Včerejší podvečer, večer a vlastně i dvě hodiny z dneška jsem strávil v Ostravě. Pro skupinu vinných nadšenců jsem tam přednášel o šumivých vínech, Champagne především, a doprovodil to degustací docela široké škály vín (téměř totožný set jako v březnu v Brně). Náročné to bylo. A opět jsem si ověřil věc, o které tu mluvím hodně často. Datum degoržování. Kupříkladu mé oblíbené a fantastické základní cuvée od Champagne Bollinger nejspíš z degustací vyřadím, protože bych si prostě musel nechat doma flašky uzrát (a fixou si na ně značit, kdy jsem je koupil), ty běžně nakoupené jsou sice fajn čerstvé příjemné pití, ale komplexitu alespoň dva roky uleželých nemají ani omylem a to víno vlastně v kontextu „hotovějších“ kousků okolo nemá šanci zazářit. A to mne mrzí. Jinak byla degustace plná zajímavých rozhovorů a dotazů na bubliny, fakt jsem si to užil. Vinotéka měla navíc na zdi opravdu stylovou ilustraci, viz titulka tohoto zápisku, rozhodně hodnotný příspěvek k umění inspirovanému vínem :o)
Mimochodem zajímavá věc. V podniku, kam jsme z degustace pokračovali posedět a řešit zásadní otázky ohledně těžkého života mimopražských vínomilců, mi z ničeho nic kápl ze stropu na ruku petrolej. Pohled nahoru odhalil jen zářivku, žádný z legendárních kahanů v dohledu nebyl. V Ostravě asi straší duchové let dávno minulých! Jednoho takového jsme vyzkoušeli i ve sklence, vlastně to má trochu souvislost s neuváděním data degoržování ;-) Tradiční slovenský sekt Hubert, ovšem ve variantě Dia a navíc někdy z osmdesátých let. S oblibou tvrdím, že třeba takové brut nature bubliny jsou vlastně ideální dietní víno, žádný zbytkový cukr a relativně málo alkoholu (leckterá cava má okolo 11 - 11.5 %), takže na kalorie to ujde. Ovšem Dia Hubert to řešil jinak, suché bubliny surově dosladil dvanácti gramy sorbitu v kombinaci se sacharinem. Uf :-) Víno bylo zavřeno plastovým „hříbečkem“ a z lahve se mu opravdu nechtělo. Víno už neperlilo, plavalo v něm spousta vysrážených látek a za tu dlouhou dobu zrání v lahvi zoxidovalo do světlé lískooříškové barvy a vůně… inu… po pravdě hodně připomínající slušné oloroso sherry nebo ještě spíše marsalu. V chuti už to bylo o hodně horší a harmonii sherry rozhodně nemělo, navíc tam byla lehká zemitá myšinovitost, ale jako zkušenost (jednou stačilo) docela zábavné.
