pondělí 18. února 2008

Různé podoby červeného vína

Minulý týden jsem opět pořádal takové malé posezení určené především skupině přátel, kteří chtějí ochutnat pár zajímavých lahví, užít si večer a při troše štěstí o víně i něco dozvědět. Dříve jsem je lákal na různé speciality a sladká vína, později zase na sekty a šampaňské a nyní, když už je to začalo bavit, přišel čas přejít na nudnější témata :o) A vrátit se na začátek, k základu v podobně suchých tichých vín, protentokrát červených. Ochutnávka si nekladla za cíl představit všechny typy červených vín, to není prakticky možné, spíše ukázat některé jejich základní podoby u nás a ve světě, naznačit rozdíl mezi víny z ocelových tanků a vyzrávaných v barikových sudech, mezi víny úplně mladými a trochu staršími, úplně obyčejnými a zajímavými. Vybrána byla spíše vína snadněji (i cenově) dostupná, zastoupena vůbec nebyla Itálie, Burgundsko a další tradiční oblasti, naopak prostor dostalo třeba Chile, které znají všichni a přeci málokdo jinak než v podobě supermarketovek. Tolik toho chybělo, uznávám. Času dost, příště to může být jedna oblast, ročník, odrůda…

Strašně mne potěšilo, že jak vyvolal před pár měsíci papír se seznamem vín obrovské rozpaky, nyní tomu již bylo úplně naopak a valná většina účastníků si psala delší či kratší poznámky k degustovaným vzorkům. Hurá, dalších pár zblblých nadšenců, jen tak dál! :o) Padala spousta dotazů a celkově mi přišlo, že to celé mělo smysl a účastníkům něco přineslo, ostatně mně jako pořádajícímu též, vybral jsem sadu vín, která mne v řadě za sebou zajímala. Degustační pořádek možná nebyl sestaven správně co se týče výrazu jednotlivých vín, šel spíše po oblastech a v rámci nich dle kvality. Co se chutnalo a jaké lahve stojí za pozornost?

Nultý vzorek na zavínění obstaralo příjemné rosé z Cabernetu Sauvignon ročníku 2006 od Anakeny (Chile), pro tento účel vhodné, k letnímu popíjení na zahradě bych ocenil trochu méně alkoholu, tohle by mohlo po lahvince dost stoupnout do hlavy. Dopad k prvnímu vzorku byl drtivý, jakostní André z Patrie Kobylí mělo být ukázkou základních, nudných jakostek (vína stolní jsem úplně vynechal) z benzínek a novinových stánků, ale bylo ještě horší a moc pít se nedalo. Vůbec tahle série jejich vín je nějaká divná a až bych řekl hnusná, jak jinak udělat dobré víno opravdu umí. Ale i tenhle sajrajt pod svým jménem prodávají, za což mají u mne velké mínus. Jakostní Modrý Portugal 2006 ze Znovín Znojmo je naopak mé oblíbené pití a posloužil jako ukázka, jak může kategorie jakostek v červených vypadat. K tomu možná časem dodám celou recenzi, překvapivě pěkně se znovínské portugaly vyvíjí i v čase. Jakožto přívlastek byl zvolen výběr z hroznů Rulandské modré 2006 opět ze Znovínu Znojmo. O tomhle víně jsem tu již psal, docela nadšeně, a i tentokrát nezklamalo. Ještě v části domácích vín měla být Andrea 2004 z Dobré vinice představitelem toho, proč se v případě červených vín tak často míchá více odrůd. I nad tímhle vínem jsem se již rozplýval. Tahle konkrétní láhev však zklamala, konkrétní vadu jsem nebyl schopen určit, víno však bylo ploché a nudné (tedy proti tomu, jak chutná normálně) a dost mne zklamalo. Mezi účastníky si však našlo obdiv a nakonec mi někdo láhev, kterou jsem zašpuntoval pro test další den, kdosi vypil! Fuj! :o)

Skok do dnes tak oblíbeného Nového světa zahájil Merlot z Chile, „New Edition“ bez uvedení ročníku, typická supermarketovka dovezená v tanku a stáčená v ČR. Překvapivě to nebylo úplně fiasko, spíše taková ta umělá a poněkud falešná nuda s konzervanty a kupou dalších látek aby víno v regálech přežilo. Láhev někde u ohně při opékání buřtů asi bez problémů, jinak moc velké uplatnění nevidím. Porovnáno s Carmenére 2005 od Anakeny, vínem z hroznů již prý ručně sbíraných, plněným přímo v Chile, byť stále základním spotřebním na běžné pití. I o tomhle víně jsem psal. Pravdou ovšem je, že článek by měl být revidován, protože skok vůči běžné supermarketovce byl znát dost, byť taková ta „falešnost ve vůni“ tam otravovala stále. O závěr v Chile se postarala opět Anakena, tentokrát směsí ONA ročníku 2005, ve které dominuje Pinot Noir za drobného přispění Merlotu, trošky Syrahu a překvapivě i bílého Viogneru. Tohle víno mne dostalo. Vůně je překvapivě „bílá“, trochu ho podchladit, tak mne na slepé degustaci možná zmate. Dominují kopřivy, rybízové listí a rybíz, zajímavě jemně ovoce, sušená marihuana. Docela úlet. V chuti je plné, nepostrádá jistou eleganci a sofistikovanější projev, tříslo je velmi příjemné a chuť dostatečně dlouhá. Pinot Noir bych v tom tedy nepoznal, ale za pozornost (a sledování vývoje na lahvi) každopádně stojí. Cena už bohužel překračuje hranici pěti stovek. To je život.

A zase trocha starého kontinentu. Épico 2005 z Bodega Dominio de Eguren jako představitel slušného konzumního Španělska. Více o tomhle víně v jednom starším článku. A následně Castell de Falset 2001 z vinařství Falset-Marca, tedy zajímavější Španělsko, prohnané barikovým sudem a již vyzrálé. Ukázková starosvětská klasika, směs Grenache, Cabernet Sauvignon a Tempranillo, výrazně ovocitá (černý rybíz), s kořenitými nazrálými tóny, barikovým sudem a příjemnou, vyhlazenou dochutí. Ale poznámky nějak váznou.

Poslední část ochutnávky pak prezentovala různé základní podoby červeného Bordeaux. Začátek obstaralo docela levné A.O.C. Château Haut Belian 2004, úplně bez barikového sudu, jahůdkově ovocné a svěží, pěkně pitelné. Pokračovalo se přes Cru Bourgeois Supérieur z Haut-Médocu, Château Beaumont 2004, mladičkého barikovaného vína od velkého producenta, opět pěkně ovocného, sudem poznamenaného nejvíce v podobě čerstvé kávy a zatím ještě na cestě k opravdu zajímavé pitelnosti (rok či dva si zaslouží určitě). Závěr zajistilo Les Tourelles de Longueville 1999, druhé víno Château Pichon-Longueville Baron (2éme Cru Classé z Pauillacu). Jen druhé víno, přesto bez nejmenších problémů zdrtilo všechna ostatní na ochutnávce ten večer. Pravda, bylo i nejdražší, ale co naděláte. Za svých necelých osm stovek však stojí každopádně. Elegantní, klasický nazrálý klaret, bohatý a komplexní, ukázkový. Rybízový likér, sofistikované květiny, perfektně zakomponovaný sud, hezky dlouhé, jemné a přitom v chuti nepostrádá sílu. Pěkná tečka. A líbilo se i ostatním, je to krásně vidět na fotce pozůstatků v lahvích po rozchodu degustujících do jejich domovů…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails