Jak mi nepřišla cava a dvě saké

Docela často mi chodí víno různými spedičními službami, od jedné lahve Messengerem po paletu kamionem Schenkeru (řidiče trochu překvapilo, že k nám do ulice nezajede, a prý jestli bych si pro tu paletku nemohl zajít půl kilometru na hlavní silnici…) a všechno mezi tím. A, musím to zaklepat, zatím spíše bez problémů s rozbitými lahvemi. Což je dost překvapení, když tak poslouchám historky dovozců a majitelů e-shopů. Teď se mi ale stala zajímavá věc. Můj oblíbený dodavatel z Německa má fakt pěkné pevné a dostatečně vyfutrované krabice na 18 lahví, v ničem jiném prakticky neposílá a dokonce dává malou slevu na objednávky byť jednotlivých lahví, kdy je jejich celkový počet dělitelný osmnácti. Poslední objednávka byla na 36 lahví, které jsem dostal s denním rozestupem ve dvou zásilkách. V druhém případě místo jejich tradiční bedny dostal dvě krabice od Lenovo počítačů spojené lepící páskou a v nich nacpané lahve, každou obalenou obludnou vrstvou černé plastové folie. Průvodní seznam vín byl podezřele zmuchlaný a očividně na něj něco vyteklo. A ano, jedna láhev chyběla. Podle všeho někdo fláknul s tou oficiální krabicí a buchla mu tam láhev cavy. Místo nahlášení vše přebalil a vyřešil tímhle svérázným způsobem. A podle všeho už na území Německa a ne až u nás. Nechápu. Jako bonus měla jedna láhev mého oblíbeného sherry, Amontillado NPU od Romate, strženou záklopku a nejspíš byla otevřena. A já si ještě pravidelně stěžuju na domácí poštovní služby! :-)

Zobraz celý článek →

La Milana, Tautavel a Beck Ink

Poslední dny se nám poněkud ochladilo, takže tématem budou tři červená. O vínech populárního katalánského bio vinařství Albet i Noya, které je v nabídce dovozce Bio Sueño, už jsem se tu párkrát zmiňoval. Zásadní částí jejich produkce jsou vína šumivá, ale připravují i zajímavá tichá, včetně nesířených specialit. La Milana 2012 je ale taková „moderní klasika“ a jeden z vrcholů jejich nabídky, ročník produkce tak 8 tisíc lahví. Je to poznat už z těžší burgundské lahve s tlustou kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem :o) Odrůdově je to Caladoc (francouzský kříženec Grenache x Malbec), Tempranillo (říkají mu tam Ull de Llebre) a také Cabernet Sauvignon a Merlot, vše z jediné vinice Can Milà de la Roca v oblasti Costers de l'Ordal a v poměru v jakém jsou výsadby. Ruční sběr a selekce na vinici, další přebírka po odstopkování. Macerace necelé tři týdny, zrání 13+ měsíců v nových francouzských barrique sudech. Dost tmavá barva, na okrajích do fialových tónů. Tmavší sladší ovocnost, koncentrovaná a teplejší, černý rybíz, dřevo do kávy, kouřová linka a jemnější kořenité tóny. Ale zároveň svěžest a vybízí k napití. Suché, plné, ovocné, koncentrované, dost třísla a znatelné dřevo, mladistvé, pěkně strukturované a docela efektní červené, které bude myslím hezky zrát. Pilo se velmi dobře, přístupné je už teď ale časem dá víc. Jako jediný problém (druhým by teda mohla být už vyšší doporučená maloobchodní cena 690 Kč) u toho vidím, že je to takové komplikovaně zařaditelné, může to být leccos z mnoha různých míst, těžko v projevu hledám něco vyloženě unikátního. Svým způsobem mi přišel o něco charakternější jejich levnější Ocell de foc 2013.

Zobraz celý článek →

Víno co vám změnilo život?

Před pár lety jsem se tu rozepisoval o svých vinných začátcích, bylo to zábavné období. A včera narazil na zápisek Neala Martina, který položil jednoduchý dotaz desítkám jihoafrických vinařů. Jaká láhev vás nakopla se o víno více zajímat? Dokázali byste najít víno, které bylo na počátku postupného přechodu od běžného konzumenta do nadšence (kterým, pokud pravidelně čtete tento blog o víně, spíše jste) či dokonce nastartovalo vaši cestu k vínu jako profesi? Láhev, která změnila váš pohled na to, o čem že vlastně víno může být. Sám si nejsem úplně jistý, kterému vínu tuhle čest přisoudit, a úspěšně jsem zapomněl ročníky. Ale nejspíše by to byl suchý (alespoň tak díky obří kyselině působil) koncentrovaný výběrový Ryzlink rýnský v půllitrové lahvi, víno původem z trati Sovice od Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem (foto v titulce pouze ilustrační, nešlo o tohle konkrétní víno). Ty kyseliny!Ale mohlo to vlastně být i Rulandské modré z Růžové hory od Marcinčáka, lámalo se to někde v podobné době. V druhém případě je to ovšem víno, o jehož odrůdové čistotě a věrnosti mám už dlouhodobě své pochybnosti, tenkrát jsem z něj byl ovšem vyřízený. Takže raději ten ryzlink, ať mé prozření raději není založeno na bludu :-)

Zobraz celý článek →

Nebbiolo k pátým narozeninám (pro rodiče)

Slavili jsme narozeniny syna a tak jsem vylovil ze zásob něco jeho ročníku a vzhledem k příležitosti i stylovou apelaci. Vinařství Rivetti & Lauro z mé oblíbené oblasti Valtellina a jejich UÌ Vigna 117 Inferno 2012. Vinařství jede směrem k biodynamice, vína připravují ve sklepích historického paláce Torelli v centru města Tirano, jednoho z vůbec nejbližších hranicím se Švýcarskem. Tohle víno je čisté Nebbiolo (v místě zvané Chiavennasca), ruční sběr a selekce hroznů, fermentováno v nerezu a školeno dva roky ve starých velkých 30 hl i menších sudech a také nových francouzských barrique. Zkosená těžší láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Již znatelně nazrálejší nijak tmavá rudá barva. Vůně evokující hlavně peckoviny, mix čerstvých a sušených, dotyk kořenitých tónů a vanilky z dřeva. Suché, středně plné až plnější, s poměrně výraznými tříslovinami a kyselinami, červené ovoce, peckoviny, slušná stavba a velmi dobrá délka se sladkostí ovoce. Po pravdě bych si tipnul, že se nachází v takové té fázi, kdy ještě úplně nenabízí komplexitu a tóny nazrálého vína, ale už odešla taková ta úvodní efektnější ovocnost a živost. Měl jsem s otevřením počkat :-)

Zobraz celý článek →

66.6 aneb další ročník bodování naturálních vín

Sobota byl Den Země a navíc i biodynamický kalendář nenaznačoval žádné problémy :-) S radostí jsem tedy vyrazil na Moravu, abych se zúčastnil hodnocení Víno 66,6 a nic navíc, 6. ročníku speciální sekce vín při Velkobílovické výstavě. Pro detaily doporučuji pozvánku a kritéria, která najdete třeba na webu Ekovínu. Pro letošek byla vína hodnocena ve třech různých kategoriích. Nejpřísnější kategorie A měla tak trochu ukazovat potenciál naturálních vín a byla otevřena pro vzorky ročníku 2014 a starší, svým způsobem už takový výběr, nejstarší víno bylo ročník 2008. V kategorii B mohou soupeřit i vína mladší a nové věci, ročníky 2015 a 2016, takže se zvládne zúčastnit i někdo kdo se tímto směrem teprve vydává. Nově byla samostatnou kategorií i vína oranžová (macerovaná bílá), otevřená s méně přísnými podmínkami i coby určitý základ k debatě o tomto stylu produkce. Nové objevy určitě šlo učinit hlavně v béčku, ale já si vylosoval kategorii A, opět s docentem Milošem Michlovským coby předsedou. A byl za to rád, protože šlo o několik hodin velmi podnětné debaty nad víny, srovnávání názorů a znatelně odlišných pohledů. A samozřejmě skvělá možnost vyzkoušet si téměř třicítku vín naslepo, včetně kousků které jsem pil už dříve a třeba hodnotil velmi pozitivně a doporučoval vám, ale tentokrát bez znalosti co a od koho ochutnávám.

Zobraz celý článek →

Franciacorta Mirabella a další bubliny

Na úvod něco propagace… tak trochu jako součást FB stránky Jižního svahu, ale fungující i úplně samostatně a „fanouškem“ svahu být nemusíte, jsem včera založil skupinu Bubliny! pro milovníky šumivých vín. Cílem je házet tam zajímavé zprávy, tipy na vína a kde je pořídit / ochutnat, fotky z cest, diskutovat k tématům okolo a tak. Kdo má zájem, přidejte se! Už jsme skoro na stovce členů :-) Pokud jde o bubliny, tak v uplynulých dnech jsme s chutí vypili florální výrazný příjemný Kreinbacher Brut Nature, čistý Furmint ze Somló. Opět padla láhev Crémant du Jura 2010 Brut od Domaine Pierre Richard, měl jsem toho nakoupit mnohem víc, zraje skvěle a jsou to klasické, charakterní bubliny kvalitou na úrovni leckterých Champagne za zlomek ceny. Návštěva donesla Umberto Bortolotti Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut (90 % Glera a 10 % Pinot Bianco) a bylo to překvapivě dobře postavené víno a o hodně přísnější a s výraznější kyselinou než bych čekal. K poslechu k tomu doporučují Teardrop od Massive Attack :-) A taky jsem po nějaké době zkusil Franciacortu, která u nás ve sklenkách není zrovna obvyklá, to už možná i bubliny z Anglie pijeme častěji. Konkrétně se pak jednalo o vína ze sortimentu dovozce VinoDoc od vinařství Mirabella.

Zobraz celý článek →

Rapp, Rataraura, Reitemp…

Ne, nesnažím se nadpisem o nějaké tajemné vzývání. Jde o jména tří vín, která jsem postupně upíjel od minulého týdne. S vinařstvím Rocco di Carpeneto (web) z kopců Alto Monferrato jste se už mohli potkat na loňském ročníku festivalu Praha pije víno. Pěstují tradiční tamní odrůdy Dolcetto (ze které připravují i poměrně dost seriózní vína), Cortese a především odrůdu Barbera v několika podobách. Už dříve jsem od nich díky Víno pro Vás něco chutnal, ale opravdu mne zaujal průřez na festivalu. A teď si doma udělal pěknou srovnávačku jejich DOCG Barbera del Monferrato Superiore. Vše vína s roční produkcí okolo tří tisíc lahví, ruční sběr a spontánní fermentace v nerezu, síření do maxima 50 mg/l (Reitemp do třiceti), pak jsou tam ale už drobné rozdíly.

Zobraz celý článek →

Stříbro v burgundských mracích a mrazy

Před čtyřmi roky jsem tu psal o plánech Burgundska na instalaci speciálních generátorů, které vysílají do mraků částečky jodidu stříbrného a zabraňují tvorbě krup. Po katastrofických ztrátách v některých částech Burgundska v uplynulých letech a úspěšných testech tohoto zařízení se vinaři v celé oblasti rozhoupali a pokryjí komplet 42 tisíc hektarů vinic. Jedna mašina co deset kilometrů, celkem 125 kusů, a některé už 50 km před prvními burgundskými vinicemi. Náklady prý vychází na 8€/hektar, což vyjde o dost levněji než třeba ochranné (ale zase jinak komplikované) sítě. V článku se vyjadřuje místní biodynamik, že při 2 gramech stříbrných částeček za rok na 10 hektarů plochy nevidí ani on problém se znečištěním. Poručíme větru a dešti. Ale… chci pít vína z Burgundska. A stejně jako se necukám u zapalování hořáků ve vinicích nebo jejich kropení kvůli mrazům, tak i tohle se asi holt stane součástí „kulturní složky“ terroir. Jako jsou jí na některých místech drenáže (ano!) nebo naopak pečlivě dávkovaná závlaha (ne!). Hranice toho, co je ještě akceptovatelné, nejsou ostré…

Zobraz celý článek →

Entrée

Původně jsem myslel, že k tématu sepíšu něco víc, ale zjednoduším to. Seberte se a jeďte do Entrée! Olomouc je krásný město, restaurace kousek od nádraží (pro nás bez auta a ty, co hodlají dorazit na oběd, pít a pak se zase vracet zpět) a Přemek Forejt vaří skvěle! Jídla vypadají moc pěkně, jsou neskutečně chutná (pár věcí bych zařadil do svého absolutního top gastronomických zážitků v ČR a chutnalo mi tam více než v aktuální podobě našich mišelinek) a ceny nejsou vůbec drastické. Navíc vinný lístek je dostatečně široký (pokud nutně nemusíte pít jen ta nejslavnější vína z Burgundska, třeba), s příjemnou dominancí Moravy a ještě příjemnějším zřetelným protěžováním přírodní produkce. Základní flaška někde od 245 Kč, v zóně okolo pětistovky už velmi široká nabídka báječných věcí. Ano, vypili jsme toho dost, na dva dospělé a dítě, kterému zatím stačí voda a mošt. Prostředí restaurace je efektní a zajímavé (čímž kompenzují ne zrovna úchvatný výhled do okolí), personál fungoval výborně… co víc si přát? Absolvovali jsme kompletní večerní degustační menu a druhý den oběd, projeli podstatnou část chodů a něco si dokonce zopakovali. A jestli někam, tak do téhle restaurace chci brzy znovu! Vlakem za dvě hodiny a už nějak od sto pade! A teď mne omluvte, jdu dělat pohankový „popcorn“ a pokusit se obšlehnout špecle, tafel pho, brokolicový krém, dezert s kozím sýrem a taky…

Zobraz celý článek →

Nezájem o sherry a report z degustace

Prodeje sherry soustavně klesají, za posledních 15 let se bavíme o propadu zhruba na polovinu z původních 70 milionů litrů ročně. Tedy… ono je to trochu složitější. Nejbrutálněji se pokles zájmu dotýká takových těch doslazených cream/pale cream/medium kategorií, kterých se dříve vypilo jen v UK mnoho milionů lahví, ale dnes je jejich popularita na bodu mrazu a stala se z nich záležitost na sklenku o vánocích či sem tam před spaním u důchodců. Bohužel dramaticky padá i obliba suchého Oloroso a Amontillado. Ale celkově suché sherry v poslední době zase trochu posílilo, díky přísunu mladých konzumentů a jejich zájmu o Fino a Manzanillu! Stoupá zájem o speciální kategorie, dramaticky o různá nefiltrovaná en Rama lahvování (která tvoří zlomek celkové produkce, ale rychle posilují) a také o „staré styly“, dlouho vyzrávaná Manzanilla Pasada třeba. Pokud tedy někde čtete o „renesanci“ sherry a podobně, je to právě díky těmto vínům. Celkový propad prodejů ale určitě nezastaví a mnoho producentů bude mít velké problémy, ostatně nebýt výroby brandy (a potažmo octů) už by to s mnohými dávno seklo. Nově trochu pomáhá stoupající obliba vermutů, pro které může být sherry výtečným základem. Na všem se podepisují i relativně nízké ceny sherry, v kontextu věku vín a způsobu školení určitě, které jsou smutnou připomínkou nadprodukce v sedmdesátých letech. Ovšem pokles zájmu má i pozitiva, kterými jsou velké zásoby právě starších vín. Uvidíme, jak se to celé vyvine. Já dělám vše proto, aby se u nás sherry vypilo více a našlo si nové konzumenty. Naposledy včera ve Fajnšmekru, kde jsme společně spáchali myslím docela zajímavou a informačně přínosnou ochutnávku.

Zobraz celý článek →