Fotosoutěž – galerie & hlasování

Chvilku to trvalo, ale hlasování ve fotosoutěži je připraveno. Zadání bylo jednoduché a jasné, celkem pak dorazilo 40 fotografií od dvacítky různých vínomilců, díky! O tom, kdo se stane vítězem, rozhodnete vy. Hlasování uzavřu za 14 dní, máte tedy dost času si všechny fotky v klidu prohlédnout a vybrat ty podle vás nejlepší. Zároveň jsem si dovolil z hlasování udělat i malý anonymní „demografický průzkum“, snad vám to nebude vadit. Není nutné odpovídat, výběr fotografií jde odeslat i bez toho. A nebojte, nejde o zjišťování důležitých údajů před nasazením inzerce nebo prodejem webu, nic takového zatím nechystám :-)

GALERIE K FOTOSOUTĚŽI A HLASOVÁNÍ

Zobraz celý článek →

Televizní vinařská odyssea Zdeňka Trošky

Každý pořad / film o víně se počítá a když je z domácí produkce tak tuplem. Nápad na Vinařskou odysseu prý vznikl až těžko uvěřitelným způsobem… Zdeněk Troška se prochází mezi moravskými vinohrady a hledá lokace pro natáčení nové pohádky, když tu potkává vinaře Miroslava Kovácse. Slovo dalo slovo a Zdeněk Troška, který do té doby vínu příliš nerozumí, zahajuje pouť po vinařstvích a rozhovory s vinaři, ve kterých se postupně dozví vše potřebné, aby byl schopen po pár týdnech vyznat se ve víně natolik, že dokáže vybrat 5 druhů vín k určitým příležitostem, a vyhrát tak sázku. Na jeho cestě ho provází především již zmíněný Miroslav Kovács, ale svá tajemství prozradí i vinařství Marcinčák, Znovín, Spielberg, Vinařsví U kapličky, Michlovský, Baloun, Kraus, Hort, Bohemia sekt, Mikrosvín a další (seznam). Celkem dvanáct epizod přiblíží jak to funguje na vinici, výrobu vína ve sklepě, jeho skladování a servis, kategorizaci a čtení vinět… prostě úplné základy (obsah epizod). Zní to docela hezky. A děsivě zároveň…

Nápad je mi opravdu sympatický, seznámit vinného začátečníka nenásilně a řekněme i vtipně se všemi těmihle věcmi je nutno ocenit, nemuselo by jít o vyhozené peníze (mimo jiné z Vinařského fondu, tedy všech vinařů) a mohlo hezky nalákat spoustu lidí k návštěvě Moravy. I webové stránky jsou obsahově hodně dobře zpracované a návštěvníkovi poskytnou užitečné informace. Jenomže z pohledu na Zdeňka Trošku, snažícího se být vtipný za každou cenu („vinařská trať… to asi nejsou koleje?“, „zkontrolovat, ty stehna vína, že“, „kabinetní víno… to vypijou žáci víno v kabinetě pana profesora kterej na něj zapomněl…“) i kdyby dost křečovitě, mi naskakují pupínky. Ostatně se na ukázku podívejte sami…

K pořadu vyšla už v lednu kniha a v srpnu se objeví na DVD, především ale od 5.3. pojede v televizi. A právě tady vidím kámen úrazu pro to, aby vše pořádně zafungovalo. Premiéra dílu v sobotu k obědu a repríza v úterý v jednu. Kdo se v tuhle dobu dívá ne televizi? A kolik z těch, co se dívají, má naladěno TV Barrandov? No pokusím se zvládnout alespoň první díl a udělat si názor nejen z ukázky.

A co vy? Těšíte se na Vinařskou odysseu a chystáte se dívat? Adept na typický „guilty pleasure“ pořad? Váš oblíbený pořad o víně, ať už domácí či zahraniční produkce, v televizi, rádiu či a internetu?

Zobraz celý článek →

Základní divoké burgundské od Ponsota

Zajímavá věc. Při zkoumání vín Burgundska se snažím chutnat především kousky z různých míst původu a hledat v nich nějaký jejich specifický styl projevu, terroir. Ale zjišťuji, že při slepých nákupech a snaze neutratit mnoho se slavným jménům vinic vyhýbám a, terroir neterroir, raději sahám po třeba úplně základním Bourgogne… ovšem od prestižních producentů. Tak nějak to často dopadá, jde-li pouze o zážitek s vínem jako takovým, o kus lépe. Včera jsem sáhl po základní červené nulasedmičce (z tohohle ročníku jsem ochutnal spoustu vín a pro červená burgundská nebyl rozhodně z nejlepších, ale bavila mne na něm šťavnatost a přístupnost) z Domaine Ponsot (web). O vinařství jsem se tu už párkrát zmiňoval – Večer ve znamení rudé tekuté historie a Od Velkých Bílovic po Chambolle-Musigny. Historický podnik, pionýři v práci s klony pinotu z jejichž vinic pochází spousta těch v současnosti v Burgundsku nejpoužívanějších, vinařství připravující špičkové Aligoté, tradicionalisté s mnoha velmi moderními přístupy.

Husté výsadby, staré keře, masivní redukce hroznů / minimální výnosy. Hrozny pěstují bez pesticidů, insekticidů a další běžné chemie, nebyl by pro ně nejspíše problém získat certifikaci bio/organic, ale sami se tak neoznačují. Prostě mluví o respektu k přírodě a rozumném přístupu. Vína přetáčejí, lahvují a další úkony provádějí v souladu s měsícem a dalšími vesmírnými tělesy, prostě následují leckteré biodynamické praktiky, ale ani tohle označení neužívají. V podstatě nepoužívají nové barikové sudy, spíše nakupují několik let staré od spřátelených spolehlivých vinařů, ale zase v nich nechávají vína ležet poměrně dlouho (dva a půl roku, třeba). Po sesbírání hroznů tyto dostávají lehký poprašek síry, ale ta se v celém procesu už dále nevyskytuje, raději pracují pod ochrannou atmosférou dusíku. Vína nedostávají dávku síry ani před lahvování, které probíhá bez čiření a filtrace, a přesto se bez větších problémů udrží a zrají mnoho (desítky) let. Často prý rychle ztrácejí barvu. Některá jsou z počátku opravdu hodně podivně jakoby vyschlá a nepřístupná, v době kdy stejné ročníky a apelace od ostatních vinařů už jdou v pohodě pít, ale pak se zázračně dostávají do formy a rozkvetou. A nebo taky ne.

Kvůli minimu síry zavedl Ponsot na vinětách štítky, které se zbarví v případě, že víno prošlo nevhodným skladováním, dostalo se mimo určitý teplotní rozsah. Ze začátku to moc nefungovalo, teď už prý ano (nový dodavatel). Vína jsou v těžkých pevných burgundských lahvích, s tlustou kovovou záklopkou a pod plnými špičkovými korky s potiskem ke konkrétnímu vínu (platí i pro základní víno z tohoto článku). Ale Laurent Ponsot už dlouho experimentuje i s jinými způsoby uzavření, protože počet lahví korkem poškozených je pro něj nepřijatelně vysoký. Zní to jako hereze, ale třeba i pro top Grand Cru polohy jako Griotte-Chambertin zkouší alternativu, momentálně je to Ardea Seal (viz text zde). Kvůli podvodům každá jimi vyprodukovaná láhev nově dostává speciální identifikační kód a její pravost můžete ověřit na webu. Viz video níže, kde mluví jak vinař tak jeden z největších znalců Burgundska, Clive Coates. V ročníku 2003 všechna vína dali do magnum lahví, prý protože potřebují zrát ještě déle než je obvyklé a díky většímu formátu to snad více zákazníků dodrží. Žádná nuda :-)

Hrozny pro Bourgogne Rouge Cuvée du Pinson 2007 z Domaine Ponsot pocházejí ze zhruba půl hektaru vinic v oblasti Chambolle-Musigny, z keřů okolo třiceti let starých, hustota výsadby 12000 keřů/ha. Vinifikováno bez přidaných enzymů a podobných berliček, navíc prakticky bez síry. Školeno na starých (5 – 50 let) sudech rok a půl, lahvováno bez filtrace a čiření. Na vinětě s kontrolním kolečkem v barvě bílé (= v pořádku) se dozvíme alkohol 12% a že bylo připraveno 2312 lahví. Pěkná spíše tmavší rudá, mírně nazrálý okraj, dokonale čistá. Svěží, na úvod přímě ovocitá vůně, trochu trpčí třešně. Postupně se otevírají další aromata, zemitost a bylinkovost, lehce těkavka a tmavší ovoce, trocha zeleniny. Živé, svůdné a jednoduše uchopitelné, ale zároveň s dostatkem zajímavých vrstev na zkoumání. Bezva burgunda. Suché, ovocité a mladistvé v chuti, poněkud divočejší. Trochu trpčí, dost kyselin, slušná délka, nějaké to tříslo. Na základní Bourgogne překvapivě kvalitní stavba a víno krásně pitelné už teď, které ale bude bez problémů zrát ještě mnoho dalších let. Momentálně je to takový ten styl osvěžujícího červeného s pikantní kyselinou tančící po jazyku, který láká k dalším a dalším douškům a k popíjení k jídlu. Hodně mne to bavilo a lituju, že jsem za 13€ nevzal víc lahví.

Zobraz celý článek →

26. února 2011 – večer pro „TO“ víno

Rok utekl jako voda, přiblížil se konec února a s ním i již téměř tradiční večer vyhrazený pro otevření „speciálního“ vína. Nebudu se snažit o nějakou originální upoutávku, akci jsem popsal už v roce 2009 a znovu na ni upozorňoval i loni. O co jde? Prostě o dobrou příležitost k otevření lahve, kterou si už dlouho šetříte, hledáte pro její odkorkování správnou příležitost, ale ta nepřichází. Láhev někde leží, často ne úplně ideálně uskladněná, a leckdy už spíše stárne než že by zrála. Shrnul jsem to v prvním zápisku: „Sám mám s víny „na zvláštní příležitost“ problém, láhev pak vlastně dostane mnohem méně pozornosti, než by si zasloužila. Je to večer, kdy se vám podařilo získat novou práci, slavíte první narozeniny potomka nebo něco takového a vínu je vlastně věnováno méně pozornosti, než si možná zaslouží.“ Proč tedy „to“ víno neotevřít jen tak, nechat se nakopnout termínem, kdy to udělají i další, a bez slitování se lahvi podívat do útrob. Letos Open That Bottle Night vyšla na tuto sobotu, 26. února (což neznamená, že pátek nebo neděle jsou zapovězené termíny, prostě tenhle víkend). Půjdete do toho? A přijdete se potom podělit o příběh, proč jste si zrovna tu kterou láhev šetřili, jak jste k ní přišli a co pro vás znamenala? Budu se těšit!

Další informace:
Akce na FaceBooku  
28. února – večer pro „TO“ víno (ročník 2009 s „instrukcemi“) 
„To“ víno ve zkoušce deseti lety (zápisek z lahve ročníku 2009)
28. února 2010 – večer pro „TO“ víno (ročník 2010)
Vinný realista se zatím čínsky učit nemusí (zápisek z vín k ročníku 2010)
Open That Bottle Night (oficiální stránky akce)

Zobraz celý článek →

Degustace sudovek aneb PETky objemu magnum

Ukázkový notorik, co už neudrží flašku v roztřesené ruce. Tři tenké igelitky naplněné osmi 1.5l PET lahvemi (odpovídá objemu magnum lahve, prý ideální velikosti pro zrání velkých vín) plnými vína. Vystupuji z tramvaje, jedna z tašek se trhá a lahve vyvalují na chodník. Zoufale je chytám, než se skutálí pod tramvaj, ale při prudkém pohybu se roztrhne druhá taška a další PETky se válejí po chodníku. Vše si skládám na kulatou lavičku zastávky Náměstí Míru, která je velmi nevhodná pro udržení podobných objektů v klidu, takže lahve se znovu hroutí a kutálejí směrem I.P. Pavlova. Používám jedno vulgární slovo na K, ale nakonec se mi PETky podaří zvládnout a úspěšně je dopravím domů. Další dorazí později jinou cestou a snad s méně problémy. O den později může ochutnávka sudových/stáčených vín začít!

Život by byl o tolik snazší, nebo minimálně levnější, kdybych prostě dvakrát do týdne zaskočil do některé z mnoha vinoték se stáčenými víny, kterých je nyní Praha dost plná, a naplnil si pár PET lahví. Tuto aktivitu každý den provádí obrovské davy lidí a stáčená vína jsou velmi populární. Rozhodl jsem se pro malý experiment – celkem 11 různých stáčených vín (takový náhodně zvolený průřez, vše uloženo pod ochrannou atmosférou, šumivka stáčena dokonce s chladícím zařízením) jsem doplnil třemi běžnými lahvovými víny (v seznamu označena hvězdičkou, jde o záležitosti co si normálně otevírám) a skupině vinných nadšenců (od běžných konzumentů počínajících se o víno zajímat hlouběji po zkušené degustátory, hodnotitele ze soutěží a osoby s nějakým těmi certifikáty) je naservíroval naslepo, vždy přelité do karafy.

Cílem bylo tato vína podrobit zkoumání nad rámec popíjení ze sklenek od hořčice během zahradní oslavy (typická příležitost, kdy bych je nejspíš kupoval) a udělat si o nich nějaký obrázek. Nešlo o to vína ztrapnit, ani zjistit, zda se hodí jen na (špatný) svařák či pro míchání s kolou. V podstatě jsem tak trochu doufal v závěr, že to není nějaký zázrak, ale vzhledem k ceně se vyplatí koupit spíše je než sahat po takových těch 60-100,- Kč supermarketových záležitostech. Jak to nakonec dopadlo?

Frivolino Vino Frizzante Bianco (C.V. Ponte di Piave, odrůda Prosecco původem oblast Veneto, cena: 99,- Kč/l = 69,- Kč za sedmičku)
Jednoduše květinové aroma, čisté, v pohodě. Mírně nasládlé v chuti, perlení nijak výrazné ale dostatečné, ovocitost, čisté, korektní základní šumivé, naprosto bezproblémové na letní zahradu.

Ryzlink Rýnský (Marcel Čadílek, české jakostní snad z okolí Žernosek, cena: 64,- Kč/l = 45,- Kč za sedmičku)
Tmavší barva. Vůně květinová, lehce do odkvetlých tramínových růží. Mladé, čisté, květinové, dost kyseliny, ok délka, znatelná hořčina v závěru, jednodušší bezproblémově pitelné.

Sauvignon (Vít Osička, nejspíše moravské zemské, cena: 68,- Kč/l = 48,- Kč za sedmičku)
Lehce naoxidované, k tomu přezrálejší ovoce do tropického stylu, totéž i v suché chuti, trochu hořčina ke konci, jednoduché, nevyvážené. Možná by znatelně pomohlo podchlazení. Moc mne k pití neláká.

*Sauvignon blanc 2008 Estate (Errazuriz, Chile – Casablanca Valley, cena: ~ 160,- Kč za láhev při akci u dovozce, běžně 239,- Kč)
Aromaticky hutnější novosvětský přezrále ovocný styl Sauvignonu, mírně zaprděné aroma co odvětrá, mineralita, kávovina, intenzivní a slušné. V chuti suché, čisté, plnější, ovocité do přezrálých hroznů a manga, doplněno slušnou kyselinou, delší. Hezká moderna, každopádně tohle víno vypadá o znatelný kus lépe křupavě mladé (a dost hraje roli o ročník, 08 mi sedí skoro nejméně z těch co jsem měl). Bodově ale jasný vítěz ochutnávky.

Sauvignon blanc (Vinné sklepy Chomutov, Chile – Central Valley, cena: 72,- Kč/l = 50,- Kč za sedmičku)
Jablka v mnoha podobách, pravděpodobně zoxidováno v KEGu a svým způsobem, pro nás nadšence do oxidativních vín, vlastně zajímavá „zkoumatelná vada“. V chuti překvapivě dost kyselin a na úvod sympaticky svěží, bohužel dojezd jablíčkově nahnilý a nečistý. Pokažené při skladování.

Muškát moravský (Tomáš Král, Hodonín, jakostní oblast Velkopavlovická, cena: 64,- Kč/l = 45,- Kč za sedmičku)
Aromatické, připomíná „bylinkami“ ovoněnou minerálku, poněkud nepřirozené. Suché, kyseliny, řídké, neutrálně bílé, výraznější hořčina v závěru. Bez problémů pitelné, ale že bych to chtěl mít doma… možná tou minerálkou naředit a pít v létě jako hodně levný střik.

Pálava (Vít Osička, nejspíše moravské zemské, cena: 80,- Kč/l = 56,- Kč za sedmičku)
Pod podivnou vrstvou burákového másla se vylupuje docela fajn květinové aroma, nic přestřeleného a celkem sympatické. V chuti čisté, mírně nasládlé, poměrně dobře postavené a pitelné, velmi korektní víno na jen tak pití.

Rulandské modré (Josef Ryba – Veritas / Vinné sklepy Čisovice, moravské zemské, cena: 64,- Kč/l = 45,- Kč za sedmičku)
Hodně tmavá, fialková barva. Čistá, ovocitá vůně. Červené peckoviny, docela příjemné. Čistě postavené, suché, dobře pitelné, ovocité, trocha třísla, skvělá pitelnost. Jednodušší, ale překvapivě dobré víno s nějakým tím charakterem. Rulandské modré? Těžko. Morava? Kdo ví. Každopádně víno, které bych byl pro běžné popíjení ochoten koupit i v lahvi a myslím, že na nějakou větší akci pro PETku zase zaskočím. Vítěz večera mezi stáčenými víno a taktéž jediná 1,5l PETka, která se dopila.

Modrý Portugal (Tomáš Král, Hodonín, jakostní oblast Velkopavlovická, cena: 48,- Kč/l = 34,- Kč za sedmičku)
Dost tmavé. Ve vůni kombinace „živočišnosti“ v podobě Brett vady, k tomu jako bonus oxidace, nakvašené, jeté. Paradoxně chuť není tak strašná jako vůně, byť je stále mimo. Brr.

*Modrý portugal 2009 zemské (Tomáš Čačík, Kobylí, cena: 80,- Kč za láhev přímo od vinaře)
Méně výrazná barva, na pohled působí řidším dojmem. Aromaticky mladé, ovocité, peckovinové a lehce zaprděné, potřebuje vydýchat. Čisté, suché a ovocité v chuti, fajn kyselina a bezvadná pitelnost, vyvážené lehčí moravské červené na popíjení. Od vinaře mám raději zajímavěji postavené Frankovky, ale i tohle je fajn.

Dornfelder (Vít Osička, moravské zemské, cena: 68,- Kč/l = 48,- Kč za sedmičku)
Fialková barva. Lehce bramborová vůně, vytlačená ovocná šťáva, podezřele divné, lehce naoxidované. V chuti suché, trochu rozjeté, hrubší, nic moc.

*Shiraz 2009 Estate (Errazuriz, Chile – Rapel Valley, cena: cena: ~ 160,- Kč za láhev při akci u dovozce, běžně 239,- Kč)
Velmi tmavé. Výrazné, sladké tmavé ovoce až borůvka, kořenitost, pepř, zrání v dubových sudech. Čisté, typické slušné Chile, suché, výrazné, dost třísla ale sladšího, dobře postavené, delší, ovocitost, kyseliny. Navíc bude myslím docela slušně zrát. Při téhle ceně velmi sympatické červené.

Malbec Barrique (Josef Ryba – Veritas / Vinné sklepy Čisovice, Argentina – Mendoza, cena: 72,- Kč/l = 50,- Kč za sedmičku)
Fialkově temné. Očividně naoxidované, pod tím sladce ovocité a podivně umělé. Oxidace, kyseliny, trpkost, rozjeté a dojem jako kdyby zahájilo odbourávání kyseliny jablečné. Tak to fakt ne.

Tempranillo (Bodegas Padró via Esprit-vino s.r.o., Španělsko – D.O. Tarragona, cena: 72,- Kč/l = 50,- Kč za sedmičku)
Naprostá klasika, kterou jde koupit v sedmičkách za padesát korun ve večerkách, úplně stejný projev (tohle nebylo z KEGu, ale přetočeno z 15l bag-in-boxu). Klasické „korektní neutrální červené“, jednoduše ovocité, suché, kyseliny, celé jakoby s dosypanou chutí dřevěného sudu (naprosto odtržená od zbytku projevu) a ovocného aromatu. Bez problémů pitelné, ale proč?

 
Nechal jsem účastníky každé víno ohodnotit na (ze začátku lehce matoucí) stupnici 1 – 5, kde jednička je víno na vylití, dvojka víno nedobré, trojka pak víno „korektní“ ale které by si dotyčný nejspíš na pití nezakoupil, čtyřka víno dobré a pětka vyloženě výborné. Prostě vinný nadšenec se doma typicky snaží pohybovat mezi kategoriemi č. 4 a 5, občas omylem koupí a pravidelně dostává či na návštěvách bez většího odporu pije trojku, ve snaze neurazit prarodiče či jiné hostitele trpí u dvojky a už to nevydrží a odmítá pít jedničku.

Výsledná statistika je zhruba taková, že průměrné hodnocení patnácti hlasujících na všech čtrnácti vzorcích se ustálilo na 2.9 a to prosím při ponechání třech lahvových vín. Pokud tato vyřadíme, dostaneme se na hodnotu 2.6. A to věru není mnoho. Největší „kat“ večera udělil průměrné hodnocení 2.5 při kompletním setu a 1.8 pouze u sudovek, kde ovšem hned dva účastníci mají pouhých 1.7. Ani v jednom případě se nejedná o mne, byl jsem mírnější :-) Ale i ten nejmírnější hodnotitel, v podstatě běžný konzument začínající se o víno zajímat trochu víc, se dostal v setu bez lahví na průměr pouhých 2.6 (3.4 s lahvemi) a to říká mnoho. I nejslabší lahvový vzorek dosáhl lepšího průměrného skóre než ta nejlepší sudovka večera, 3.7 oproti 3.6. Je svým způsobem potěšující, že suverénně nejhoršího skóre, průměrně 1.7, dosáhlo vůbec nejlevnější víno v setu.

Degu odsýpala a ani s přepisem poznámek jsem neztratil mnoho času, zbyl tedy prostor na malý graf :-) Pokud se vám to nechce počítat, tak korelační koeficient mezi cenou vína a jeho bodovým hodnocením je 0.77 a to je celkem hodně…

Závěr? Bohužel mi přijde, že ten, ve který jsem doufal, se nekoná. Při nákupu naslepo jsou supermarketové lahve většinou alespoň technicky zvládnuté a v pořádku, byť třeba ne chuťově zajímavé. Stáčené víno z vinotéky ve velkém městě může být fajn, ale pokud jej koupíte naslepo, s velkou pravděpodobností může i být dost nedobré. Výhodou je, že v podobných stáčírnách je většinou bezproblémově možné jednotlivá vína ochutnat a zvolit to, které vám sedne. Což u supermarketových lahví nehrozí. Je ale ideální ochutnat jej znova i před případným příštím nákupem, protože i pod ochrannou atmosférou se ta vína očividně dost kazí. A jak mi sdělil prodejce, tak u některých producentů ho až překvapuje, jak jsou schopni mu pravidelně dodávat nějakou odrůdu v kvalitní podobě a „nechce vědět, jak to dělají“. Takže ve stejné vinotéce může být Modrý portugal jednou to a podruhé ono, prostě nezvykat si. Úplně jiný případ by byl nákup sudovky přímo u ověřeného spolehlivého vinaře, ale k tomu máme my velkoměstští lidé dost špatný přístup a experiment musí zpracovat někdo jiný :-)

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Oxidativní vína (například z Jury)“

Co by tak výsledek ankety o poněkud specifických oxidativních vínech napověděl někomu, kdo se chystá začít je do ČR dovážet? Tak například že i mezi vinnými nadšenci (snad správně předpokládám, že to je typický návštěvník tohoto blogu) je obrovský potenciál pro edukativní ochutnávky a růst spotřeby! Ehm… nebo že s prodejem to nebude mít zrovna snadné (což pár dovozců, co něco oxidativních vín na trh dodali, asi potvrdí). Ze 185 hlasujících jich totiž 99 a tedy nadpoloviční většina (53%) zvolilo možnost, že oxidativní vín prakticky vůbec nezná. Druhou nejčastější vybranou možností bylo s 28 hlasy (15%) „mám rád, ale piji výjimečně“. Zde může hrát roli i poměrně úzký sortiment na našem trhu, být více oxidativních vín za rozumné ceny k dispozici, třeba by to bylo lepší. Jenže… ta skupina nadšenců je opravdu malá a rozhodně nějaké větší prodeje neumožní. Třetí nejčastější možnost zvolilo 26 hlasujících, tedy 14%, a ti oxidativní vína rádi ochutnají ale nevyhledávají. Chodí sem i pár vyložených nadšenců, v anketě 18 lidí (9%) zvolilo že je obdivuje a shání kde může. Řadím se mezi ně, ale i tak v poměru k běžným vínům těch oxidativních vypiju malý zlomek. 9 hlasů (4%) přišlo pro možnost „moc mi nechutnají“, 5 hlasů (2%) dokonce pro „hnus největší“. Tabulka viz níže.

Zde na blogu se o oxidativní vína, různé netradiční záležitosti vyrobené bez síry a podobné věci otírám docela často. Pro zájemce jsou tu například následující články:

• Jurský park – nebojte se vínosaurů!
• Večer s neobvyklou kráskou Oxanou
• Jiné víno s pozvánkou na ochutnávku
• Experiment Oxana – 100 hodin v karafě
• Zajímavá vína, speciality a koňaky na Jánském vršku
• Hrozny, láska a čas ročníku 2007
• Zahradní slavnost jiných vín
• Bio vína v bio zahradě
• Zajímavosti, speciality a jiné páteční úchylárny
• Od Fino po Oloroso – dvanáct podob sherry
• Sherry suchá nepochopená i sladce omamná

Minulý pátek jsem doma dělal ochutnávku různorodých sudovek a bylo to… zajímavé. I proto anketa, ve které můžete hlasovat nyní. Kupujete na popíjení doma sudovky / stáčená vína? Pravidelně? Přímo u vinaře nebo z vinotéky? Hlasujte.

Zobraz celý článek →

Z archivu vylovený fajn Pinot a Ryzlink

Já vím, že už jsem s protežováním těhle dvou odrůd otravný, ale prostě si nemohu pomoct :o) Dělal jsem teď trochu pořádek ve vinné chladničce, přesněji se snažil o prostorové puzzle a poskládat lahve tak, abych jich tam narval ještě víc, a při té příležitosti objevil dvě vína, která ze seznamu už dávno odepsal. A začnu červeným z Moravy. Rulandské modré 2005 jakostní ze Znovínu Znojmo (původ trať Volné pole) jsem kupoval ještě před dvěma lety za devadesát korun a byla to moc fajn záležitost, ostatně jako v poměru cena/výkon mnoho ruland od téhle firmy. Znovín předpokládal (tradičně vysoký) potenciál zrání 5 – 7 let, po těch pěti letech jsem měl z vína pocit, že tak do půl hodiny po otevření je bezva, ale pak se začne strašně rychle bořit. A na slepé ochutnávce pinotů 2005 loni mne zrovna dvakrát neoslovilo. Zajímavé však bylo bezcukerným extraktem 33.8g/l a tím, že se na trhu podle všeho vyskytovalo jako jakostní a kabinet zároveň. Objevenou láhev jsem odšpuntoval bez velkého očekávání, nalil do velké burgundské sklenice a…

… byl více než příjemně překvapen :-) Barva nijak hluboká, hodně nazrálá do terakoty. Výrazně nazrálá vůně je i vůně, klasicky znovínsky pinotová, teplejší, brusinky, kořenitost, trochu lékárenský bylinkové a živočišné. V chuti spíše lehčí a mírně nasládlé, čisté, dobře pitelné, bylinkové, fajn kyselina. Delší doznívání končící v dojmu jako z takových těch měkkých karamelek. Drželo se celý večer velmi pěkně. Vínu sluší, na vůni i chuť, trochu nižší teplota. Pokud stoupne zhruba nad 18°C, tak se vylupují takové ty nepěkné bramborové vůně a víno ztrácí harmonii. Určitě bych ještě nějakou tu další láhev užil :-) Ale ještě si tu syslím „legendární“ ročník 2003 ze Strachotic v půllitrovce, ten už by taky měl jít pod otvírák…

Druhým vínem je Riesling Sélection 2006 vinařství Pierre Sparr z Alsaska. Loni v květnu jsem psal o tomtéž víně ročníku 2007 a v článku najdete kupu potřebných detailů. Měl jsem dojem, že mám doma už jen nulasedmičky, ale (až na oválnou nálepku s ročníkem vypadají stejně) jedna z lahví byla o rok starší. Barva nijak tmavá, tónem do zlaté. Aromaticky stále svěží, čisté, nazrálé, květiny, květinový med, citrusovost v podobě grepu a trocha barev a laků (petroleje). Suché a krásně čisté v chuti, bezvadná kyselina, citrusovost, stále mladistvé, dobrá délka, vyvážené, dobře postavebé a pěkně pitelné. Nijak složité, ale ideální k jídlu i popíjení jen tak. Trochu zvláštní kombinaci svěžesti a nazrálosti, za kterou může nejspíš šroubový uzávěr, ale nic rušivého. Což mi připomíná, že jsem byl nedávno na srovnávací ochutnávce stejných vín pod korkem a šroubem (pět vzorků ve stáří 3 až 7 let) a měl bych o tom něco napsat…

Zobraz celý článek →

Zachraňte Bočky, VOC, Riesling kraluje, co by měl mít web vinařství, fotosoutěž

Dnes opět krátký přehled vinných zpráv. Na úvod to nejdůležitější z domácího prostředí – Richard Stávek na svém blogu vyzývá k záchraně kusu krajiny, která má být zprzněna novou výstavbou. Každý druhý by rád bydlel na pěkném místě, obklopen přírodou či s vinicí na dosah ruky, ale to prostě nejde. Tahle aktivita by v podstatě nenávratně poškodila fakt pěknou část Němčiček a zasáhla nejen do okolí viniční trati Bočky, ale i přímo tamních svahů. Richardem navrhované řešení je prosté – aby se co nejvíce lidí složilo a pozemky či jejich části vykoupilo před developery a efektivně tak výstavbu zablokovalo. Podobná výstavba není žádný „státní zájem“, ani důležitá dálnice či ranvej (byť i u těchto projektů se samozřejmě dá polemizovat), takže mi to nepřijde jako nepřiměřená forma odporu. Co na tyto Richardovo aktivity říká zastupitelstvo Němčiček netuším, ale každopádně držím palce. A mrkněte na tu výzvu, její součástí je i text a fotky článku „Proměny vinařské krajiny-kam až to zajde?“, který již dříve vyšel ve Vinařském obzoru.

Na domácí scéně ještě zůstaneme. V hospodářkách se objevil článek o připravovaném VOC Mikulov, členy občanského sdružení jsou vinařství jako Marcinčák, Sonberk, Mikrosvín, Volařík. Web by měl časem jet na adrese http://www.vocmikulov.cz/. Docela se těším, s jakými přesně pravidly přijdou. Ta jsou jasná u VOC Modré Hory - http://www.vocmodrehory.cz/, jakéhosi „červeného a růžového protipólu VOC Znojmo“, sdružujícího vinaře z obcí Bořetice, Kobylí, Němčičky, Velké Pavlovice a Vrbice a jejich vína z odrůd Frankovka, Svatovavřinecké a Modrý Portugal (+ směsky). Schválně se na tom webu na podmínky pro udělení označení mrkněte. Já vám nevím, ale ta nejlepší vína, která jsem z těchto míst pil, by se do pravidel často nevešla (jiné odrůdy či částečně použití nových sudů by byl typický důvod).

Pravidelně se objevují zprávy, že „Ryzlink bude nové Chardonnay“, prostě konečně ovládne sklenky všech konzumentů vína a stane se tou nejoblíbenější odrůdou, jak mu ostatně vždycky příslušelo :-) Potěšující zprávou je, že v ročníku 2010 Reisling [sic!] dominoval sklizni ve státě Washington. Jelikož je to druhá největší vinařská oblast v USA, tak se možná blýská na lepší časy a Riesling tentokrát skutečně stoupá v popularitě a nejde jen o sladkokyselý sen jeho milovníků :-)

Narazil jsem na deset bodů, proč je web vašeho vinařství jak z roku 2008. Vhledem k webovému stavu v ČR nic podobného směřovaného na náš trh asi ani nemá smysl psát, opravdu kvalitní (plné relevantních aktuálních informací, pěkné a navíc dobře použitelné) webové stránky tu má jen pár vinařství. A několik těch, co kdysi vzepřelo síly a fajn web vybudovalo, už na něj třeba dva roky ani nesáhlo s aktualizacemi. Která vinařství mají podle vás nejlépe udělané webové stránky? Co vám na webech domácích vinařství (pokud nějaký mají) nejčastěji chybí? A co naopak přebývá? Taky nesnášíte zbytečné flashové animace a říkáte si „kdyby raději napsal, kde přesně ty hrozny pěstuje“?

Fotosoutěž se blíží ke konci! Uzávěrka je tuto neděli, možná ještě v pondělí bych příspěvky přijal. Pokud chcete cokoliv poslat tak neváhejte.

Zobraz celý článek →

Bod „G“ aneb jaké viněty máte rádi?

Nedávno jsem si zase absolvoval úmorné kolečko vyklízení bytu od prázdných lahví. Spočívá ve snaze z nich dostat viněty, netrpělivého strhávání těch moderních nálepek, vybírání rozmočených papírových ze dřezu, sakrování a vulgárních slov. Toto vše pak následuje opakované plížení s IKEA taškou plnou lahví ke kontejneru na tříděný odpad a následně založení všech těch složitě získaných vinět kamsi do krabice, kde už jsem se na ně několik let ani nepodíval. Vlastně přemýšlím, proč to celé dělám. Asi jsem to tu už psal, možná je to jen další z berliček „víno je koníček“ stojící proti prostému „už jsi tak trochu alkoholik“. A možná je to prostá touha mít někde uloženu přehlídku všech těch dobrých i špatných grafických nápadů, vinět vtipných, klasických i ukázkově nudných. Zavzpomínat na vinět, která vůbec nepřipravila na skvělý zážitek v lahvi, i tu, která naopak s obsahem korespondovala dokonale. Protože se mi skoro vždy vybaví, o jaké víno vlastně šlo.

Líbí se vám různé vtipné nápady, třeba jako u perlivého červeného nebo „bodu G“ z Domaine de Montrieux? Nebo paní Grigio a pan Noir? A co takhle žabí chcanky? Patří podobné vtípky na lahve, nebo by se mělo víno brát vážně? ;-) Kde je hranice kýče?

Vyhovují vám tradiční motivy a vzhled vinět třeba z Burgundska, Bordeaux či Châteauneuf-du-Pape a s podezřením hledíte na každou láhev, která pochází z těchto oblastí a pyšní se vinětou „moderní“? Vinař Henri Darnat má například dvě verze viněty určené pro různé trhy. Ve Francii a USA používá ten nový styl, zatímco do Británie jde klasika. Francouzi se podle něj dokážou lépe oprostit od tradic, Britové jsou v tomhle směru nepřizpůsobiví (něco takového myslím dokáže pronést skutečně jen frantík) a zatímco u vín z Nového světa jim moderna nevidí, tak u Francie chtějí klasiku a jeho víno by se s novým vzhledem neprodávalo. Není to prostě jen tím, že Britové mají vkus a poznají, jak je ta nová viněta fakt hnusná?

Jaké viněty máte nejraději a které naopak nesnášíte? Co vás v regále vinoték spolehlivě odrazuje a co naopak připoutá pozornost prohlédnout si láhev detailněji či na ni položit dotaz personálu? Máte raději minimalistické viněty a stačí vám na nich jméno vinaře, ročník a místo původu (+ ty zákonem dané informace o alkoholu či obsahu síry), nebo naopak preferujete viněty s detailními popisy projevu a způsobu výroby vína, analytickými hodnotami a tak podobně? Co takhle lahve narychlo popsané přímo rukou vinaře? Sbíráte viněty? :-)

Zobraz celý článek →

Desítka maďarských vín ve Viničním altánu

Předsevzetí věnovat se více vínům z Maďarska, především těm od zajímavých menší producentů, jsem vyplnil degustací na konci ledna. V režii společnosti Vinorum, kterou tentokrát zastupovali Kristian Ujlaki a Peter Tóth, jsme měli možnost přechutnat desítku vín, čtyři bílá a šest červených, z několika různých oblastí. Zvolena byla spíše vína cenově dostupnější, s degustační slevou začínala už na 125,- Kč a za nejdražší červená si řekli 315,-. Z nápisu do oparu na skle, jak z nějakého hororu to vypadalo, jsme se dozvěděli, jak se píše „suché“ a „sladké“ v maďarštině. To vše doprovázeno povídáním o jednotlivých vinařstvích, odrůdách / směskách, faktech o vinaření v Maďarsku obecně a tak vůbec. Co se chutnalo a jaké to bylo?

Na úvod srovnání dvou vín z odrůdy Léanyka, v překladu „dívka“, známé také jako Feteasca Alba nebo Mädchentraube, ale pěstované primárně v Maďarsku. Gál Tibor Leányka 2009 z Egeru je víno bledé, ve vůni do květin až květin odkvétajících, navíc trochu cítím podivnou „sklepní zatuchlinu / vlhký karton“, se kterou mám problém u více bílých vín (u pinotu nedávno ani památky, bylo to skvělé víno) z tohoto vinařství a skoro mám obavu, že už to začíná být autosugesce (= potřeboval bych pár jejich lahví v nějaké degustaci naslepo). Suché, květinové, dost lehké, snadno pitelné, fajn kyselina a lehce horčina v závěru. Spíše jednoduché bílé na jen tak pití.

Následovala Ráspi Leányka 2008 z oblasti Sopron. Červená vína od Ráspiho mne už mnohokrát nadchla (a mám rozdělaný delší článek). Tohle bílé chtělo rozdýchat, ze začátku toho nenabízelo moc. Postupně jemnější ovocitá vůně, bylinky, citrusy, krémovitost, celkově ale spíše zdrženlivé, avšak zajímavé a fajn. V chuti suché, květinové, opět snadno pitelné, něco minerality, hladší (trochu více kyseliny by mi nevadilo), o něco komplikovanější fajn bílé. Ale na tohle bych potřeboval pár hodin a klid doma, podobný styl vín má tendenci na ochutnávkách trochu zapadnout.

Figula Pinot Gris 2008 od Balatonu prezentovalo maďarský pohled na tuhle klasickou a momentálně nejen u nás velmi oblíbenou odrůdu (Rulandské šedé). Výrazná aromatika, med a koření, vyzrálé hrozny, sladší ovoce, snadno přístupné. Suché, mladé, mírná perlička na jazyku z počátku. Náznak zbytkového cukru ale i dostatek kyseliny, plnější, teplejší doznívání se znatelným vyšším alkoholem. Povedené, hutnější, bude se líbit. Pro mne poněkud únavné, dovedl bych si ale představit jednu či dvě sklenky k jídlu, na popíjení celý večer bych asi volil něco jiného.

Béres Diókút Hárslevelű 2008 je suché bílé a ve dřevě školené tokajské z odrůdy Lipovina a jediné viniční tratě, Diókút („ořechová studna“ dle překladu dovozce). Výrazná barva. Velmi aromatické, lipový med, citrusy, efektní, vrstevnaté. Žluté ovoce, broskve, meruňky… postupně vyvolává spoustu sladce ovocných dojmů a až očekávání sladkého vína. V chuti ale suché, plnější, bohaté, vyvážené, moc fajn kyselina rozřezávající bohatý sladce ovocný projev, dobrá délka opět s teplejším alkoholovým dojmem, ale lépe zakomponovaným než u šeďáku předtím. Opravdu parádní suché aromatické bílé, oslovilo o dost více, než rok předtím suchý Furmint téhož vinaře. A jeden z mnoha důkazů, že suché tokajské není protimluv :-) Za něco přes dvě stovky kandidát na nákup.

Šestici červených zahájilo srovnání tří vín odrůdy Pinot Noir. Jako první Gál Tibor Pinot Noir 2009 z Egeru. Nijak hluboká barva, na okrajích do cihlové. Aromaticky výrazné, odrůda jasná, ale tipoval bych mnohem (3 – 5 let) starší víno. Kořenité, takový ten tepleji přezrálý styl ovoce, selské tóny, jemně těkavka a trochu „sklep s bramborami“ (což mi osobně vadí a dost často se objevuje u starších pinotů z Čech a Moravy, ale nějaká paní/slečna u stolu, na degustaci dle jejích slov poprvé, vyloženě vyrazila pro láhev vína s tou „jinou, bramborovou vůní“, tak nevím…). V chuti suché, čisté, přezrále třešňové až griotkové tóny, alkohol. Ne blbé, ale… nevím, nějak zvlášť neoslovilo.

Druhý a třetí pinot nám umožnil srovnat dvě naprosto totožně připravená egerská vína, každé ovšem z jiné vinice. Nejdříve St. Andrea Ferenchegy Pinot Noir 2007 (kdo byl na degu tak pozor, v degustačním lístku jsou pinoty uvedeny špatně, nejen přehozené, ale místo polohy Hangács se chutnala právě Ferenchegy) je aromaticky moc zajímavý, příjemně ovocný pinot s dalšími vrstvami (houby, pečivo s kmínem, zemitější) ke zkoumání. V chuti suché, kulaté, dobře ovocité opět s trochu zvláštní linkou (netypická zemitost, čajové výluhy), nijak hutný a dobře pitelný, pěkná stavba, dost kyseliny. Fajn víno.

St. Andrea Paptag Pinot Noir 2007 předchozí vzorek v lecčems připomíná, ale ovocitost jako by byla lépe zaostřená, čerstvěji třešňová, opět se ale přidávají zajímavá zemitější aromata a různé drobné odbočky směrem, který u pinotu nevídám moc často. V chuti suché, čisté, ovocité, vyvážené, teplejší, fajn tříslo, dobrá stavba i délka. Hodně povedené. Paptag se mi líbil více než poloha Ferenchegy a rozhodně jde o víno, u kterého se moc těším na celý večer v jeho společnosti.

 
V Egeru a u stejného vinařství zůstáváme i dalším vzorkem, tentokrát jde ale o tradiční (byť o to, jak by přesně měla vypadat, a co napsat do nových předpisů, se stále vedou spory) směs býčí krev. St. Andrea Áldás Bikavér 2008 (Kékfrankos 40%, Merlot 37%, Cabernet Franc 8%, Syrah 5%, Pinot Noir 5%, Menoir 5%) byl skok už v barvě, velmi temné až neprůhledné, s fialovými odlesky. Výrazná, příjemná bohatá ovocitá vůně, výrazné cabernetové tóny, trochu vánočního koření co mám v poznámkách ke kupě dobrých frankovek, ale zárovně znatelné mládí, tohle se časem ještě otevře do dalších rozměrů. Suché, docela plné v chuti, výrazné ale pěkné sladší třísloviny, ovoce, šťavnatost, velmi pěkně postavené, delší. Mladé ale výborné!

A na závěr dvě slavné mezinárodní odrůdy. Nejprve skok do nejteplejší vinařské oblasti Maďarska. Sauska Cabernet Sauvignon 2009 z Villány má velmi, velmi temnou neprůhlednou barvu. Ve vůni mladičké, velmi výrazně temně ovocité ale zatím takovým tím trochu nevyhraněným způsobem, ovšem slibující mnoho. Je tam něco grafitu, trochu kouře, fajn. Chuť kulatá, plná, sladké tmavé ovoce, šťavnaté, výborně strukturované, dlouhé doznívání s tóny čokolády, třísloviny. Už teď pitelné nabušené víno, které má styl a švih, projevem takový jakoby hybrid čerstvých novosvětských červených obludek a klasičtějšího Evropy. Upřímně… jestli je tohle v podstatě jejich základní červené, tak opravdu hodně chci ochutnat i ty dražší kousky.

Figula Tihanyi Merlot 2008 nás mělo přesvědčit, že Balaton umí i jiná vína než bílá. Efektní, divočejší čerstvá ovocitost, kombinovaná s jasným vlivem dřeva (tipnul bych americké barikové sudy, ale možná to budou nějaké maďarské) v podobě linky kokosovočokoládové tyčinky, likérových pralinek a kávy. Stále mladé, ale komplexní a na cestě k velikosti. Suché, čisté, kyseliny, ovoce, tříslo, opravdu parádní stavba, vyvážené, delší, klasické červené. Velmi povedené, pro mne rozhodně nejlepší víno večera, byť Cabernet od Sausky se o pozornost ucházel asi nejdůrazněji :-)

Ne všechno mi sedlo a rozhodně musím prozkoumat bílá z vinařství Gál Tibor a zjistit, co se to vlastně děje a co to tam cítím, co jiným očividně nijak nevadí. Každopádně vzhledem k tomu, že šlo všechno o vína v cenové relaci do přibližně třech stovek, tak jsem u některých byl až překvapivě hodně nadšen. Prostě Maďarsko zase potvrdilo, že má smysl ho sledovat.

P.S. Už jsem to psal několikrát, takže tentokrát jen takhle v dodatku. Ochutnávka se konala v tradičně dost zaplněném Viničním altánu v Grébovce, což je fajn (pro altán i vinaře), ale jako vždy také poměrně hlučném, leckdy nebylo dovozce zrovna moc slyšet. Přemýšlím, kolik z problému je prostá nudlovitost prostoru a z tohoho vycházející problém v akustice, a jakou roli hraje typická skladba účastníků (tentokrát jsem se pobavil u pána, který degustační vzorky, včetně bílých, prokládal sladkými datlemi místo chlebem… podobné drobné anomálie uvidíte málokde jinde). Je to škoda, když už jdu na ochutnávku, tak se snažím něco dozvědět, ne jen do sebe nalít kupu vína a prokecat ji. Nějakou dobu už tam mají oficiální zvoneček, kterým se snaží dav utišit, ale někde od vzorku osm dál ani ten nefunguje dvakrát efektivně. Hluk a namačkanost jsou hlavní důvody, proč do Altánu chodím spíše výjimečně, byť je mám pět minut pěšky a mají degustace dvakrát týdně, často velmi zajímavé a ke všemu levné (= rád bych chodil častěji). Každopádně díky davovitosti, nízkému vstupnému a obvykle i degustační slevě tam docela dobře funguje prodej vína na závěr, takže pro vinaře to určitě má smysl.

P.P.S. Report z ochutnávky z pera Libora Chlupatého z Viničního altánu je k dispozici na jejich stránkách.

Zobraz celý článek →