S mírně klesající hladinou šumivek od Costadilà v žílách jsem se rozhodl spáchat krátký report z letošního druhého ročníku festivalu Praha pije víno. Kdo mne sleduje na sociálních sítích tak asi tuší, že jsem v Tróji strávil celé dva víkendové dny od začátku do konce, krom vlastní přednášky obvykle s plnou sklenkou v ruce a v rozhovoru s vinaři i účastníky nad vínem o víně, a dost jsem si vše užil. Nepřekvapím tedy tím, že dojmy jsou převážně pozitivní. Dnes se zatím nebudu věnovat vínům, na ty bych potřeboval o dost větší prostor a čas (letos poznámek 28.500 znaků a obrovská hromada nezaznamenaných zážitků a rozhovorů), ale spíše v bodech shrnu jasná pozitiva festivalu, co by šlo zlepšit a případně zda se mi něco vyloženě nelíbilo. Předem ale říkám, pokud to nechcete číst, že jestli bude další ročník, tak bez váhání jdu a vy byste měli taky!
Pozitiva festivalu jsou tedy jasná. Vína mnoha různých stylů a míst původu od více než devadesáti producentů (něco okolo sedmdesátky mělo samostatný stolek, další bylo možno ochutnat u dovozců atd.), široký výběr od jmen méně známých (leckdy neprávem) přes špičkové vinaře a hvězdná jména. Většina vinařů navíc neprezentovala jen nějaký svůj základ a víno „dostatečně levné, aby se mohlo rozlévat davům“, ale obvykle přivezla průřez produkcí včetně top lahví. Prostě unikátní možnost, rozhodně v rámci ČR, udělat si obrázek o současném stavu v oblasti naturálních vín (nebo jak tomu chcete říkat, já bych používal prostý výraz víno bez dalších přívlastků). A k tomu s výbornou atmosférou.
Čímž se dostáváme k ožehavému tématu… cena festivalu. Jako jeden z komentářů k akci na Facebooku se objevilo: „Předražené a to dost...... za 700.- ,které zaplatíte, nemáte nic, mimo vína,kde to jsme ???????? Minulý týden, degustace za 390 .- Kč ve 4* hotelu a to VČETNĚ JÍDLA ( BUFETOVÉ STOLY ) po celou dobu degustace. Asi si myslí, že můžou z Pražáků dělat voly... Kdyby někdo potřeboval pernametku na zítra dejte vědět, daruji zadarmo, už tam fakt nepůjdu.“ a ke stejnému tématu „Za vstupné 700.-, nemáte vůbec nic. Degustační sousta, neutralizační sousta, nevychlazená vína....no lépe vyhodit peníze nejde....“ Vstup v předprodeji na den byl 650, permanentka na oba dny za 1200 Kč. Což je zhruba stejná úroveň jako zavedený větší VinNatur v Itálii nebo RAW ve Vídni a levnější (skoro poloviční cena) než dnes slavný velký RAW v Londýně. Osobně mi ta cena přijde… no… spíše relativně nízká. Projet si za tyhle prachy 6+ vín od Foradori, za rohem do sebe naklopit 9 různých Champagne (včetně ročníkovky 2003 od Tarlantu, třeba), srovnat čtyři různé frankovky od Weingut Moric (včetně Lutzmannsburg Alte Reben, což je flaška běžně za šestnáct stovek, ale nejde ani tak o cenu jako o možnost se k ní a vinařství tahle snadno vůbec dostat) a zapít je asi deseti různými italskými bublinami, proložit to 10+ různými sherry včetně padesátiletého velkého Palo Cortado a potom… jo aha, máme za sebou ani ne desetinu stolů a u většiny jsme třeba ani neochutnali všechno. Stížnosti na cenu nebo malé degustační vzorky fakt nechápu. Ale jasně. Pokud nevíte, co vlastně ochutnáváte a proč, tak je pro vás téhle akce a vzorků stejně škoda.
Příjezd k Trojskému zámečku s výhledem na vinice je parádní, vlastně je máte na očích kdykoliv jste v areálu venku. Hlavně pro zahraniční vinaře, co zde byli poprvé, to bylo hodně velké překvapení a fakt je hodně dostalo.
Vína byla dobře temperována (spíš jsem měl občas pocit, že asi ve strachu z brutálních teplot venku bílá někdy i zbytečně přechlazena, než že by byla teplá) a neměl jsem problém, ani v návalu sobotního odpoledne, dostat se k plivátkům na každém stole.
Gastro servis bezvadný, obzvláštně pokud jste masožravec tak výběr skvělý, ale mnoho účastníků totálně ujelo na zmrzlině. Jedna zahraniční vinařka chodila opakovaně hlavně na mango, slastně všem okolo říkala, že lepší zmrzlinu v životě nejedla a zlákala na ni hodně chlapů od okolních stolků. Zákeřný byl stánek pivovaru Matuška přesně na cestě mezi dvěma degustačními prostory. Nebyla sice zvlášť dlouhá, ale slunce žhnulo a… znáte to :-)
Vzhledem k počasí byl sklep pod zámkem geniální, krásně chladný. V konírně už to bylo při největším návalu slabší, ale stále ještě docela šlo. Vůbec mi přišlo, že velkou sobotní účast akce zvládla velmi solidně, na masovku jsem nijak zvlášť netrpěl, a slabší neděle už byla vyloženě v poklidu. Ochranka dávala i unavenější osoby celkem s přehledem, nějakou větší agresivitu jsem nezaznamenal, naopak pronikla jakási postarší paní, která vinaře žádala o nalití trochy vína (šla systematicky po růžovém) do PET lahve. Brali to s velkou grácií. Vůbec co jsem se s nimi tak bavil, tak i když jim mizela vína pod rukama a ekonomický přínos je hodně diskutabilní záležitost, tak většina to docela dávala, oceňovali vysoké procento lidí co mají o víno fakt zájem a chtějí o něm mluvit. I když těch, kteří se slovy „sladké“ nebo „nalej“ strčí vinaři sklenku pod nos, se taky pár našlo.
Za velké pozitivum považuji také dětský koutek včetně hlídání. Možná na vinnou akci děti nepatří, ale pro mnoho návštěvníků by to znamenalo prostě degustaci vynechat úplně. I nám to pomohlo a účast usnadnilo.
Negativa nebo spíš větší či menší problémy? V kontextu zásadních pozitiv je nepovažuji za příliš zásadní, ale je dobré o nich mluvit a organizátor by je měl znát. Že dojde k chybě v katalogu, nějakému vinaři spedice ztratí vzorky a on to tam pak flikuje s jen s pár lahvemi a prostě ani omylem nevyjde na všechny, to se prostě stane a neřešil bych. Problém byl spíše trochu s vodou než vínem. Hlavně později v sobotu tým doplňovačů karaf na stolech už poněkud nestíhal a nejen vzhledem k počasí bylo vody rozhodně třeba. Určitě bych uvažoval o barelech či jiných systémech s možnosti si natočit sklenku umístěných třeba na té celkem široké spojovací chodbě i v konírně. Chlazených petek s minerálkou by se venku taky myslím prodalo dost. Ono to trochu souvisí i s dalším problém.
A tím je komplikace se záchody. Pronajimatel prostor zatrhl použití toalet vedle kavárny i těch v podzemí (= ani klasická umyvadla, možnost natočit si pitnou vodu atd.), což hlavně účastníky předchozího ročníku zmátlo. Takže mobilní záchody. Nic proti nim nemám, akorát asi proběhla snaha dát je trochu z očí a nekazit jimi prostředí, takže o jejich poloze a existenci leckdo vůbec netušil, vyptával se a tak. Vůbec by stálo za to zlepšit venkovní navigaci, v brožuře k festivalu je sice mapka areálu ale to nestačí. Jasné zřetelné šipky ke sklepům, konírně, dětskému koutku, hned někde poblíž vstupu i dole od sklepa mít ten plán vyvěšený na stojanu na očích a ve velkém. Vím o pár lidech, kteří v sobotu šli na toalety ke konírně, protože o existenci těch dole vůbec netušili.
Určitě by bylo dobré předem jasně vysvětlit, že sklenka je každého vlastní a musí si ji hlídat a druhý den zase přinést. Já o jednu přišel tak, že si ji odložil na stolek u stánku s jídlem a než si stačil objednat, tak ji personál sklidil. A v sobotu jsem tam náhradní samozřejmě nechal s tím, že další sklo doma fakt nepotřebuju, v neděli si už musel další dokoupit (padesát korun za funkční a docela hezkou „ryzlinkovku“ od Bohemia Crystalite, čímž jsem nijak neutrpěl, ale vědět to předem…).
Bublináři, Champagne především, zažili dost velký nájezd davů a jejich vína mizela rychlostí až nevídanou :-) A museli zavřít krám. Pro mnohé mohlo být zklamání, že už nejsou, prostě muselo zbýt něco na neděli. Taky lidi dost mátlo, když u některého stolečku (a dělo se to velmi často) nikdo nebyl. Vinaři jsou taky lidi a potřebují se najíst, napít, odskočit si (a nebo přechutnat produkci dalších vystavujících, možná tomu nebudete věřit, ale pro mnohé to byla naprosto skvělá příležitost jak některá vína vyzkoušet a to prosím i od vinařů z jejich vlastní země, o možností projít si produkci ČR nemluvě). Většina se domluvila na střídání s vinařem od vedle, takže nebyl problém nechat si vzorky nalít, jen informací jste k nim holt dostali méně. Ale jak si tohle zařídí bylo na každém vinaři a složitější to měl samozřejmě ten, který tu byl třeba sám a nemá ani dovozce, co by za něj zaskočil.
Řízené degustace a přednášky jsou určitě fajn nápad, ale zvolený venkovní stan nebyl rozhodně ideální řešení. Klimatickými podmínkami (v sobotu takové malé krematorium, v neděli to šlo o dost lépe) ani akusticky, navíc tam prakticky nešlo promítat. Mně to bylo celkem jedno, měl jsem slajdy spíš jako vodítko co říkat, ale třeba Isabelle Legeron to tam flikovala ve stínu u zdi.
Stížnosti na nutnost nechat si na ruce pásek při dvoudenní účasti moc nerozumím, v klidu přežije i sprchu a ničemu nevadí. Akorát jsem musel dítěti v neděli vysvětlovat co to je, proč ho mám, proč ho nesundám, kam že s ním jdu, zda půjde taky, proč ho mám, kam jdu, proč, kam… :-) Mladší dítě se ale taháním za pásek zabavilo po šesté ráno asi deset minut, takže ve výsledku dobrý!
Pár lidí se z četnosti mých příspěvků o PPV a jejich veskrze pozitivního ladění domnívalo, že to celé nějak spolupořádám a mám vlastní (ekonomický) zájem lidi tam nahnat. Tak tohle rovnou uvedu na pravou míru, s festivalem mám fakt společné jen to vystoupení (a kdo tam byl, tak může potvrdit, že nešlo o sluníčkovou přednášku na téma „amfory jsou dobré, síra je špatná, kaly z bublin usušte a šňupejte…“) a kladný vztah k vínům, která se snaží představovat. Neúčastním se jeho organizace ani na něm nejsem zainteresován jinak než výpomoci s výrobou webu. Ale snažím se tam nahnat co nejvíce lidí ze tří prostých důvodů:
- Degustovanými víny PPV považuji za asi nejzajímavější vinařskou akci u nás
- Jde o fantastickou příležitost potkat se s podobně naladěnými lidmi, dalšími účastníky ale především přítomnými vinaři
- Účast co nejvíce čtenářů Jižního svahu mi dost usnadní život. Pokud totiž budou mít nachutnán sortiment PPV určitě pro ně bude mnohem snazší pochytit, co se tu občas u některých vín snažím sdělit a snáze si převedou mé dojmy a degustační poznámky do rozhodnutí „má/nemá smysl chutnat“
