Ještě jednou se vrátím k aktuálním mladým vínům, ono psát o nich za měsíc už by nemělo smysl… mladé archivní víno, to se nenosí :o) V článku o Beaujolais nouveau (kde je i rozcestník na vše důležité, co jsem zde o Beaujolais psal) jsem se zmiňoval, že se ještě chystám na vína z Domaine du Vissoux (Martine & Pierre-Marie Chermette). A hned ve čtvrtek večer patnáctého je ochutnal. Beaujolais Les Griottes 2012 Primeur (nepoužívají nouveau, jde v podstatě o jejich normální víno nalahvované „na zkoušku“ o něco dříve, vybrané sudy co jsou nejovocnější a nejlépe přístupné v tu dobu, nic speciálního právě pro tento svátek) je v burgundské lahvi a uzavřeno plastovým špuntem, ty já moc nerad ale u vína na vypití do pár dní snesu. Poměrně jiskřivá barva, spíše rudá než do fialové. Mladá, čerstvá sympatická ovocitost, třešně, náznak minerality a květinový fialkový tón. Suché, živé, s bezva kyselinou, mladičké, lehce svíravě natrpklé, spíše lehčí a bezva pitelné, ale s dobrou délkou, přirozeně fajn, lehce evokující červenou burgundu.
Beaujolais Cuvée vieilles vignes 2012 primeur, připraveno z keřů v okolí Saint Vérand starých 35 až 85 let, spontánní fermentace, minimum síry, žádné doplňky, nedocukřované, měsíční ležení ve velkých dřevěných sudech, jen hrubá filtrace. Stejně vzniká i jejich běžné tradiční cuvée starých keřů „na velikonoce“, to ve velkém dřevě leží dalších několik měsíců. Znatelně tmavší barva, směrem do švestkové. Hutnější ovocná vůně, tmavě peckovinová až do švestek, lehce uzené divočejší tóny, docela evokuje spíš burgundské. Suché, šťavnaté, peckovinové v chuti, mírně natrpklé, mošt ještě se slupkami, i při nízkém alkoholu to má „něco“ uvnitř a působí plnějším dojmem, fajn délka, serióznější projev. Tohle mne strašně baví! Fajn to drželo v lahvi a s chutí jsem dopíjel další dny. Dle vinařství je tohle pravé vyjádření odrůdy… a s takovým bych Gamay rozhodně nezatracoval :-) Mladé Beaujolais pro milovníky vín z Burgundska, s trochou nadsázky. Kdyby takhle vypadalo více běžných vín, nejen mlaďochů, člověk by musel být spokojen. A lehce přes dvě stovky je za tohle vlastně fajn cena.
No ale aby mladého vína zase nebyl přebytek, otevřel jsem ke kusu masa i trochu starší Španělsko. Směs 80 % Tempranillo a 20 % Garnacha, La Rioja Alta Viña Ardanza Reserva Especial 2001. Ve vinařství je to teprve třetí ročník tohoto vína deklarovaný po letech 1964 a 1973, jde o jejich prestižní záležitost. Školeno v amerických sudech tři roky, ale jejich průměrný věk byl zhruba čtyři roky, sudy většinou opakovaně použité. Láhev tvarově nejblíž burgundské, kovová záklopka, slušný celokorek. Tmavá barva směrem do švestkové, již zralejší oranžovějící okraj, v lahvi též slušná dávka depotu. Temně zrale ovocná uleželejší vůně, kořenitost a různé sušené kytky / plody atd., exotické dřevo, mírně těkající alkohol. Suché, s výraznou šťavnatou kyselinou, středně plné a velmi pěkně postavené, se stále ještě výraznými tříslovinami, lehce ovocně natrpkle dlouhé, vyvážené, krásně uleželé sympatické červené. Je to takové solidní, poctivé, ale trochu mi tam chybí nějaký X faktor. Což nám nezabránilo vypít láhev na posezení. Ale nemohu se zbavit pocit, že to bude ještě dále krásně zrát do komplexity. Za víno jsem zaplatil něco lehce pod 20€, dost populární je (asi díky vysokému hodnocení od Parkera a ceně do $30) v USA – na Cellartrackeru má přes 400 hodnocení :-)
