Hostům klokan, sobě Grand Cru?

Eric Asimov nedávno na svém blogu nastolil zajímavé téma o servírování vín návštěvám, jako úvod použil mimo jiné i historku o tom, že prezident Nixon na jedné státní návštěvě nechal hostům nalévat Mouton Cadet (takové „typické“ a relativně levné jednodušší Bordeaux), zatímco jeho číšník zásoboval Château Margaux. Zdá se to jako pěkný podraz, ale ruku na srdce… kolik z vás už si někdy syslilo na večírku nějaké zajímavé donesené víno pro sebe, protože vám bylo jasné, že hosté popíjející Cabernet z řady „klokan s dlouhým žlutým ocasem“ a dolévající ho z úplně jiné lahve Syrahem od stejného vinařství, ho naprosto nemají šanci docenit. A kdo z vás pro „nevinnou“ návštěvu otevřel nějaké oblíbené jakostní Templáře (prý se ale hodně zlepšují, sám však počkám na degustaci a po lahvích je rozhodně chutnat nebudu), které dostal darem, a rád se jich tímto způsobem zbavil?

Po přečtení toho výše uvedeného článku jsem začal přemýšlet, jaká vína jsem vlastně návštěvám a na večírcích podával v poslední době já. Vzhledem k téhle blogovací závislosti mám naštěstí hromady poznámek a „důkazních fotografií“, takže to šlo docela snadno. Nakonec jsem se za sebe stydět nemusel, většinou jsou to docela pěkné lahve všech možných cenových relací. Očividně otevírám ale raději vína, která buď znám (logicky, neservíruji zajíce v pytli) či mám vícekrát. Protože na nějaké večeři se na tu láhev přeci jen nesoustředím tolik, psané poznámky při hovoru váznou a vůbec. Vlastně mi přijde, že často otevřu méně vhodné (byť třeba papírově lepší) víno jen proto, že ho mám vícekrát, zatímco tu nejvhodnější láhev jen jednou a chci si ji prochutnat v klidu. O důvod víc vše kupovat v množství větším než malém :o)

Dospěl jsem i k tomu, že u některých doma uskladněných lahví je na dně načmárán křížek. Neznamená „otevři to a zabiju tě“, ale naopak označuje lahve, které může žena třeba při návštěvě kamarádek v klidu otevřít. Je to lepší, než kdyby mi pokaždé psala SMS nebo volala. Domluva je taková, že otevřít může i lahve neoznačené (ty vyloženě „zapovězené“ by myslím poznala), ale s tím, že mi musí alespoň třetinu obsahu nechat na přechutnání. Tenhle systém funguje bez problémů :o)

Samozřejmě je spousta vín, která bych „nevinné“ návštěvě nikdy neotevřel. Nejsou to ani tak lahve velmi drahé, jako spíše vína, která pro mne (či nás společně se ženou) mají nějaký sentimentální podtext. Vína, která si chceme vypít sami spolu, až přijde jejich čas. Ale podobné speciality má asi každý a vysvětlit, proč zrovna tuhle láhev otevřít nechcete, je snadné :o) Alespoň máte téma hovoru.

Jaká vína otevíráte běžným návštěvám (tj. ne v případě, že jde o nějakého vinného nadšence)? A jaké lahve berete sebou, když naopak k někomu jdete? Co jsou podle vás ideální „večírková“ vína? Kupujete pravidelně a ve větším nějaké levné víno, které vám chutná a při jen tak vypitém kartonu vás nezruinuje? Stalo se vám někdy, že pečlivě vybrané (a třeba i nějaké vaše oblíbené) víno návštěva odmítla či jí očividně nechutnalo, ač vy jste byli na vrcholu blaha? A kolik klokanů se vejde do taxíku? :o)

P.S. Když jsme tak u těch „klokanů“… vědci v Austrálii doporučují místním jejich konzumaci, protože zatíží životní prostředí méně než krávy, které vypouštějí do ovzduší metan. A jíst by se tam měl i velbloud, ten je zase přemnožený. A v Británii mají zase brambůrky s příchutí veverek. To jsou ale novinky… Zobraz celý článek →

Prague Wine Week a Mělničina

Obvykle tu na ochutnávky vína neupozorňuji, k tomu jsem si pořídil Kalendář degustací, ale dnes udělám výjimku. V Praze totiž začíná světově znějící „Prague Wine Week“, tedy jakýsi týden intenzivně věnovaný vínu. Webové stránky akce pak říkají toto: „Restaurace, vinné bary, vinotéky, hotely, obchody a další místa po celé Praze budou po celý týden nabízet nejrůznější ochutnávky vín, večeře s víny, menu kombinovaná s víny, slevy na vína nebo třeba zvýhodněné ubytování. Vinaři a dovozci vín uspořádají ochutnávky svých vín v pražských restauracích, barech a vinotékách.“ A samozřejmě na nich najdete i další detaily a přehled všech konaných akcí. Celý týden pak vyvrcholí galadegustací medailových vín soutěže Prague Trophy 2008 (měsíční hodnocení odrůd či typů vína ve Víno Revue, tento časopis, respektive jeho vydavatel pan Dušek, je ostatně pořadatelem celé akce). Tam bude možné ochutnat hromadu krásných vín, byť půjde nejspíš opět o poněkud davovou akci. Ale zase dorazí určitě mnoho známých, takže v nejhorším si příjemně popovídám :o) A několik dalších ochutnávek, které se v rámci Prague Wine Weeku konají, taktéž vypadá více než lákavě. Bude to prostě náročný týden.

Vzhledem k tomu, že akce má slušné promo v médiích i billboardy na ulicích, tak nějaký zájem to celé vzbudí. Tak trochu jsem doufal, že to celé pomůže lidem uvědomit si (pokud si toho ještě někdo nevšiml, což mi přijde nepravděpodobné), že to jde v pohostinských zařízeních i jinak. V jednom baru bude víno se slevou a navíc možnost ochutnat zdarma pár vzorků. Jinde třeba otevřou i lahve, které je normálně nutné zakoupit celé, takže v nabídce po sklence bude i něco jiného, než kousky úplně základní a nudné. Restaurace nabídnou menu se slušnými víny, opět hezky po sklence, či pro tento týden doplní nabídku o dvě zajímavá vína. Prostě na pár dní to bude na několika místech třeba vypadat, že vinná kultura se u nás zlepšuje. Zatím nabídka vín ze všech koutů světu narůstá mnohem rychleji, než schopnost restaurací je kvalitně prezentovat, korektně servírovat a nabídnout za snesitelné ceny. Podle přehledu zapojených restaurantů to vypadá, že jde spíše o ty z kategorie spíše luxusních, podniků na „neplánovanou“ večeři tam moc nevidím. Uvidíme. Do La Degustation na speciální menu nejspíš nezaskočím (tam to totiž skvěle funguje i mimo tento vyhrazený týden), na chlebíček s víny z Žernosek a od Lobkowiczů v lahůdkářství Jan Paukert možná ano :o) Proč není zapojeno více menších podniků? Je to jen tím registračním poplatkem 4.500,- Kč, nebo prostě o něco takového vůbec nemají zájem?

Ale sestupme na chvilku z výšin degustačních menu spojených s víny k něčemu mnohem prostšímu. O víkendu jsem otevřel láhev vína od Krause, Mělničina bílá ročníku 2007 to byla, směs ryzlinku a mullerky tak zhruba půl na půl. Ještě mi zbývá jedna láhev a co nejdříve dokoupím další. Je to víno příjemně voňavé (trocha ovocných tónů, ale především kytičky, muškátové tóny a tak), lehoučké ale s pořádným flákem řízné kyseliny, tedy hodně svěží, nádherně pitelné a dostatečně dlouhé. Perfektní aperitiv, víno na pití jen tak celý večer s přáteli (neunaví!) i moc fajn doprovod na splachování jídla, k salátu i jídlům prostým a „zbytkovým“, jakožto i k rybě nebo třeba suši (odzkoušeno). Prostě pohoda za pouhopouhých osmdesát korun, v nějakém letním vedru to musí být ještě o kus lepší. Navíc je víno ve světle zelenkavé lahvi, takže na stole ve slunečním světle vypadá jak prapodivně magický lektvar, vyloženě lákavě :o)

Josef Braun - V poddanství vladyckém

„Vítáme Tvoji Milosť, bezděky dobrý,“ podle obyčeje pozdravil vladyku Michal.

„Však už dychtivě čekám,“ pravila paní Mandalena, „dnes tu je zvláště něco pro tebe, pane choti. Viz“ — dodala, ukazujíc na několik velikých konvic, — „to náš Michal dostal z Hory od přátel a postavil na náš stůl. Věru, pravá mělničina. Připij na villikum!“ Panu Janovi v očích zajiskřilo. O mělničinu ani nezavadil už dobrého čtvrt léta. Nedal se dlouho pobízeti a vyprázdnil jednu konvici takřka jedním douškem. Při jídle pak už pil velmi málo. Spozorovavše to Michal a paní, významně na sebe pohleděli. Věděliť, že kamsi má ještě po večeři zaměřeno a proto že nechce píti přes míru.

I jali se jej svorně pobízeti do milé mělničiny, takže, rytíř v duchu snad odloživ vykonání zamýšleného plánu, povolil. Vždyť to byla pravá, „vyleželá“ mělničina! Jedna vášeň druhou přemohla.

Říkali staří: Člověka při víně poznáš. Na panu Janovi v ten způsob se plnilo, že pil prudce a mnoho, v doušcích nehorázných — zrovna tak, jak užíval všech ostatních rozkoší tohoto světa. Což pak již dbal na konec této chvíle, jakož i na konec všech těch cest vášní a hříchu, po nichž bezstarostně a vesele kráčel!

Zobraz celý článek →

Bordeaux v bílém hávu - Château Thieuley 2005

Podle Liv-ex 100 Fine Wine Index, což je jakýsi ukazatel vývoje cen „stovky nejvyhledávanějších vín“ (jejich seznam najdete na oficiálním webu, je až nepříjemně zaměřený na červené Bordeaux, z celých 94.62%), spadla jejich cena, po dlouhém období trvalého vzestupu, za minulý rok o 14.6%. Co to znamená pro normálního smrtelníka? Že jak jsem si doteď nemohl dovolit na otestování pořídit Château Margaux 1983 nebo Château Lafite Rothschild 2000, tak teď si je nemohu dovolit o přibližně patnáct procent levněji :o) Včera večer jsem seděl sám doma u počítače, patlal se s jedním vinným webem (bohužel ne obsahově, ale po stránce technického řešení a navíc pro někoho jiného, ale vypadá to nadějně) a v mezičase četl různé takovéhle vzdálené indexy (či popisy „sklepa snů“ od Berry Bros naplněného jen Bordeaux ročníku 2005 celkem za £1,726,000.) a nakonec jsem neodolal a jedno Bordeaux otevřel. Dost základní a bílé k tomu. Bordeaux Blanc Sec od Château Thieuley ročníku 2005. Chutná?

 

Vinařství sídlí uprostřed oblasti Entre-deux-Mers a jeho historie je sotva padesátiletá, což nic nemění na jejich schopnosti tvořit zajímavá vína za slušné ceny (alespoň podle webových ceníků a výsledků ze soutěží). Podnik momentálně vedou mladé sestry Sylvie a Marie Courselle, obě vystudované enoložky navíc s praxí ze zahraničí (Itálie, Kalifornie, Austrálie, Španělsko) i různých apelací Francie. Château Thieuley, na Bordeaux překvapivě, vyrábí více bílého vína než červeného, jde o klasické směsky Sauvignonu se Sémillonem, navíc obvykle v bariku (úplně základní víno je jen nerez, ovšem asi tři měsíce leží na kvasnicích). Na webu samozřejmě mluví o „terroir“ i tradici, ale důraz je dost kladen i na moderní technologie a jejich plné využití. Pro práci se sudy kupříkladu využívají dost pěkně vypadající systém Oxoline, který umožňuje efektivně pracovat s jednotlivými barrique sudy bez nutnosti řešit složité logické hádanky s jejich přeskládáváním. Kdo to bude mít první u nás? :o)

Zelená bordó láhev s vystouplým jménem vinařství (mohou si to dovolit, jen tohohle vína dělají skoro čtvrt milionu lahví), kovová záklopka a naprosto špičkový pěticentimetrový korek. Viněta mne nějak neoslovuje, ale obsahuje všechny důležité informace, včetně technologie zpracování. Odrůdové složení je uvedeno jako 50 % Sémillon a 50% Sauvignon, tech sheet z vinařství pak dále upřesňuje na 35 %Sauvignon Blanc a 15% Sauvignon Gris. Pěkná, jiskrná a efektně pableskující hlubší zlatavá barva. Svěží sladěná vůně, mix květinových a exoticky ovocných tónů, nic supervýrazného nebo zbytečně efektního, ale prostě příjemný a dřevem nezastřený projev se znatelnou lahvovou zralostí. A nějaké ty bylinkové tóny jako bonus. Čichá se to pěkně, nenutí nějak zásadně přemýšlet a láká k napití. Suché, svěží a harmonické v chuti. Dostatečně plné i příjemně dlouhé. Pěkně pitelná záležitost ideální jako doprovod k jídlu nebo „jen tak“ popíjení. Nic, z čeho by člověk lezl nadšením po zdi, však to také vinařství popisuje jako „A party wine!“. Dovozce to s popisem „Pomyslný kvalitativní vrchol vín apelace Bordeaux blanc (s výjimkou bílých variant velkých château jako například Pavillon blanc z Château Margaux apod.)“ poněkud přehání :o) Přiznám se, že z bílých Bordeaux mi vyhovuje buď mladá a svěže koncentrovaná varianta s minimem sudu, nebo naopak výrazně barikovaný a vyzrálejší projev. Skoro bych řekl, že tohle mohlo být před rokem či dvěma právě ten mladý svěží nabušenec, teď je projev o něco uleželejší a vínu už nesluší tolik. Investovat tři stovky prostě umím i lépe, ale že bych výdaje přímo litoval, to zase ne :o) (navíc cena ve vinařství vychází, při nákupu celého kartonu, jen o stovku méně, takže dovozce z nějakého šíleného předražení výjimečně neobviňuji).

A aby jste neřekli, že to dneska byla úplná nuda, tak jedno malé video, jak „degustují“ Hale & Pace. Sám si nejsem úplně jistý, jestli skeče téhle dvojky nejsou náhodou úplně dementní, ale což :o) Je pátek a víkend za dveřmi!



P.S. Při psaní článku jsem na webu vinařství narazil na fotky vín ve sklence, ze kterých tak nějak vyplynulo, že „doporučují“ tvar vhodný na dobré Chardonnay (u Riedelů takový ten baňatý „Montrachet“). Inu zkusil jsem i ten a věřte nebo ne, úplně jsem si potom vsugeroval šardonkovou máslovitost a trochu pečených jablek :o) Ale v zásadě to chutnalo skoro stejně i z té normální sklenky na fotce. Zobraz celý článek →

Bojanovický Cabernet na pořádnou facku

Tak zase předám na papír trochu té negativné energie. V domácím vinařství je jeden nešvar, který opravdu nesnáším. Pár podniků totiž, krom své vlastní produkce, dováží v tanku i vína ze zahraničí (Makedonií počínaje a Chile konče), která lahvují a prodávají. V lepším případě pod úplně jinou vinětou (s čímž v zásadě nemám problém, pokud jim to pomáhá přežít), v tom horším na první pohled (tj. bez zkoumání zadní přelepky) jen těžko odlišíte jejich vlastní výrobky od vín dovezených. Dělají to jak malá a neznámá vinařství, tak podniky střední velikosti (a se slušným jménem) i giganti našeho trhu. Včera jsem v obchodě narazil na flašku, která je podle mého minimálně na facku dovozci, pokud to není přímo snaha (ale to já neposoudím) o matení zákazníka. Každopádně supermarket Billa to zmátlo dostatečně a víno zařadil do sekce těch domácích, včetně vlaječky vedle ceny. Jenže víno, které se pyšní obrovským nápisem Dolní Bojanovice, je podle všeho z Chile.

Jen se mrkněte tady na ty fotky. Vás možná taková láhve nepoplete, vy čtete jistě pozorně vše co se na vinětě píše, ale běžný zákazník myslím sáhne po víně z Moravy a až doma (pokud vůbec) zjistí, že se spletl. Dovozce, firma Revix (což je podle všeho stejná parta jako Vinacz s.r.o.), tu skutečně nedává na úvodním obrázku velkou šanci poznat, že hrozny na toto víno nepocházejí z Bojanovic. Nedávno mne podobným způsobem vytočila jedna starší láhev od Kovacse, to zase vypadalo jako domácí Frankovka, ale ve skutečnosti šlo o dovoz z Makedonie. (Kovacs má nabídku dovozových vín na webu stále, u Malbecu asi o původu v ČR zapochybujete, Frankovka vás třeba i zmate… jak se to slučuje s filozofií sdružení V8 je mi záhadou) Na Silvestra zakoupený nealkoholický Bohemia Sekt zase prozradil: „odalkoholizované víno, hroznový mošt, cukr, oxid uhličitý; Země původu: Německo“. Znovín se naučil zemi původu u řady „Denis d’něconěco“ uvádět i vepředu, ale k ideálnímu stavu to taky má daleko. A tak si říkám, čemu vlastně pomohou kampaně Vinařského fondu na obecnou podporu pití domácích vín (teď se má rozjet jedna velká), pokud je stav podobný tomu současnému. Ostatně vzpomeňte na nedávnou kauzu s Intersparem, několika vinařstvími a nálepkami „Vína z Čech, vína z Moravy“, byť tam tedy k nějakým sankcím nakonec došlo. Jenže těch případů, kdy je to vlastně de iure asi v pořádku, jen tak trošku podraz na nepozorného zákazníka, bude mnohem víc.

Existuje jasné (a tvrdě postižitelné při porušení) nařízení, že pokud vinařství krom domácích vín dováží i něco ze zahraničí, mělo by viněty výrazně odlišit (zvýraznit u zahraničí zemi původu)? A pokud ne, proč? Kde je hranice toho, co už je úmyslná snaha zákazníka zmást? A kolik z těch vinařství, která krom vlastní produkce vozí i „sudovku“ z Chile, občas nějaký svůj tenčí portugálek trošku „vylepší“ pár litry temného Carmenére z Rapel Valley? Raději to snad ani nechci vědět. Párkrát jsem podezření na jinou než deklarovanou zemi původu měl, ale dokažte to…

P.S. Ten Cabernet, který mne vyprovokoval tohle vyplodit, byl navíc prakticky nepitelný. Těžce za zenitem a zoxidovaný. Kandidát na výlevku (či případné smíchání s něčím slušnějším, hromadou rumu, koření a následné svaření, pokud by někomu těch sedmdesáti korun bylo opravdu líto. Zobraz celý článek →

Budete číst i o mléku a bramborách?

Některá témata mají tendenci se objevovat na přelomu roku, snad aby se tak nějak vešla do období předsevzetí a slibů sám sobě. Třeba to z článku Silvestrovské suši menu a problém čerstvých ryb, který jsem loni uveřejňoval v podobnou dobu. Opět jsme dělali suši a zase mne teď přepadl nějaký pocit vin, kolik různých „nepotřebných“ jídel kupujeme z dovozu a za cenu drastického vlivu na přírodu, když není problém se krásně a chutně živit produkty vyloženě lokálními. Proč se snažíme kombinovat tři exotické omáčky a maso kdo ví z jak ohrožené ryby, když obyčejné brambory s máslem a tvarohem, zapíjené dobrým mlékem, jsou tak neuvěřitelné dobré jídlo. Jsou to takové chvilkové stavy, kdy si říkám, že alespoň trochu své návyky změnit by přeci nemělo být tak složité. Navíc teď s tou „krizí“, ono by se tak totiž dalo (teoreticky) i ušetřit. Jenže zkuste si dneska ve městě fungovat třeba jen na tom, co bylo vyprodukováno v okruhu padesáti kilometrů. Když v obchodě jsou i jablka dražší než banány a navíc taky dovezené kdo ví odkud. Alespoň to „japonské“ pivo Asahi je vlastně místní, pro Evropu se vaří na Smíchově…

V rozhovoru s ekonomem Tomášem Sedláčkem (teď to vypadá, že by z něj mohl být nový ministr financí) padlo několik velmi zajímavých vět, které se sem dost hodí. Možná je ten článek plný líbivých prohlášení, která většina z nás stejně už zná, ale k přečtení rozhodně doporučuji. Některé ekonomické problémy současnosti navíc pěkně přirovnává k jídlu, obzvláště téma půstu stojí za zamyšlení:

„Jasně, půst byl běžnou součástí diety našich předků. A navíc, mělo to duchovní náboj, nebyla to jen péče o tělo a touha zhubnout jako dnes. Půst je to, co naše společnost potřebuje. Pokud chcete, aby vám chutnalo jídlo, musíte mít hlad. Jenže naše společnost řeší problémy sytých. Jak pohostíte sytého? Vymýšlíte drahá jídla z nudy, kančí na dančím a tak... Prostě hlouposti. Přitom sytého už stejně nepotěšíte, dokonce ho zvýšením spotřeby můžete ještě víc rozladit.
Chceme-li obnovit chuť jídla, můžeme si buď dávat šíleně drahé delikatesy, nebo si dát půst a pak nám bude chutnat chleba s máslem. A budeme z toho mít úplně stejný užitek.“

Jsem nejspíš z kategorie těch sytých a rozladěných, jak to tak vypadá z leckterých mých blogopříspěvků. Přišel čas na půst, nebo alespoň pokus o pořádnou změnu? Určitě. Jenže znáte to, v polovině ledna polovina předsevzetí odletí kamsi do zapomnění, stejně jako chmýří z orobince. Nebude trvat dlouho a touha dát si šunčičku z prasátka Cinta Senese zvítězí. Možná i na tu viktorku i s její (nejen) ekologickou katastrofou opět dojde.

A co vy, také máte nějakou tu novoroční sentimentální a snahu „napravit se“? :o) Kolik debatujících se přidá k tématu „jaké je nejlepší běžně dostupné mléko“? Osobně hlasuji pro plnotučnou čerstvou BIO Olmu, ani ne tak pro nálepku BIO, ale tak nějak v chuti i vůni nejvíce připomíná pravé čerstvé mléko, ke kterému má většina trvanlivých polotučných roztoků dost daleko. A co třeba brambory? Máslo a tvaroh? Váš dodavatel vepříků? I na víno by vlastně mohlo dojít, kdybych se přeorientoval jen kousky, co se produkují ve směru na Mělník… Zobraz celý článek →

Voní Chile jako marihuana? Soutěž!

Mám strašně rád vůni uvnitř krabičky cigaret, ale jak ten obsah zapálíte, je z toho najednou dost hnusný smrad. Usušené listy konopí voní ještě lépe, v zapálené podobě je ten kouř přeci jen o dost příjemnější než cigaretový, přesto mi vůně téhle rostliny přijde nejhezčí, když prostě trošku rozemelete mezi prsty. A kouzlo poznámek k ochutnávaným vínům je třeba taky v tom, že vám z nich najednou vypadne zjištění, že vůni marihuany jsem u vína v poslední době cítil třikrát a ve všech případech šlo o „přírodnější“ verzi Pinotu Noir z Chile. Jednou byl ten Pinot sice kupážovaný (Anakena ONA 2005, krásné víno a jeden z objevů loňského roku; vlastně ani nevím, proč jsem ho nezařadil do přehledu, kam by určitě patřilo), podruhé už stoprocentně čistý z Casablanca Valley (o kterém ještě bude řeč) a naposledy šlo o Pinot Noir „Wild Ferment“ 2006 od vinařství Errazuriz.

O vinařství tu mám obsáhlejší článek z degustace a nebudu se tedy opakovat, snad jen že dovozce s víny Errazuriz posbíral pár ocenění a reklamu momentálně staví na vítězství Cabernetu Max Reserva ve Víno Revue („nejlepší Cabernet na českém trhu“). Tenhle Pinot ovšem pochází z řady „Specialties“, která obsahuje různé zajímavosti a věci v Chile ne úplně typické. V dnešní době, kdy lidé neustále hledají nějaké zvláštnosti, ji beru jako dobrý promonástroj spíše než snahu vyrábět vína jinak než ostatní, ale očividně to funguje. Byť specialitou může to být třeba taková samozřejmost, jako „Single vineyard“, tedy víno z hroznů pouze z jedné konkrétní vinice (běžné je míchat mnoho vinic jedné oblasti). Nebo, jako právě v dnešním případě, víno vyrobené bez umělých kvasinek, zakvašené pouze těmi přímo z vinice, kterou je Escaultura v údolí Casablanca. Z webu (v překladu k ročníku 2007, ale u 2006 byl technologický postup hodně podobný, kompletní detailní informace jsou k dispozici v originále) se můžete dozvědět hromadu „technických“ detailů, třeba až na úroveň konkrétních klonů révy (č. 115 a 777). Ohledně spontánní fermentace divokými kvasinkami tu píší celkem lákavě: „Vzhledem k tomu, že kvasinky nejsou uměle vybírány podle technologických kriterií (odolnost vůči SO₂, vůči alkoholu atd.), zažívají během fermentace podstatně větší „stres“. Navíc je použita větší různorodost typů kvasinek. To vše vede k tvorbě různorodých projevů a charakterů ve víně a tím zvyšuje komplexnost vína.“ No prostě to vypadalo, že jde o přírodněji připravený Pinot z Chile a nešlo odolat :o)

Víno je v lahvi burgundského typu, ale místo korku tu najdete screw-cap uzávěr. V zásadě proti němu nic nemám, ale takhle u „divokého“ vína mi to pouhé zakroucení kusem kovu přišlo dost zvláštní. Viněta je docela pěkná, vzbuzuje opravdu dojem ručně nadepsané speciality, navíc je tam obrázek kvasinky :o) Zadní viněta je pak narvaná informacemi, takhle to má vypadat. Barva je moc pěkná, hluboká ale ne nepřirozeně, na okraji lehce oranžovějící. Vůně je pak intenzivní a omamná, pokud jí necháte naplnit velkou sklenku, dominuje ona sušená marihuana společně s tabákem a trochou kouře. Při pořádném zakroužení se vyloupnou sladší ovocité vůně až do džemu (třešeň, jahoda), celé je to dost zvláštní a efektní. Při podchlazení (výrobce doporučuje, my máme v ložnici teplotu vhodnou tak akorát na bílá vína, takže při popíjení u knížky v posteli teplota ve sklence záhy dost poklesne) je projev zemitější, s výraznějším ovocem do třešní, vlastně víc připomíná Pinot jak jej znám. Nic zásadně komplexní či hlubokomyslného, ale vonět k tomu je zábava. Občas lehce zazlobí výraznější alkohol. V chuti plnější, suché a pěkně ovocité, hezky postavené víno. S osvěžující kyselinou, vyvážené a příjemně pitelné, byť závěr trochu hrubší (alkohol a až lehce nahořklé kávové doznívání, nižší teplota pomáhá). Vůbec ne špatné, jen o něco jednodušší než ta vůně.

Zkušenost zajímavá, jako ukázka Pinotu z Chile lze doporučit. V nabídce je momentálně ročník 2007 a cena bohužel dost odpovídá kategorii „Specialties“, za lahvinku dáte i pět stovek. Za toto víno jako takové bych je asi nedal, když to beru jako zajímavý exkurz do projevu odrůdy mimo Evropu, tak se to dá snést :o) Člověk si musí umět své výdaje nějak ospravedlnit.

SOUTĚŽ: Víte, že vinná kvasinka má (nejméně) na dvou místech na Moravě svůj pomník? Ten, kdo první napíše ta dvě místa (snažte se bez Googlu, prosím ) a zároveň pošle VLASTNÍ fotku alespoň jednoho z nich, má u mne láhev přírodního vína :o)

P.S. Praha je zase jednou nádherně zasněžená, tak tu máte jednu fotku, jak to zrovna vypadá na vinici v Gröbovce. A pokud by někoho zajímalo, jak hodnotí výše popsané víno Parkerův Wine Advocate, pak čtěte dále: „The red wines begin with the 2006 Pinot Noir Wild Ferment, a wine raised in French oak for 10-11 months. Light to medium ruby-colored, it reveals notes of cedar, vanilla, raspberry, and strawberry. On the palate it has a silky texture, sweet fruit, an elegant personality, good depth and a pure finish. It is an excellent value in Pinot Noir.“ Tedy nic zvláštního, netypického a ani stopa po marihuaně :o) Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Novoroční vinné předsevzetí?“

První zápisek v novém roce bude o vinných předsevzetích. Nemyslím, že by si většina ze sedmdesáti hlasujících nějaká taková opravdu dávala, ale stejně jsou ty odpovědi docela zajímavé. Tedy především pro domácí vinaře, protože hned 25 hlasů (35%) dorazilo pro možnost “osobně více poznat Moravu“ :o) Na druhém místě se shodně s 18 hlasy (25%) umístilo „navštívit Francii“, „zkoušet hodně různých vín“ a „více studovat teorii“, takže taková pěkná teoreticko-praktická kombinace.  A místo třetí, které zvolilo 16 (22%) hlasujících, okupuje „začít chodit na degustace“.  Vypadá to, že letošek by nemusel být pro prodejce vína špatný. Tedy pokud si lahve všichni ti, co se chystají jezdit za vínem přímo, nezačnou hromady lahví vozit sami a zásobovat i přátele :o)

Všechny ostatní možnosti najdete v tabulce níže. Skoro stejný počet bude pít méně (finanční krize nebo spíše zdravotní?) a naopak více, svět má rád harmonii :o) Pár z vás se chce zaměřit jen na jednu oblast, ale je jich méně než těch, co naopak chtějí zkoušet co nejvíce různých vín.  A několik si jako vinné předsevzetí dalo něco úplně jiného, můžete se podělit v komentářích.

Nyní hlasujte v nové anketě, o nealko vínech a „zdravých“ věcech tu teď navíc přibude pár článků. To víte, nový rok a ta předsevzetí :o) Zobraz celý článek →

Objevy ročníku 2008 aneb malá rekapitulace

Konec roku je takový svátek nanic, moc se toho nezmění, jen další nejméně dva týdny píšete jako rok špatné číslo a naštvaně škrtáte. Ale tak nějak se sluší či je zvykem bilancovat, shrnout si úspěchy a zklamání, objevy a ztráty. Většinu si „zpracuji“ tak nějak pro sebe a jen v hlavě, těch pár s vinnou tematikou si dovolím uveřejnit i zde. Vlastně půjde spíše o takový rychlý průřez tématy článků za uplynulých 365 dní. A jelikož jsem byl v poslední době nějaký moc negativní, vyberu jen ty kladné a příjemné záležitosti. Vína, u kterých bych rád vypil další láhev. Restaurace, kde bych chtěl znovu něco sníst. A tak vůbec. Jdeme na to…

Vína co chci ochutnat znovu či pít častěji
Velmi často jsem tu skloňoval cuvée Pinot-Chardonnay z Dobré Vinice (odkaz je na první článek, další v případě zájmu jistě snadno vyhledáte), v ročnících 2004 a 2005 bych jej moc rád popíjel i v příštím roce, nulašestka mi po pravdě moc nesedí, ale o tom bude řeč v samostatném článku. Chci vypít celou lahev Barbera d’Alba Cerreto 2003 od Azienda Agricola Roberto Voerzio. Zkusím hledat zajímavá druhá vína z Bordeaux, leckdy hodně potěší, třeba jako Les Tourelles de Longueville 1999. Hrozně rád bych si udělal radost lahví Chambolle-Musigny 2004 od Leroy, ale peníze nutné na tuto investici spíše uložím na cestu do Burgundska a hledání zajímavých vín přímo na místě. Klidně opět s nějakým suši bych si dal Bourgogne „Cuvée Gerard Potel“ 2005 nebo nějaké jejich víno vyšší řady. Pořádně hodlám prochutnat produkci z Poddvorova, nejen výborná vína od Sůkala, ale i třeba z nového vinařství Krásna Hora. Pokud budu mít příležitost, určitě bych rád chodil na degustace šampaňských, vyjde to levněji než si je kupovat domů :o) Někde takhle znovu pít Cuvée Charles de Gaulle 2000 nebo kousky z domu Paul Déthune či Billecart-Salmon by mi vůbec nevadilo. Moc se těším na další lahve L´Heritage de Chasse-Spleen 2004, už čekají na otevření. Stejně jako kousky z vinařství Koráb, které jsem nechával trochu uležet. Ty přijdou na řadu ještě o něco dříve.

