V zápisku s fotoreportem z degustace oranžád jsem se zmiňoval hned o několika degustacích vína primárně ze Slovinska a přilehlé části Itálie, kterých jsem se v nedávné době účastnil. Dnes odhrnu poznámky k jedné z nich. Sešli jsme se nad srovnávačkou dvou tamních tradičních odrůd – Rebula a Jakot. O Rebule už jsem se tu rozepisoval. Jakot je taková slovní hříčka, stačí jméno přečíst pozpátku a máte… Tokaj :-) Jenže tohle jméno už tak nějak nemohou používat, důvod si jistě domyslíte sami. Tocai Friulano, Tokaj či Točaj, ač má označení mnohasetletou tradici (dříve se totiž dle všeho používala odrůda Furmint), se tedy na vinětách už neobjeví, byť vinaři odrůdě stejně jinak neřeknou. Označení Jakot se docela ujmulo (prý s ním přišla paní Radikonová), oficiálně se odrůda jmenuje Sauvignonasse (nepoužije prakticky nikdo, to už spíš Zeleni sauvignon, Sauvignon vert) či Friulano. Odrůda byla jednu dobu velmi rozšířená v Chile, kam přišla z Francie a byla vysazována jako Sauvignon blanc, byť projev vín tomu neodpovídá (na Nový Zéland se zase dostala kvanta Gamay, prodána frantíky jako Pinot Noir, nejspíš to dělali schválně :o). Sauvignonasse má sice podobné hrozny, podobně dozrává a je podobně náchylný na botrytidu, čímž lze vysvětlit dřívější smíšené výsadby se Sauvignonem blanc v Bordeaux, ale není nijak příbuzný a i projev výsledných vín je méně expresivní, uměřenější, florálnější, s nižšími kyselinami. Při nižší zralosti bývá až poněkud neutrální, což trochu vysvětluje příklon k hutným, velmi vyzrálým až přezrálým, vínům. Nejvíce ho najdete hned v několika částech italského Friuli a ve slovinských oblastech Goriška Brda a Vipavské dolině. Ale teď už na vína.
Prvním vzorkem oficiálním vzorkem se pochlubilo vinařství Vina Sveti Martin (Peter Stegovec, Vipavská dolina) Rebula 2009, o kterém jsem tu už psal. Připraveno kontaktem se slupkami (byť nijak zásadně dlouhým) a ve větších sudech. Tmavší barva, leštěná měď. Vůně jakoby „svíravější“, znát slupky, v kombinaci s až sladkými likérovějšími tóny. Silnější, zajímavé až pryskyřičné v chuti, znát alkohol, trochu sevřenější a vybízející k čekání, ani délka ne taková jakou jsem si pamatoval. Nijak složité, ale slušné pití.
Iaquin Rebula 2009 (Uroš Jakončič, Goriška Brda) má od pohledu moderní ambaláž, která koresponduje s jejich efektním penzionem. Víno má tmavší zlatavou barvu a vyváženou efektní vůni, kombinace minerality, ovoce, drahého dřeva. Složitější, evokující spíše slušnou moderní šardonku z Burgundska z teplejšího roku. Suché, žlutě ovocité v chuti, silnější, krémovost, uhlazenější, kvalitně udělané bílé ve dřevě. Délka normální, něco zajímavých květinovo-travnatých tónů. Inu proč ne, byť takové drobátko… nezařaditelné v prostoru a čase :-)
MOVIA Rebula 2010 (Aleš Kristančič, Goriška Brda) je víno od prestižního tamního producenta, jednoho z asi vůbec nejslavnějších vinařů Slovinska, kterému tu časem věnuji větší prostor se vzorky i 15+ let starými. Tato Rebula je víno mladé, ale ze starých výsadeb (65+ let) v biorežimu, školeno v dubu na kalech, minimálně sířeno až před lahvováním, nefiltrováno. Vůně tak trochu funky, letní louka plná bylinek a s hromadou hmyzu, na které stojí dubový sud a lehce z něj těká zákvas na nějakou pálenku. Velmi mladistvé a potřebuje mnoho času (kdy ale nejspíš přestane být takhle divoké a posune se do serióznějšího projevu). Suché, ovocité, středně plné, šťavnaté s bezva kyselinou, jemnější vyvážené, delší sladce ovocný dozvuk. Komplexní, zajímavé bílé. Od vinařství jsme měli chutnat ještě Lunar, ale bohužel byl korkový (ovšem chutnal jsem ho jindy a jinde, poznámky tedy budou).
Edi Simčič Triton Lex 2007 (Goriška Brda) je směsí odrůd Chardonnay, Rebula a Sauvignon. Vůně výrazná, komplexní, ovocitá, minerální. Dřevo, kouř. I přes poměrně důrazný projev poměrně elegantní, příjemná. V chuti suché, plnější, strukturované bílé, parádní kyseliny, délka, mineralita do křísnutí křemenem, parádní stavba. Přijde mi to jako rukopis školy Aleše Kristančiče a jeho vín typu Veliko Belo (jehož volnými variacemi jsou i Velká dobrá bílá z Dobré vinice, Kristančič byl takový Nejedlíkův guru). Fajnové víno s potenciálem zrát mnoho dalších let do krásy.
Radikon Ribolla Gialla 2004 (Stanko Radikon, Friuli Venezia Giulia, láhev 0.5l se specificky tvarovaným velmi úzkým dlouhým hrdlem, vyrobená speciálně pro nějaké jejich ultra kvalitní korky) je naprosto nesířené víno připravené delším kontaktem se slupkami, dva až tři měsíce. Dále školeno tři roky ve velkých dřevěných sudech. Vinař doporučuje podávat ve stejné teplotě jako vína červená. Oranžovo-měděná barva. Aromatika na úvod trochu divočejší, uleželá, bezsirně těkavě smrádková. Postupně se otevírá do zajímavého složitějšího projevu, bylinkové výluhy, japonský čaj s praženou rýží. Suché, s výtečnou kyselinou a poměrně hodně výraznou tříslovinou, delší, i přes nijak vysoký alkohol hutnější, takové pikantně lahodné. Každopádně jsem si přitom opět vzpomněl na popis jednoho Bordeaux od Tomáše Domince, který se velmi hodí i sem. Je jím „poetika spíše dřevorubeckého rázu“ :-)
Iaquin Dolan 2009 (Uroš Jakončič, Goriška Brda) je první vzorek odrůdy Tokaj. Zlatá barva. Výraznější, na úvod trochu zaprděnější vůně, která se postupně otevírá. Sladší ovocitost, zemitější tóny, divočejší, s netradičním tónem jahod. Suché, silné, delší a zemitější v chuti. Mineralita, šťavnatost. Zajímavé, svérázné víno, očividně málo sířené. Potěšilo. A po zkušenosti s jejich Rebulou i dost překvapilo, čekal jsem konformnější víno :-)
Edi Simčič Tokata 2009 (Goriška Brda) je samozřejmě zase Tokaj, další z variací na jeho jméno. Mají to tam teď trochu jako my s pomazánkovým máslem :-) U vína jsem byl ze začátku hodně na rozpacích, vůně šla až do takové vadné zatuchlosti, byť chuť byla vyvážená, šťavnatá a zajímavý. Po pár hodinách vše problematické odvanulo a víno se otevřelo do těžšího květinového projevu, podzimního ovoce, travnatosti a dalších zajímavých vrstev.
Radikon Jakot 2006 (Friuli Venezia Giulia), čtyři měsíce na slupkách, školeno tři a půl roku ve velkých dřevěných sudech, naprosto bez přidané síry. Barva tmavě bronzová, evokuje až sherry. Aromatika výluhově-těkavá, funky, divočejší. Vyžaduje čas, ideální dlouhé hodiny v dekantační karafě. Bylinky, čaje, sušené pomeranče, mandle. Suché, silné v chuti, velmi výrazné třísloviny, svíravě dlouhé evokující slupky čerstvých vlašských ořechů, parádní kyseliny, divokost. Tohle je děsivě mladé a potřebuje ještě mnoho let zrát. Jinak opět dřevorubecky poetické :-)
Degustace možná prozradila více o stylech jednotlivých vinařů spíše než o obou odrůdách, ale byl to další (významný) střípek do mozaiky vinných zkušeností, za který jsem moc rád. Příště se mrkneme na starší vína z Movie a potom snad detailněji na vzorky z přehlídky oranžád ve Vídni. A rozhodně bych chtěl všechny, co tenhle styl zajímá nebo se s ním chtějí i poprvé setkat, pozvat na přehlídku, kterou chystají ve Veltlínu. Myslím, že je to celkem unikátní příležitost. Snad bude vína dost pro všechny (ale doporučuju se nějak nahlásit předem) :-)
