pondělí 29. prosince 2008

Bottle Shock a mýtus neporazitelné Francie

Vinných filmů není nikdy dost, na cokoliv s touto tematikou se vždycky moc těším.  Fenomén „pijte Pinot, kašlete na Merlot“ ze snímku Bokovka se sice hned tak opakovat nebude, k dalšímu podobnému tématu v řadě už bude diváctvo podezřívavější, přesto se tvůrci snaží.  Asi nejvíc mne dostal Dobrý ročník, na ten bych mohl koukat stále dokola. A po pár ukázkách se začal hodně těšit na Bottle Shock (podle šoku, který víno dostane po převozu, třeba jako v případě tohoto filmu letadlem), který vypráví příběh jedné slepé degustace vín, která možná tak trochu uspíšila dějiny a prakticky demonstrovala, o čem že je ten „nový svět“ a setřela část mýtického nánosu dokonalosti z lahví se slavnými jmény Bordeaux a Burgundska. O co přesně šlo a jak to celé dopadlo ve filmovém podání?

24. května 1976 zorganizoval britský obchodník s vínem (a dnes slavný vinný žurnalista) Steven Spurrier slepou degustaci 10 elitních cabernetů a 10 Chardonnay z Kalifornie a Francie, jež je nyní nazývána The Judgement of Paris. Ochutnávalo se naslepo ve Francii a v komisi sedělo devět Francouzů, jeden Brit a Američanka. A nešlo o nějaké amatéry, hodnotil třeba generální inspektor Appellation d'origine contrôlée Pierre Brejoux či Aubert de Villaine z Domaine de la Romanée-Conti. Složení komise a podmínky hodnocení jasně vypovídají o tom, že Francie měla zvítězit. Nestalo se tak. Souboj Kalifornie vs. Bordeaux zvítězil Stag's Leap Wine Cellars 1973, v Chardonnay pak bylo Burgundsko poraženo lahví Château Montelena 1973. Hodnocení bylo opakovaně zpochybněno (např. proto, že USA vždy zastupovalo šest vín, zatímco Francii jen čtyři), mimo jiné pro metodiku výpočtu vítěze. Steven Spurrier prostě sečetl body pro jednotlivá vína a rozdělil je počtem hodnotitelů. Ale reportáž v Time Magazine vyšla a novinka se rozletěla do světa. Jen ve Francii ji média tak trochu ignorovala :o) O třicet let později Steven Spurrier degustaci zopakoval a to se stejnými červenými víny, navíc se chutnalo paralelně v Napa a Londýně. Pokud mělo být důkazem, že červená co se dobře pijí mladá umí lépe v Kalifornii, ale Bordeaux mnohem kvalitněji vyzrává, pak to nevyšlo. Na prvních pěti místech skončilo USA (nejlépe se umístilo Ridge Vineyards Monte Bello 1971), až na šestém místě první z Francie, Château Mouton-Rothschild 1970. Zajímavý text k tématu, včetně detailních tabulek hodnocení jednotlivých členů komise, můžete nalézt na Wikipedii.


A jak to vypadá ve filmovém podání? Film Bottle Shock (v ČR jako Víno roku) přináší k tématu především hezké obrázky, tedy hlavně přelety nad vinicemi v Napa, výborného Alana Rickmanna v hlavní roli Stevena Spurriera a... to je tak všechno, bohužel. Jinak je to takové snadno stravitelné poloromantické béčko, u vína by to bylo z kategorie líbivek se zbytkovým cukrem a nedostatkem kyseliny, která by sladkost držela. Dějovou linii slepé degustace doprovází příběh o splněném americkém snu, napravení nezbedného chlapce, „romantická“ linie s krásnou blondýnkou co se chce naučit vše o vinaření (po pár dnech se kupříkladu dozví, že „tady to je vinice, zde vše vzniká“) a postupně vyspí jak s geniálním enologem, tak se zlobivým synem vinaře a tento „problém“ následně není vůbec řešen, hlavně že dělají skvělé Chardonnay :o)

Film prostě cílí na mladé publikum, hrdinové pijí lahve zteplalého vína „ze skleniček od hořčice“ a vůbec je to celé postaveno na protikladu, že víno v USA je na pití a pro zábavu, kdežto v Evropě je to snobská drahá záležitost, což podporuje i zkratkovité zjednodušené vykreslení všech postav (= všichni z Francie jsou spíše figurky pro zasmání). A navíc jsou ta evropská vína mnohem dražší. Paradoxem je, že v dnešní době jsou elitní Chardonnay a Cabernety z Napa často dražší než srovnatelné kousky nejen z Francie, mládež USA se toho o víně dobrovolně učí a ví více (včetně těch různých snobských rituálů) než jejich vrstevníci z Francie a vůbec doba se hodně změnila. Celé to působí nejsilněji jako PR pro vína z Napa Valley, jenže tak nějak dost průhledně (v některým momentech vypadá spíš jako teleshopping) a u hlavně vůbec nevolá po dolití sklenky, což u vinného filmu považuji za velké selhání. U Bokovky jsem v kině bez lahve vína trpěl, u Dobrého ročníku doma nikdy nestačí jen jedna. Tady jsem po skončení filmu nedopitou zašpuntoval a uložil. A po celé té reklamní masáži dostal chuť si na truc další den otevřít v klidu něco snobského, z Francie, s nějakou tou tradiční apelací na vinětě :o)

 Ale vás to třeba bude hodně bavit, možná je to i o náladě a očekávání, stejně jako víno. Je to film spíš na odpojení zásadnějších částí mozku, vyvalení před obrazovkou a snadné strávení. Nic zásadního, co bych chtěl vidět znovu. Pokud se někde na YouTube objeví sestřih několika zábavných momentů (z nichž je třetina už v ukázkách), bude mi to úplně stačit. Ostatně se na ukázky mrkněte (dával jsem je do jednoho staršího článku) a udělejte si obrázek sami, všechny dějové linie je tam vidět celkem dobře a film v zásadě nic moc navíc nepřínáší, jen vše rozplizne do delšího časového úseku.

Mimochodem film v podstatě odsoudil i sám Spurrier s tím, že ho zobrazuje naprosto nevhodně (falešně, hanlivě a potupně, navíc mu v roce 1976 bylo teprve 34 let a na to Rickman opravdu nevypadá), překrucuje mnoho faktů a další hromadu věcí si kompletně vymýšlí. Neposoudím, v roce 1976 jsem u toho nebyl :o) Každopádně v produkci je další snímek se stejnou tematikou, podle knihy George M. Tabera „Judgment of Paris: California vs. France and the Historic 1976 Paris Tasting That Revolutionized Wine“, který by měl být ten „správný“ a mnohem věrnější. Zástupci Bottle Shocku kontrují, že scénář na jejich film byl dokončen dříve než vznikla kniha, nikdo si nemůže nárokovat práva na historickou událost a že producenti Judgment of Paris se prostě a jen bojí, že proti Bottle Shocku ten jejich propadne. No uvidíme. V roli Spurriera by se tam prý měl objevit Hugh Grant nebo Jude Law :o)

P.S. Nedávno jsem tu psal, že slavné 2éme Cru Classé z Bordeaux, Château Cos d'Estournel (resp. jeho majitel Reybier Investments), kupuje za blíže nespecifikovanou částku (mluví se o 110 milionech dolarů) vítězné Château Montelena v údolí Napa. Z oznámeného a médii propraného obchodu nakonec sešlo pro „neschopnost kupce dodržet své závazky“.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails