Minulý týden se v Novoměstské radnici na akci Châteauneuf-du-Pape v Praze 2016 představilo více než třicet vín z této slavné jihofrancouzské apelace, v častější červené i méně známé bílé podobě. Degustace to byla víněnková a s nalévanými porcemi spíše vhodnými pro pití delší dobu než degustaci (čemuž odpovídalo i jediné plivátko, které jsem ale z účastníků používal skoro sám), organizátor mi ale umožnil alternativní přístup a tak jsem toho mohl projet docela hodně po menších dávkách a nemusel vypít litr a půl obvykle dost silného vína :o) Châteauneuf-du-Pape není úplně mojí krevní skupinou, vždy se jednalo o relativně mohutná vína a oteplení v minulých desetiletích je posunulo ještě dál. Svým způsobem úsměvně dnes působí apelační pravidlo, že vína nesmí být docukřena a musí mít nejméně 12.5 % alkoholu (což je ale na francouzské apelace nezvykle hodně, třeba takové elitní burgundské Grand Cru Chambertin vyžaduje pouze 11.5 %, u Beaujolais je to 10 %, stejně jako pro základní Bordeaux), dnes nejsou hodnoty okolo 15 % ničím výjimečným a někdy se vína dostávají až na čísla, které jsou častěji vidět u vín fortifikovaných. I přesto dokáže být dobré Châteauneuf vlastně vyvážené, pitelné a po nějaké době zraní nabídnout i překvapivou eleganci.
Ochutnávka nabídla celkem logicky spíše mladší a aktuálně prodávané ročníky, byť pár starších kousků se též objevilo, v poměrně širokém rozptylu stylů. Takže na jedné straně bylo možno ochutnat „atypické“ Châteauneuf-du-Pape 2014 z Domaine Roche Audran (dobravina.cz), čistou Grenache z biodynamické produkce, víno pikantně ovocné, čerstvé, peckovinově ovocné v chuti i vůni, víno působící odlehčeně a přes mladost elegantně, charakterní, krásně pitelné až „mňam, mlask“ chlastací. A na straně druhé Château de Beaucastel 2013, pravda taktéž z organické produkce, ale už směs odrůd Cinsault, Counoise, Grenache, Mourvèdre a Syrah, víno znatelně mohutnější, se mladičkou syrovější koncentrovanou vůní, sladší až lehce směrem k džemovosti, mix tmavých a červených plodů, trochu kořenitosti, plné, ovocné, šťavnaté, koncentrované, dlouhé, krásně připravené. Ale úplně jiné světy, ač jedna apelace.
Kupmeto.cz dodalo srovnání různých vín z Château Beauchêne (dobře udělané byť v přímém srovnání trochu přímočařejší kousky, ovšem taky znatelně levnější) a Domaine Grand Veneur (Alain Jaume). Především druhý jmenovaný se mi líbil hodně, každé ze čtyř Châteauneuf bylo něčím odlišné a mělo svou tvář, každé bych pil s chutí. K mé velké lítosti mne ale nejvíce oslovilo jejich nejdražší víno, Vieilles Vignes 2013 (velmi staré výsadby, 50 % Grenache, 10 % Syrah, 40 % Mourvèdre, 40 % beton a 60 % malé sudy nové nebo rok staré). Mladistvé, minerální, tmavé až přezrálé plody ale stále s čerstvostí a energií, lékořice, pražené tóny. Suché, silné, koncentrované, kupa kyseliny a tříslovin a obrovský potenciál, krásná ovocnost, délka, stavba a struktura. Mladé, ale už teď zajímavé, energické, parádní. Špičková záležitost. Jako bonus z bioprodukce.
Fajn byla srovnávačka tří vín z Domaine Bosquet des Papes. Zralejší, džemové, spíše tmavě ovocné Cuvée Tradition 2011, s kořenitou linkou a trochu oxidativním projevem, suché ale s jádrem sladší ovocnosti, plné, ohnivé, koncentrované, již zralejší. Efektní nabušenec. Chante le Merle 2013 Vieilles vignes divočejší, velmi mladičké, ovocné, koncentrované a dlouhé, s trochu zajímavější kyselinou než předchozí vzorek a lepší strukturou, časem bude výtečné. A na srovnání o deset let starší Chante le Merle 2003 Vieilles vignes s kalně nazrálou bravou směrem do oranžovějších tónů, s vyzrálejší sušeně ovocnou a takovou „burgundsky“ upocenou vůní (celkem jasně dominance Grenache), hodně efektní. Suché, intenzivní, stále hodně třísloviny ale zralé jemnozrnné, dlouhé, teplé, pěkně postavené, krásná klasika.
Ochutnávat šlo jak vína méně známých vinařů, tak i vyložených superstar (mezi které patří samozřejmě i Beaucastel výše). Třeba již postarší Châteauneuf-du-Pape Cuvée Réservée 1996 z Domaine du Pegau. Vinařka byla předloni v Praze a krom kupy zajímavých vín se podělila i o neméně zajímavé informace, ale mám obavu, že článek, který bych teď mohl nalinkovat, jsem z toho nevytvořil (mám tu jen velmi starou recenzi na Cuvée Réservée 2003, kde je toho ovšem též dost). Dvacetiletý vzorek věk nezapřel, prezentoval se ještě nějakou tou džemovou teplejší tmavší ovocnost, fajn kořenitostí a lehkou divokostí, ale neméně výrazná byla i oxidace. A to i v silné, delší, mohutné chuti. Na mne už za hranou. Domaine du Vieux Telegraphe Châteauneuf-du-Pape „La Crau“ 2012 je samozřejmě legendární záležitost z top polohy apelace a projevem oproti ostatním také vybočovalo, mimo jiné též naprostou nepřipraveností k pití a vlastně i degustaci (tohle by muselo být hodiny v karafě nebo něce), potenciál tam ale vidět byl. Ale zaujalo mne Châteauneuf-du-Pape 2010 vinařství E.Guigal, přestože jde o (pravda slavnou) velkoprodukci, jen tohoto vína dělají asi dvě stě tisíc lahví. Hodně efektní, aromatické, již lehce nazrálé, expresivní spíše červenější ovocnost, bylinky, jemná kořenitosti. Suché, koncentrované, s moc fajn kyselinou, pěkné měkčí tříslo a lehká svíravost, vyvážené, delší, sladkost ovoce, plnost ale pitelnost, již nyní přístupné. Jo, vědí co dělají, tohle nadchne davy :-)
