úterý 15. února 2011

Desítka maďarských vín ve Viničním altánu

pinot_ferenchegy_st_andreaPředsevzetí věnovat se více vínům z Maďarska, především těm od zajímavých menší producentů, jsem vyplnil degustací na konci ledna. V režii společnosti Vinorum, kterou tentokrát zastupovali Kristian Ujlaki a Peter Tóth, jsme měli možnost přechutnat desítku vín, čtyři bílá a šest červených, z několika různých oblastí. Zvolena byla spíše vína cenově dostupnější, s degustační slevou začínala už na 125,- Kč a za nejdražší červená si řekli 315,-. Z nápisu do oparu na skle, jak z nějakého hororu to vypadalo, jsme se dozvěděli, jak se píše „suché“ a „sladké“ v maďarštině. To vše doprovázeno povídáním o jednotlivých vinařstvích, odrůdách / směskách, faktech o vinaření v Maďarsku obecně a tak vůbec. Co se chutnalo a jaké to bylo?

Peter_TothNa úvod srovnání dvou vín z odrůdy Léanyka, v překladu „dívka“, známé také jako Feteasca Alba nebo Mädchentraube, ale pěstované primárně v Maďarsku. Gál Tibor Leányka 2009 z Egeru je víno bledé, ve vůni do květin až květin odkvétajících, navíc trochu cítím podivnou „sklepní zatuchlinu / vlhký karton“, se kterou mám problém u více bílých vín (u pinotu nedávno ani památky, bylo to skvělé víno) z tohoto vinařství a skoro mám obavu, že už to začíná být autosugesce (= potřeboval bych pár jejich lahví v nějaké degustaci naslepo). Suché, květinové, dost lehké, snadno pitelné, fajn kyselina a lehce horčina v závěru. Spíše jednoduché bílé na jen tak pití.

Následovala Ráspi Leányka 2008 z oblasti Sopron. Červená vína od Ráspiho mne už mnohokrát nadchla (a mám rozdělaný delší článek). Tohle bílé chtělo rozdýchat, ze začátku toho nenabízelo moc. Postupně jemnější ovocitá vůně, bylinky, citrusy, krémovitost, celkově ale spíše zdrženlivé, avšak zajímavé a fajn. V chuti suché, květinové, opět snadno pitelné, něco minerality, hladší (trochu více kyseliny by mi nevadilo), o něco komplikovanější fajn bílé. Ale na tohle bych potřeboval pár hodin a klid doma, podobný styl vín má tendenci na ochutnávkách trochu zapadnout.

vinorum_bila
Figula Pinot Gris 2008
od Balatonu prezentovalo maďarský pohled na tuhle klasickou a momentálně nejen u nás velmi oblíbenou odrůdu (Rulandské šedé). Výrazná aromatika, med a koření, vyzrálé hrozny, sladší ovoce, snadno přístupné. Suché, mladé, mírná perlička na jazyku z počátku. Náznak zbytkového cukru ale i dostatek kyseliny, plnější, teplejší doznívání se znatelným vyšším alkoholem. Povedené, hutnější, bude se líbit. Pro mne poněkud únavné, dovedl bych si ale představit jednu či dvě sklenky k jídlu, na popíjení celý večer bych asi volil něco jiného.

Kristian_UjlakiBéres Diókút Hárslevelű 2008 je suché bílé a ve dřevě školené tokajské z odrůdy Lipovina a jediné viniční tratě, Diókút („ořechová studna“ dle překladu dovozce). Výrazná barva. Velmi aromatické, lipový med, citrusy, efektní, vrstevnaté. Žluté ovoce, broskve, meruňky… postupně vyvolává spoustu sladce ovocných dojmů a až očekávání sladkého vína. V chuti ale suché, plnější, bohaté, vyvážené, moc fajn kyselina rozřezávající bohatý sladce ovocný projev, dobrá délka opět s teplejším alkoholovým dojmem, ale lépe zakomponovaným než u šeďáku předtím. Opravdu parádní suché aromatické bílé, oslovilo o dost více, než rok předtím suchý Furmint téhož vinaře. A jeden z mnoha důkazů, že suché tokajské není protimluv :-) Za něco přes dvě stovky kandidát na nákup.

Šestici červených zahájilo srovnání tří vín odrůdy Pinot Noir. Jako první Gál Tibor Pinot Noir 2009 z Egeru. Nijak hluboká barva, na okrajích do cihlové. Aromaticky výrazné, odrůda jasná, ale tipoval bych mnohem (3 – 5 let) starší víno. Kořenité, takový ten tepleji přezrálý styl ovoce, selské tóny, jemně těkavka a trochu „sklep s bramborami“ (což mi osobně vadí a dost často se objevuje u starších pinotů z Čech a Moravy, ale nějaká paní/slečna u stolu, na degustaci dle jejích slov poprvé, vyloženě vyrazila pro láhev vína s tou „jinou, bramborovou vůní“, tak nevím…). V chuti suché, čisté, přezrále třešňové až griotkové tóny, alkohol. Ne blbé, ale… nevím, nějak zvlášť neoslovilo.

vinorum_pinoty
Druhý a třetí pinot nám umožnil srovnat dvě naprosto totožně připravená egerská vína, každé ovšem z jiné vinice. Nejdříve St. Andrea Ferenchegy Pinot Noir 2007 (kdo byl na degu tak pozor, v degustačním lístku jsou pinoty uvedeny špatně, nejen přehozené, ale místo polohy Hangács se chutnala právě Ferenchegy) je aromaticky moc zajímavý, příjemně ovocný pinot s dalšími vrstvami (houby, pečivo s kmínem, zemitější) ke zkoumání. V chuti suché, kulaté, dobře ovocité opět s trochu zvláštní linkou (netypická zemitost, čajové výluhy), nijak hutný a dobře pitelný, pěkná stavba, dost kyseliny. Fajn víno.

St. Andrea Paptag Pinot Noir 2007 předchozí vzorek v lecčems připomíná, ale ovocitost jako by byla lépe zaostřená, čerstvěji třešňová, opět se ale přidávají zajímavá zemitější aromata a různé drobné odbočky směrem, který u pinotu nevídám moc často. V chuti suché, čisté, ovocité, vyvážené, teplejší, fajn tříslo, dobrá stavba i délka. Hodně povedené. Paptag se mi líbil více než poloha Ferenchegy a rozhodně jde o víno, u kterého se moc těším na celý večer v jeho společnosti.

vinorum_cervena 
V Egeru a u stejného vinařství zůstáváme i dalším vzorkem, tentokrát jde ale o tradiční (byť o to, jak by přesně měla vypadat, a co napsat do nových předpisů, se stále vedou spory) směs býčí krev. St. Andrea Áldás Bikavér 2008 (Kékfrankos 40%, Merlot 37%, Cabernet Franc 8%, Syrah 5%, Pinot Noir 5%, Menoir 5%) byl skok už v barvě, velmi temné až neprůhledné, s fialovými odlesky. Výrazná, příjemná bohatá ovocitá vůně, výrazné cabernetové tóny, trochu vánočního koření co mám v poznámkách ke kupě dobrých frankovek, ale zárovně znatelné mládí, tohle se časem ještě otevře do dalších rozměrů. Suché, docela plné v chuti, výrazné ale pěkné sladší třísloviny, ovoce, šťavnatost, velmi pěkně postavené, delší. Mladé ale výborné!

A na závěr dvě slavné mezinárodní odrůdy. Nejprve skok do nejteplejší vinařské oblasti Maďarska. Sauska Cabernet Sauvignon 2009 z Villány má velmi, velmi temnou neprůhlednou barvu. Ve vůni mladičké, velmi výrazně temně ovocité ale zatím takovým tím trochu nevyhraněným způsobem, ovšem slibující mnoho. Je tam něco grafitu, trochu kouře, fajn. Chuť kulatá, plná, sladké tmavé ovoce, šťavnaté, výborně strukturované, dlouhé doznívání s tóny čokolády, třísloviny. Už teď pitelné nabušené víno, které má styl a švih, projevem takový jakoby hybrid čerstvých novosvětských červených obludek a klasičtějšího Evropy. Upřímně… jestli je tohle v podstatě jejich základní červené, tak opravdu hodně chci ochutnat i ty dražší kousky.

cabernet_sauska
Figula Tihanyi Merlot 2008
nás mělo přesvědčit, že Balaton umí i jiná vína než bílá. Efektní, divočejší čerstvá ovocitost, kombinovaná s jasným vlivem dřeva (tipnul bych americké barikové sudy, ale možná to budou nějaké maďarské) v podobě linky kokosovočokoládové tyčinky, likérových pralinek a kávy. Stále mladé, ale komplexní a na cestě k velikosti. Suché, čisté, kyseliny, ovoce, tříslo, opravdu parádní stavba, vyvážené, delší, klasické červené. Velmi povedené, pro mne rozhodně nejlepší víno večera, byť Cabernet od Sausky se o pozornost ucházel asi nejdůrazněji :-)

Ne všechno mi sedlo a rozhodně musím prozkoumat bílá z vinařství Gál Tibor a zjistit, co se to vlastně děje a co to tam cítím, co jiným očividně nijak nevadí. Každopádně vzhledem k tomu, že šlo všechno o vína v cenové relaci do přibližně třech stovek, tak jsem u některých byl až překvapivě hodně nadšen. Prostě Maďarsko zase potvrdilo, že má smysl ho sledovat.

suche_sladke_sdeleni
P.S. Už jsem to psal několikrát, takže tentokrát jen takhle v dodatku. Ochutnávka se konala v tradičně dost zaplněném Viničním altánu v Grébovce, což je fajn (pro altán i vinaře), ale jako vždy také poměrně hlučném, leckdy nebylo dovozce zrovna moc slyšet. Přemýšlím, kolik z problému je prostá nudlovitost prostoru a z tohoho vycházející problém v akustice, a jakou roli hraje typická skladba účastníků (tentokrát jsem se pobavil u pána, který degustační vzorky, včetně bílých, prokládal sladkými datlemi místo chlebem… podobné drobné anomálie uvidíte málokde jinde). Je to škoda, když už jdu na ochutnávku, tak se snažím něco dozvědět, ne jen do sebe nalít kupu vína a prokecat ji. Nějakou dobu už tam mají oficiální zvoneček, kterým se snaží dav utišit, ale někde od vzorku osm dál ani ten nefunguje dvakrát efektivně. Hluk a namačkanost jsou hlavní důvody, proč do Altánu chodím spíše výjimečně, byť je mám pět minut pěšky a mají degustace dvakrát týdně, často velmi zajímavé a ke všemu levné (= rád bych chodil častěji). Každopádně díky davovitosti, nízkému vstupnému a obvykle i degustační slevě tam docela dobře funguje prodej vína na závěr, takže pro vinaře to určitě má smysl.

zvlastni_neutralizacni_sous
P.P.S. Report z ochutnávky z pera Libora Chlupatého z Viničního altánu je
k dispozici na jejich stránkách.

Komentáře používají Disqus