pondělí 1. října 2007

Tenuta di Capezzana – Barco Reale di Carmignano 2004 (Itálie)

Hned na úvod se musím k něčemu přiznat. Na vína z Itálie jsem svým způsobem „rezignoval“ a bez degustace skoro nikdy nekupuji. Zklamání bylo až příliš mnoho a momentů, že se ta či ona láhev trefila do mého vkusu, jak šafránu. Raději se nechávám překvapovat na návštěvách či degustacích. Nevím, čím to je. Jistě, velká vína typu absolutně úžasného merlotu Masseto, legendárních kupáží Ornellaia, Sassicaia či Solaia vás nenechají na pochybách, že pijete něco výjimečného. Ale v kategorii běžných slušných vín jsem měl velmi často pochybnosti, zda jsem své peníze investoval dobře. Možná je to tím, že velká část italských vín opravdu perfektně funguje až s vhodným jídlem. A možná jsem prostě a jen naladěn na jinou „vinnou frekvenci“.

O posledních čtyřech vínech z Itálie zdegustovaných v září jsem nenapsal ani čárku. Dvakrát Barbera d’Alba a dvakrát Dolcetto (d’Alba a di Dogliani), ač v cenové kategorii 180 až 300,- Kč, byla vše obyčejná konzumní vína, tak trochu nudná a vlastně jen technicky dobře připravená. A upřímně za tyhle peníze čekám přeci jen trošku víc. Proto jsem se rozhodl nabořit smolnou sérii lahví mnohem slibnější - Barco Reale di Carmignano 2004 z vinařství Tenuta di Capezzana, podniku s mnohasetletou historií a nyní v rukou šlechtické rodiny Contini Bonacossi. Pil jsem od nich fantastické Trefiano Carmignano 1999, překvapivě zajímavé Chardonnay (byť na webu ho vůbec nepropagují) a v archivu čeká jejich „vlajková loď“ Villa di Capezzana Carmignano. Vyrábějí i neuvěřitelně dobrý (a cenově tomu odpovídající) olivový olej, doporučuji vyzkoušet. Do sklenek ovšem nalijeme mladou verzi carmignana – Barco Reale – ovšem se stejným odrůdovým základem: 70% Sangiovese a 20% Cabernet Sauvignon s přídavkem 10% odrůdy Canaiolo.

Klasická zelená bordeaux láhev má plastovou záklopku a je uzavřena plným korkem s potiskem vinařství. Viněta je docela hezká, ale to je otázkou vkusu každého, takže sami posuďte z fotografie. Barva vína je velmi vysoká, moc pěkná mladá s rubínovými odlesky a lehkou nazrálostí na okrajích. Vůně je trochu ostřejší, znát je alkohol, ale přeci jen dominuje výrazná ovocnost, trochu mentolu, vůně je jemnější a příjemná, taková… ten výraz „italská“, ač je to země obrovská s desetitisíci různých vín, se mi prostě dere na jazyk. Chuť je středně plná, poměrně šťavnatá s dostatkem ovocnosti a zajímavou dřevitou dochutí. Víno se pije moc hezky, nenudí, technicky nemá žádnou chybu, ale pro mne bohužel chybí onen „X“ faktor, prvek nadšení. Možná, kdybych k vínu přistupoval bez velkého očekávání, vše by dopadlo lépe. Toto víno totiž dostalo od Roberta Parkera skvělých 90 bodů a stejně skvělé „dvě skleničky“ v magazínu Gambero Rosso. A devadesát bodů, tedy pro mne jakousi spodní hranici snad až výjimečnosti, tu opravdu nevidím. Na druhou stanu následný letmý pohled do ceníku prozrazuje fér prodejní cenu 290,- Kč (Braňo Chovan).

Co říci na závěr? Toto víno je pro mne dalším důkazem, že běžnější Itálie mi v něčem prostě uniká. Mám velká očekávání a to víno je nakonec „jen“ dobré a pokud zvolíte vhodné jídlo, více než skvěle jej doplní. A o tom to možná je. V našem případě víno doprovodily (nebo naopak víno doprovodilo jídlo? Někdy nevím, co k čemu vlastně vybírám…) těstoviny s houbovou omáčkou (či spíše smaženicí), ale dovolím si tvrdit, že nějaká rajčatovější varianta těstovin by fungovala lépe.

Odkazy: Tenuta di Capezzana | Braňo Chovan

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails