čtvrtek 13. ledna 2011

Experiment Oxana – 100 hodin v karafě

oxana_karafaOxana. Poprvé jsem tu o ní psal v zápisku Večer s neobvyklou kráskou Oxanou, podruhé se zmiňoval v článku Zahradní slavnost jiných vín. U tohoto oxidativně postaveného Sauvignonu ročníku 2007 z Dobré vinice se prý uvažovalo, že krom jména Oxana bude doplněno ještě Karafa, víno prostě potřebovalo pořádně rozdýchat a bez správného zacházení… no zrovna nevonělo :-) Za dobu, kdy je na trhu k dispozici, si vybudovalo lehce kultovní pověst podpultovní záležitost pro specifickou skupinu zákazníků. Vím hned o několika vínomilcích, kteří si při prvním ochutnání poklepávali na čelo, druhé je ujistilo, že jejich kamarádi jsou blázni, a při třetím začali zjišťovat, kde se dá Oxana koupit. Navíc je to přesně ten typ komplikovaněji uchopitelného vína, do kterého si konzumenti nejčastěji projektují různé své představy a očekávání, dojem velmi silně ovlivňují kladné zkušenosti s podobnými víny či naopak obava z nich. Oxanu jsem naposledy chutnal v září minulého roku a po komentáři od Vinyla u rekapitulace blogu na konci roku se rozhodl, že ji podrobím malému experimentu…

Oxanu jsem otevřel, rovnou si nalil sklenku a zbytek přelil do karafy. V té víno zůstalo 100+1 hodinu, celou dobu při teplotě mezi 5 a 10°C, a pravidelně jsem jej přechutnával. Pro ideální experiment by bylo samozřejmě vhodnější nalít třeba šest lahví do šesti karaf (protože postupným upíjením se logicky mění množství vína a rychlost vývoje) s odstupem X hodin, teplotu udržet bez kolísání přesně a všechna vína pak ochutnat krátce po sobě a třeba i naslepo. Ale na to naše domácnost není vybavena a navíc, ač mi Oxana moc chutná, vypít tolik toho vína najednou by mne asi nebavilo :-) Takže jak to dopadlo?

Čerstvě po otevření: Tmavší zlatavá barva, bublinky v karafě. Výrazné aroma, lehce těkavě technické a ostřejší, oxidativní, pečená jablečná slupka, šťavnatost, mineralita, docela bohaté. Suché, plnější, výrazné, ostřejší a až trochu pálivé, kyseliny, divoké a poněkud zmatené, hořčina meruňkového jádra. Každopádně dost zajímavé a rozhodně ne takový úlet, jako to byl čerstvě po otevření dříve.

Jedna hodina v karafě: Barva stejná, stále bublinky v karafě. Aromatika zatím velmi podobná, vývoj minimální. Tu „chemičnost“ zařazuji jako koncentrovaný prostředek na nádobí a v chuti oceňuji délku.

Pět hodin v karafě: Sugeruji si trochu tmavší barvu, ale nejspíše se nezměnila. Aromatika se urovnává a získává na komplexitě, ona chemie prakticky úplně mizí (nebo si zvykám), vůně opečeného jablka navíc hezky se zkaramelizovaným povrchem. Chuť není tak ostrá, je zajímavější, vyváženější. Pije se to skvěle.

Patnáct hodin v karafě: Barva stále pěkná zlatavá a už žádné bublinky. Výrazná, příjemná vůně, stále stejný základ opečeného jablka, minerality, šťavnatosti s výrazným podzimním ovocem. Suché, čisté, dobře pitelné, výrazněji vystupují kyseliny.

24 hodin v karafě: Výrazná, slinosbíhavá vůně. Nové jemnější nuance (sušené ovoce, ořechy), ale stále jedna primární přímá linka. Suché, čisté, lehce krémový dojem rozříznutý následně výraznou kyselinou, delší až hodně dlouhé, zajímavé, zaplní pusu velmi rychle až útočně a pak pomalu odeznívá.

48 hodin v karafě: Stále stejný základ, krásně čistý, svěží a hodně ta opečená jablka. Suché, čisté, trochu se vrací hořčina co byla už v úvodu a i doznívání je jakoby dřevitější, rozkousnutá pecka.

72 hodin v karafě – Barva stále stejná. Tmavnutí, na které jsem narazil při prvním setkání s Oxanou (a kterým se vyznačují třeba vína od Nicolase Jolyho), se neopakuje, ale také je víno už na úvod tmavší než bylo. Stále výrazná, čistá vůně s minimální změnou oproti dnu dříve, snad jen jablko jako by se přidalo i zelené, čerstvě rozkrojené. V chuti suché, výrazné, méně znát mineralita, ale už trošku disharmonické a s kyselinou získávající na dominanci, stále ovšem dost fajn pití, dlouhé, zajímavé. Zde jsem původně chtěl pokus ukončit, ale nebyl čas víno dopít a tak pokračoval…

Sto hodin v karafě
– Stále stejný základ, ale uhlazený, elegantní, kompaktní, sušené slupky z jablek, ořechy, mineralita. Přidávají se lehce nasládlé vůně (i chuť), li-či, kdoule, sušené podzimní plody. V chuti suché, čisté, působí o něco lehčeji než dny předtím, vyvážené, čisté, velmi elegantní s perfektním dozníváním s lehce pecičkovou hořčinou. Dokonale pitelné, povznášející, skvělé! Dal jsem ochutnat ženě, ta s nedůvěrou přičichuje a ochutnává, pak se na sklenku nadšeně vrhá. Mám chuť zkusit další vývoj, ale tentokrát už to nevyjde a ten večer víno dopíjíme.

Výsledek to byl docela zajímavý, byť mám pocit, že leckdy spíše sleduje můj vývoj vnímání chutí a aktuální nálady než změny vína :-) Že bych příště otevřel Oxanu čtyři až pět dní předem, abych z ní dostal to nejlepší? Uvidíme, spíš zkusím pokus zopakovat, jak to dopadne napodruhé. A vedle Oxany postavím i nějaké běžné konvenční bílé. Co asi tak provede 100 hodin v otevřené karafě s ním?

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails