pátek 3. července 2015

Crémant Pierra Richarda a časem skvělý ryzlink

Crémant-du-Jura-2010-Brut-Domaine-Pierre-RichardV březnu jsem tu psal o výtečném crémantu z Jury a bohužel popisovaný ročník už nebyl k dispozici, při dalším závozu jsem holt „musel“ nakoupil ročník aktuální. Crémant du Jura 2010 Brut od Domaine Pierre Richard, čisté Chardonnay a na kalech v lahvi čtyři roky. Citronová žlutá barva, pěkné perlení menší až středních bublinek. Čerstvá svěží vůně ale s jasnými známkami delšího zrání na kalech, navinulejší, ovocná do hrušky a jablka, dotyk citrusů, minerální tón a jemně toastové, slinosbíhavé. Krásně suché v chuti, pěkná kyselina a poměrně výrazný projev a pocitově plnější než by odpovídalo jen 12 % alkoholu, šťavnatost, malvice, dobrá délka a stavba, seriózní bubliny. Nemá to eleganci a takovou tu lehkost Blanc de Blancs ze Champagne, ale kvalitou s leckterými šampaňskými soupeřit může a flaška stála u dovozce 360 Kč. Což je fér cena. Ze zkušenosti s ročníkem 2004 je navíc zřejmé, že to pěkně drží a zraje v lahvi.

faß-11-Schonfels-2013-Peter-LauerS příchodem tropických teplot se v naší domácnosti nejen ještě zvyšuje spotřeba bublin, ale také stoupá chuť na ryzlinky. Správná chvíle připomenout si song Summer Riesling :-) Ve sklence mi skončil faß 11 „Schonfels” 2013 vinařství Peter Lauer z obce Ayl, už jsem tu psal o jeho základce. Peter byl nedávno přijat do sdružení VDP a z vybraných nejlepších vinic (Grosse Lage, rozhodně ale neplést s Großlage… celý tenhle „apelační“ systém je poněkud chaotický, některá označení nejsou ukotvena v zákonech a celkově mne překvapuje, že u jinak precizních Němců vypadá tak jak vypadá…) může produkovat top suchá GG (Großes Gewächs) vína, respektive tak svá vína označovat, ona byla stejná už předtím. Je to případ části polohy Ayler Kupp a také vinice Schonfels, ze které právě pochází faß 11. Navíc jde o víno ze starých, až stoletých, keřů. A, dle očekávání, strašlivě mladé :-) Tmavší žlutá barva, poměrně intenzivní ale sevřenější a zatím docela zaprděná vůně, žluté ovoce a exotičtější kořenitost. Suché, tvrdé, strukturované s opravdu výraznou kyselinou, důrazné. Obrovský potenciál, ale prostě musí pár let zrát, aby se ukázala v plné kráse. Tohle bylo zavraždění neviňátka. Každopádně i Mosela (resp. Sára) suché ryzlinky umí, je jich tam čím dál víc. Což může být způsobeno i jistým úpadkem obliby slaďáků, byl k tomu teď na webu Decanteru fajn článek od Jane Anson.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails