Včera jsem si tak kroužil s kočárkem v místech mého dětství a uspával (dost marně), vzhledem ke spoustě volného času dojel až k jedné vzdálené zapadlé sámošce a nahlédl dovnitř, na nabídku vína. Je až neuvěřitelné, jak obrovský výběr i tady byl. Desítky a desítky různých vín z mnoha koutů světa, x různých odrůd jednoho producenta, to vše naprosto mimo specializovaný obchod. U žádného jiného produktu tak široký rozptyl nabídky nebyl ani vzdáleně. Tedy… bylo to místo, kde mi zakoupit Templářské sklepy (ale neudělal jsem) přišlo jako nejmenší zlo, takže si úroveň kvality asi dovede představit. Ta šíře je úplně zbytečná, možnost volby spíše iluzorní. Při průřezové degustaci by se myslím prakticky ukázalo, proč kupě běžných konzumentů přijde většina vín „skoro stejná“. Tyhle základní průmyslovky skutečně chutnají na jedno brdo, pár základních schematických směrů projevu prostě, a naprosto chápu, proč je vlastně snazší a možná lepší mít možnost ochutnat a následně koupit dva litry ještě o něco levnější sudovky.
O pár minut později jsem nahlédl i do místní benzínky a zde byla sice nabídka výrazně užší, do deseti různých vín, a cenová hladina začínala tam, kde v sámošce končila (95 Kč právě u nějakého Komtur Ekko templáře, nebo jak se ten rytíř jmenuje), ale výběr byl mnohem snazší. Vína stylově výrazně odlišná a zkusit láhev jakostního muškátu ze Znovínu nevypadalo nebezpečně. A jo, pod šroubovým uzávěrem je třináctkové lehčí aromatické bílé, výrazně muškátové, trochu mýdlové, čisté a dobře pitelné. Takže jako jo, jednou za čas proč ne. Každý rok si ale bloumám na vesnicích, malých i trochu větších městech, a mimo jiné zkoumám nabídku vína. A říkám si, jak to případní místní vinní nadšenci asi dělají. Nákup v nejbližším větším městě? Nebo prostě spoléhat na e-shopy? Jak to děláte, přiznejte se! Zrovna v mém rodišti je nabídka samoobsluh tristní naprosto ve všech (= v běžné Bille či Albertu určitě nakoupíte něco použitelného, nemluvím o vyloženě charakterních vínech, násobně snáz), ale je tu jedna vinotéka (10+ druhů stáčeného, Krist na všechny způsoby, Maňák a Jedlička & Novák) a především dvě restaurace s použitelným vinným lístkem (a další se spíše nepoužitelným), obzvláště u jedné z nich bych v případě krize neměl problém nakoupit na doma, kdybych ukecal decentní sražení marží. Zajímalo by mne, jak tam jede ryzlink od Trimbacha nebo kdo si dává Château Carbonnieux, obzvláště když je napsané v lístku s překlepem. Furt brblám, nikdy spokojený… :-)
P.S. Na prodloužený pobyt mimo mé vinné zásoby, navíc s oslavou narozenin kdy toho padne víc, jsem si vzal málo zajímavých vín. Tak trochu trpím, omluvte sníženou kvalitu zápisku :-)
