Červená Morava, růžové Španělsko a k tomu Malbec z Argentiny

Opět se mi tu začínají hromadit poznámky k doma a různě po návštěvách vypitým a ochutnaným lahvím, nestačím to na web přepisovat. Takže dneska zkusím několik kousků odhrnout ve zrychleném režimu, žádné romány s popisy vinařství. V týdnu jsem třeba otevřel dvě červené nulaosmičky od Tomáše Čačíka, konkrétně Zweigeltrebe a Cabernet Moravia (oboje dozrálo někam k pozdnímu sběru, ale nebylo zatříděno). Už jsem tu před nějakou dobu psal o jejich starší Frankovce, obě dnes popisovaná červená jedou v podobném duchu. Pěkná hlubší barva, čistá, lákající k napití. Zweigelt je výrazně ovocný, čistý, s kořenitostí připomínající vánoce s jejich svařáky a punči. V chuti středně plné, vyvážené a skvěle pitelné lákající k novým a novým douškům. Ovoce, dost kyselin, nějaké tříslo. Nic komplikovaného, víno na běžné pití co baví. Cabernet Moravia je v aromatice divočejší, ale pěkně vyzrálá a ovocná, s trochu tenčím tělem než Zweigelt, dost kyselin, ale stále skvělá pitelnost a víno ideální k posezení s přáteli v počtu několika lahví. Čačíkova červená mne baví pít, vlastně víc než jeho bílá, byť Neuburské si dám s potěšením. Asi nejvíce mi v poslední době sedělo Cuvée Prokop z Modrých Portugalů, ale k tomu nemohu najít poznámky, musím otevřít další (poslední) láhev :o)

V jedné restauraci v podkrkonoší jsem narazil na Cava AB Origine Brut Rosé producenta Giró Ribot. Láhev vypadala dost lákavě a obsah jedné nám skončil ve sklenkách. Webové stránky firmy mluví o ručním sběru hroznů, zrání vína v lahvi zhruba dva roky a odrůdovém složení 85% Trepat a 15% Pinot Noir. Mé krátké poznámky v telefonu o trochu „jedovaté“ růžové barvě, ale dost příjemné klasické vůni s červeným ovocem, hlavně jahodami, trochou kvasnic, živé a fajn. V chuti lehké, osvěžující, čistě ovocné, trocha minerality a dostatečně dlouhé doznívání. Potěšilo. V restauraci bylo za něco přes tři stovky, takže maloobchodní cena by se měla pohybovat určitě do dvou a to by se vyplatilo. Zkusím najít dovozce…

 

Když jsem nedávno vyrazil dokoupit alespoň dvě lahve patnáctivoltového cabernetu od Mondaviho, přesvědčil mne prodavač, že bych měl zkusit argentinský Malbec z Finca La Chamiza, jiný zákazník prý koupil láhev a za chvilku dorazil pro dva kartony. Inu nechal jsem se ukecat. Vzal jsem základní Malbec Polo Amateur 2007 (původ Maipu, Mendoza) za 99,- Kč a doplnil jej i vyšší řadou Malbec Reserve Polo Profesional (149,- Kč, místo nerezu dřevo, víc alkoholu). Nejprve došla řada na koně amatérské. Zelená užší láhev bordó tvaru, kovová záklopka, korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Temná barva lehce do fialové. Výrazné novosvětské „uni technologické“ aroma (v poznámkách pro něj mám zkratku TESCO), nezařaditelné do konkrétního místo původu či odrůdy. Sladší ovoce, kořenitost, trochu kůže ale v zásadě taková ta levnější supermarketová klasika. Suché, středně plné, dostatek kyseliny, měkčí, technologicky dobře zvládnuté, korektní dochuť, čisté a pitelné. Ale otravně, nudně a bezcharakterně šablonovité. Druhou sklenku už jsem nedopil, láhev odložil a následně svařil (téma vína na svařák už tu bylo). Uvidíme, co předvede „profesionální“ řada…

Zobraz celý článek →

Proč jim to víno neomlátím o hlavu?

Projížděl jsem fotky z pátečního plesu (ne, vidět mne tančit skutečně nechcete, není to hezký pohled) a narazil na záběr lahve Svatovavřineckého, u kterého se trochu zastyděl. Víno bylo opravdu nechutné, objektivně jeté, pravděpodobně stálo v teple několik let a už velmi dávno (tak před čtyřmi lety, hrubým odhadem) mělo být vypito. V tom kulturáku na malém městě, kde se ples konal, bylo na výběr stolní bílé a červené z litrovky a pro „fajnšmekry“ právě tahle láhev. Inu zakoupil jsem. A po ochutnání nešel vrátit, láhev zůstala na stole až do konce plesu, možná si ji potom někdo vzal domů. Nějak jsem prostě nezvládl jít k baru a omlátit jim ji o hlavu. Jak se na mne asi budou dívat, že jako jediný blbeček a snob jdu vrátit to „lepší“ dražší víno, když ostatní ho tam pijí a nemají s ním problém? Po zbytek večera jsem pil něco jiného, už bezproblémového, pivo v tomhle směru bývá bezpečná volba. S oblibou říkám, jak je fajn, že nová mladá generace už nesráží podpatky před číšníky, vrátí špatné jídlo či pití, nesmíří se s chybou a reklamuje co může. Mám pocit, že páteční zkušenost ze mne dělá tu generaci starou či co…

Čím to je? Proč se na číšníka usměju s „je to v pořádku, děkuji“, abych následně tiše sdělil manželce, že na omáčku z prášku nemusím chodit do restaurace? Jasně, nejdu do toho podniku znovu, ale proč jsem jen výjimečně schopen před odchodem zodpovědné osobě jasně sdělit, jaký problém jsem s nimi měl a proč už mne tam příště neuvidí? Proč si tak nějak pro sebe omluvím vyhozené peníze stylem „tady jsem stejně dobré víno/rybu nemohl očekávat, měl jsem si rovnou dát pivo/guláš“? Vlastně jsem se k podobnému tématu dostal, a docela obšírně, už dříve. Bylo to v článku „Říkáte pravdu o víně?“, takže dnes se poněkud opakuji. Ale chtěl jsem to napsat. Štve mne to a nevím, co s tím dělat. Nějaké kurzy asertivity, zdravého sebeprosazení? Stává se vám to taky?

Zobraz celý článek →

Ryzlink králem, bio na vinětu nepište, RFID, experiment s Jolym, …

Čím dál častěji slyším slovo Ryzlink, objevuje se v hromadách článků, jako vítěz soutěží z různých koutů světa, v doporučeních „hodnoty za rozumný peníz“, všude. Vypadá to, že má milovaná odrůda se chystá sesadit Chardonnay z trůnu těch nejoblíbenějších. Zase jednou jsem svět v nějaké módě předběhl, když u oblečení se mi to nedaří (klobouk jsem přestal nosit přesně v momentě, kdy lidé okolo začali). Bude se na místech, kde typicky pěstuji cool & trendy odrůdy, Chardonnay hromadně vytrhávat a vysazovat Ryzlink? Půjdou nahoru ceny? :o) Nesnažím se o nějakou sofistikovanou analýzu, prostě mne zrovna tohle napadá při mých toulkách po článcích v časopisech a na tematických webech. Váš názor? Pozorujete vzestup ryzlinků? Nebo jich snad sami dokonce pijete více než dříve?

Ve Vinném sklepě Újezd proběhl moc zajímavý experiment. Na loňský Štedrý den otevřeli láhev Clos de Coulée de Serrant 2003 (na mé fotografii je jiný ročník), legendárního biodynamického vína ze Savennières od Nicolase Jolyho, a postupně jej konzumovali až do 17. ledna. Můžete si přečíst degustační poznámky v průběhu mnoha dní, kdy víno dosáhlo prvního a druhého vrcholu a vůbec je to moc fajn. Tak dlouho bylo lidem vtloukáno do hlavy, že vzduch je nepřítelem vína, až málokdo dnes zkusí nechat láhev otevřenou do druhého dne. Často je tenhle efekt až neuvěřitelný a mnohá vína vyloženě rozkvetou.

Už je to skoro dva roky, co jsem tu psal malé zamyšlení na téma co bude umět korek pro velká vína (následně jsem text trochu upravil a rozšířil pro Vinařský obzor, ale v zásadě je i zde to hlavní). Znovu se o něm zmiňuji proto, že Tenuta dell'Ornellaia, jedno z vůbec nejslavnějších „supertoskánských“ vinařství, začíná cpát na svá vína (nejprve Masseto a následně i Ornellaia) RFID čipy, které mají plnit jak funkci pro snadnější logisticku, tak i fungovat jako ochrana před padělky. Pravda, čip jde na zadní vinětu a ne do korku, ale i tak pobavilo. Bude mít běžná vinná chladnička brzy čtečku a displej se seznamem umístěných vín, detaily o doporučené spotřebě a párování s pokrmy? Těším se!

Bio víno je velkým tématem a zkoumá se u něj všechno možné. V nedávné analýze (resp. výzkum je už dva roky starý, ale teprve nyní jej shrnulo a upozornilo na něj Science Daily a následně Vinography) šlo třeba o hledání souvislostí mezi cenou a body v soutěži v kombinaci s tím, zda víno bylo či nebylo vyrobeno z organic/bio hroznů a zda je tato informace uvedena na vinětě. Čísla byla zpracována u 13,426 vín z 1,495 různých vinařství v Kalifornii po osm po sobě jdoucích ročníků (1998 to 2005). Výsledek? Vína z bio hroznů získala ve Wine Spectatoru v průměru o bod více než vína z hroznů konvenčních, ale zároveň, pokud bylo „bio“ jasně uvedeno na vinětě, se prodávala za ceny o sedm procent nižší. Pro mne, jako nadšence do přírodnějších vinařství, je to samozřejmě hezký závěr. Za lepší vína a navíc v bio kvalitě platíte méně, to je trhák! :o) Ale co za tím vším vězí nechám vyzkoumat spíše ekonomům. Bio nálepka možná lidi odrazuje, podobně jako biodynamika, představují si pod tím nějaké oxidativní či jiné „podivnosti“. S tímhle názorem se setkávám nejčastěji a většinou není těžké ho vyvrátit. Bohužel ale zároveň nepozoruji, že by bio(dynamická) vína byla byť náznakově levnější než jejich konvenční kolegové, asi to platí jen pro Kalifornii. Na domácím trhu je určitě výjimkou produkce Abrlových z Pavlova, u nich koupíte láhev v klidu pod stovku.

Když jsme u těch peněz… The Nielsen Company udělala v USA docela zajímavou analýzu, kolik která generace konzumentů ročně utratí za různé věci. Nás samozřejmě zajímá víno. Vypadá to, že důchodci (věk 64+) a generace babyboomu po druhé světové (věk 45 až 63) si užívají nejvíce ($124 a $125 ročně), zatímco lidé ve věku 33 až 44 už utratí velmi výrazně méně, jen $78. Generaci 15-32 nelze objektivně započítat, její část samozřejmě ještě legálně pít nesmí (každopádně ta skupina utratí $61). Víno stále „mlékem starců“? :o)

A peníze naposledy. Nedávno jsem se dotkl vinných podvodů v článku Něco málo o falešných vínech a teď narazil na další zajímavý případ, minimálně pro jednu zvláštní kategorií lidí, investorů do vína. Scotland Yard zatkl šest osob, kterým se promyšleným podvodem povedlo získat za krátkou dobu tři miliony liber. Jak? Stačilo k tomu nabízet investice do velkých novosvětských vín. Telefonicky kontaktovali možné zákazníky, rozesílali kvalitní detailní brožury a vůbec vše vypadalo skvěle. Jen ve skutečnosti nevlastnili ani láhev, v požadovaných množstvích je ani nikdy nebyli schopni zakoupit a prostě se chystali s penězi zmizet. I na našem trhu občas narazíte na nabídky vín, která prodejce ani náhodou nevlastní (byť je uvádí skladem) a v případě objednávky by jen těžko, dlouho a často neúspěšně sháněl. Když už takového prodejce oslovíte, pokusí se vám rovnou prodat jiný ročník či ukecat na „obdobné“ víno. To sice vyloženě podvod není, nikdo s vašimi penězi neuteče, ale taky mne to pěkně vytáčí.

Zobraz celý článek →

Hans Czerny a přehlídka pochoutek z Wagramu

Minulý týden se, díky dovozci veltlin.cz, představil ve sklepě Lustermannském na Malé Straně Hans Czerny z vinařství Wimmer-Czerny v rakouském Wagramu. Svou vinařskou filozofii pro mne shrnul jednoduchou větou: „Víno jenom z hroznů.“ Zní to logicky, ale současná masová produkce taková již dávno není. Hans Czerny je (certifikovaný) biodynamický farmář, krom vína s rodinou pěstují i další plodiny a chovají různorodou zvěř, vína tak doprovázelo i něco masových pochoutek z prasátek staré rasy Mangalica. Jak sám říká, tak zvířata jsou zásadní současní (a nejde jen o kvalitní kompost) jako celek fungujícího systému, dříve šlo o úplně normální věc a dnes je u vinařství považováno spíše za zvláštnost. Hans při rozhovoru působil trochu plachým dojmem, ale vše, co spíše tiše a bez snahy přesvědčovat a vnucovat říkal, účinkovalo snad právě o to důvěryhodněji, vycházelo z jeho hluboce zakořeněného životního přístupu a zkušeností a ani v nejmenším nevypadalo jako marketingová konstrukce. Což je v kombinaci s víny, která působí neuvěřitelně kompletním způsobem a tak nějak „dávají smysl“, doslova smrtící kombinace pro mou snadno ovlivnitelnou povahu. Připočtěte poetický překlad a doplněné informace od vinaře a básníka Bogdana Trojaka a máte tu ochutnávku, na kterou se nezapomíná.

