se občas zadaří), jde to zároveň ruku v ruce se zbytkovým cukrem? Je to jen styl vinifikace, nebo to jinak prostě nejde? Kdo ví, ať odpoví…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails