pondělí 5. listopadu 2007

Zajímavá vína, speciality a koňaky na Jánském vršku

Někdy, když si uvědomím, jak obrovské množství rozličných typů vín je jen ve Francii a jak málo vím o těch mimo nejznámější apelace, propadám chmurám. Určitě je lepší zaměřit se jen na určitou oblast a té věnovat intenzivněji. Ale co když právě v některé z těch maličkých, dosud nepoznaných, méně známých se skrývá takové víno, která vám sedne úplně dokonale? Proto jsem vděčný, že se i na našem trhu objevují dovozci, kteří vozí nejen „profláklé“ regiony a značky, ale i vína netypická, ne tak snadno prodejná (zatím, touha po něčem „speciálním“ je ovšem také výborný marketingový trik) a svým způsobem unikátní. Jedním z takových dovozců je firma Royal Crafts, jejíž další degustaci jsem si minulý týden absolvoval.

Vína a speciality prezentoval jako vždy Marek Jan Lopko, který o sobě s oblibou říká „já nejsem obchodník, ale umělecký kovář“. Když si s ním potřesete pravicí pochopíte, že o svém povolání nekecá. Do ČR začal po svém delším pobytu ve Francii dovážet především koňaky a Pineau de Charentes, když zjistil, že tyto nápoje zde (za snesitelné peníze a od menších producentů) v podstatě nejsou k dispozici. Později rozšířil sortiment o kupu různých vín, ale následně jej opět „zkrouhl“ na spíše zajímavější věci než klasické známé záležitosti. Royal Crafts vděčím díky jejich předchozím akcím za své první setkání s opravdu vyšší třídou koňaků (v podstatě špičkou), k mé velké lítosti to možná přišlo trochu brzo a bylo by lepší se k těmto nápojům pomaličku propít od těch úplně obyčejných… ale což, tak holt půjdu opačně :o)

Degustace probíhala v prostorách nově vzniklého Grand Gourmet klubu na Jánském vršku, v místnosti svým stylem trochu připomínající klasický britský klub. Základem ochutnávky bylo deset vín, z toho jedno fortifikované. Následovala volná degustace (za víněnky) koňaků a dalších specialit a zároveň se objevilo pár dalších vinných lahví. Nebudu se zmiňovat o všech vzorcích, pouze o několika osobních tipech a zajímavostech, které bych třeba rád „testoval“ dál nebo nějakým jiným způsobem stojí za pozornost.

A začneme hned fortifikovaným vínem Macvin du Jura (producent Zanada et Fils). Nádherná záležitost, kde se až medová sladkost hroznů mísí s pěknou kyselinkou, tóny pečených jablek, celé obaleno vůní, chutí i teplem alkoholu z pálenky použité k fortifikování. Macvin du Jura se vyrábí podobně jako Pineau de Charentes, do čerstvé hroznové šťávy se přidá pálenka (v tomto případě Eau de Vie de Marc z místních vín) a celá směs nechá zrát i několik let v dubových sudech. Pineau jsem propadl, ale tato záležitost je v určitých ohledech snad i zajímavější. Po degustaci jsem neodolal a nechal si nalít sklenku čistého destilátu Eau de vie de Marc, který připomínal něco mezi koňakem a v sudech vyzrávanou grappou, moc pěkné!

A v oblasti Jura ještě zůstaneme a ochutnáme dvě tradiční vína, opět z produkce Zanada et Fils. Zdejší „technologie“ se trochu liší od klasického zpracování ve Francii, bílá vína vyzrávají v dubových sudech i několik let (3 – 6 úplně běžně) a tyto nejsou po odpaření části obsahu doplňovány, takže víno je mnohem více v kontaktu s kyslíkem, byť na hladině se často vytváří kvasinkový film, který oxidaci částečně zabraňuje. Jako první jsem ochutnal Côtes de Jura z odrůd Savagnin a Chardonnay ročníku 1999. Víno vysoké, až zlato-měděné barvy, s výrazně oxidativní vůní do ořechů a jablek, aromaticky i chuťově silně připomínající fino sherry, s delší dřevitou dochutí. Druhý vzorek byl již čistý Savagnin ročníku 2002, opět s velmi zlatavou barvou, znovu silně oxidativní, ale zároveň velmi připomínající calvados, whisky říznutou medem a to vše zastřeno uzenými a kouřovými tóny, to vše se více či méně opakující v delší, suché chuti. Zvláštní, podivné a stojící za bližší prozkoumání celé lahve. Následný odskok k červené burgundě ročníku 1999 byl jako návrat domů z ciziny, od vína typově naprosto podivného k důvěrně známému.

Velmi potěšila i návštěva apelace Morgon v oblasti Beaujolais. Prezentovaná bio vína Marcela Lapierre, stoprocentně z odrůdy Gamay, krásně ukázala, čeho je tento region schopen, pokud jej nepijete jen v podobně mladých vín v polovině listopadu. Vína mne osobně nijak zvlášť nezasáhla, ale k přímočarým, pouze jednoduše ovocným vínům, jak je z Beaujolais zná většina konzumentů, měla velmi daleko.

Poslední vinná zastávka se uskutečnila na jihu Francie, v oblasti Cahors. Na tomto místě stále drtivě dominuje odrůda Malbec, která za doprovodu Tannatu a Merlotu vytváří historicky slavná „černá“ vína. Dnes si Malbec většina milovníků vína spojí spíše s Argentinou, ale podobně jako dnes v Chile slavné Carmenére jde o odrůdu tradičně francouzskou, kdysi s obrovskou výsadbou a jednou z těch, která je povolena i v asamblážích z Bordeaux. Měli jsme možnost ochutnat dva ročníky stoprocentního Malbecu „Cuvée Un Jour“ z bio produkce Stéphane Azemara, z vinice o rozloze 2.5ha, obehnané zídkou ve stylu Burgundska. V ročníku 2004 obludně vysoká, neprůhledná barva, explozivní ovocné aroma s trochou selských tónů, mohutným tělem a výrazným tříslem, celkově s dost „novosvětským“ projevem, ale bez jakýchkoliv falešných a umělých tónů. Ročník 2002 byl již aromaticky nazrálejší, ale na opět velmi vysoké barvě se stáří moc neprojevilo. Ovocnost stále dominuje vůni i chuti, podobně jako výrazné tříslo. Šlo o krásná vína, u kterých jsem se ale nemohl zbavit pocitu, že jde o skvělý nový svět spíše než klasickou Francii.

Před návratem do podzimních uliček Malé strany jsem ještě ochutnal pár destilátů a učinil objev v podobě koňaku Landreau X.O. původem někde z okolí roku 1965, magicky opojné záležitosti s ručně psanou vinětou (vždy, když přijede obchodník, tak si Jean-Louis Landreau vezme pero a píše…), na jejíž popis nemám dost zkušeností. Vždy jen trpím u toho, jak několik let stáří navíc, drobné zajímavé rozdíly ve vůni a chuti, maličké a „nepodstatné“ změny a odlišnosti vytvářejí tisícové skoky v ceně… Kolik jste ochotni zaplatit za nápoj, jehož část byla destilována v letech, kdy ještě existovalo Rakousko-Uhersko, František Josef I. měl stále vše pod kontrolou a o nějakém „blogování“ se nesnilo ani těm největším magorům? Který navíc skvěle chutná a neuvěřitelně krásně voní… vánoce se blíží :o)

Ještě něco dodat závěrem? Svět vína je obrovský, v kombinaci s hromadou ušlechtilých destilátů téměř nekonečný. Není v lidských silách poznat ho celý… ale musí se to zkoušet! Až do hořkého konce platební neschopnosti :o) Objevujete rádi, nebo spíše zůstáváte u osvědčených značek? Jaké je vaše nejoblíbenější „ne úplně obvyklé“ víno?

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails