čtvrtek 27. ledna 2011

Poznatky pro příště z degustace whisky

mapa_skotska_palirnyKonečně se mi, po spoustě neúspěchů, podařilo uspořádat ochutnávku mého oblíbeného destilátu. Za začátku bylo docela obtížné sehnat dostatek dobrovolníků, účastníci domácích vinných degustací opakovaně vyjadřovali obavu, že by jim něco podobného nemuselo udělat dobře. Ale nakonec to vyšlo. Byla to má první akce čistě zaměřená na pálenky a odnesl jsem si z ní spoustu poznatků pro opakování či pokračovaní. Pro případné zájemce o pořádání něčeho podobného je uvádím i zde, možná se budou hodit. Vlastně tohle píšu i kvůli rozptýlení obav, že destilátová degustace musí nutně dopadnout špatně. Žádný z účastníků nevypadal (alespoň v době, kdy od nás odcházel), že by to s ním mělo seknout :-) A samozřejmě se trochu zmíním i o chutnaných pálenkách a reakcích publika :-)

Dvanáct vzorků je moc!
Sice jsem to tak nějak věděl už předem, ale na rozdíl od vína je 12 vzorků single malt whisky příliš velké množství (ať už plivete nebo ne). Zkušení ochlastové či lidé s tělesnou stavbou podobnou té mé (od začátku roku jsem začal běhat a zase plavat, ale mám obavu, že s mým vztahem k dobrému jídlu a pití se to projeví maximálně na menším zadýchání při šplhání po schodech do čtvrtého patra než na váze… hlavně když si po degu whisky dám k snídani místo obvyklého jogurtu dva chlebíčky a plechovku Coly) se s nimi vyrovnají bez větších následků, ale na dobrou whisky je prostě třeba více času na zkoumání, sledování změn ve sklence, vlivu vody, očichávání prázdné sklenky… což ostatně platí i u vína, ale to je na delší debatu.

Je jasné, že při nějakém prvním seznámení jsem se snažil obsáhnout toho co nejvíce, porovnat mezi sebou různé vlivy na výslednou whisky, ale možná je to zbytečné a mít těch vzorků třeba jen 6 - 8 a věnovat se jim detailněji by bylo lepší.

whisky_degu_1
Chce to plán předávání informací
U vína to není problém, ale na stejnou věc jsem narazil i u saké. Měl jsem pocit, že na úvod je třeba vychrlit strašně moc informací, aby měl každý účastník nějaký jasný teoretický základ. Do toho hned u prvního vzorku přijdou dotazy na sudy, původ obilí a kdo ví co dalšího. Možná by bylo ideální na degustační list rovnou napsat ke každému vzorku, co z teorie výroby whisky se u něj bude probírat :-) Vědět celý výrobní postup před první pálenkou fakt není nutné.

whisky_degu_2
Hodí se dávkovač přímo na láhev
U vína je snadné odhadnout degustační dávku, u whisky (pokud nechcete účastníky přizabít či mít pozvracený byt) se dost hodí nalévat menší jasné množství a to prostě nemám v ruce, u těžkých plných litrovek jej navíc fakt není snadné přesně odměřit. Nechtěl jsem riskovat zbytečně velké porce a řešil to nalitím do koštovačky od Vinných sklepů Valtice (objem něco přes 0.5dcl), kterou následně rozlil přibližně na třetiny účastníkům. Hlavně v závěru už ruka nebyla stoprocentně jistá a jeden ze tří vždy dostal znatelně více. Takový ten pěkný přesný dávkovač, co se nacvakne přímo na láhev, by se pro příště docela hodil :-)

Voda!
Všechny jsem nutil pít co nejvíce vody. Zda to nějak fungovalo nevím, ale rozhodně to ničemu neuškodilo :-) U vína to kupa lidí ignoruje, tady je myslím dobré vodu připomínat.

whisky_skloSkleničky
Netřeba se s nimi trápit, pokud máte doma klasické OIV degustační na víno (každou s jiným logem, postupně nasbírané po všemožných koštech, znáte to), tak i pro kvalitní single malt whisky poslouží více než dobře.

Experimenty
Pokud nebudete účastníky trápit tuctem vzorků, bude mnohem snazší u některých z nich vyzkoušet postupné ředění větším a větším množstvím vody a u něčeho třeba i co s tím udělá přidání ledu, jak změní aromatiku či efekt na whisky bez studené filtrace. Dost možná je lepší nejen menší počet vzorků, ale též účastníků. A mít možnost nalít třeba dva příbuzné či naopak něčím velmi odlišné vzorky najednou a porovnávat je.

Co se chutnalo a proč? Jak reagovali účastníci, většinou lidé s whisky spíše začínající? Zaměřil jsem se především na single malt whisky, nemělo úplně smysl navyšovat množství vzorků základní Ballantine’s, Johnnie Walker, White Horse a podobnými, které všichni důvěrně znají z hospod (byť možná srovnání některého tohoto blendu se single malt základem by nebylo špatné). Nejvíce vzorků bylo z ostrova Islay a nabušených rašelinou, prostě proto, že tenhle styl mám nejraději a navíc jsem ty palírny navštívil. Ale vždy jsem se snažil mít whisky „v páru“, prostě alespoň dva vzorky na srovnání proti sobě, aby mohli demonstrovat nějakou změnu ve výrobním procesu či místu původu.

glenfiddich_ancnoc_peat
Na úvod šel Glenfiddich 12y/o (Skotsko / Speyside), taková ta klasika od vůbec největšího výrobce malt whisky ve Skotsku a vlastně i ve světě, kterou uvidíte prakticky v každém duty free na letišti, prostě asi nejprofláklejší single maltka vůbec. A pro srovnání o něco menší producent a whisky An Cnoc 12y/o (Skotsko / Speyside), ale jinak vyrobeno v podobném duchu a stejně dlouho v sudech. An Cnoc by většina včetně mne preferovala, osobně mi ale obě přijdou poměrně jednoduché, obyčejné, fakt takový základ a po pravdě skok v kvalitě od lepších míchaných whisky není pro mne zas tak zásadní, zatímco ceny jsou výrazně vyšší.

yamazaki_10_yearsDalší dvojice nás zavedla do Japonska a srovnali jsme Yamazaki 10y/o (Japonsko / Shimamoto, Osaka) s Hakushu 10y/o (Japonsko / Yamanashi). Dvě různé palírny, ale se stejným majitelem. Yamazaki je fakt krásně udělaná whisky, jemná, elegantní, vyvážená, skvělá. Myslím, že na našem trhu by se neztratila, pokud by nestála nesmyslně moc. Pro mne o dost lepší „skotská“ než vzorky výše, byť zraje o dva roky méně. A to samé platí i o Hakushu, která je proti Yamazaki výraznější, ostřejší. I přes stejný alkohol 43% o dost lépe snáší ředění vodou, po pravdě jí dost pomáhá.

makers_mark_whisky_bourbon 
Jako mezivzorek před nástupem rašeliny posloužil Maker's Mark Kentucky Straight Bourbon Whisky (USA / Kentucky / Loretto), jediný odskok do USA a od ječmene ke kukuřici. Zde by bylo dobré srovnání s Jimem Beamem, možná příště. Každopádně tenhle bourbon je hodně fajn, povedená klasika. S nějakým zásadně kladným přijetím se ale nesetkal.

laphroaig_10_quarter_islay_ 
Další srovnání byla hned trojice – Islay Mist 8y/o (Skotsko, primárně Islay s příměsí Speyside a Highland), Laphroaig 10y/o (Skotsko / Islay / Port Ellen) a Laphroaig Quarter Cask (Skotsko / Islay / Port Ellen). První vzorek je směska, jejíž charakter je však určen právě whisky z palírny Laphroaig. Povedená rašelinová záležitost a dobrý vstup do tohoto stylu za ne moc peněz. Desetiletý Laphroaig je klasika, tekutý kouř, jedna z nejlevnějších single malt whisky, ale zdrtí mnohem dražší vzorky. Varianta Quarter Cask má víc alkoholu a dozrává v menších sudech než jsou klasické 200l po bourbonu, mluví o tom jako o „návratu tradice“, ve skutečnosti je to ideální způsob jak se rychleji zbavit mladší než desetileté pálenky. Na Quarter Cask šlo krásně demonstrovat vliv lehkého naředění vodou, efekt opravdu skvělý, whisky to zjemnilo a hodně jí pomohlo.

bruichladdich_the_organicNa palírně Bruichladdich jde dobře ukázat některé moderní trendy, kterými jsou všemožná speciální balení, styly a nově také bio přístup. Bruichladdich Organic (Skotsko / Islay / Port Charlotte) je paráda, sofistikované, bohaté, intenzivní, se zvláštně smetanovou vůni, připomíná to pribináček :-) Mezi degustujícími jeden z favoritů večera. Varianta Bruichladdich Peat (Skotsko / Islay / Port Charlotte) je to samé, ale navíc vyuzené :-) Hutné, parádní pití. S trochou vody zvláštně kovové, ale komplexní, opravdu doporučeníhodné.

lagavulin_16_yearsA na závěr můj velký oblíbenec (a nejsem v tom sám), Lagavulin 16y/o (Skotsko / Islay / Port Ellen). To je prostě nádhera a i přes určitou vlezlost tuhle whisky musíte milovat nebo nenávidět. Kouř, jód, řasy, uzenina, sušené ovoce, nasládlost i slanost… je tam toho spousta. Účastníky dost bavila. Varianta Lagavulin 1991 Distillers Edition (Skotsko / Islay / Port Ellen) navíc přidává doškolení v sudech po sladké sherry Pedro Ximénez, které tomu dodává ještě výraznější sladkost a délku. Osobně mi víc sedí klasika, ale Distillers Edition má své specifické kouzlo a dovedu si představit spoustu příležitostí, kdy ji budu preferovat.

raselina_kourOd přelévání whisky do koštovačky a pak sklenek mi voněly ruce rašelinou a doteď jsem to úplně nesmyl, celá kuchyně pak dnes ráno vůní připomínala starý vlakový vagón a dehet :-) Ale byla to příjemná akce a docela doufám v druhé kolo s těmi, co se tentokrát nemohli účastnit. Případně nějaký sedánek třeba jen nad ostrovem Islay, s rašelinou trojicí Lagavulin, Laphroaig a Ardbeg doplněnou o Caol Ila případně Bowmore a pipetou na přesné odměřování dávek vody :-)

Další whisky čtení zde na Jižním svahu: Ze života whisky v obrazech – díl I. | Ze života whisky v obrazech – díl II. | Staré dobré příběhy s vůní rašeliny | Ardbeg aneb úder kouřovým beranidlem | Malá domácí degustace whisky | Zrychlená historie whisky v Japonsku | Malá ostrovní hádanka

Komentáře používají Disqus