Jedním z nejvýraznějších objevů bylo Château Croix Mouton, za ty peníze neuvěřitelně dobře udělané červené, které budu sledovat v jeho výstupu k výšinám :o) Hodně mne nadchlo a rád si dám celou láhev Pétalos del Bierzo 2006. Znovu chci pít Ryzlink Rýnský 2006 pozdní sběr z Velké Vendule od Žernoseckého vinařství a vůbec přechutnat pořádně všechna jejich vína. Opakovaně mne moc potěšila barikovaná červená od Františka Mádla, třeba jeho Zweigeltrebe 2005 (a teď se chystám otevřít vedle sebe tři varianty jeho Frankovky 2006). Hodně mne bavila mnohá vína z Vinných sklepů Kutná Hora, třeba jejich Svatovavřinecké. Rád bych si uskladnil a postupně upíjel Neuburské 2005 Family reserve pozdní sběr z trati Čtvrtě v Bořeticích od vinařství Springer, znovu ochutnal Riesling Réserve Cuvée Frédéric Emile libovolného ročníku z vinařství Trimbach i pravidelně popíjel ryzlink „Dr. L“ (ale raději ten ročník 2006, nulasedmička je o chlup méně zajímavá a možná potřebuje čas). Naprostým zásahem na srdeční komoru se stalo Vosne-Romanée 1er Cru „Les Suchots“ 2003 z Domaine Prieure-Roch, ze stejné degustace ale spíše (tedy určitě, mám doma) a rád znovu ochutnám Macon-Milly-Lamartine „Clos de Four“ 2004 z produkce Les Héritiérs du Comte Lafon, přeci jen je v kategorii pro mne finančně snesitelnějších :o)

Hodně jsem tu zmiňoval vína a další speciality Richarda Stávka, asi nejvíce z aktuálních mladých vín mne dostalo Cuvée Špigle 2006, nedávno jsem ho pil ve společnosti dalších pěti ročníků a je skutečně výjimečné (ale o tom bude řeč později, článek se připravuje). U Riesling & Co. mají z Německa slušnou nabídku moc pěkných vín, z ochutnávek mne tam hodně zaujal třeba kousek od Weingut Johannishof, konkrétně Geisenheimer Kläuswerg Riesling Spätlese trocken 2006. Těším se na již trochu zralejší láhev Connétable Talbot 2004. A musím ochutnat další (co nejvíc!) vín odrůdy Chenin Blanc z Loiry, ne nutně jen netypického Nicolase Jolyho, ale třeba něco jako bylo Savennières Roche aux Moines „Cuvée d’Avant” 2002 od Château de Chamboureau. Vím, že bych určitě zvládl ještě jednu láhev Riesling Cuvée des Comtes d'Eguisheim 2000 od Léona Beyera, vůbec většina jeho vín je prostě skvělá. Z poznámek koukám, že jsem chtěl pořídit (a zatím to rozhodně neudělal) Rulandské modré 2005 od Holánka, protože mi moc chutnalo. Ale to víc věcí, třeba taková Franciacorta Cuvée Imperiale Brut od vinařství Berlucchi, tu jsem stále ještě nesehnal za rozumný peníz. A blbě se mi bude shánět i St. Aubin 1er Cru „En Remilly“ 2005 od od Catherine & Dominique Derain, na ten se též vzpomíná moc dobře. Letos nadchlo nějak víc bílých burgundských než červených, třeba Rully 1er Cru „Grésigny“ z produkce Domaine de Chévremont (Paul Jacqueson). A není to jen u Burgundska, obecně letos vzpomínám na bílá o chlup víc než na červená, dříve to bývalo přesně naopak. Že by přicházelo to globální oteplování? :o)

Třeba hned další tip co bych rád pil (a především voněl) znovu je opět bílý - Le "G" de Guiraud 2007. Z červených a navíc bezproblémově dostupných už mne opakovaně potěšilo Carmenére 2007 z řady Estate od Errazuriz a myslím, že příští rok se mu to ještě párkrát povede :o) Z červených musím přechutnat produkci Oty Ševčíka z Bořetic, první dojem byl veskrze pozitivní. Příjemným objevem bylo Pecorino „Casale Vecchio“ 2007 od Farnese Vini, hned bych zkusil znovu. Nadchla mne vína z Weingut Franz Hirtzberger a další letos přechutnané kousky z Wachau, třeba skvělý Riesling „Steinriegl“ Federspiel 2005 od Weingut Prager. A ještě jednou odskočíme do Kutné Hory, opakovaně mne potěšil jejich Müller v různých podobách, třeba kabinetní nulasedmička. Z degustace Burgundska v Hradci Králové bych moc rád vyzkoušel celou láhev Morey-Saint-Denis 2004 od Dufouleur Pére et Fils. Doma mne hodně příjemně potěšilo Roučí 2006 od vinařství Stapleton-Springer, ovšem stejné víno později na degustaci mi přišlo zbytečně ohlazené a líbivě „sladké“, tak snad nějaký třetí pokus časem ukáže :o).  Nadšený jsem byl ze Sylvaner Réserve 2006 „Clos des Capucins“ od Domaine Weinbach a pak dvou červených burgund, Chambolle-Musigny 2004 z Domaine Comte Georges de Vogüé a Volnay 2005 od Domaine Joseph Voillot, z obou na jedné moc příjemné degustaci.

Chtěl bych znovu večeřet…
Pokud vynechám dojmy z Japonska, tak asi nejsilnějším jídelním zážitkem byla večeře v La Dégustation Bohême Bourgeoise, tam prostě musím zajít znovu. Nově je šance pořídit jejich gastronomii o něco levněji, nabízejí totiž i polední menu (dva či tři chody a k tomu pár amouse bouche). Dost mne začalo bavit páchat jednoduchý domácí chleba, pořádný krajíc s míchaným vajíčkem je taková lahoda! Na cestu do Japonska nás nechal krásně zavzpomínat Hanabi Hibachi House a hodně potěšila i jeho druhá návštěva. Doufám, že v roce příštím tam zavítám taky alespoň dvakrát :o) Nebo raději třikrát, do Japonska už se bohužel znovu hned tak nedostaneme.

Nejsilnější touhy po cestě za vínem…
… jsou momentálně tato místa a přesně v tomto pořadí: Burgundsko, Wachau, Alsasko :o) Ale jak se znám (a vzhledem k tomu, jak bude podle všeho vypadat příští rok, však se to tu pořádně projeví), tak budu rád, když zvládnu pár cest na Moravu a především navštívit několik zajímavých vinařství v Čechách.

A tím jsem, s drobnými přeskoky, projel články za posledních dvanáct měsíců, hezky od ledna do prosince. Byl to ale fajn rok :o) O některých věcech (i příjemných) jsem, kdo ví proč, nepsal a tak nemám na co odkázat, ale něco se ještě chystám zpracovat a při troše štěstí se mi to povede (malá slepá ochutnávka třech Bordeaux a cuvée Skale, degustace vinařství Pio Cesare, Dobré Vinice, domácí vertikálka Cuvée Špigle, návštěva vinařství Springer a pár jednotlivých fajn lahví). Uvidíme :o)

No a taky bych si moc přál, aby tu příští rok u článků probíhala spousta podnětných diskusí, ať už to bude o vínech a vinařstvích jako takových, nebo o všech těch věcech okolo, VOC systémem počínaje a pohledem na biodynamiku konče :o) Tak snad to vyjde, záleží to i na vás :o)

Od sklenky Alibernetu ze Slovenska zdraví a na příští rok se těší
Jižní Svah :o) Zobraz celý článek →

Budete bublat?

Když jsem tu nedávno měl anketu o šumivých vínech, celkem jasně z ní vyšlo, že většina z vás pije bublinky jen jako součást oslav či spíš výjimečně (a je to škoda, protože láhev fajn bublinek se dá pořídit za podobné peníze jako slušné bílé víno a jde o skvělého partnera ke spoustě jídel, ale to opakuji stále dokola). Právě tou výjimkou je blok svátků od Vánoc do Silvestra, kdy jen ten druhý den padnou možná i čtyři miliony lahví. Vzhledem k tomu, že do půlnoci dosáhne spousta oslavujících „pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů“, pijí se i šumivé nápoje, které by leckdo za střízliva do úst nevložil, nebo by je alespoň označil za chutnající dost „podezřele“. Ale čím dál víc se prodávají a na trhu objevují za snesitelné peníze dost zajímavé bublinky, dle aktuální módy i ve variantách bez alkoholu.

S nealkem přišel nově i Bohemia Sekt (u kterého pozoruji vzrůstající kvalitu některých produktů v portfoliu, snad nové technologie), ale nějak jsem zatím neměl odvahu ho vyzkoušet. Tak možná zítra. Bohužel zkušenost s tichými nealko víny, například Carl Jung, je dost tristní. Zkoušel jsem aso tři, naposledy jejich Merlot, ale teda odrůdu bych si tipovat nedovolil. Ve sklenici to dost zapění a trochu podchlazené chutná jako o něco zajímavější verze limonády Vinea. A právě jako limonáda se to i pije, letní osvěžující pití to není špatné, jenže pocitově to prostě, ať už to dáte do jakékoliv skleničky, moc nepřipomíná konzumaci vína. Nealkoholická piva v tomto směru fungují o řád lépe a svým „plnotučným“ bratříčkům jsou výrazně podobnější.

Ale zpátky k sektům. Nedávno jsme, v rámci zbytečného vánočního utrácení, otevřeli láhev Bollinger Special Cuvée, tedy neročníkového „základního“ šampaňského dost slavného domu. O jejich slávě (a marketingovém umu, jakožto nejspíš i volných financích na reklamu) svědčí i to, že před více než třiceti lety na jejich bublinky přešel James Bond a opustil do té doby preferovaný Dom Perignon :o) Bollinger produkuje několik vín, nejčastěji je skloňováno „Grand Année“, což je ročníkový výběr jen v opravdu výborných ročnících, ale jejich elitním (Prestige) cuvée je Blanc de Noirs „Vieille Vignes Françaises“ ze dvou malých cru Clos St-Jacques a Chaudes Terres v Aÿ (původně byla součástí ještě jedna vinice, ale tu zničil nedávno révokaz). Co by mne hodně zajímalo je Coteaux Champenois La Côte aux Enfants, ročníkové tiché červené víno z jižního svahu Côte aux Enfants v Aÿ, stoprocentní Pinot Noir. Ale ten není zrovna snadné ochutnat :o)



U Bollingeru probíhá první fermentace obvykle ve dřevě, každé cru a odrůda samostatně, až později dochází ke scelování. Ročníková vína pak kvasí v malých soudcích, ale minimálně čtyři roky starých. Vína tráví na kvasnicích poměrně dlouhou dobu, neročníkové víno minimálně tři roky, ročníková od pěti do osmi. Po degoržování se dodává pouze minimální množství dosážního likéru, u Special Cuvée je tam ve výsledku cukru 6 – 9 gramů na litr. Odrůdové složení tohoto základu produkce je 60% Pinot Noir, 25% Chardonnay, 15% Pinot Meunier, zhruba 10% směsi (ale momentálně kolují zvěsti, že se tento poměr nově zvedl) je rezerva let předchozích (až patnáctileté archivy). Chutnaná láhev měla hlubší barvu, nádherné jemné perlení malinkatých bublinek a především krásnou aromatiku. Velmi intenzivní, s dominancí kvasnic, pečeného jablka a hrušek s výrazným toastovým aroma, které přecházelo i do krásně svěží chuti, s páteří živé kyseliny, navíc i slušně dlouhé. Klasické, vyladěné, stylové a moooooc povedené bublinky, za které ovšem zaplatíte lehce prémiovou cenu a určitě nebude větší problém najít něco přibližně srovnatelné kvality (ale za podobné peníze leckde koupíte třeba i základní Moët nebo Veuve Clicquot a tam už je cena naprosto neopodstatněná) znatelně levněji.

Na trhu je toho teďka opravdu spousta. Nedávno dělala test Mladá Fronta, výsledky jsou celkem dost příznivé. Na Château Valtice Grandioso Brut jsem vyloženě dostal chuť, slyším o něm poprvé a vypadá velmi lákavě. Jestli ho někdo zítra budete pít, tak dejte vědět, jak obstálo :o) Oslavy si užijte, nepřežeňte to a v případě zájmu se mrkněte ještě na nějaké mé další „bublinkové“ zápisky…

- 10 domů, 20 lahví a spousta bublinek
- Crémant Blanc de Noir 2006 a dva inzeráty
- Degustace Sektdomaine Jan Petrák
- Supermarketový tip v chmurném dni
- Letně bubláme s Champagne Baron-Fuenté
- Michlovského bublinky ročníku 1999
- Degustace Champagne Drappier
- Od Rossijskoe po Champagne…
- Dvacet zašumění – velký den šampaňského Zobraz celý článek →

Bottle Shock a mýtus neporazitelné Francie

Vinných filmů není nikdy dost, na cokoliv s touto tematikou se vždycky moc těším.  Fenomén „pijte Pinot, kašlete na Merlot“ ze snímku Bokovka se sice hned tak opakovat nebude, k dalšímu podobnému tématu v řadě už bude diváctvo podezřívavější, přesto se tvůrci snaží.  Asi nejvíc mne dostal Dobrý ročník, na ten bych mohl koukat stále dokola. A po pár ukázkách se začal hodně těšit na Bottle Shock (podle šoku, který víno dostane po převozu, třeba jako v případě tohoto filmu letadlem), který vypráví příběh jedné slepé degustace vín, která možná tak trochu uspíšila dějiny a prakticky demonstrovala, o čem že je ten „nový svět“ a setřela část mýtického nánosu dokonalosti z lahví se slavnými jmény Bordeaux a Burgundska. O co přesně šlo a jak to celé dopadlo ve filmovém podání?

24. května 1976 zorganizoval britský obchodník s vínem (a dnes slavný vinný žurnalista) Steven Spurrier slepou degustaci 10 elitních cabernetů a 10 Chardonnay z Kalifornie a Francie, jež je nyní nazývána The Judgement of Paris. Ochutnávalo se naslepo ve Francii a v komisi sedělo devět Francouzů, jeden Brit a Američanka. A nešlo o nějaké amatéry, hodnotil třeba generální inspektor Appellation d'origine contrôlée Pierre Brejoux či Aubert de Villaine z Domaine de la Romanée-Conti. Složení komise a podmínky hodnocení jasně vypovídají o tom, že Francie měla zvítězit. Nestalo se tak. Souboj Kalifornie vs. Bordeaux zvítězil Stag's Leap Wine Cellars 1973, v Chardonnay pak bylo Burgundsko poraženo lahví Château Montelena 1973. Hodnocení bylo opakovaně zpochybněno (např. proto, že USA vždy zastupovalo šest vín, zatímco Francii jen čtyři), mimo jiné pro metodiku výpočtu vítěze. Steven Spurrier prostě sečetl body pro jednotlivá vína a rozdělil je počtem hodnotitelů. Ale reportáž v Time Magazine vyšla a novinka se rozletěla do světa. Jen ve Francii ji média tak trochu ignorovala :o) O třicet let později Steven Spurrier degustaci zopakoval a to se stejnými červenými víny, navíc se chutnalo paralelně v Napa a Londýně. Pokud mělo být důkazem, že červená co se dobře pijí mladá umí lépe v Kalifornii, ale Bordeaux mnohem kvalitněji vyzrává, pak to nevyšlo. Na prvních pěti místech skončilo USA (nejlépe se umístilo Ridge Vineyards Monte Bello 1971), až na šestém místě první z Francie, Château Mouton-Rothschild 1970. Zajímavý text k tématu, včetně detailních tabulek hodnocení jednotlivých členů komise, můžete nalézt na Wikipedii.

A jak to vypadá ve filmovém podání? Film Bottle Shock (v ČR jako Víno roku) přináší k tématu především hezké obrázky, tedy hlavně přelety nad vinicemi v Napa, výborného Alana Rickmanna v hlavní roli Stevena Spurriera a... to je tak všechno, bohužel. Jinak je to takové snadno stravitelné poloromantické béčko, u vína by to bylo z kategorie líbivek se zbytkovým cukrem a nedostatkem kyseliny, která by sladkost držela. Dějovou linii slepé degustace doprovází příběh o splněném americkém snu, napravení nezbedného chlapce, „romantická“ linie s krásnou blondýnkou co se chce naučit vše o vinaření (po pár dnech se kupříkladu dozví, že „tady to je vinice, zde vše vzniká“) a postupně vyspí jak s geniálním enologem, tak se zlobivým synem vinaře a tento „problém“ následně není vůbec řešen, hlavně že dělají skvělé Chardonnay :o)

Film prostě cílí na mladé publikum, hrdinové pijí lahve zteplalého vína „ze skleniček od hořčice“ a vůbec je to celé postaveno na protikladu, že víno v USA je na pití a pro zábavu, kdežto v Evropě je to snobská drahá záležitost, což podporuje i zkratkovité zjednodušené vykreslení všech postav (= všichni z Francie jsou spíše figurky pro zasmání). A navíc jsou ta evropská vína mnohem dražší. Paradoxem je, že v dnešní době jsou elitní Chardonnay a Cabernety z Napa často dražší než srovnatelné kousky nejen z Francie, mládež USA se toho o víně dobrovolně učí a ví více (včetně těch různých snobských rituálů) než jejich vrstevníci z Francie a vůbec doba se hodně změnila. Celé to působí nejsilněji jako PR pro vína z Napa Valley, jenže tak nějak dost průhledně (v některým momentech vypadá spíš jako teleshopping) a u hlavně vůbec nevolá po dolití sklenky, což u vinného filmu považuji za velké selhání. U Bokovky jsem v kině bez lahve vína trpěl, u Dobrého ročníku doma nikdy nestačí jen jedna. Tady jsem po skončení filmu nedopitou zašpuntoval a uložil. A po celé té reklamní masáži dostal chuť si na truc další den otevřít v klidu něco snobského, z Francie, s nějakou tou tradiční apelací na vinětě :o)

 Ale vás to třeba bude hodně bavit, možná je to i o náladě a očekávání, stejně jako víno. Je to film spíš na odpojení zásadnějších částí mozku, vyvalení před obrazovkou a snadné strávení. Nic zásadního, co bych chtěl vidět znovu. Pokud se někde na YouTube objeví sestřih několika zábavných momentů (z nichž je třetina už v ukázkách), bude mi to úplně stačit. Ostatně se na ukázky mrkněte (dával jsem je do jednoho staršího článku) a udělejte si obrázek sami, všechny dějové linie je tam vidět celkem dobře a film v zásadě nic moc navíc nepřínáší, jen vše rozplizne do delšího časového úseku.

Mimochodem film v podstatě odsoudil i sám Spurrier s tím, že ho zobrazuje naprosto nevhodně (falešně, hanlivě a potupně, navíc mu v roce 1976 bylo teprve 34 let a na to Rickman opravdu nevypadá), překrucuje mnoho faktů a další hromadu věcí si kompletně vymýšlí. Neposoudím, v roce 1976 jsem u toho nebyl :o) Každopádně v produkci je další snímek se stejnou tematikou, podle knihy George M. Tabera „Judgment of Paris: California vs. France and the Historic 1976 Paris Tasting That Revolutionized Wine“, který by měl být ten „správný“ a mnohem věrnější. Zástupci Bottle Shocku kontrují, že scénář na jejich film byl dokončen dříve než vznikla kniha, nikdo si nemůže nárokovat práva na historickou událost a že producenti Judgment of Paris se prostě a jen bojí, že proti Bottle Shocku ten jejich propadne. No uvidíme. V roli Spurriera by se tam prý měl objevit Hugh Grant nebo Jude Law :o)

P.S. Nedávno jsem tu psal, že slavné 2^éme Cru Classé z Bordeaux, Château Cos d'Estournel (resp. jeho majitel Reybier Investments), kupuje za blíže nespecifikovanou částku (mluví se o 110 milionech dolarů) vítězné Château Montelena v údolí Napa. Z oznámeného a médii propraného obchodu nakonec sešlo pro „neschopnost kupce dodržet své závazky“. Zobraz celý článek →