Tak mi to doma vře! V demižonu se to převaluje úplně zběsile, jak kdyby mošt někdo mixoval, a dere ven. Úplné Hrnečku, vař! :-) Konečně má kus pitomé rohové vany nějaké využití, manželka stále zvládá s humorem („Ten sturm v koupelne ucpal vicko, az ho vytlacilo, ze upadlo. Doufam, ze nam to nevyjackson-pollockuje i koupelnu“). Část moštu jsem zredukoval asi na pětinu, je z toho zajímavý ovocný protlak, a teď řeším co se vznikajícím vínem. Asi by bylo lepší rozdat a vypít už v téhle fázi, vzhledem k surovině je pravděpodobnost, že to dojde k výsledku alespoň vzdáleně připomínajícímu pitelné víno, dost mizivá. Jsem si říkal, že největší škoda by byla, po tom bordelu co s tím bylo, vylít nerozkvašený zkažený mošt. Teď si zas říkám, že když už to tak pěkně jede, proč nevytrvat. No v nejhorším za pár dní vyleju „víno“ a otevřu si něco pěkného od opravdových vinařů.
Ale asi to nebude Svatomartinské. Letos jde tohoto výrobku na trh 2.2 milionu lahví od hromady vinařů z Čech i Moravy, zatím vůbec nejvíce v historii. Už jsem se tu k tématu rozepisoval několikrát (Mladá vína a fajn uleželé svatovavřinecké, Tři mladá vína od Autentistů, Výprava za mladými víny a možná i husičkou). Beru to jako opravdu povedenou marketingovou záležitost, davy po martinském šílí, a fajn příležitost pro vinaře si rychle po sklizni přijít k nějakým těm penězům, trochu nakopnout cash-flow. A to je tak vše, ve většině případů jde o stržená uspěchaná technologická vína, která nejsou nějak zvlášť zajímavá (ovšem ani nijak extrémně nevybočují z kvality běžné supermarketové produkce do osmdesáti korun, hodně voní a tak, takže běžným a svátečním konzumentům vína logicky sedí). Výjimek pomálu. Záleží i na ročníku, jak moc zmasakrovaná martinská jsou, někdy je to totální tragédie (desítka), jindy je šance na relativně slušné pití vyšší (loni a ostatně i letos). Některá jména v seznamu producentů mne až překvapují, ale jako říkám… cash-flow. V neděli na mladé víno vyrazím, ovšem budou to spíše živá mladá vína „přímo ze sudu na rychlé vypití“, ne tyhle výrobky. Ale chápu, proč je i kvalitní vinotéky a restaurace vedou… té vlně se jen těžko bránit, kdo nebude mít od neděle Svatomartinské jako by nebyl :o)
V posledním Vinařském obzoru se objevilo pokračování k tématu práce degustátora a hodnocení Ryzlinku rýnského ze Slovácka. Na první článek reagoval P.J. zde (to je ta potrefená husa, nebo jedna z nich) a na druhý dneska tady. V obou případech se samozřejmě shoduji komplet s ním a ne s panem Kopečkem, to je jasné :-) Rozptyl hodnocení i u certifikovaných degustátorů je obrovský, proto se průměruje a extrémy vyřazují, celý tenhle systém je tak trochu hra se zákazníkem, který rád medaile a nějaké jasné doporučení (91/100!), že mu má víno chutnat. Pokud, jak píše v článku pan Kopeček, je pro vinaře důležitý rozdíl mezi 79 a 81 body, pak je vzhledem k systému hodnocení něco špatně. I certifikovaní degustátoři v týmu pana Kopečka se u vín rutině liší o tři body, ale někdy klidně o deset bodů, v jednom případě dokonce o 19 bodů! A to je vzhledem k té stížnosti o zásadním rozdílu mezi 79 a 81 vyloženě k smíchu. Ale průměr to hezky všechno dostal někam k 82+ a to je přeci bezva :o) Degustace, která má dokázat, že někdo hodnotil vína příliš nízko, je od začátku pitomost. Logicky všichni pojedou spíše na vyšší počet bodů (krom vín jasně vadných či vyloženě nepovedených, nesmí to zase vypadat moc podezřele… a na tohle stačí „správně“ nastavit nultý vzorek tak vysoko jak je třeba), aby dokázali svou pravdu. V tabulce je krásně vidět pár mimoňů, kteří pomalu všemu dávají okolo 85 a prakticky nikdy neskočí někam dolů, což je vzhledem k zúčastněným vínům i hodnocení ostatních směšné. Obecně hodnocení na našich soutěžích je velmi často nesmyslně vysoké (viz zápisek Tragédie hodnocení a poučná dvacetibodová tabulka, byť tam asi nešlo primárně o hodnotitele s nějakým tím oficiálním papírem) a je tak docela pravděpodobné, že se s některou ze soutěží svými vysokými body v klidu sejdou. Takže víno dostalo jak 70 tak i 89, ale průměr z devíti hodnotitelů je pěkných 82 a to je na bod přesně jako jiná soutěž, jsme to ale profíci a objektivní hodnotitelé! :o)
Účastnil jsem se jako pozorovatel hodnocení Vinaře roku 2011 a psal o tom, i mezi špičkovými odborníky a lidmi s titulem MW (což, upřímně, je trochu víc než papír z Valtic o tom, že ze tří vín vyberu dvě stejná, poznám co je kyselejší a jestli ve víně náhodou není korek… což není snadné, ale upřímně taky žádná věda) byl někdy bodový rozptyl naprosto brutální a některá vína vycházela jako podprůměrná a zároveň špičková. K tématu si dovolím znovu odkaz Fakta, dojmy, medaile a vypitá láhev rosé, kde je link na pěknou statistiku soutěží v USA. Pak si dejte na medaile a body ze soutěže. Pokud někdy v podstatě stačí, že víno není vadné, aby se dostalo přes 80 bodů, a když hodně voní tak i občas někde sebralo zlatou medaili (jinde bronz a ještě jinde nic), je celkem jasné, že je to jen výtečný marketing, v některých soutěžích se točí velké peníze a medaile jsou potřeba. Body ano, ale vždy s konkrétním komentářem a hlavně ne průměr X hodnotitelů, ale názor jednotlivce sledovatelný v čase, při různých vinných stylech atd. Výsledky z Prague Wine Trophy se vinaři nadšeně prsí, stejně jako výsledky z W&D. Ale když náhodou někdy zrovna ideálně nedopadnou a časopis poukáže na to, že leckterá naše vína jsou spíše průměrná se vším co k tomu patří, hned je z toho haló. Všichni ti degustátoři s papírem, kteří na našich soutěžích hodnotí, by si měli pořádně projet cenově srovnatelnou produkci obdobných vín ze zahraničí a k tomu pár desítek vín v odrůdě/stylu považovaných za světovou špičku. A pak se třeba hádat, že ty naše si body pod osmdesát nezaslouží. Jenže mnoho z nich víc než pár kousků z okraje Rakouska nejbližšího Moravě či běžnou zahraničí spotřební produkci nepilo (a teď nemyslím nutně ten výběr hodnotitelů pana Kopečka, ale tak nějak obecně), a jejich vinné vrcholy jsou… no jen někde kousek za základním táborem :-)
