Nedávno jsem si zase absolvoval úmorné kolečko vyklízení bytu od prázdných lahví. Spočívá ve snaze z nich dostat viněty, netrpělivého strhávání těch moderních nálepek, vybírání rozmočených papírových ze dřezu, sakrování a vulgárních slov. Toto vše pak následuje opakované plížení s IKEA taškou plnou lahví ke kontejneru na tříděný odpad a následně založení všech těch složitě získaných vinět kamsi do krabice, kde už jsem se na ně několik let ani nepodíval. Vlastně přemýšlím, proč to celé dělám. Asi jsem to tu už psal, možná je to jen další z berliček „víno je koníček“ stojící proti prostému „už jsi tak trochu alkoholik“. A možná je to prostá touha mít někde uloženu přehlídku všech těch dobrých i špatných grafických nápadů, vinět vtipných, klasických i ukázkově nudných. Zavzpomínat na vinět, která vůbec nepřipravila na skvělý zážitek v lahvi, i tu, která naopak s obsahem korespondovala dokonale. Protože se mi skoro vždy vybaví, o jaké víno vlastně šlo.
Líbí se vám různé vtipné nápady, třeba jako u perlivého červeného nebo „bodu G“ z Domaine de Montrieux? Nebo paní Grigio a pan Noir? A co takhle žabí chcanky? Patří podobné vtípky na lahve, nebo by se mělo víno brát vážně? ;-) Kde je hranice kýče?
Vyhovují vám tradiční motivy a vzhled vinět třeba z Burgundska, Bordeaux či Châteauneuf-du-Pape a s podezřením hledíte na každou láhev, která pochází z těchto oblastí a pyšní se vinětou „moderní“? Vinař Henri Darnat má například dvě verze viněty určené pro různé trhy. Ve Francii a USA používá ten nový styl, zatímco do Británie jde klasika. Francouzi se podle něj dokážou lépe oprostit od tradic, Britové jsou v tomhle směru nepřizpůsobiví (něco takového myslím dokáže pronést skutečně jen frantík) a zatímco u vín z Nového světa jim moderna nevidí, tak u Francie chtějí klasiku a jeho víno by se s novým vzhledem neprodávalo. Není to prostě jen tím, že Britové mají vkus a poznají, jak je ta nová viněta fakt hnusná?
Jaké viněty máte nejraději a které naopak nesnášíte? Co vás v regále vinoték spolehlivě odrazuje a co naopak připoutá pozornost prohlédnout si láhev detailněji či na ni položit dotaz personálu? Máte raději minimalistické viněty a stačí vám na nich jméno vinaře, ročník a místo původu (+ ty zákonem dané informace o alkoholu či obsahu síry), nebo naopak preferujete viněty s detailními popisy projevu a způsobu výroby vína, analytickými hodnotami a tak podobně? Co takhle lahve narychlo popsané přímo rukou vinaře? Sbíráte viněty? :-)
