pátek 24. října 2008

Zajímavosti, speciality a jiné páteční úchylárny

Venku je chvílemi nádherný barevný podzim (někdy až babí léto), jindy zase kosa jako na Sibiři. Takže mám někdy chuť na suchý ryzlink a jindy zase na pořádné červené, obvykle oboje v jeden den. Co s tím? Asi otevřít červené i bílé a pít po dva dny, alespoň otestujete, zda to třeba není s nějakým tím provětráním lepší, než hned po vytažení zátky :o) Ale dneska to nebude o těch běžných a obecně známých vínech. Takhle při pátku si dáme jedno pořádně oxidativní a trochu „divné“, společně s posádkou Červeného trpaslíka uvaříme pořádné karí (a kuřecí vindalů) a nakonec přidám reklamu na víno z Languedocu poeticky nazvané „Le vin de merde“. Jdeme na to!

V úterý se konala improvizovaná degustace vín v  nové vinotéce na Vinohradech, domluvená v místnosti o víně na jednom diskusním webu. Krom několika vín z Moravy (prakticky nic úplně suchého, k mé velké lítosti) jsem experimentálně prosadil láhev oxidativního vína z Jury. Sledovat reakce na tento typ vín je vždy zábavné, je to trochu jako u oliv. První setkání téměř nikdy neskončí nadšením konzumenta, v nejlepším případě se na otázku „jaké to je?“ dočkáte odpovědi „zajímavé“. Přitom tahle vína umí být fascinující pití, když vám teda sednout. Chce to zkoušet stále dokola, jednou to přijde ;-)


Na úvod nejprve něco málo k tomu, co je to „vin jaune“, žluté víno, které oblast Jura mezi vinnými nadšenci proslavilo (společně s báječným sýrem Comté, delikátním crémantem a jejich vinnou pálenkou míchanou s vinným moštem, ale stále častěji odsud pochází i zajímavé čisté Chardonnay a Pinot Noir). Technologie přípravy je podobné té u sherry, ale nejedná se o dolihované víno. Velmi pozdě sbírané hrozny odrůdy Savagnin (pravděpodobně příbuzný tramínu) nejprve pomalu nakvášejí a následně leží mnoho let v malých burgundských sudech (228l), které ovšem nejsou naplněny úplně a během zrání doplňovány. Víno se postupně odpařuje a navíc se na hladině vytvoří tzv. „závoj“ (voile) ze speciálních místních kmenů kvasinek, který částečně (ale ne úplně) brání přístupu vzduchu a propůjčuje vínu další aromatické a chuťové nuance. 

Vytvoření tohoto závoje trvá dva až tři roky a samozřejmě je zde velké riziko vzniku různých bakteriálních infekcí a vůbec posunu vína „mimo“. Celkově víno povinně vyzrává šest let a tři měsíce, za tuto dobu ho z původního množství zbude průměrně 62%, což je důvod, proč je tradičně umisťováno do speciální lahve zvané „clavelin“ o objemu 62cl (alespoň tak praví legenda). Navíc se na vrchol dostává klidně i deset let po lahvování a další desítky let v klidu vydrží. Asi nejslavnější vin jaune pochází z apelace Château-Chalon. Často mívá mezi 13 – 15% alkoholu, je vhodné jej otevřít nějakou tu hodinku před konzumací (pokud hodláte vypít celé tak i dekantovat) a místní si ho dají kupříkladu k legendárnímu kuřátku z Bresse :o) A mimochodem – citace Pasteura ve včerejším článku nebyla náhodná, už jsem měl v hlavě Juru a právě tam prováděl své experimenty, zkoumal kvasinky a vyráběl víno.

Víno, které jsem „testoval na lidech“ pochází z ročníku 1999 od Domaine Zanada Père et Fils a je označeno jako Côtes du Jura. Nejde o pravé „vin jaune“ jak je popsáno výše, protože krom tradiční odrůdy Savagnin jej „oživuje“ i Chardonnay a doba zrání je znatelně kratší, ale stylem je dost podobné, byť ne tak komplexní. Víno je vysoké, až zlato-měděné barvy, s výrazně oxidativní vůní především různých druhů ořechů a jablek, sušených slupek, velmi suché, silně připomínající suchou sherry, se zajímavou dřevitou dochutí. Pěkně nachlazené je to nádherné pití (klasické vin jaune je lepší při teplotě „sklepní“, ne úplně studené), byť ten večer se mi o tom nikoho přesvědčit nepodařilo. Takže láhev skončila doma, na upíjení ve dnech následujících. Tomuhle vínu totiž už vzduch nějak tragicky neškodí a vydrží otevřené dlouho, pomalu ale jistě se měnící a rozvíjející. Celé mi to připomnělo jednu scénu z mého oblíbeného seriálu Červený trpaslík…
LISTER: No a jaký mlíko teď pijeme? (Upije ze svého kelímku)
HOLLY: Nouzové rezervní zásoby. Jsme na psím mléku.
LISTER: (Zírá do kelímku) Na psim mlíku?!
HOLLY: Není na něm nic špatného. Je výživné, plné vitamínů, vzpomínek krásné fenky. Také vydrží déle než jiné druhy mléka.
LISTER: A jak to?
HOLLY: Ani pes by ho nepil. Navíc psí mléko má tu výhodu, že když je prošlé, chutná stejně jako by bylo čerstvé.
LISTER: Proč jsi mi to neřek`, Holly?!
HOLLY: Proč? Zkazil bych ti čaj.
A tím už se dostávám k dalšímu tématu. K desátému výročí Červeného trpaslíka připravila BBC večerní pásmo, jehož součástí byla i show „Can't Smeg, Won't Smeg“, tedy volná variace na jeden z oblíbených kuchařských pořadů „Can't Cook, Won't Cook“. Ainsley Harriott tu měl tentokrát těžký úkol zvládnout kompletní posádku těžařské lodi a společně s nimi připravit chutné kuřecí kari. Pokud máte tenhle seriál rádi, nenechte si to video ujít! A pokud ne, třeba vás alespoň zaujme velmi pěkný recept na oblíbené jídlo hlavního hrdiny na El Souku. Ano, řeč je samozřejmě o pekelně pálivém vindalů! :o) Ale k tomu vám víno nedoporučím, spíš si připravte pivo, tak jeden až dva půllitry na každé větší sousto.



Nebo to můžete zapíjet „vínem z lejna“, takový byl totiž titulek nedávného článku na Novinkách. Doporučuji přečíst, je to docela vtipný marketingový tah. Dost mne bavila hned úvodní věta článku, která říká, že „vína z oblasti Langeudoc jsou vedle těch z Bordeaux či Burgundska označována za podřadná či přímo nechutná“. To jsou mi ale přímo nechutné novinky :o) Velmi podnětný je i pohled do diskuse pod článkem. Pokud průměrný konzument vína má v hlavě to, co komentáře napovídají, už docela chápu, proč je úroveň vinné kultury v naší zemi stále tam, kde je…

P.S. Fotka Jury (Château-Chalon) a proskleného sudu s vin jaune je z Wikipedie, láhev „lejnového vína“s jejím autorem pak z WhyTravelToFrance.com

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails