Vulkanický mrtvý muž a ročníkové šampaňské

Bublinky! Pro začátek opět zopakuji, že je mám strašně rád a považuji za skvělé pití k mnoha jídlům, nejen specialitu pro oslavy. V nedávné době jsem vypil dvě lahve, které si zaslouží pozornost, každá z úplně odlišných důvodů. První přichází na řadu Itálie. Vína z téhle země mi tak nějak unikají, těžko mne vyloženě nadchnou, ale jejich bubliny to dokáží poměrně často. Ve sklenkách skončilo Omomorto 2006 z vinařství Menti, šumivé víno pocházející z oblasti Lessini, ze svahu vulkanickou půdou, stoprocentně postavené na odrůdě Durella. Vinařství jako takové připravuje především vína ze starých keřů Garganegy v DOC Gambellara (letos povýšeno, pro jejich Classico suchá vína i sladké Recioto, na DOCG), těchto bublin vyrábí sotva 4000 lahví. I celkově jde spíše o malý podnik, hospodaří na přibližně 7.5ha. Bublinky jsou zajímavé především místem původu a odrůdou (tuhle kombinaci jsem pil jen jednou, nedávno na degustaci), navíc tam je ale dost lákavý ten název – mrtvý muž – v kombinaci s vulkanickou půdou a krásně jednoduchou černou vinětou. Takové temné to je, navozuje očekávání něčeho tajemného a zasmušilého. Víno je vyrobeno metodou charmat, druhotné kvašení tedy probíhá v nerezovém tanku a ne v lahvi. Jaký je obsah lahve?

Po nalití víno výrazně zašumí, následné perlení má spíše trochu větší bubliny a jejich množství i délka je tak nějak normální. Ve vůni svěží, trochu medu, snad lehce mineralita, sle spíše jednoduché, čisté a obyčejné. A taková je vlastně i chuť. Suchá, lehká (tak lehká, až bych se odvážil použít i negativnější termín „řídká“), svěží, s pěknou kyselinou a běžnou dochutí, snad s jemnou a ne nepříjemnou horčinou v závěru. Očekávání byla větší, tohle jsou prostě úplně normální bublinky a čistě připravené bubliny bez něčeho navíc, krom zajímavého místa původu a elegantní ambaláže. Není na tom nic špatně, ale zároveň to není nic, co bych si pamatoval a chtěl vyhledat znovu. Tak nějak si pod Mrtvý muž i nadále vybavím především můj oblíbený film s báječným hudebním doprovodem…

 
Druhé víno je naopak profláklé až hamba, jedná se o jeden z nejznámějších domů v Champagne, Piper-Heidsieck, a jejich ročníkový Brut 2000. Za stylem domu stojí sklepmistr Régis Camus, dvakrát (2004 a 2007) Vinař roku na International Wine Challenge v Londýně, a ten styl je „nezaměnitelný“ (= když Piper pijete, tak si říkáte, že tohle si nejde splést; realita ve slepé ochutnávce by nejspíš byla jiná, ale ten pocit to prostě vyvolává a to i u jejich základního neročníkového vína). Piper-Heidsieck nakupuje hrozny od téměř dvou stovek pěstitelů a vinifikuje každou odrůdu a oblast (či speciální malá cru) zvlášť. Na webu mají i docela pěkná videa k celému procesu výroby. Ročníková vína nedělají zrovna moc často a pokud ano, už rozhodně stojí za pozornost. Ve sklepích leží minimálně pět let a na trh přicházejí s pěknou černou vinětou. Ročník 2000 se jim vydařil – na body je to 93 od Wine Spectatoru, zlatá na Mondial de Bruxelles 2007 a International Wine Challenge 2007 v Londýně. Získal zlato a první místo v testu šampaňských britského vydání Decanteru a tenhle úspěch zopakoval, po odhalení totožnosti lahve k velkému překvapení některých účastníků komise, i v českém Decanteru (blahé paměti, bohužel). Takže jsem se moc těšil, to je jasné :o)

Už po nalití zaujme vyloženě nádhernou barvou tmavého leštěného zlata a perfektním dlouhým perlením maličkých bublinek. Aromatika je hodně výrazná, intenzivní. Svěží, s jejich typickou dominancí toastového aromatu. Je tam chleba s medem, karamel, citrusy a další exotické ovoce, trocha netradiční vůně zázvoru. Toho dřevěného opečeného aromatu tak nějak „moc“, ale přitom nevadí, necpe se nějak vulgárně, celek je elegantní, svůdný, úžasný. Působí trochu jako špičkové barikované Chardonnay dlouhou dobu na kvasnicích, jako zajímavé ne úplně typické Burgundsko v bílé. Hodně by mne zajímalo, jak by tohle víno vypadalo druhý den, jenže… komu láhev Champagne takhle vydrží? :o) (Tahle lepší se do druhého dne umí otevřít do neuvěřitelných dalších rozměrů, viděl jsem opakovaně prestižní cuvée na degustaci kvůli tomu i dekantovat; ale doma to, kdo ví proč, zkoušel jen jednou a to navíc, ke vší mé smůle, bylo víno s vadou). V chuti je tohle víno suché, krásně řízné, působí plně až opulentně, ale zároveň svěže a vzletně (alkoholu to má 12%, stejně jako předchozí Itálie). Ovocité, citrusové, dlouhé a dokonale vyvážené. Nádherné bubliny! Jsem si jist, že nesednou úplně každému, hlavně kvůli tomu opravdu dominantnímu toastovému aroma. Ale pokud máte v rozpočtu asi 1200,- na láhev Champagne, tak ji buď investuje do zajímavých cuvée menší domů, nebo do něčeho jako je tohle :o)

A na závěr si nedopustím ještě jedny bubliny. Před nedávnem jsem totiž otevřel též Bohemia Sekt Blanc de Noirs Brut, tak trochu doufaje, že bude lepší než jejich běžné bubliny. A byl upřímně zklamán. Jak neustále dělám „advokáta“ jejich Prestige Brut, tak tohle je vyloženě nudné nezajímavé pití. Neutrální kyselé bubliny, bez výrazu a (doufejme jen v případě mé lahve) s lehkou nečistotou ve vůni i dochuti. Podprůměrný sekt, které bych si dovolil tvrdit bude ve slepém srovnání poražen skoro jakýmkoliv levným proseccem z italské sámošky. Co ovšem s tímhle sektem funguje, a bohémka asi ví, proč to doporučuje, je koktejl „mimóza“. Prostě ty bubliny slijete 1:1 s pomerančovým džusem. Doporučují fresh vymačkaný (osobně bych si ho tím nekazil a pil jen tak), tohle ale v klidu spojte i s nějakým z krabice :o) Touhle kombinací vznikne dost fajn aperitiv. A to je k dnešnímu bublajícímu úterku vše…

Zobraz celý článek →

Několik vinně-internetových prodejních tipů

Prodej vína se, za těch několik jeho století úspěšného fungování, proměnil k nepoznání. Dnes už vinařství nestačí střelit celé sudy několik négociantům a doufat, že se s jejich prodejem nějak úspěšně poperou a hlavně jejich vypiplané drahé víno nesmíchají s něčím jiným, aby ho měli víc. Teď už je potřeba se vnucovat přímo zákazníkům a to pořádně. Ideálně vinaři či jiné osoby s vinařstvím přímo spojené, na degustacích a dalších promo akcích, s víny na ochutnání. Nedoufat, že zákazník koupí (drahého) zajíce v pytli. Prodejci vína o tom vědí své a hledají hromady různých cestiček, jak nám vnutit ještě více vín, ideálně i těch, která vlastně ani nechceme. Docela s tím vším zamíchal internet. V ČR zrovna jedou různé „bedničky“ a degustační sety. Zákazník neví, co vlastně chce, takže sada sestavená nějakým odborníkem mu přijde k duhu. A navíc, když je to dobře vymyšleno, okolo toho může vzniknout taková ta oblíbená „komunita“, skupina lidí debatující o stejných vínech a třeba je degustující „online“ ve stejný den. V zahraničí už to jede dobu, u nás teprve startuje. Ale je toho mnohem víc. V posledních týdnech jsem narazil na pár zajímavostí, od „divných“ vinět, přes půlnoční prodeje omezeného počtu vín za velmi akční ceny, po možnost namíchat si vlastní směs díky zaslanému setu lahví :o) Tak hurá na to…

Obal prodává. Když si dáte na vinětu nahou nymfu, možná vám to víno v některých státech zakáží. Ale kupa dalších jmen projde, a i když to není zrovna cílení na vinné nadšence a ty, kteří pečlivě zkoumají viněty a hledají zmínky o svých oblíbených „terroir“, v regálech supermarketů mohou taková vína zaujmout. Vezměte si takové „Kočičí chcanky na angreštovém keři“… no není vám okamžitě jasné, jaká odrůda se v lahvi skrývá a co za aromatický profil můžete čekat? :o) Další zábavné viněty najdete tady. Ale nemusí to být jen o vtipu, hodně povedené jsou nádherné lahve s vinětami komplet Braillovým písmem a navíc pocházejí z vinařství provozovaného slepými, hlavní sklepmistr pak prohlašuje, že co mu bylo odebráno na zraku, to získal na jiných smyslech a cítí v moštu změny dříve, než jiní. U nás s Braillovým písmem experimentuje, pokud jsem někoho neminul, jen vinařství Galant. Nových nápadů na obaly je spousta. Třeba viněty, na které si můžete dopisovat vzkazy. Nebo plechovky ve tvaru granátu. Pár hezkých (či alespoň zajímavých) kousků najdete zde.

Výborný nápad, hrající na soutěživost v nás všech, měl obchod Cinderella Wine (v podstatě je to ale jen jedno z „rozhraní“ k Wine Library internetového vinného mága Garyho Vaynerchucka, byť s tímhle nápadem zrovna přišel někdo jiný). Každou půlnoc se tam objeví jedna láhev za velmi akční cenu a od třech zakoupených kousků je navíc poštovné zdarma a spěchat je třeba, protože leckdy se víno prodá do pár minut. Problémem je zatím ne úplně funkční počítadlo zbývajících lahví a leckdy frustrující čekání i několik desítek hodin, zda na vás vyšla objednávka za akční cenu či ne. Ale tyhle mouchy Gary dořeší :o) Svoje kouzlo mají také dražby vín. Na e-bay či domácím Aukru je to většinou dost risk, ale existují (samozřejmě krom obrovských „kamenných“ aukcí) i specializované weby. Nedávno vznikl nový domácí na adrese www.wine-x-change.com. Neplatíte za jednotlivé prodeje, ale jakési roční členství s limitem počtu nákupů a prodejů. Zatím tam toho v nabídce moc není, třeba se to zlepší časem.

Vůbec nejvíc mne ale zaujal Crushpad. Jak to funguje? Firma má v nabídce hrozny z několika desítek (podle všeho docela kvalitních) vinic v Kalifornii a v Bordeaux (tam sídli v prostorách Château Teyssier v St. Emilionu), ze kterých si můžete vytvořit své vlastní víno (minimálně jeden sud = 25 bedýnek po 12 lahvích). Vzniku „svého“ vína se můžete účastnit přímo ve vinařství a podílet na většině prací, nebo jen sledovat pokroky na webu a dát příkazy, co s materiálem chcete provést. K tomu máte k dispozici grafiky pro vytvoření viněty a (pokud o to stojíte) specializovanou službu, která vám pomůže uvést „vaši značku“ na trh. Dokonce mají i servis zaměřený na získávání finančních prostředků pro neziskovky a charitativní organizace – prostě vám zajistí víno i s unikátním designem viněty, k tomu e-shop a vy můžete v klidu shromažďovat finance na cokoliv, čím se vaše organizace zabývá :o)

Co se mi ale líbí nejvíc je tzv. Fusebox, v podstatě sada na přípravu vašeho vytouženého cuvée (momentálně k dispozici jen „Cabernet“ z Napa). Sada obsahuje několik lahví různých vín, instrukce, odměrky a další potřebné nástroje. Vy si v klidu smícháte své ideální víno a pak, pokud máte zájem, si stejné směsky objednáte libovolný počet lahví (nejméně karton). K dispozici jsou opět buď úplně vlastní designy lahví, nebo (zdarma) možnost vyplnit některou ze standardních šablon. Službu doporučují třeba jako ideální pro svatební vína a podobné příležitosti. Jednoduché a efektní. Jasně, míchat vlastně téměř „hotová“ vína dohromady nikdy nevytvoří úplně ideální výsledek, ale zábava by to být mohla. Dovedu si představit degustaci, jejímž výsledkem by mělo být vytvořit ideální víno pro co nejvíce zúčastněných a pak si hezky bedýnku objednat. V našich podmínkách samozřejmě „vína na míru“ také fungují, ale obvykle se musí jednat o poměrně velký odběr. Uvidíme, kdy to dorazí i v malém :o) Do té doby si nadšenci mohou pořídit třeba domácí minivinařství WinePod :o)

Zobraz celý článek →

Napoleonská směska od Lahoferu

Víno, které vám zpříjemní večer či poslouží jako skvělý doprovod k jídlu, nemusí být zrovna něco vyloženě špičkového, víno velké, které si budete pamatovat roky. Kupa populárních velkých vín chutná tak trochu schematicky a šablonovitě, jede určitým populárním směrem a dost často můžete předem snadno odhadnout do poměrně velkých detailů, co vás ve sklence bude čekat. Pro mne je mnohem důležitější, když víno překvapí, je zajímavé a něčím jiné. Cuvée 1809 od Lahoferu (již jsem tu psal třeba o jejich ryzlinku) pro mne takovým vínem bylo. Jedná se o netypickou směs Ryzlink rýnský, Neuburské a Rulandské šedé ročníku 2007 z trati U Hájku. Název vinařství vysvětluje takto: „Hrozny pro jeho výrobu jsme sklidili na vinici, kde měl v létě 1809 Napoleon rozložené válečné ležení. Odtud také sledoval bitvu s rakouskou armádou, která se odehrála 10. a 11. července 1809 v prostoru mezi Znojmem a Dobšicemi. CUVÉE 1809 jsme sestavili k 200. výročí bitvy.“ Prostě se snaží k tomu vytvořit nějaký příběh. Osobně se domnívám, že víno není ani tak výsledkem nějakého promyšleného mísení odrůd s cílem dosáhnout určitého přesného efektu (nebo že by to mělo třeba souvislost s tradicí vinařství v roce 1809, to už vůbec ne), ale spíše důsledek „logistiky“ a použití vín, která pro realizaci tohoto nápadu prostě byla k dispozici (či jich bylo nejvíce). Což nic nemění na faktu, že jsem si tu láhev docela užil.

Zelenohnědá láhev (tvar flétna), plastová záklopka, plný korek s potiskem, viněta zvláštní vzhledem i technologií potisky na průhledný plast (ovšem se všemi detaily vzadu, od slovního popisu po komplet analytiky, to se cení). Víno má pěknou jiskrnou zlatavou barvu s občasným nazelenalým odleskem. Voní velmi svěže, mísí se tam květinové a ovocné tóny, nejsou úplně kompaktně provázené a spíš tak nějak vyskakuje tuhle něco a támhle zase něco jiného. Asi ten ryzlink na sebe strhává pozornost citrusy, pampeliškovým medem a nějakou tou mineralitou. Tuhle vyskočí hruška, meruňka, žlutý meloun, kořenitost či květinové tóny. Ta vůně už není vyloženě mladistvá ani nějak zvlášť nazrálá, teď je to takový „rozvalený třicátník na gauči u televize“, tak akorát věk s velkým potenciálem, ale jinak žádná vyloženě sláva. V chuti svěží, příjemná výraznější kyselina, na úvod zapůsobí trochu plnějším ovocným dojmem, ale když odezní dotyk zbytkového cukru dodávajícího plnost (rozhodně ale ne sladkost), projeví se lehkost a tak trochu i prázdnost chuti. Lehké, nijak dlouhé pití, ovšem s chutnou kyselinkou a docela zábavnou aromatikou. Za 120,- Kč (tj. kategorie 4 – 5€) s tím moc problémů nemám. Žena tomu dává mnohem lepší vizitku a naslepo tipuje něco ne úplně typického z Rakouska či Německa s cenou třeba i na trojnásobku.

Komu chutná třeba Mělničina, měl by Cuvée 1809 vyzkoušet už pro zajímavé srovnání, má to s ní nějaké společné znaky. Vzpomněl jsem si při tom i na Cuvée Q od Dobré Vinice. Kdo má rád od Lahoferu ryzlinky, bude pro něj tohle určitě taky zajímavé. Nebude to bavit každého. Žádný vyloženě zázrak to není, v jiném rozpoložení bych možná psal něco o „z nouze ctnost“ a že se nabaluje nepříliš související příběh na směsku, kde ty věci k sobě nějak vyloženě neladí, ale včera se mi skvěle strefilo do nálady. Ale pokud rádi zkoušíte vína, u kterých nelze říct „typické odrůdové xxx“, pak jděte do toho. Morava (a Čechy) mají na cestě za vyváženými a promyšlenými cuvée, tak jak je známe ze zahraničí, ještě co dohánět. Ale je fajn, že „směska“ už nemá jméno něčeho vyloženě špatného a čím dál víc podniků je zkouší.

Ani nevím, proč jsem si na to vzpomněl právě teď, ale budiž. Vypadá to, že letos přijde na trh ještě více Svatomartinského než loni, možná až milion lahví. Přemýšlím, co letos vinařství vede k tam masivním výprodejům moštu jako burčák a jako „burčák archivní“, Svatomartinské. Hromady mladých vinic a nutnost zbavit se přebytků? To by vlastně nebylo úplně špatně, kdyby surovina nevhodná pro výrobu opravdu slušných vín skončila jako tyhle produkty a zbylo jen to lepší :o) Jenže ono to dopadne tak, že lehké „slušné jakostky“ a kabinety zmizí v (po vánocích mrtvém) Svatomartinském a během roku se zas budou prodávat vysoké přívlastky se zbytkáčem :o)

Otázka na závěr: vaše oblíbená bílá směska?

Zobraz celý článek →

O Bordeaux nad sklenkou Château de Fonbel

Bordeaux už je navždy nesmazatelně spojeno se jménem vinného kritika Roberta Parkera, pár řádků o něm jsem psal v článku „Bordeaux 2008, Parker, zodpovědnost a tak vůbec“. Pokud někdo má moc nad cenami a prodejností vín, ale především v letech minulých ovlivnil i jejich celkový styl, pak je to právě on. A každý, asi je to v lidské povaze, samozřejmě rád využije jakoukoliv příležitost k tomu, aby ho usvědčil z nějaké chyby či dokázal, že by se těm jeho bodů rozhodně nemělo slepě důvěřovat (ale u všech „investičních“ nabídek vína se bez nich stejně neobejdete). Hodně zajímavé, ale tady mu hodně hrající do noty, bylo nedávné nové obodování téměř třicítky zásadních vín z ročníků 1982 a 1990, kde se u většiny vín udržel pouze s malou korekcí a celková změna u všech vín je prakticky zanedbatelná. Jinak už působí reportáž z  účasti Roberta Parkera na slepé ochutnávce 15 špičkových vín ročníku 2005, navíc vín předem známých (tj. ochutnávka nebyla „dvojitě“ slepá, pokud předem víte, co se chutná, je to o kousek snazší, byť stále komplikované… na tohle téma třeba jedna zábavná starší degustační historka). Ve sklenkách končil Lafite, Haut Brion, L’Eglise Clinet (ten rok od Parkera plná stovka bodů) a mnohá další velká vína. A Parker, společně s ostatními, je seřadil podle kvality (byť konkrétní body neudělil). Zároveň si i odvážně tipnul, co v které sklence bylo. Věřte tomu nebo ne, ale ani jeden z tipů nebyl správně. A třeba to stovkové L’Eglise Clinet považoval za Cos d’Estournel, tedy si spletl víno z Pomerolu a dominantně Merlot s kouskem z druhé strany řeky, Saint Estèphe, a vínem naopak postaveným na Cabernetu. O Lafitu si myslel, že jde o Latour. A to, co považoval za Lafite (tedy jedno z vín vyloženě kultovních a často označované za „neomylně rozpoznatelné“, víno asi nejpopulárnější na nových trzích v Asii a to, s jehož cenami dělají prohlášení Parkera vyloženě divy), byl ve skutečnosti Troplong Mondot. Co to napovídá o Parkerovi nebo současném Bordeaux obecně?

Především to, že hodnocení a bodům nelze úplně věřit, což snad každý ví, ale vyplatí se to stále opakovat. Hodnotit víno naslepo (ale ostatně i v případě, že víte, co pijete) může dávat hodně „depresivní“ výsledky, které jsou ale každopádně hodně subjektivní záležitost a podléhají tolika okolním vlivům, že stejné víno může o den později a po těžkém dnu v práci dopadnout o třídu jinak. Napovídá to, že ani člověk s nachutnanými desítkami tisíc lahví a největší světový odborník na Bordeaux nemusí, v dnešní moderní době a u vín nabušených a dotažených do extrému, rozlišit dvě různé zásadní odrůdy, o kterých by jinak leckdo řekl, že si je přeci splést nejde. Jenže jde. Asi má smysl informovat o tom, že vinař X má takovou a makovou historii, vína rostou na určitém typu půdy a jsou zpracována nějakým způsobem či mají svůj specifický styl. A že vína chutnají tak a tak, ale to už samozřejmě s určitou rezervou. Lze srovnat typické znaky různých ročníků, oblastí a podobně. Co ale moc vážně brát nelze jsou prohlášení, že víno X je lepší než víno Y proto, že má 96 a ne 93 bodů. To je nebetyčná kravina. Která, pokud byla vína chutnána současně, říká pouze jediné: „v ten moment jen a pouze mně X přišlo lepší než Y“. Pokud byla vína chutnána v různých prostředích a dnech, pak to říká ještě méně.

Takže asi tak. Občas je tohle téma dobré připomenout. Body jsou fajn věc, všichni si je rádi čteme a máme dobrý pocit, pokud zrovna pijeme něco, co bylo hodnoceno pětadevadesáti. Ale je dobré to s nimi nepřehánět a při nákupu se rozhodovat i podle jiných faktorů. Samozřejmě jen v případě, že nekupuje celou bedýnku místo akcií, to pak berte jedině podle bodů :o) Ale posuňme se. Třeba něco k ročníku 2009 v Bordeaux? Vinaři nešetří chválou. Ano, už i srovnání s 2005 se objevují. Nebo je taky přímo od vinařů přirovnáván k ročníku 1982, protože ve vínech je prý „o něco méně kyselin jako tenkrát“, ale vlastně by mohl být i lepší, protože je nutné brát v potaz pokroky ve sklepních technologiích. Takový ten hype let předchozích se úplně nekoná, všechna ta prohlášení se zatím drží trochu více při zemi, hodnocení jsou zatím veskrze pozitivní, ale nejsou nám cpány rovnou do obličeje a gigantickými titulky na úvodní stránce novin Le Monde. Možná mají vinaři strach, že podobná oznámení už v poslední době poněkud devalvovala a nechtějí zbytečně své zákazníky vytočit moc dopředu, než ohlásí ceny, které skoro jistě od ročníku 2008 zase skočí nahoru.

Chvála jde především směrem k fenolickým složkám vína, které se prý letos hodně vyvedly :o) Kupříkladu na Château Palmer, jejichž blog je skvělý a vyplatí se sledovat, mluví takto: „Počet semínek v hroznu je od 1 do 4, v závislosti na ročníku. Tento rok má Cabernet Sauvignon průměrně dvě semínka, což je poměrně vzácné. Zdrojem fenolických složek vína pro tento ročník budou především taniny ve slupce, měkčí a hladší než ty v semínkách.“ Od několika vinařů, třeba enologa Château Cheval Blanc, zase zaznělo varování, že „ve velkých ročnících, jako je 2009, mohou vinaři falešně očekávát, že každý kousek taninu bude perfektně vyzrálý a tak se asi potkáme s přeextrahovanými víny.“ A dodává: „s počasím tak pěkným a hrozny skvěle vyzrálými si lidé myslí, že mohou potápět matolinový klobouk jak dlouho se jim zachce, ale ještě nikdy jsem neviděl tolik přeextrahovaných vín jako v ročníku 2005.“

Moc zajímavá je také aktuální debata o „nové apelaci“, kterou po INAO žádá zavést sdružení vinařů. Měla by se jmenovat Bordeaux Premier Cru a stát nad Bordeaux Superieur. Rozdíl nebude ve výnosech, povolených technologiích či místech, kde se víno smí produkovat. V zásadě se jen zvýši (tedy pokud to projde) povolený maximální objem alkoholu a komise vína posuzující by měla být přísnější. Tato nová apelace má přinést „prestižněji znějící“ jméno pro některá vína z kategorie Bordeaux Superieur, která se nyní prý v systému poněkud ztrácí a dojíždějí na lepší hierarchii v jiných regionech. Upřímně… vína z Chile či Austrálie nemají (zatím) kategorie skoro žádné a poměrem ceny ke kvalitě právě tuhle třídu z Bordeaux válcují. Problémem není kategorizace, ale hromada nudných vín, která už nikdo nechce pít (i v ročníku 2005 šlo obrovské množství vín z Bordeaux na přepálení a následně jako příměs do benzínu, prostě se neprodalo). Celý článek, navíc i s nějakými těmi komentáři, má na stránkách Decanter.

Ale teď už k lahvi Château de Fonbel 2004, Grand Cru (byť v této oblasti poněkud nadužívané) ze Saint-Emilionu. Na tomhle podniku jsou zajímavé tři věci. Vinice totiž leží hned pod těmi legendárního Château Ausone, ale jejich půdní složení je trochu odlišné (štěrkopískové především, u Ausone je více vápence a jílu). Na 16ha pěstují Merlot (70%), Cabernet Sauvignon (20%), Petit Verdot (7%) a, což je ta druhá zajímavosti, Carmenere (3%). Tahle odrůda byla dříve v Bordeaux jednou z nejrozšířenějších a stála ze jejich úspěchy třeba v osmnáctém století (skvělý pohled do historie Bordeaux je kniha “Bordeaux, its Wines and the Claret Country” z roku 1846), nyní přináší slávu mnoha špičkovým vínům v Chile a ve Francii ji už moc nenajdete. No a třetí zajímavostí je stejný majitel jako u Ausone a tedy dohled přísného perfekcionisty Alaina Vauthiera nad víny. Ročně vyprodukují asi 80.000 lahví, přiznávají občasnou částečnou mechanickou sklizeň, vína se školí v nerezu za kontrolované teploty a dále zrají zhruba rok v dubu (nový ze 30%). A když jsem tak na předchozích řádcích nadával na body, tak si je teď neodpustím. Parker dal ročníku 2004 tohoto vína celých 90 bodů a označil jej za „Ausone pro chudé“. Wine Spectator se při En Primeur ochutnávkách pohyboval v rozhraní 89-91 bodů, při pozdějším hodnocení skončil na 88. Jancis Robinson mu udělila, opět při en primeur ochutnávce, 15.5/20 a ve slovním hodnocení bych se asi nejvíce shodnul právě s ní (So dark purple it is almost blue. Very sharp, almost harsh nose which gave way to a creamy palate reminiscent of the violet cream in a chocolate assortment. A little bit overworked with lots of acidity but with well managed tannins. An Alain (Ausone) Vauthier wine. Drink 2010-16), viz řádky níže.

Těžší zelená bordó láhev, kovová záklopka a pěkný plný korek. Viněta mi přijde tak nějak „odfláknutá“ a moc mne neoslovuje. Po vytažení korku se na úvod se vyvalí intenzivní temnější a lehce živočišné aroma, které se drží i na korku. Barva je nádherná, temná a lehce nazrálá, ale stále spíše mladistvá nafialovělá. Čerstvě po otevření ve vůni dominují ty živočišné tóny, tmavé ovoce, projev je trochu ostřejší asfalto-grafitový, je tam něco kůže a příjemného koření (hřebíček). Žádná přezrálá ovocitá bomba, je z toho cítit trochu starosvětského chladu. Později se vůni rozvíjí, z „tmavé“ a lehce do „maggi“ ochucovadlových tónů se posune ke svěžejšímu projevu a červenému ovoci. Postupně se stává vrstevnatější, zajímavější, měkčí, komplikovanější. To víno jsem dost podcenil, nedal mu čas se otevřít a tak předvedlo tradiční vtípek „poslední sklenka je ta nejlepší“ :o) Chce ještě trochu času v lahvi a nebo přes hodinu v karafě. V chuti pěkně suché, s příjemnou výraznější kyselinou, hezká chladnější šťavnatá ovocitost, tříslo nijak zvlášť výrazné ale takový ten sušší typ (ne tak „vyschlý“, jako v současném stavu mnoha levnějších vín ročníku 2004, ale to je na delší povídání při popisu několika vín, které jsem v posledních měsících otevřel), dostatečná délka. Klasické slušné Bordeaux toho ročníku. Nijak těžké, spíš lehčího střihu, vyvážené a moc pěkně pitelné. Cenu bych si možná představoval i nižší než 400,- Kč, ale nákupu nelituji. Uvidím, co další láhev příští rok…

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Z vinných filmů a seriálů mne nejvíce oslovil...“

Celkem 94 hlasujících rozhodovalo o tom, který z „vinných“ (tedy této tematice nějak příbuzných) filmů či seriálů se těší největší oblibě. Dle očekávání dorazilo nejvíce hlasů (49, 52%) pro Bokovku. Tenhle film, i kdyby nic jiného, neuvěřitelným způsobem nakopl spotřebu vín z odrůdy Pinot Noir v USA a zajistil dočasný pokles obliby Merlotu. Pokud by se u těch filmů v seznamu hlasovalo jenom podle toho, jak těžké je při jejich sledování zůstat bez nalité sklenky vína, určitě by Bokovka taktéž okupovala jedno z prvních míst. Možná ne všem milovníkům Pinotu sedne, ale za vidění rozhodně stojí. Komu dosud unikala, jděte do toho!

Na druhém místě (34 hlasů, 36%) skončil Dobrý ročník. To je můj favorit, velká romantická pohádka o tvrdém a nesmlouvavém byznysmenovi, který podlehne kráse francouzského venkova a místní servírky :o) Hromada skvělých vtípků, vína a vyloženě odpočinkových scén. Prostě takhle nějak dopadne film, když se režisér snímků jako Vetřelec, Blade Runner či Gladiátor sebere a se svým oblíbeným hercem vyrazí na pár měsíců na dovolenou :o) A Marion Cotillard je v něm prostě nádherná :o)

Třetí místo (17 hlasů, 18%) vybojoval nedávný domácí hit Bobule. Letní komedie slavila v kinech úspěchy a určitě přispěla k tomu, že mládež je nyní vinně poučena a na různých vinných slavnostech a vinobraních žádná jedině „výběr z bobulí“ :o) Nyní finišuje natáčení pokračování, 2Bobule, opět za podpory financí z Vinařského fondu (celkem film přijde na 35 milionů). Zda jsou to dobře vynaložené peníze si nedovoluji odhadnout, ale každopádně „V jedné z důležitých rolí se opět objeví i poklidné a vstřícné prostředí jižní Moravy a moravských vinic. A taky Slámová a Svatomartinské.“ :o) A to se asi počítá. Tentokrát se filmu ujal ruský režisér Vlad Lanné.

Čtvrté místo, a třetí mu jen těsně uniklo (15 hlasů, 15%) získal díl Grapes of Wrath ze seriálu Black Books. Kompletní video si můžete pustit na YouTube a garantuji, že se budete třískat smíchy. Scény, kdy míchají víno dle senzorických charakteristik v encyklopedii, nemají chybu :o)

Možná v seznamu ještě chyběl snímek Tajemství Santa Vittorie či některé další, „něco úplně jiného“ dostalo celých dvanáct hlasů. Zajímavé tipy tedy prosím do komentářů. Víno roku, o kterém jsem delší článek psal, nedopadlo nijak zvlášť dobře. Trochu mne mrzí jenom tři hlasy pro Mondovino, tenhle dokument si vidět zaslouží, ale je pravda, že rozhodně nejde o nějakou vyloženě zábavnou podívanou na víkendový večer :o)

Celá tabulka výsledků pak vypadá takto:

Zobraz celý článek →

Večer ve znamení rudé tekuté historie

Pamatujete si nějakou zvláštní událost ve vašem životě, ke které došlo v roce 1996? A co třeba poskočit ještě o kus zpátky, do roku 1985, tam by se něco našlo? Nebo rok 1976? Stará vína, krom fascinujícího množství velmi specifických vůní, doslova volají po podobných úvahách. Navíc ta očekávání, když otevíráte láhev, jsou obrovská. Je to trochu jako v pokeru, s kamennou tváří nedáváte nic najevo, ale může to být buď obrovské vítězství, nebo velmi rychle vyhozená spousta peněz. V případě slavných jmen je samozřejmě riziko menší, u značek méně známých a z míst ne tak vyhlášených je nákup starého vína, navíc třeba s nepříliš dobře ověřeným skladováním po dobu zrání, někde na úrovni sázky na úplného outsidera v dostizích jen proto, že se na vás kůň v padocku hezky podíval :o) Jenže když to vyjde, odměna za to stojí. Nechci napsat „je sladká“, protože když se na vás z otevřené lahve vyvalí taková jako nasládlá vůně, pak to obvykle znamená, že víno bude nejspíše za zenitem. Před nějakou dobou jsme se sešli v komorní společnosti nad třemi lahvemi více či méně starého červeného Burgundska od třech rozdílných producentů. A, světe div se, ani jedno to víno nebylo špatné.

Od village Volnay 1976, navíc poměrně málo známého vinařství Bitouzet-Prieur, asi nelze čekat moc. Vína z téhle apelace jsou obvykle nádherná relativně mladá a s moc velkou archivací se u nich nepočítá. Clive Coates o tomto konkrétním vinařství mluví jako o zdroji slušných červených i bílých, u Pinot Noir kompletně odstopkovaných a fermentovaných za poměrně vysokých teplot a s minimálním použitím dřeva (ale kdo ví, o kolik jinak to bylo v roce 1976). Víno bylo získáno u Kupmeto CZ (mimochodem na říjen plánují sérii zajímavých degustací, včetně jedné velké za účasti vinařů), podle informací byla láhev součástí bedýnky nedávno získané přímo ve vinařství a jedna z lahví přechutnána, takže tu byla jistá „záruka“, že víno by nemělo být úplně mrtvé. I tak nervozita při otevírání panuje. Šroubice otvíráku mizí v korku a hlasitě škvíká, korek vypadá tak v kondici, jako by víno bylo nedávno překorkováno. Minimálně viněta je určitě nová. Přivonění k zátce odhaluje, že korkové to víno není. Ve sklenici je krásně vidět málo intenzivní a pěkně nazrálá barva. I vůně je nazrálá, efektní, jemná, čistá, kořenitá, kouřová a delikátní. Vonět ke sklence je vyloženě potěšení. Postupem vlivu vzduchu se aromata stávají éteričtějšími, přicházejí komplikovanější kombinace, je tam hodně uzených tónů a ještě později, po pár desítkách minut, se vše začíná lámat a víno umírat. V chuti je stále ještě znát červené ovoce, je pěkně suchá, jemná a docela vyvážená i rozumně dlouhá. Trochu trpčí, v závěru lehká horčina a vším se prolíná zvláštní železitá linka. Příjemné pití, kde vůně výrazně vede nad chutí. A hezká zkušenost a ukázka, že nejen vína těch nejslavnějších producentů a z Grand Cru poloh dokáží se ctí nejen vydržet, ale i zrát přes 30 let. Když to dobře vyjde :o)

Druhé víno pochází z Domaine Didier Montchovet a jde o Beaune 1^er Cru „Aux Coucherias“ 1985. Kde přesně se tato vinice nachází můžete vidět na mapce, byla zakoupena v roce 1955 od Jadota a v letech 1960-61 z většiny přesázena, koncentrace je slušných 10.000 keřů na hektar. Vinařství vzniklo v roce 1984, je jedním z pionýrů biodynamiky a ročník 1985 by měl být prvním takto připraveným. Láhev neměla vinětu a je na ní zvláštní i to, že jde o jakousi privátní „kontrolní“ rezervu vinaře, jinak vína lahvoval a prodával až od ročníku 1989. Bledší barva, nazrálá a s kupou depotu. Aromaticky velmi bohaté, nádherné víno. Tóny lahvové zralosti se snaží urvat pozornost, ale stále ještě mladá živá ovocitost ji strhává na sebe. Jsou tam bylinková „francovková“ aromata a kupa dalších věcí. V chuti plnější, ovocité, šťavnaté, ale stále ještě mladé, tříslo není zdaleka ohlazené, je tam dost kyselin, víno tvrdší a stále v bezproblémové kondici pro další archivaci. Ve sklenkách se mění, na rozdíl od předchozího Volnay, docela pomalu. Ale vrstvy se prolínají a jakýkoliv milovník Burgundska prostě musí usmívat.

Poprosil jsem Matěje, nadšence do Burgundska, který víno v tomto vinařství získal (společně s mladšími ročníky jejich dalších vín), aby o návštěvě sepsal pár řádků, protože je to moc povedená historka. A i o tomhle stará vína jsou. Nebo vlastně víno jako takové. Příběhy :o) Tak tedy…

„Koncert u Montchovetů aneb romantizmus v Burgundském Vévodství

Didier Montchovet je chlapík, který na první pohled zaujme dlouhým havraním vlasem, mužným knírkem a vůbec jakousi klasickou starobylostí, která ho řadí do věku romantizmu, kde by mohl dobře obstát jako „strašný lesů pán“ s šlechtickou krví v žilách. Snad právě proto v naší době, která si libuje v okázale sofistikovaných postupech, hospodaří v tak prostých a zároveň malebných poměrech. U Montchovetů se stačí postavit na dvorek bez plotu, kde hranici mezi veřejnou ulicí a soukromým prostorem vyznačuje jen cit, a už se máte dobře. Ještě lépe se Vám udělá při setkání s paní Montchovet, která na rozdíl od Didiera je plavá a sošná jako postava z opery Richarda Wagnera. Také romantizmus. Byli jsem v tomto vinařství už loni, ale tehdy jsme zastihli jen Didiera.

Paní Montchovet nabídne cizinci konverzaci anglicky, německy, italsky, španělsky. Když jsme u dveří do sklepa, kde u postaveného sudu mají Montchovetovi „degustační kout“, oznámili své češství, zapěla paní Montchovet úryvek Smetanovy Vltavy a ochutnávku doprovodila dalšími opusy z mistrova díla. Jak jsme se propracovávali do vyšších vinných sfér stále dramatičtějšími. Ke každému vínu měla příhodný „citát“ z árie. Finále se odehrálo v obchůdku při nákupu, kdy Didier z radosti z dobrého obchodu a krásně strávené chvilky, protože pro ni správný Francouz žije a z ní se raduje, vynesl z privátní zásoby vznešený dar. Dvě láhve Beaune Aux Coucherias 1985, nahé, jak je před těmi více než dvaceti lety stvořil, jen porostlé ušlechtilými usazeninami sklepního prostředí. Jistou rukou vyčistil kus láhve a stříbrnou barvou je svým typickým písmem autorizoval jménem vinice a ročníkem. Paní Montchovet to doprovodila famfárou z Libuše a šli jsme společně nakládat. „

No a poslední v řadě přišlo Chambolle-Musigny 1^er Cru „Les Charmes“ 1996 z Domaine Ponsot. Psal jsem něco o tomto vinařství a ročníku 2000 již dříve, nedávno v aukci (ale ze sklepa, kde bylo od nákupu) získal tento ročník starší. Ve  vinařství Ponsot začínala klonální selekce Pinotu (o dosud odsud pocházejí jedny z nejrespektovanější klonů). Vinařství má pověst věčných experimentátorů a i přes veškerou biodynamiku a přírodní postupy zároveň milovníků moderna, od pokusů s alternativami uzávěrů po speciálně upravené viněty, kde jedna jejich část trvale ztmavne, pokud je víno po nějakou dobu vystaveno příliš vysoké teplotě. Jejich vína jsou často na hraně, někdy přijata s obrovským nadšením a jindy do nich prakticky všichni kopou. Nebojí se extrémů. Ročníky 1995 a 1996 jsou pak ty, které vinařství nejčastěji omlacují o hlavu a jsou používány jako varování, proč Ponsota nekupovat. Jenže samotný Laurent Ponsot si za nimi tvrdě stojí a říká, že je prostě všichni otvírají zbytečně brzy a teprve za dvacet let od sklizně ze sebe vydají vše a předvedou veškerý terroir v plné kráse. Vydražil jsem dvě lahve, první otevřel po „teprve“ třinácti letech, na druhou musím ještě sedm počkat :o)

Víno mělo trochu temnější barvu a ve vůni dominuje mladá ovocitost, trochu ostřejší, s jasným projevem kyselin co čekají v chuti, je docela složitá, vrstevnatá a velmi zajímavá. V chuti je to opravdu hodně suché, kyseliny vás praští velmi výrazně, víno není nijak vyloženě plné, spíš lehčí. Působí velmi mladě a nevyzrále. Po nějaké době ve sklence se objevují další tóny, vůně stává o něco bohatší, přidává se lehká živočišnost. Ale jestli Volnay 1976 bylo na vrcholu či spíše trochu za ním, Beaune 1985 v pohodě pitelné ale stále na cestě, pak toto Chambolle-Musigny působí vyloženě jako víno, které ještě musí ležet. Tak uvidíme :o)

Ptám se tedy znovu, podobě jako v úvodu článku… co vás napadne, když se řekne 1996? 1985? 1976? :o)

Zobraz celý článek →

Jak první výstava na Grébovce nepotěšila

Ani nevím, čím to asi je, schválně to nedělám, ale na pondělí mi vycházejí vždy nějaké kritické až naštvané články. Jako by toho člověk neměl už takhle dost. Venku tma a prší, musí po víkendu do práce, otrava :o) V pátek jsem vás zval na I. výstavu vína na Grébovce, úvodní akci v nově zrekonstruovaném Pavilonu, kde se měla prezentovat vína oceněná na místních a regionálních výstavách znojemské oblasti. Teď se mám za tu pozvánku chuť omluvit. Ne, že by se tam nedala najít pěkná vína, ale bylo to pátrání po perlách v kupkách hnoje (často nejen v přeneseném slova smyslu, ale doslova i aromaticky), navíc s poněkud zvláštním přístupem organizátorů. Akce stála tři stovky (50,- vstup, 250,- neomezená konzumace), případně o 25,- více, pokud jste měli zájem o katalog. K dispozici bylo celkem 100 vzorků, přehledně setříděných jak podle odrůd, tak i podle producentů. Navíc s uvedením viniční trati, to se často nevidí. Chyběl důležitý údaj o zbytkovém cukru (v dnešní době je to opravdu potřeba), i tak považuji seznam a pěknou znovínskou degustační sklenku za asi jediný klad. Snad ještě prostory Pavilonu, u kterého se rekonstrukce myslím dost povedla, kombinace starých dřevěných částí s moderní prosklenou funguje, potěšily. Je odtamtud pěkný výhled a těším se, až otevře kavárna. Za klad lze snad ještě považovat, že vína rozlévala usměvavá milá děvčata, ale to příšerným vínům bohužel nijak zvlášť nepomůže. Věcí, co mne štvalo, se tam dalo najít hned několik.

Na degustaci očekávám, že budu mít v ceně automaticky k dispozici pitnou vodu a případně sousta neutralizačního chleba. Zde bylo jídlo jen k zakoupení a i voda se musela platit zvlášť. Když jsem se trochu ohradil, že o lahvovanou vodu (prý 40,- Kč za sklenici, jak doplňují diskutující na Facebooku) nemám zájem a zda někde není obyčejná karafa s kohoutkovou, byl jsem odeslán na záchod, že je tam prý umyvadlo. To, že tam nikde nebyla plivátka a musel jsem vzorky likvidovat a plivat do oplachovadla sklenek, taky nepotěší (hlavně proto, že k němu vždycky musíte sklonit hlavu hodně blízko a bokem, jinak se víno na rovné ploše rozprskne všude kolem; je to dost nešikovné a otravné). Ale vzhledem k tomu, že jsem tam plival asi jako jediný (u ostatních to vypadalo, že si spíše užívají objevená slušná vína ve společnosti přátel a nic moc neřeší), tak snad ani nemohu mít organizátorů nepřítomnost plivátek za zlé. V ČR se prostě ještě zatím moc nenosí. Ještě o kus víc naštve, když postupně u třech vzorků ohlásíte obsluze jasnou vadu (výrazný korek, víno znovu rozkvašené a víno těžce zoxidované, tedy spíše dost možná problémy konkrétních lahví) a nic se nestane. Nic. Vína jsou stále na svých místech a rozlévána ostatním. Chápu, že možná mají na celé dva dny jen pár lahví, ale tohle je humus. No a pokud vám přišlo, hlavně u nějakých lehčích bílých, že mají často takovou divnou „řepnou“ pavůni, pak vězte, že tohle divné aroma měla přímo voda v omývadle sklenic, takže u čerstvě opláchnuté sklenky zašplíchnuté malým degustačním vzorkem se to stále hodně projevovalo.

Hlavní průšvih však byla vína jako taková. Ochutnal jsem celkem 40 vzorků (což mi přijde jako dost reprezentativní průřez), vzhledem k zaměření kupříkladu všechny zastoupené Veltlíny či Sauvignony, a musím říct, že takovou přehlídku nepovedených vín už dlouho neviděl. Už dlouho si říkám, že v hodnocení přestanu používat u vůně výraz „čistá“, protože většina vín dnes přeci taková skutečně je, ale páteční ochutnávka mne přesvědčila o opaku. Někdy jsem házel ksichty jak Pohlreich v Ano, Šéfe! a chytal se za hlavu. Pokud šlo o degustaci vín už někde úspěšných a snad tedy minimálně technicky v pořádku (i když… viz starší článek na téma bodování na soutěžích), tak se s nimi muselo něco stát při přípravě téhle akce, nějakým společným špatným skladováním nebo něčím. Nebo snad někdo vybral „sadu pro pražáky“? :o) Nechápu. Psát, která všechna vína byla mimo, se mi nechce. Zabralo by to hromadu času, který zrovna do tohohle věnovat nemíním. Každopádně pokud bych slušná vína ze znojemska neznal a tohle byla nějaká moje seznamovací průřezová ochutnávka (navíc vín „oceněných“ a tedy asi nadprůměrných), nejspíš nic dalšího v té oblasti ani zkoušet nebudu a emigruji kousek za hranice do Weinviertelu. Omezím se tedy na těch pár vzorků, které bych třeba rád ochutnal znovu či se nebál otevřít návštěvě.

Ze Sauvignonů zaujal „VOC“ kousek ročníku 2008 (Sedlešovice, Kraví hora), vzorek č. 51 z vinařství Josef Dobrovolný. Sice takový ten zelenější kopřivový styl, ale krásně čistý, svěží, suchý, vyvážený. Fajn víno. Podobným stylem jel i vzorek 56 od Ampelosu ŠSV, lehké aromatické svěží víno a Sauvignon zelenějšího střihu, skvělé letní pití. V pohodě byl VOC Sauvignon z Waldbergu Vrbovec a od Vinných sklepů Lechovice, ale nic zásadního, o čem by stálo více se rozepsat. Možná snad ještě Znovínský kousek ročníku 2008 z Kamenného vrchu (Tasovice) by šel přidat do seznamu, i když zde už jde výraz „lehké“ nahradit spíš za „řídké“, ale vadné každopádně není :o) Krom Ampelosu jsou to všechno VOC vína, statisticky nejúspěšnější ten večer.

Z Ryzlinků opravdu zaujal vlastně jen jeden, č. 26 a opět Josef Dobrovolný a trať Kraví hora, ovšem Ryzlink rýnský 2006 jakostní. Příjemná vůně, mineralita, medovost, trochu barvy & laky, v chuti medové a zralejší, kyselina i trochu cukru, pěkná dochuť. Nic zásadního, ale poměrně fajn pití. U Pinotu Noir byl ze tří vzorků pitelný jen jeden a ten docela potěšil, vzorek č. 96 ve výběru z hroznů ročníku 2006 od Václava Trpělky (hrozny z Šibeniční hory v Dolních Kounicích) je pěkný domácí pinot, vyzrálý, ovocný, s pěknou kyselinou, vyvážený. Opět nic zásadního, ale příjemné víno.

Veltlíny? Tady jsem čekal hodně a nakonec bych sáhl maximálně po vzorcích č. 6 a č. 11. To první opět Josef Dobrovolný a VOC Veltlín ročníku 2008, to druhé pozdní sběr 2007 z Babičáku od Lahoferu. V obou případech nic objevného, ale svěží, trochu kořenité a medové, suché a fajn pitelné veltlíny. Celkem potěšilo ještě mladičké a zatím na cestě Neuburské 2008 v pozdním z vinice U Hájku od Lahoferu, fajn pití. Zaujalo i Chardonnay 2006 ve výběru od vinařství Václav Trpělka, hrozny z Šibeniční hory (to mne myslím bavilo i v Salonu, což je jinak též tragédie). Hodně nabušená, výrazná a moderní záležitost. Ta všechny aromata vydává skoro až vulgárně vlezle, ale určitě stojí za pozornost. Zajímavá zkušenost byl i vzorek č. 39 od Antonína Salety, Chardonnay 2005 v pozdním z Višňového (Nová hora). Ukázková „nemoravská“ tropicko-ovocná šardonka, která se bude líbit mnohým :o)

A to je pro dnešní „depresivní“ pondělí všechno. Pokusím se v týdnu negativitu nechat stranou a psát o věcech příjemných, něco málo v zásobě mám :o)

Zobraz celý článek →

Na obědě v Lokálu

Dnes jen stručně a neoriginálně, o tomhle podniku se teď začíná mluvit všude. Další z členů skupiny Ambiente, jídelna a pivnice zaměřená na klasiky české kuchyně a za rozumné ceny, podnik propagovaný na Prague Food Festivalu čtyřmi omáčkami s masem a knedlíkem, nedávno otevřel v jakémsi testovacím provozu (a to tak testovacím, že třeba teplé nápoje zatím nemají, protože ještě nedorazila potřebná technika). Hodnotit jej nějak finálně asi ještě úplně nelze, ale upozornit smysl má, protože jídla jsou do konce týdne za polovic a to se počítá :o) Až naběhnou do plných, tak třeba u předkrmů už to žádná vyložená lidovka nebude a šopák či párky s hořčící za osm pětek náhodného kolemjdoucího překvapí. Takže kdo má o víkendu čas, zkuste vyrazit a Lokal prozkoumat. Najdete jej v ulici Dlouhá, tam kde byl dříve Dahab. Vnitřní prostor vypadá mnohem větší než u Dahabu a je nádherný! Je to taková úžasná hra na „pajzl“, ovšem s perfektně čistými stoly, včera okolo oběda profi a pozornou obsluhou, velikou nekuřáckou částí a hospodskými malůvkami (od anarchistických znaků po vyznání lásky Petře v ruštině, je tam toho kupa) vyřezanými do obložení stěn a podsvícenými. U výčepu máte přímo na očích tanky s plzničkou a ta, natočena různými způsoby, chutná skvěle! Schválně si zkuste dát malé pivko běžným způsobem do 0.3 sklenice a pak jako „Šnit“ nebo „Mlíko“ točeno do půllitru.

Na rovinu… zkusil jsem tam tři jídla, dvě obědové hotovky v režimu „expres“ (zeptají se vás, vždy nejméně dvě jídla dorazí na stůl prakticky okamžitě a bez čekání) a jeden předkrm. Pražská šunka, na které si Ambi zakládá, je výborná a se smetanou našlehanou s křenem to nemá chybu. Hotovkový vepřový závitek Záhorák se vyznačoval povedeným sosíkem a bramborami, ale vlastní maso plněné zelím bylo poněkud sušší. Koprovka naopak dost fajn, maso se rozpadalo i pod vidličkou a knedlík neměl chybu. Jen kdyby bylo nekuřáckých míst na takovéhle rychlé jídlo víc. Pravda, u šunky i koprovky tak nějak smutně hodíte očkem skrz okno přes ulici, kde funguje další Ambi podnik, La Dégustation Bohême Bourgeoise, o jejichž variacích na tato jídla se vám možná bude ještě několik nocí zdát. Lokal jde jiným směrem. Poctivé suroviny, jídla rychle, kvalitně a tak nějak celkově v pohodě, byť kiksy tam určitě budou. Líbí si mi uvádění jmen kvalitních producentů v lístku, věci jako „Talián od Dolejších“ či „Selská tlačenka z Davle“. Retro jídelní lístek (obsahem i vzhledem), plastová ošatka s pečivem co si možná ještě mnozí pamatují, vtipný interiér (zkuste i záchody) a celkově zatím dost fajn atmosféra… musel jsem se tam prostě usmívat. Mohlo by to být skvělé místo na rychlý oběd i pár piv a něco k snědku večer. Uvidíme v týdnech následujících.

Výše máte ofocený včerejší polední jídelní lístek (cenu jídla dělit dvěma, jinak se lístek bude denně měnit), můžete se pokochat. Všechny ostatní fotky jsem páchal mobilem, byla to taková nečekaná impulzivní návštěva a neměl sebou svoji oblíbenou techniku, tak omluvte velmi sníženou kvalitu. Jo a pokud už tam někdo byl, tak se těším na dojmy v komentářích :o)

Zobraz celý článek →

Výsledky fotohádankové soutěže a páteční drobnosti

Přišel jsem na skvělý způsob, jak se po ráno nakopnout k pečlivosti, opatrnosti a pozornosti. Stačí umývat a leštit šestnáct pronajatých sklenek Riedel Pinot Noir, večer předtím použité na degustaci, které dneska musím vrátit v rozumném stavu :o) A když už jsem tedy byl pozorný a pečlivý (podařilo se mi zachovat všechny sklenky v původním tvaru), rozhodl se toho využít a spočítat výsledky alkoholické fotohádankové soutěže. Čím obtížnější zadání, tím logicky méně účastníků, ale to nevadí. Tady jich nebyla ani desítka, ovšem všem se povedlo uhádnout naprostou většinu z dvanácti vinět, často včetně doplnění mnoha detailů, k čemuž jim gratuluji! Ve dvou případech se pak soutěžícím povedlo správně poznat úplně všechny podniky a muselo tedy rozhodnout, jak přesně byla odhadnuta konkrétní vína/destiláty/piva. Ze souboje nakonec vyšel vítězně, ale bylo to opravdu těsné, pravidelný komentující J.O. :o) Gratuluji a prosím o zaslání adresy, na kterou poputuje malá tekutá odměna. Druhé místo patří Víťovi a myslím, že i když jsem sliboval cenu jen pro vítěze, tak by si něco zasloužil i on. Pokusím se sehnat víno z fotografie č. 2, protože právě chyba v něm o vítězi rozhodla. A co že tedy na vinětách bylo?

1. Pivovar Náchod a.s., pivo Primátor Stout (více v článku)
2. Znovín Znojmo, a.s, Tramín Červený 2007 ve výběru (opět byl článek)
3. Víno Hort, konkrétně Sekt Brut (byla o něm řeč)
4. Dobrá Vinice a.s., Pinot - Chardonnay 2004 (psal jsem mnohokrát)
5. Hardy Wine Company, Hardys Sailling Colombard Chardonnay (ještě jsem nepsal a asi ani nebudu, více méně základní a běžně pitelná Austrálie)
6. Tenuta di Capezzana, Villa di Capezzana Carmignano DOCG 2004 (psal jsem o jejich nižší řadě, o tomhle zatím ne, ale moc pěkné víno to je)
7. ŽUSY s.r.o., Absinthe St. Antoine (nejnovější 3. šarže, ještě jsem nic nepsal, ale určitě budu)
8. Vinařství Koráb, Neuburské 2008, pozdní sběr (ještě jsem nic nepsal, ale moc fajn pití)
9. Bruichladdich Distilery, 16-ti letá Single Malt Whisky Cuveé Château Margaux (něco málo o těhle věcech jsem psal ZDE a TADY; konkrétně tuhle směs jsem nechutnal, ale návštěva palírny je jinak docela fajn)
10. Olitalia, olej z vinných semínek (už jsem o něm psal)
11. Domaine Guy Allion, Cabernet Franc 2007 „Les Quatre Pierres“ (ještě jsem o něm nepsal, ale fajn pití, mám čistý Cabernet Franc moc rád)
12. Evan Williams Distilling, Kentucky Straight Bourbon Whiskey (zatím jsem nic nepsal, ale nedávno jsem kupoval sedmičku za 150,- Kč a za tuhle cenu je to dost slušný bourbon)

Tak to by byla soutěž :o) A teď ještě pár drobností. Pražská Grébovka se stává čím dál více místem vínu zaslíbeným. V nedávno otevřeném zrekonstruovaném Pavilonu se uskuteční první vinná degustace. Normálně na tyhle věci neupozorňuji, dávám je jen do kalendáře, ale když je to jejich premiéra… :o) Chutnat by se měla vína oceněná na místních a regionálních výstavách znojemské oblasti a pavilon mít otevřeno dnes (2.10.) od 16 do 23 hodin a 3. 10. od 10 do zkonzumování výstavních vzorků. Zítra nestíhám, ale dnes bych zaskočil. Uvidíme se tam?

Nedávno mne hodně pobavil zápisek „In vino futurum“ na webu Bugemos, povedla se jim opravdu moc pěkná viněta „velmi pozdního sběru“. Nejvíce asi pobaví fanoušky herní série Fallout, ale snad i ostatní. A když jsme u těch her… na trh už brzy přijde Wine Tycoon! Kdo si pamatuje na hry s budováním dopravního impéria s vláčky a letadly, může se nyní těšit na vysazování a ošetřování vinic, míchání různých odrůd vína tak. Pro nás bez vinic zase trocha zábavy na dlouhé zimné večery :o) Více informací najdete na webu tvůrců.

Zobraz celý článek →

Pálavská potulka v obrazech

V dnešním zápisku nečekejte nic moc objevného, žádné skryté malé vinaře či tajemné šarže netradičních vín. Jen si píšu „deníkový zápisek“ z příjemného víkendu (respektive jeho části, ještě vás kus čeká, ale tam snad budou i nějaké užitečné informace). Skoro každý, kdo se vydá za vínem na Moravu, dříve či později propadne pohledu na Pálavu, projde si vinařské obce okolo a následně i přejde „povinnou“ trasu od Děviček (Dívčí hrad, Maidenburg) na Děvín, do Klentnice, přes Sirotčí hrádek a Stolovou horu, okolo Kočičí skály a přes Turold do Mikulova. A třeba i několikrát. Když vyjde počasí, může to být opravdu krásný výlet. A světe div se, na této turistické magistrále pomalu ale jistě začínají fungovat i nějaké ty zajímavé služby. Obecní vinotéka v Pavlově, zjevení v podobě Café Fara v Klentnici či poměrně dost míst s možností dát si sklenku dobrého vína v Mikulově, za všechny třeba Degustační Galerie Pálava. Dnes tedy jen pár krátkých poznámek k tomuhle výletu a ještě něco málo okolo, třeba ráno a večer v kempu či svatováclavský sběr odrůdy Pinot Noir na trati Čtvrtě v Bořeticích.

Už kemp po ránu může vypadat moc krásně, byť takhle v sezóně zabere dost času ho vyfotit tak, aby nikde nebylo vidět auto, stan nebo kolo. Všude se potulují koťata a vyvolávají obavy, co se s nimi asi tak stane na zimu. V kempu Apollo, při troše štěstí, večer zakoupíte nějakou tu sudovku. Obvykle naprosto anonymní a v letech minulých nepitelnou. Letos byl hodně slušný Sauvignon, lehký příjemný Muller (i když čerstvě natočená láhev na první pohled vypadala hodně divně) a i Vavřinec docela ušel. Snad to nebylo jen atmosférou, ale opravdu se něco zlepšilo. Dokonce i stáčená Frankovka, kterou kamarád dovezl v PETce z Vinných sklepů Valtice (40,- Kč/litr) je povedená, očividně mají přebytek vína z dobře vyzrálých hroznů, nic řídkého to nebylo. Zkusmo jsme otevřeli jedno Chile, supermarketový Merlot z vinařství Luis Felipe Edwards. Proč taky ne, když ho vozí firma z Hustopečí. Snad se tam pak moc nemíchá do Moravy :o) Jinak je to celkem obyčejné pití, taková ta unifikovaná novosvětská klasika, ale neurazí. A při nočním posezení si můžete fotit západ slunce či třeba révu, která se vine po pergole. A občas na vás, při hře v kostky, spadne hrozen.

Celé album

V Pavlově mají obecní vinotéku! Rozhodně nesplňuje mou představu o tom, jak by podobný podnik měl vypadat (o tom někdy příště), ale krok kupředu je to každopádně. Zakoupili jsme jednu láhev od Abrlových a vydali se směrem na Maidenburg. Z něj je krásný výhled na okolní vinice i různé části vodního díla Nové Mlýny, neuvěřitelné socialistické prasárny, která ovšem určitě výrazně přispěla k okolnímu (mikro)klimatu a dodává vínům z Pálavy část jejich osobitosti. Milé hořčince v závěru některých místních vín možná pomáhá Pelyněk pravý, na který tu můžete narazit :o) Kdo ví, co vše vítr do vinic navane a se zrníčky prachu se na hrozny nalepí a následně skončí v moštu. Ale o tom také někdy jindy, u článku o „mineralitě“ a dalších pojmech, už je skoro hotov. Posezení v lese, kousek od křižovatky silnic na Klentnici a Pernou, přímo vybízí k pár skleničkám dobrého (v tomto případě lehkého, ovocného a na morávku docela hebkého a výborně pitelného) vína.

Celé album

V Klentnici je na každém konci stánek občerstvením a posezením, věčně obalený davy cyklistů. Hospoda uprostřed obce si na nějaké vaření moc nehraje, ale občerstvit se můžete v posvěceném Café Fara. Tenhle podnik jako by tam ani nepatřil. Káva v nabídce je kvalitou i servisem na úrovni, která by zahanbila leckterý luxusní podnik v centru Prahy. Hromady dortíků, mošty, sympatická obsluha, ze zahrádky výhled na okolní kopce a hromada dalších drobností, detailů a příjemností. Já měl tu smůlu, že si objednal zapečenou specialitu (poměrně chutná houska), bohužel v návalu hostí nebyl informován, že zatímco ostatní budou baštit dortíky po pár minutách, já si na housku počkám tři čtvrtě hodiny. Škoda, snad to příště vyjde lépe. Ale hlavně, že tam mají lidi. Podobné projekty si to prostě zaslouží.

Celé album

Cesta pokračuje pohledem na vinice u Klentnice, vystoupáním na Sirotčí hrádek a kocháním se pohledem ze Stolové hory, kde vidíte jak Sirotčí tak Dívčí hrad hezky za sebou. Tanzberg láká turisty k návštěvě a ochutnávce ukazatelem na stromech a nápisy na silnici. Vůbec nápisů jsem si všímal, někdy jsou v nich úžasné hrubky či roztomilé překlepy. Dva za všechny v galerii najdete. Na Turoldu je pěkně a není to jen vinicemi. Ty, kteří rádi stále něco studují, rozhodně potěší výstava různých hornin a dalších šutrů. Třeba takový devonský vápenec. Alespoň je možné se podívat, jak vypadá to, do čeho se réva snaží zavrtávat své kořeny. Výlet můžete zakončit pohledem (pro ty vytrvalejší i výstupem) na Svatý kopeček či zastávkou v některém z podniků v Mikulově, i v neděli bylo několik lákavých otevřeno (třeba vinotéka Dobrý ročník). A doufat, že vás nevyděsí reklama na koncert Samanthy Fox s předskokanem v podobě Michala Davida. Mám noční můry!

Celé album

Svatý Václav přinesl nádherný den a já se vypravil, se ženou a kamarádem, na výpomoc do vinařství Bogdana Trojaka. V plánu bylo posbírat již dostatečně zralý Pinot Noir na trati Čtvrtě. Chutnal skvěle a za celou dobu se mi podařilo střihnout se jen jednou a to ještě když jsem se snažil nůžkami vypreparovat z hroznu nějakou ne úplně ideální bobulku :o) Hrozno už je pomleto a kvasí v kádi, i s nějakou tou přihozenou třapinou (trochu více o tom, ale nejvíc o svatováclavských legendách, najdete na veltlínu). Příjemné to bylo, někdy je drobné se trochu zahrbit při podobné práci a ne jen u počítače. Naivní představy o tom, že vinaření je nějaká snadná práce, už dávno nemám. Ale mít pár vlastních řádků mne stále láká :o) V nejhorším bych se mohl dát na entomologii a studovat hmyz jak ve vinici, tak záplavy vos, včel a much na vyhozených vylisovaných hroznech. Závěr výletu v podobě návštěvy vinice s nádherným výhledem v trati Veselá, ze které asi letos vznikne jen nějaká zajímavá směska a „pořádná“ vína snad až rok příští, byl už jen takovou pěknou tečkou za všemi těmi zážitky.

Celé album

Zobraz celý článek →