O vinařství jsem se již poměrně nadšeně zmiňoval v článku Vánoce s veltlínem ze starých keřů, a ač by šlo v úvodu doplnit informace o vývarech z ovčí vlny na odhánění srnek a pár dalších drobností, rozpustím je spíše u poznámek k vínům, přejdu rovnou k degustaci. Chutnalo se celkem 13 vzorků od vín mladičkých a čerstvě lahvovaných, z ročníku 2009, po kousky již vyzrálejší a určené k pití. Jasně dominovala, stejně jako ve vinařství, vína bílá. U úplných mlaďochů šlo spíše o příslib do budoucna, potřebují čas na lahvi. Jak už jsem napsal v úvodu, tak na těch vínech mne fascinuje jakási smysluplnost a kompletnost, byť je asi těžké si to představit. Dokonale pro mne plní to, co od vína očekávám.

Baví mne na nich vyváženost, struktura, svěžest a mineralita, přirozený a často trochu „selštější“ projev (vliv lisování celých hroznů, často ležení nějakou dobu na slupkách a fermentace za pomoci přirozených kvasinek z vinice a sklepa, bez dodávání čehokoliv navíc), ovocitost uvěřitelná a daleko od dnes módní a někdy až pravítkově nalinkované nedůvěryhodně supervýrazné, ale zároveň nic divného a zvláštního, co by mohlo odradit konzumenta „konvenčních“ vín. Naopak, fascinuje mne jejich snadná pitelnost a pochopitelnost, která se ale zároveň pojí s archivačním potenciálem pro mnoho let, díky kterému můžete objevit úplně nové projevy. Baví mne, že čerstvě otevřená láhev a víno roztočené ve sklence jde pít „jen tak“ jako příjemný představitel odrůdy, ale pokud vínu věnujete čas se rozdýchat a sklenkou zuřivě necukáte, tak nabídne bohatost, komplexitu a velký zážitek.

Následující poznámky jsou spíše rychlým shrnutím vzorků a několika málo poznámek k nim, na webu vinaře pak najdete kompletní detaily (výnosy, stáří vinic, sudy, způsob vinifikace, analytiky, doporučená archivace a tak vůbec). Při snaze o „rozbití“ dojmu na degustačních poznámky je vidět, že mi sem tam občas něco chutnalo méně, ale celkový dojem byl prostě skvělý. Tak jdeme na věc…

Blanc de Noirs 2008 Winzersekt Brut de Brut (Rulandské modré)
Klasická metoda kvašení v lahvi, Výrazná pěna na úvod, dále hezké perlení středně velkých bublinek. Svěžest, květinovo-ovocité, něco citrusů, kvasnice. V chuti hodně suché, intenzivní, mladičké a výborně pitelné, dlouhé s jemnou delikátní hořčinkou v závěru. Mladé, moc příjemné až výborné bubliny, na takhle krátkou dobu v lahvi až překvapivě. Rád bych dal celou láhev doma.

Wagramterrassen 2009 Grüner Veltliner Hefeabstich (Veltlínské zelené)
Lahvováno bez zásahu ze sudu se zachováním části CO₂, bublinky ve sklence hezky víří. Víno postavené na svěžím dojmu kyselejších jablek a dostatku kyselin, hravé a snadno pitelné. V téhle mladičké podobě s výraznějším projevem kvasnic, ovšem s časem (lehce již nyní, výrazněji po roce v lahvi) se rozvíjí do různých bylinek a zasněných letních večerů. U tohoto vína pobavila odpověď na dotaz, zda používají řízené kvašení za kontroly teploty… prý v zimě, když potřebují chladit, mohou otevřít dveře do sklepa. Je to zdarma a energeticky nenáročné :o)

Roter Veltliner 2009 Fels am Wagram (Veltlínské červené)
Stará a málo pěstovaná odrůda, ale Hans Czerny na ni docela sází. Podle všeho nemá nic společného s Veltlínským zeleným, každopádně ji můžete znát jako jednoho z rodičů Neuburského (společně se Sylvánem). Svěží a poměrně dost aromatická záležitost s až nečekaným „cucavým bonbónem“ a červenými plody, což se opakuje i v plnější delší ovocité chuti. Kulatější, sladší ovocitost s decentní hořčinkou v závěru.

Fumberg 2009 Grüner Veltliner (Veltlínské zelené)
Svěží, výrazné, minerální až do křísnutí křemenem, bílý pepř. Suché, vyvážené, ovocitost a květiny, délka a opět decentní hořčinka ke konci, kyseliny a mineralita, krásné. Ve sklence se zavírá a zase otevírá, volá po klidu v lahvi

Weelfel 2007 Grüner Veltliner - Alte Reben (Veltlínské zelené, staré keře)
Hlubší barva a vyzrálejší vůně, citrusy, květiny a květinový med, kořenitost. Bohaté a evokující až dojem sladšího vína. V chuti intenzivní, bohaté a překvapivě koncentrované kopírující vůni. Trochu karamelu, lehce dotyk cukru, hodně dlouhé. Pro mne mírně nevyvážené s něčím divným v dochuti a výraznějším alkoholem, chtělo by pořádně rozdýchat a věnovat mu více času.

Felser Berg 2007 Grüner Veltliner - Reserve (Veltlínské zelené, láhev magnum)
Hodně výrazné, aromatické, bohaté s jasným vlivem dřeva a trochu exotičtějším ovocem (mango, ananas), ale stále ještě v uvěřitelné podobě. Se závěrem ve stylu lesní cesty, podhoubí. V chuti suché, s pěknou kyselinkou a sladkostí dřeva i ovoce, dlouhé. Opět trochu „modernější“ styl, prý někde dostalo snad 94 bodů ze sta, ale mně ty jejich hravější styly baví víc. Ptal jsem se na dřevo, prý jen starší sudy, ale i pro Hanse je tam dřeva víc, než by považoval za ideální. Přiznal, že se stále učí a zkouší, kde co jak funguje nejlépe.

Weelfel 2008 Riesling (Ryzlink rýnský)
Příjemný ryzlink s vůní do meruněk, suchý, čistý, řízný a vyvážený, minerální a delší. Nejkratší poznámky, ale paradoxně jedno z vín, které jsem si užil nejvíc a nechal nalít znovu.

Scheiben 2009 Weissburgunder - Alte Reben (Rulandské bílé, staré keře – 45 let)
Zde padla věta „máme ve sklenici médium“ a je to pravda, tohle víno bude jednoho dne úžasné a zprostředkuje spoustu zážitků, až bolestně na něm bylo vidět, že potřebuje čas v lahvi. Svěží, mladičké, výrazné, plnější a dlouhé, kompaktní a výborně pitelné, ale zatím skrývá svůj plný potenciál.

Mitterweg 2009 Sauvignon blanc
Aromatické, svěží se sladším ovocem a dotykem dřeva, velmi výrazné v chuti, kupa krásných kyselin, šťavnaté. Chytí a nepustí, v téhle podobě víno především na „jen tak“ pití, ale zaslouží si alespoň rok v lahvi, nabídne víc.

Mitterweg 2009 Traminer TRIO
Směs tří různých tramínů - Roter, Gewürz a Gelben Traminer. Výrazné, květinové s trochou liči a citrusů, bohatší a komplikovanější, zajímavé ale momentálně poněkud rozhárané. V chuti opět intenzivní a dlouhé, ale poněkud hrubší, s výraznější hořčinou, takové sedlácké. Dal bych mu čas.

Hammer 2008 Zweigelt traditionell
Zrálo ve velkých akátových sudech. Nijak hluboká barva, krásná mladičká ovocitá svěží vůně a totéž se opakující v chuti, peckově ovocité, dobře postavené mladé svěží červené. Vyvážené, výborně pitelné. Žádné zbytečně přezrálé hrozny a obludný alkohol, víno na celý večer.

Aeolis 2003 Zweigelt Reserve
Staré výsadby Zweigeltrebe (45 let), zrálo ve větších (300l) sudech, lahvováno na jaře 2007. Již viditelně nazrálá barva. Bohatá, komplexní vůně, ovocitost a dřevo. Suché, zralé byť ještě stále s výraznějším tříslem, delší, komplikovanější. Doba pokročila, vzorky jsem neplival a u tohoto již poznámky lehce váznou. Láhev doma bych ale zvládl určitě, hodně zaujalo.

Eiswein 2007 vom Grüner Veltliner (Veltlínské zelené)
Ledovka z veltlínu z klasicky bohatou, intenzivní medovou vůni, lehce botrytický štych a barvy & laky. Sladké, výrazné a medové v chuti s dostatkem kyseliny, připečené máslové bonbóny, velmi dlouhé. Skvělý slaďák.

Chutnal se i špek a kousky zauzeného masíčka z prasátek Mangalica, to vše obvykle doplněné nějakým kořením (tymián, rozmarýn). Nemělo to chybu a v kombinaci se šťavnatým a kořenitým veltlínem šlo o více než chutný zážitek. Prasátka prý chovají především pro sebe a čtyři děti, ale ochutnat dají i pocestným :o) Více snad napoví několik fotografií…

Závěr? Více lidí jako Hans Czerny!

Zobraz celý článek →

Co víno dalo a vzalo

Když se mne učitelka francouzštiny ptala, proč jsem se tak najednou rozhodl tenhle jazyk studovat, musel jsem po pravdě odpovědět, že důvodem bylo víno. Už mne štvalo připadat si pitomě při marné snaze přečíst vinětu se složitým francouzským názvem a nebýt schopen prohodit ani pár základních frází při setkání s vinařem. Nedávno jsem se zase probíral atlasem oblohy, abych u recenze na jedno „hvězdné“ Chile nenapsal nějakou úplnou blbost, a říkal si u toho, jak je vlastně víno úžasný nápoj. Pravidelně mne různé lahve nutí zaobírat se tématy, která mne dříve zajímala jen okrajově či vůbec. Nejčastěji je to samozřejmě historie, obzvláště u vín z Francie, Itálie či Španělska neustále narážíte na jména všemožných panovníků či data bitev a válek a je tak strašně lákavé otevřít knihu (či alespoň nějaký internetový zdroj) a dozvědět se víc. A pak je tu geologie. Ze školních let mi příliš znalostí o vyvřelých horninách, vrstvách z mořských naplavenin či zkamenělých živočichů v paměti neutkvělo, ale dnes už se s pojmy jako buližník, lilijice nebo cicváry docela sžívám, navíc i v angličtině. Básnění vinařů o terroiru a podloží jejich vinic k tomu prostě nutí. A kdyby to končilo jen geologií…

Pak je tu třeba ještě chemie, tu jsem zrovna rád neměl, ale stačilo pár setkání C₇H₅Cl₃O, nechvalně proslulou „korkovou vadou“, a pak jedna celá knížka na téma uzávěrů vína, a hned by mne bavilo dozvědět se o něco víc, jak to vlastně funguje. Celá ta problematika chlóru, co se různě váže s kyslíkem a dělá v sudech a lahvích s vínem paseku, působí najednou jako strašně zajímavé téma a ne neužitečná nuda, ze které budu o pár dní později známkován. A k tomu ty různé postřiky na vinice, látky používané ve sklepích a především procesy, které probíhají při kvašení a zrání vína. Chemie, biologie, fyzika… :o) A taky politika, svět vína ovlivňovaný předpisy, rozhodnutími vlád a úřadů udělujících označení apelace, zavádějící prohibici, zvyšující či snižující daně na alkohol a podobně. Člověk se až diví, jak podobné „drobnosti“ dokážou na dlouhou dobu, a někdy i trvale, přeorat podobu vinařství. Ale to stále není vše. Je tu třeba ještě zeměpis, od ježdění prstem po mapě vinařských oblastí, po skutečné výpravy do různých zajímavých, révou porostlých, míst. Víno je kulturní a společenský nápoj a krom různých témat nahozených výše, u kterých „nakopne“ k bližšímu zkoumání, jsou tu navíc ještě lidé. Já se díky vínu seznámil se spoustou zajímavých osobností, leckteré z nich nyní považuji za dobré přátele a můj život by bez nich byl mnohem chudší. Kdyby nic jiného, za ně jsem vinnému koníčku opravdu vděčný.

Co víno vzalo? Peníze, samozřejmě, spousty peněz. Někdy šlo o dobrou investici, jinde ne. Připravilo mne o hromadu času, ale ten považuji za investovaný rozumně. Na víně jsem se stal nejspíše dost závislým a večer bez sklenky si sice dovedu představit a občas ho i absolvuji, ale fajn víno jako doprovod k večeři mne rozhodně potěší víc. Víno jako koníček a závislost mi vzalo chuť jít na příjemnou večeři do restaurace, která mi nenabídne i odpovídající vinný doprovod za rozumný peníz. Ale to jsou detaily. Určitě to všechno bude mít i zdravotní následky, ať chceme nebo ne, i opravdu dobré víno je stále zároveň alkohol. No jo. Ale zatím mám pocit, že klady převažují! :o)

Co dalo víno vám? Donutilo vás zabývat se něčím, co by vás dříve ani ve snu nenapadlo? Co vám víno vzalo? Považujete svůj vinný koníček za závislost?

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Víno a čokoláda?“

V minulé anketě jsem se ptal na docela jednoduchou věc – jak to cítíte v kombinování čokolády a vína. Jasně, šlo o obrovské zjednodušení, vůbec jsem nerozlišoval přeslazené mléčné čokolády a pořádnou s nejméně sedmdesáti procenty kakaa, v zadání se nemluvilo o možnosti čokolády plněné a podobně, navíc jsem vám předvybral několik variant dle svého vkusu a mohl výsledky dost ovlivnit (na téma „výzkum veřejného mínění“ doporučuji mou oblíbenou scénu ze seriálu Jistě, pane premiére). I přesto snad výsledky nějakou drobnou hodnotu mají. Z 92 hlasujících jich 36 (39%) zvolilo jako ideální kombinaci portské či jiné fortifikované víno. Jsem mezi nimi, v široké škále dolihovaných vín lze nalézt kousky, které se skvěle spojí s prakticky jakoukoliv variantou čokolády, dokážou doprovodit i zmrzliny a vůbec je to skvělé a u nás poněkud opomíjené pití. Na druhém místě se umístila možnost kombinací se šťavnatými plnými červenými, volilo je 29 (31%) z vás. Kupa barikovaných červených vůni i chuť po čokoládě vykazuje, tak proč ne? A pro tuto anketu mne navíc nakopla úžasná kombinace čokolády a čerstvého, ze sudu stočeného, Châteauneuf-du-Pape 2009. Fungovalo to přímo magicky! Zbylé výsledky dále v článku.

Třetí místo s čtrnácti hlasy obsadilo tvrzení, že kombinovat čokoládu a víno nemá smysl. Naprosto legitimní názor, oboje bývá skvělé i samostatně :o) Nějakou úplně jinou kombinaci (pochlubte se!) by volilo devět z vás, čtyřem pak přijde možné čoko spojit s prakticky jakýmkoliv sladkým vínem.

V další anketě se podíváme na zub „voňavkám“, aromatickým odrůdám. Jejich definice není nic ustáleného a je spíše volná, hodně jsem přemýšlel o zařazení třeba Sauvignonu, který na Moravě dost často ukázková „voňavka“ bývá, ale nakonec jako možnosti přidal spíše ty nejprofláklejší, a u nás často pěstované, odrůdy. Těším se na výsledky...

Zobraz celý článek →

Trojice červených - Portugal, Frankovka a André

V nedávné době jsem přechutnal (v množství jedné lahve) tři rozdílná červená z Moravy, vždy jako doprovod k jídlu v restauraci či na návštěvě a tedy ne úplně v režimu „různé sklenky, drápání poznámek, zuřivé vymíchávání a dekantace“, který vínům dopřávám doma. Přesto bych se o několik z nich chtěl podělit. Na úvod Modrý portugal 2008 pozdní sběr z vinařství Georgios Ilias (web), hrozny původem z Dolních Věstonic, trati U tří pannen, z přechodného období na bio produkci. Iliase mám spojeného především s plnějšími bílými, ač i jeho červená stojí za pozornost. Jako tenhle Portugal. Krásně udělaná záležitost, odrůdová, příjemně ovocná a dobře spojená s vlivem dřevěného sudu, jak ve vůni tak v chuti. Je to víno lehčího střihu (11.5% alkoholu, chce se mi říct až „kabinetní typ“ a nemyslím to jako nějaký útok na deklarovaný přívlastek pozdní sběr), vyvážené, přirozené, s příjemnou ale ne zbytečně výraznou kyselinou a skvěle pitelné. Na nic si nehraje a přitom má i něco navíc. Takhle si představuju nekomplikované ale přitom rozhodně ne nudné víno, které jde pít jen tak i si opravdu užít.

Druhým vzorkem je Frankovka 2007 pozdní sběr ze Šlechtitelské stanice vinařské Velké Pavlovice (web), hrozny z místní trati Išperky. Pohled na vinětu mne trochu překvapil, jméno vinařství je na ní skryto malým písmem a dominantní je nápis Poštor. I zadní přelepka obsahuje delší text především na tohle téma, o unikátnosti vrchu tohoto jména (viniční trať zde již nenajdete, byla sloučena do trati Nadzahrady). Víno je bohužel daleko od něčeho zajímavého, naslepo bych rozhodně netipoval šlechtitelku, ale spíše osmdesátikorunovou záležitost z takových těch supermarketových řad velkých producentů, které na vinětách lákají zákazníky nápisy typu „vyrobeno technologií řízeného kvašení“. Jednoduché až nudné základní reduktivní červené, hromada kyselin a spíše trpčí (ale tak vypadá kupa červených nulasedmiček), naprosto neutrální a bezpohlavní. Jistě… čisté, slušně pitelné, technologicky bez vad. Nevím jak vám, ale mně to u vlastně docela prestižního producenta prostě nestačí.

A na závěr André 2007 jakostní od Vinselektu Michlovský, původem hroznů podoblast slovácká, obec Hovorany a trať Díly za vinohrady, v jejich široké produkci spadá do řady „Standard“. Jako jediné z dnešních tří vín je uzavřeno pod plastovým špuntem a ne korkem. Temně rubínová barva, hodně výrazná peckovinově ovocitá vůně, trochu kořenitá do pepře, lehce dřevo. Působí mírně „uměle“, vykonstruovaně, takovým tím stylem „mělo by to vypadat takhle a tak to taky uděláme“. Ale to může být čistě můj problém, jinak té vůni moc vytknout nejde a určitě neevokuje nějaký průmyslový produkt. V chuti suché, ovocité, i přes výraznější kyselinu vyvážené, příjemně dlouhé. Víno na pití, do gastronomie fajn. Poetické nálady u vínomilců nevyvolá, ale pije se dobře. V tomhle směru Michlovský zklame jen málokdy, málokdo na takové úrovni zvládá vyrábět slušná vína od vyloženě supermarketových řad po domácí špičku.

Zobraz celý článek →

Gallo žalován v USA, Krev do vína, boj za lahve a muž roku dle Decanteru

Aféra s falešným francouzským pinotem otřásá vinným světem a komentáře, názory a další postřehy se objevují v článcích stovek různých autorů. V případu již padl rozsudek a lidé z dodavatelského řetězce firmy Sieur d'Arques byli odsouzeni k podmíněným trestům a pokutám, o čemž psala (tradičně s hromadou různých nesmyslných tvrzení a chyb) i mainstreamová média. O co přesně v případu šlo si můžete přečíst ve starším článku Něco málo o falešných vínech. V názorech vinných nadšenců i odborníků často padalo tvrzení, že Gallo o dodávkách jiných odrůd prostě musel vědět či je alespoň rozhodně měl poznat. Zákazníci v USA se ptají, kde je ona pověstná náročná vstupní kontrola všeho, co jde na jejich trh. A obviňují, nyní již i u soudu v Los Angeles, firmu E. & J. Gallo, že o falešných vínech věděla a s frantíky na oklamání zákazníků spolupracovala. Těším se, co z toho vyleze. Gallo mezitím přestal řadu Red Bicyclette prodávat. Každopádně se musím přiznat, že s gigantem, který na trh dodává miliony lahví levného vína s velmi zavádějícím názvem Hearty Burgundy (s neznámým odrůdovým složením, podle všeho je tam kalifornský Shiraz, Cabernet, Zinfandel, možná i Barbera…), příliš sympatií necítím…

Na adrese http://www.bloodintowine.com/ najdete ukázku a hromadu dalších informací k filmu Blood Into Wine, tvářícímu se jako velmi vtipný dokument o rockovém zpěvákovi jménem Keenan (skupiny Tool, A Perfect Circle, Puscifer). Ten je ale zároveň i vinařem (či investorem, vinařem je spíše Eric Glomski) ve vyprahlé Arizoně a dokument pojednává právě o strastech a cestě k dobrému vínu v těchto podmínkách. Působí to na první pohled jako hodně průhledná mystifikace, jenže Keenan opravdu vinařství má a podle všeho dost úspěšné. Ve filmu se objevuje Milla Jovovic, několik televizních komiků, ale i vinných odborníků jako je Steve Heimoff, editor časopisu Wine Enthusiast, a dokonce James Suckling, jeden z největších odborníků na Bordeaux píšící pro Wine Spectator. Vypadá to zábavně a zároven zajímavě, premiéra už proběhla a těším se na možnost shlédnout to celé. Rozhodně to nevypadá tak přeslazeně, jako nedávný Bottle Shock (Víno roku).

Víno má rádo sklo a jiné obaly nejsou příliš vhodné. Alespoň to tvrdí sklářská firma s miliardovými obraty O-I. Dokonce k tomu vyrobila celý web, kde srovnávají výhody skla proti bag-in-boxu, tetra-paku a dalším variantám. Stejně, jako se třese korkový průmysl, tvrdě ohrožován screw-capem a dalšími uzávěry, tak i sklářským firmám začíná téct do dob? Nevěřím! :o) Je fakt, že statisticky stále více lidí dává na běžné pité přednost jiným variantám než lahvi, i jen třílitrový bag-in-bog bílého na běžné pití umístěný v chladničce (o 15 – 25l variantách v restauracích nemluvě) znamená, že sklárny prodají o čtyři lahve méně. No uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Něco k tématu lahví jsem tu psal i nedávno, o těžkých lahvích.

Mužem roku 2010 podle Decanteru se stal Aubert de Villaine, člověk stojící za asi nejslavnějšími a nejdražšími víny z Burgundska, Domaine de la Romanée-Conti. Je prvním vinařem Burgundska, který toto ocenění obdržel. Krátké shrnutí důvodů a informací o něm najdete v článku na webu, více asi až v tištěném vydání Decanteru.

Zobraz celý článek →

Vinařství Flajšinger a jejich „jiný“ přístup

Viniční altán je při ochutnávkách obvykle přecpán k prasknutí a z hluku skoro bolí hlava, při seznámení s rodinným vinařstvím Flajšinger však působil počet účastníků téměř komorním dojmem (na altánní poměry). Vystrašila snad tradičně přítomné degustátory věta z pozvánky, že vinařství „nepoužívá řízené kvašení, jeho zásahy do vína jsou minimální a bez chemických prostředků s výjimkou síry“? Těžko říct. Domácké atmosféře ještě napomohl civilní projev Jana Flajšingera a jeho manželky, na kterých bylo tak strašně vidět, jak je vše okolo vína baví a dělají to s láskou. Ono to, upřímně, při produkci okolo pěti tisíc lahví ročně (+ sudovky) asi jinak nejde. Rodinné vinařství sídlí v Židlochovicích a hrozny jejich vín pocházejí především z vinic v Křepicích (zde se jim, za podpory fondů EU, podařilo vybudovat vinařskou stezku), Židlochovicích a Hrušovanech u Brna, část jich vlastní a něco je pronájem, v plánu mají i další výsadbu asi 1.4ha především nových odrůd. Na webu mají k vinicím hromady detailů, drobnost co se málokdy vidí a potěší. Velmi zajímavá je stará farská vinice v Židlochovicích (původně velmi zanedbaná a jimi obnovovaná, prý díky tomu snadněji zvládá šetrnější ošetřování ve vinici bez výraznější chemie), na které je přes padesát odrůd, krom moštových i stolní, ale především různé „exotické“, staré a dnes již nepříliš běžné klony či různí novošlechtěnci, někdy jen v počtu dvou či tří keřů. Paní Flajšingerová pracovala ve šlechtitelské stanici (nyní je na mateřské) a k novým odrůdám má velmi blízko, očividně ji baví s nimi experimentovat a díky této vinici mají k dispozici velmi staré výsadby, první pokusné, všeho možného třeba až ze sedmdesátých let (a obecně všechny jejich vinice jsou spíše starší a ke čtyřiceti letům věku, z různých zajímavých poloh a netypických výsadeb i nějaké hrozny nakupují). I na ně při ochutnávce došlo.

