O mladých vínech z ČR jsem se tu zmiňoval v článcích Tři mladá vína od Autentistů a jejich charta a též Výprava za mladými víny a možná i husičkou. Od té doby měl možnost ochutnat další kousky přímo ze sudu a vypadá to (rozumějte u kvalitních vinařů) na povedený ročník! A také jsem přechutnal několik letošních vín ze zahraniční produkce. Hned ta první sada představuje trochu… svérázný styl :-) Na včerejším Vinexpo Prague (šlo tam najít pár dost povedených vín a to nejen u stolku S.A. Prüm z Mosely, ale samotná akce byla brutální davovka s tomu neodpovídající velikostí prostor; a ač určena odborné veřejnosti, tak k šesté večerní už se povážlivě plnila očividně opilými a dost neprofesionálně chovajícími osobami) svou produkci představilo Weinbau Oswald vulgo Trapl (web) ze Štýrska (St.Stefan ob Stainz – Lestein). Ano, řeč bude o Schilcheru!
Tyhle růžovky z odrůdy Blauer Wildbacher (Schilcher musí být nejméně z 85% právě tato) jsou specifické normálním alkoholem (okolo dvanácti, dnes se tomu říká alkohol „nižší“), vysokou kyselinou v kombinaci a minimálním cukrem a parádní pitelností. Pokud říkám vysoká kyselina a nízký cukr, tak tím myslím hodnoty, které mnohým konzumentům (vás, poučené čtenářstvo a navíc často milovníky suchých ryzlinků, to nevyděsí) vženou slzy do očí. Prostě klidně k desíti gramům kyseliny a gramu cukru na litr :-) Tenhle konkrétní podnik představil, krom pár bílých a sektu, hned tři různé varianty téhož z ročníku 2011. Schilcher Classic (vinice Lestein) má být jejich „harmonická tradiční varianta“, rozumějte alkohol 12%, kyseliny 9g/l a zbytkáč 2.2g/l. Víno voňavé, jahůdkové, líbivé v chuti. Extrémně svěží (to je jak reklama na… já nevím… deodorant), živé, kvanta kyseliny, mlaskavě šťavnaté (znáte to, takový ten styl jak polknete, mlasknete a musíte se napít znovu). Schilcher Exclusiv (vinice Hochgrail) už má alkoholu 12.5%, kyselin „jen“ 8.5g/l a cukru 1.2g/l a měl by být o kus přístupnější. Aromatika je výrazně sladčeji ovocitá, svěží, a chuť čistá, ovocitá, šťavnatá, o kus přístupnější než u Classicu, ale stále s hodně výraznou kyselinou. Tohle by se dalo pít po litrech. No a nakonec je tu kousek, u kterého zástupce vinařství sadisticky čekal na reakce publika. Schilcher Rustical (vinice Lestein) nás posouvá na pouhých 11.5% alkoholu, cukr 1g/l a kyseliny vystupují na krásný 10.2g/l. Aromaticky takové zelenější, listnaté, minerální. V chuti extrémní řízné kyseliny řídící celý dojem, čistota, slušná délka, osvěžující záležitost která ale osloví jen užší skupinu konzumentů :-) Představte si projev jako mladičký minerální sauvignon z Loiry s parádní kyselinou, kterou někdo ještě znásobil a do aromatického a chuťového projevu přihodil trochu jahod a malin :-) Ochutnal jsem i jejich Schilcher sekt, ale šlo po pravdě o „jen“ aromaticky líbivě přezrále jahodovou záležitost s poměrně hodně ostrým perlením, ne špatnou ale ani příliš zajímavou.
Jako už pravidelně jsem vyzkoušel i mladé Beaujolais. Ve vzkazu z Burgenlandu jsem se o něm už velmi krátce zmiňoval, dva vzorky v brněnské restauraci Leporelo, v kombinaci s celým tematickým menu, byly naprosto „tradiční“. Ve smyslu tradice několika málo posledních desítek let, která spočívá ve speciálních enzymech a hlavně kvasince 71B. Ta ještě nakopla bonbónové vůně a především přinesla výrazné aroma banánů. Na tyhle postupy Domaine du Vissoux kašle a jejich Beaujolais Primeur „Les Griottes“ 2011 (psal jsem tu i o loňském ročníku) vzniká bez podobných berliček, s naprostým minimem síry, semi-karbonickou macerací, a navíc není nějak speciálně uspěcháno. Prostě vinař necelý měsíc před požadovaným vypuštěním na trh vybere ty nejlépe se vyvíjecí (= intenzivně ovocité a co „nejhotovější“) šarže jejich vín a smíchá je na tenhle Primeur. Lehčí burgundská láhev, kovová záklopka, plastový špunt. Nafialovělá rudá barva. Silně ovocité a možná i květinové (fialka) aroma, příjemné, klasické odrůdové, milé a sympatické, jednoduché ale ne nudné. Suché, šťavnaté, parádní kyselina, přístupné, velmi snadno pitelné nezmanipulované mladé Beaujolais, jasně zařaditelné, s netypickou jakoby mírně kávou v dochuti. Bezva pití ve velkém, ideál kdyby to byla litrovka za tři eura (není, bohužel, jako všechno dobré). Takové Beaujolais nouveau, co se vám ale, na rozdíl od většiny ostatních na trhu, nesnaží narvat banán do každé z nosních dírek, zatímco vinař počítá eura a směje se až se za břicho popadá :-)