Než se vrhneme na degustační vzorky, tak zde lehce bez ladu a skladu poházím pár informací, které jsem při ochutnávce pochytil. Pro Flajšingerovy se koníček přetransformoval v profesi někdy v roce 2007, což je jejich první oficiálně prodávaný ročník. Všechna vína jsou deklarována jako zemská (ovšem i při malých šaržích od 50 do 500l jednoho vína jsou k nim komplet rozbory a detaily, lahvují zhruba dvacet šarží z 12 – 15 odrůd), každé z nich leží v dubovém či akátovém soudku nejméně půl roku a raději rok. Na degustaci zdůrazňovali maximální „přírodu“ ve sklepě, tedy spontánní fermentace (šlechtěné kvasinky sice zkoušeli, ale vína jim přišla příliš uniformní), žádné enzymy, teplota kvašení neřízená (kontrolovaná maximálně tak vytápěním v kamnech na dřevo či naopak větráním prostor) a síra jde většinou v malém množství až na konci roku. Na závěr čiří bentonitem a pro stabilitu i obvykle lehce přifiltrují, což je asi jediný úskok „k moderně“. Hospodaření ve vinicích není bio, ale spíše jemnější forma integrované produkce (každému postřiku, kterému se vyhnout jde, se i vyhnou, nejen z ekologických důvodů, ale naprosto pragmaticky i z finančních). Podle paní Flajšingerové je prý úplné eko/bio vhodné především pro rezistentní odrůdy a přemýšlí o něm na jejich novou výsadbu. Obecně bylo vidět, že pro novošlechtěnce mají slabost a na toto téma padla kvanta zajímavých informací.

Na další věci si určitě vzpomenu později a případně doplním, teď už hurá na vína. Vinař doporučuje jejich otevření (či ještě lépe rovnou dekantaci) 12 až 24 hodin předem, což se jim na degustaci bohužel nedostalo a na některých byl poměrně jasně vidět překotný vývoj ve sklence k lepšímu. Ale což, hodnotím tak jak jsem dostal. I přes vše výše řečené, velmi sympatické Flajšingerovy a přístup „jdeme si svou cestou, která nemusí vyhovovat všem, ale nám přijde nejlepší“, který se mi více než líbí, mi rozhodně všechna vína nesedla a u leckterých jsem měl pochyby o tom, zda dělat je jinak by nebylo lepší, ale to je na tom vlastně taky hezké. Tohle nejsou produkty z velkého vinařství, ale s láskou připravené často „mikrovzorky“ se vším, co k tomu patří. A navíc relativně mladé. Nebudu uvádět analytické hodnoty (kdyby někdo po konkrétních toužil, tak ať se ozve v komentářích), ceny vín se pohybují mezi 90 – 120,- Kč s občasným odskokem k 150,- (rulanda šedá a modrá), poslední dvě vína jsou pak neprodejná. Všechna lahvovaná vína jsou pod plastovými špunty.

Neuburské 2009 (stará farská vinice) bylo doneseno spíše jako zajímavost, stále ještě leží v akátu a bude lahvováno později. Lehká, květinová záležitost, v chuti s pěknou kyselinou a náznakem minerality, ve vůni zatím dost sevřené s lehkou „zatuchlinkou“, která šla částečně vymíchat a opakovala se i u dalších vzorků (byla označena jako „sudovina“, ovšem jen klasický vliv dřeva to rozhodně nebyl; ale já jsem na tenhle typ aromat dost přecitlivělý a jak jej u tohoto vína cítil skoro každý, tak u některých dalších vzorků jsem byl spíše osamocen). Tramín červený 2008 je mix z vinic v Židlochovicích a Křepicích a „moderního“ a staršího, méně aromatického, klonu této odrůdy. Výraznější, příjemná vůně, květiny, li-či, fajn a nijak vlezlé jak tramín občas bývá. Suché, plnější, květinovo-ovocné a zajímavé víno, v závěru mírná hořčina a hrubost vyššího alkoholu. A pokračujeme aromatickou odrůdou, Muškát moravský 2008 vznikl z nakoupených hroznů původem v Pravlově (což je nově sice už oblast znojemská, ale jen pár kilometrů od Židlochovic, vedle Dolních Kounic) a jedná se o jednu z prvních experimentálních výsadeb této odrůdy a tedy ještě o neselektované ty nejlepší keře. Projevem jasný muškát s bezinkovým štychem, ale víno není nijak jásavé, spíše takového zemitého a selštějšího střihu. Na jazyku lehce zaperlí, je aromatické, s medovou linkou, jasným zbytkem cukru a dlouhou dochutí. Ne úplně vyvážené, ale přesto příjemné pití.

Ryzlink vlašský 2007 (opět nakoupené hrozny, ale o vinici se částečně starají, původ v obci Ledce) byl dekantován a označen jako jedno z vín, které potřebuje hodně vzduchu. Vůni rozhodně nešlo popsat jako odrůdovou tak, jak si většina vlašák představí. Byla zemitá, bylinková, s pepřem a čímsi jako naftou, dost se ve sklence mění a hodně by mne zajímalo, jak bude vypadat po tom dni v karafě. V chuti suché, živé, zajímavé. Pikantní kyselina a až lehce „pálivá“ kořenitost, mineralita a hodně dlouhá dochuť. Nezvyklý kousek. Rulandské šedé 2008 (Novosady, Křepice) se pak prezentuje hutnější zlatavou barvou a nasládlou vůni, ovšem trochu zastřenou a s lehce zatuchlou linkou, míchání pomáhá ale ne úplně. Chuť plnější, sladší s dostatkem kyselin a dost dlouhá, ovšem znovu s lehce s tou zvláštní pachutí. Slušný slaďák, potřebuje čas.

Zweigeltrebe rosé 2009 má hodně bledou barvu, vůně je někde mezi takovou tou klasickou jásavou ovocnou svěžestí a trochu zasmušilejším projevem. V chuti zaperlí na jazyku a stylově vůni následuje, opět ten zemitější projev v kombinaci s krémovým ovocem, k tomu ovšem víc než dotyk cukru, který působí poněkud neharmonicky. Laurot 2009 (Křepice, mladá výsadba v druhém roce plodnosti) má velmi temnou barvu s nádechem do fialové a aroma mne neoslovuje, je takové hodně divné, kyselé zatuchle ovocné, zvláštní. Očividně potřebuje čas, v současné podobě příliš k napití neláká. Chuť moštově ovocitá, mladičká a neharmonická, hromada kyselin a víno působí prázdně, bez těla. V mladých červených rozhodně více oslovil Dornfelder 2009 (Křepice) s brutálně temnou neprůhlednou barvou a stejně tmavou ovocností. Teplejší, decentně borůvkové a zemitější „lesní“ projev, jako když se skláníte pro ty borůvky a čicháte zeminu, podhoubí a jehličí. Fajné. V chuti suché, ovocité, kořenité, slušná kyselina. Povedené víno, zakoupil jsem pro další zkoumání doma (byť to dost možná bylo lahvováno též ještě ne úplně dokončené).

Dalším červeným je Zweigeltrebe 2008 (Křepice), víno znatelně méně hluboké barvy než předchozí kousky, odrůdovější ve vůni, sladčeji ovocité, přirozené a příjemné s lehkým živočišným štychem. V chuti suché, přezrálé ovoce (jahody) a pro mne takové neurovnané, ale ne špatné. Rulandské modré 2008 mělo bledou, jahodovo-oranžovou barvu a odrůdu bych asi příliš netipoval. Velmi zvláštní ovocitost a příslib kyselin už ve vůni, zemitější, netypické. Suché, ovocité a příjemně dlouhé v chuti, dost kyseliny. Ale celkově nic moc navíc, chce to asi čas něco předvést, ovšem sám bych ten experiment nedělal. Ale za dva roky už to víno mít nebudou :o)

V odrůdové knize nezapsané novošlechtěnce prezentovala Venus 2009, což je „sestra“ Pálavy (opačné křížení, při schvalování prý neprošla především kvůli nižšímu výnosu, ale probíhá další pokus o zapsání), ovšem ze starších keřů (sedmdesátá léta), mají jich asi třicet. Hlubší barva a cucavobonbónová ovocitá aromatika, muškát, citrus, výrazné. Plnější až hutné, prokvašeno do sucha ale s 14% alkoholu, v projevu spíše neharmonické a hrubší s hořčinou v závěru velmi dlouhé dochuti. Zde se myslím ročník dost „podepsal“, slušelo by tomu více kyselin a chce se mi říct i cukru, ale ne tolik alkoholu. Za červené pak bojovala Nativa 2009 (pokud dojde ke schválení, tak spíše pod jménem Kaberon), jiné křížení stejných odrůd jako u Laurotu a odrůda rezistentní a „neutrálnější“, vhodná jako příměs na podporu barvy vína. Aromaticky opravdu neutrálně ovocité (s trochou zatuchliny, na kterou jsem si v téhle fázi plně zvykl), chuť na úvod dost intenzivní, než si uvědomíte, že jde především o úder kyselin. Jinak je tělo dost prázdné a nijaké. Samostatně si to nedovedu představit pít.

Zobraz celý článek →

Vinný realista se zatím čínsky učit nemusí

Dnešní článek měl původně vypadat o pořádný kus jinak. Chtěl jsem v něm lehce přiblížit čínské vinařské oblasti a podělit se o nově získané znalosti v podobě slovníčku odrůd s jejich variantou „rozsypaný čaj“. Také psát o tom, že produkce hroznů v Číně už pomalu ale jistě překračuje Itálii a Francii (ale obrovské plochy jsou stolní hrozny), vznikají stovky nových vinařství a své investice v zemi rozjíždí skupiny jako Rémy Martin, Rothschildové či Miguel Torres, takže se Čína pomalu ale jistě začíná stávat zemí, se kterou je nutno počítat i v produkci vína (jako se tak stala prakticky ve všem ostatním, i sami Číňané, částečně ve snaze o přiblížení „západnímu stylu života“, pijí vína stále více a toto ukrajuje z koláče pivu a dalším alkoholům). Včera jsem totiž otevřel, v rámci večera pro „to“ víno, dva kousky právě z Číny. Jenže po jejich přechutnání tak nějak nemám do velkých vizí chuť. V podstatě to nešlo pít.

Prakticky každý, kdo měl možnost ochutnat běžnou čínskou produkci, mluví o nepříliš dobrých (či v lepším případě naprosto nezajímavých) vínech. Špičková produkce zase prý až příliš okatě napodobuje Bordeaux (včetně stavby „château“), ale na rozdíl od relativně úspěšných variací z Chile či USA ta vína prý působí spíše řídce a nezajímavě. Problémů je tam mnoho. Část potíží se skrývá v obrovské nadprodukci (jak ve smyslu výnosů, tak v tom, že leckteré firmy vyrobí klidně 150 milionů lahví a tak těžko můžete hledat kvalitu, byť i oni mají pečlivěji připravené „vyšší řady“) a také v tom, že většinu hroznů pěstují farmáři, kteří v životě víno nepili a jedou podle série pouček/příkazů a se snahou doručit co nejvíce hroznů co nejsnazším způsobem. Odrůdy se vysazují dle oblíbenosti/známosti (starý dobrý Cabernet vede) na plochách, kde je zrovna místo, bez ohledu na půdu a počasí. Na lahvích často nenajdete ročník a pokud ano, leckdy nemá s realitou moc společného či je odlišný nápis v čínštině a angličtině. Tudy cesta nevede. A vědí to i oni sami. Do země přijíždějí stovky konzultantů ze všech koutů světa a za pár let bude vše vypadat jinak. A já si počkám a zatím nebudu hlavu plnit zbytečnými informacemi, které velmi rychle přestanou platit :o)

Obě lahve, které jsem včera otevřel, byly zakoupeny přímo v Číně a dostal jsem je jako dárek. Rozhodně nešlo o ty nejlevnější kousky, spíše o „střední třídu“ (byť obě od velkých producentů, jedno dokonce od toho největšího, Great Wall Winery). Pískované lahve, plastové záklopky, korky lepené z drti a na vinětách podivný mix angličtiny a čínštiny. Měl jsem je doma rok a půl (rozumně uskladněné při zhruba 11°C) a otálel s otevřením do doby, než domluvím ochutnávku s někým, kdo mi viněty přeloží. Ale je dobře, že jsem je konečně otevřel a nebylo to na nějaké degustaci. Jedno z nich (na vinětě Yuxiachunxi), podle všeho Cabernet, se projevovalo vyloženě nepříjemnou vůni zatuchlého sklepa s hnijícími bramborami (tohle aroma úspěšně zvládají i zlomené, příliš dlouho uložené Pinoty z ČR) a chuť byla podobně odporná. Druhé víno, na vinětě se nejlépe zorientujete dle nápisu 22Century City, na tom bylo „lépe“. Vůně byla výrazná, medová, připečené hrozinky a ukázkový efekt madeirizace jako vady. Chuť suchá, dost kyselin, ale prázdná, nalomená, nijaká. Mám obavu, že obě vína ležela hodně dlouho už v obchodě před nákupem a rozhodně ne v chladnu. Nu což, třeba to vyjde příště :o)

Máte nějaké zkušenosti s víny z Číny? A jak dopadl váš nedělní vzorek? Potěšil, nebo šlo také o láhev za zenitem, kterou by bývalo bylo lepší otevřít už před lety?

P.S. Titulek vychází z oblíbeného vtipu: „Jak se pozná optimista, pesimista a realista? Optimista se učí anglicky, pesimista se učí čínsky, realista se učí střílet.” Pokud by to nemělo být vtipné, tak já bych tvrdil, že optimista se učí japonsky a anglicky, realista čínsky a pesimista balí evakuační zavazadlo.

Zobraz celý článek →