Mohutnější alsaský Riesling a fajn bílé CdR

Nedávno jsem naslepo chutnal a poté pil Muenchberg Riesling Grand Cru 2008 z Domaine Ostertag (web), tedy ryzlink vrcholné alsaské kategorie. Patnáctihektarové vinařství se postupně etablovalo mezi nejuznávanější jména oblasti. Když jej po stáží v Burgundsku v osmdesátých letech převzal po otci André Ostertag, přinesl sebou spoustu změn. Nové přístupy ve sklepě – citlivá práce se sudy (navíc vyrobenými z místních dubů), sem tam amfora či macerace, minimalizace síření – ale hlavně snížení výnosů a přechod na certifikované bio a biodynamiku ve vinicích. Muenchberg (jméno znamená mnišská hora a odkazuje k cisterciákům, kteří zde hospodařili již v 11. století), jižně orientovaný amfiteátr u Nothaltenu, je jejich zásadní polohou. Keře Rieslingu se zde pohybují okolo čtyřiceti let věku a rostou na polohách z růžového pískovce s výraznými vulkanickými depozity a trochou vápence. Víno, ač otevřené několik hodin, působilo po nalití do sklenek velmi oxidativně a divoce, ale po pár minutách a pořádném nadechnutí se až magicky změnilo. Tmavší nazlátlá barva. Výrazná aromatika, kombinace florálních tónů a medu, přezrálé meruňky, botrytická linka. Suché, zralé, výrazné, s poměrně zahlazenou kyselinou (vůbec by mi nevadila vyšší, ale to je ročníkem), medovost, koncentrace, opět hodně zralé peckoviny, fajn délka. Přiznám se, že jsem víno sice poslal do Alsaska, ale tipoval nějakou směs ve které bude i trocha tramínu a ne čistý Riesling. Ale vinař říká, že mu jde hlavně o výraz místa původu spíše než „typický“ projev odrůdy, tak třeba je to lokalitou… :-) Mimochodem viněty navrhuje Andrého žena, Christine Colin-Ostertag.

Zobraz celý článek →

Sylván, Veltlín a Rulandské modré v bílé z Pfalze

O Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz) už jsem se tu zmiňoval opakovaně, šlo ovšem vždy o různé verze jejich Rieslingu, varianty z odlišných podloží či lišící se technikou zpracování. Na nedávné ochutnávce německých vín mne ale dost oslovilo jejich mladé Scheurebe právě z Weyheru. A vůbec špatná nebyla ani jejich bílá a šedá burgunda, v kontextu těhle odrůd určitě přísnější a zábavnější než průměr. A teď jsem si doma projel tři další odrůdy co připravují. Až vám bude zase někdo říkat, že na Moravě oproti zahraničí všichni dělají 15+ odrůd, klidně odkažte na Meierovi ;-) Ve sklence mi skončil jejich Silvaner, Grüner Veltliner a také Spätburgunder, ovšem v bílé podobě, vše vína ze základní (nepočítaje litrovky) gutswein řady.

Zobraz celý článek →

Stará Barbera d’Alba a mladistvý Pinot z Pfalze

Slepé degustace jsou v mnoha ohledech objevná záležitost, obzvláště pokud může být ve sklence prakticky „cokoliv“. A v případě, že všechno víno neskončí jen ochutnané naslepo a je pak možno se mu věnovat i později, když už víte co přesně pijete. Takhle jsem včera měl možnost vyzkoušet Barbera d’Alba 1998 vinařství Pio Cesare (web). Od tohohle oblíbeného producenta Barola a Barbaresca jsem Barberu neměl už dlouho, ale pamatuji si, že před lety mne vlastně bavila více než jejich prestižnější vína. Bohatší aromatika, jasně nazrálejší ale stále i s červeným ovocem, zralé třešně, něco tabáku, sušené květy. Poměrně výrazné v chuti, středně plné, krásně vyvážené, moc pěkné kyseliny a šťavnatost, delší, seriózní, klasické. Moc pěkné! Naslepo jsem tipoval nějaké fajn Nebbiolo, ale vlastně to tím směrem svádělo hlavně proto, že při jasně vyšším věku a odhadu, o jakou část Itálie asi půjde, právě Nebbiolo čekáte. Protože kdo nechává „jen“ Barberu dlouho zrát, že jo? :-)

Zobraz celý článek →

Filtrujeme depot aneb neberme se tak vážně

V určitých kruzích je populární udržet teplotu bílého vína či prosecca ve sklence tak, že do ní přihodíte pár zmrzlých hroznů. Nebo, nedej bože, dokonce kostku ledu! Někdo nemá problém s tím příliš chladné víno zahřát na pár vteřin v mikrovlnce. A je to tak deset let zpátky, co Nathan Myhrvold způsobil malé pozdvižení „hyperdekantováním“ vína za pomoci mixéru. Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem si nalil do sklenky zbytek lahve naturálního červeného a byla v něm fakt spousta depotu. Jo, nenalévám opatrně, neprovádím dekantace před svíčkou a podobné věci. Obvykle to neřeším a prostě odpíjím opatrně a zbyde mi ve sklence něco různorodého bordelu. Poslední doušek může… trochu zaskřípat mezi zuby. Soudíte mne? Ale tentokrát jsem, nově vybaven díky propadnutí kávě, udělal malý pokus. Prostě jsem zbytek vína nalil do Aeropressu a pod tlakem prohnal papírovým filtrem. Výsledkem byla sklenka s prakticky úplně čistým vínem a lepší, než to co tam bylo předtím. Trošku jsem se za to ale styděl. A pak si řekl, že je to přesně to, co je na světě vína špatně. Bereme se občas ku*va příliš vážně.

Zobraz celý článek →

Vinařství Václav a vrcholná řada Princeps

Už je to pár měsíců, co jsem zde psal o Vinařství Václav (web) a sadě vín z ročníku 2019. A nedávno měl možnost ochutnat, respektive se věnovat celým lahvím, dalším dvěma kouskům. Do nabídky totiž přidali novou vrcholnou řadu nazvanou PRINCEPS. Jdou o jakousi jejich „rezervu“, výběr top hroznů/sudů, s delším školením (aktuálně je to 10 měsíců v nových a dalších 8 měsíců v jednou použitých barrique) a na trhu v podstatě až nějaké dva roky po sklizni. Vína vznikají bez aditiv a nějakých složitých intervencí až do lahvování, kdy jsou filtrována a zasířena. Z ročníku 2019 je takto k dispozici směs Merlotu s Cabernetem a připravili také Pinot Gris, kterého byl ale jen jeden sud a už je v podstatě pryč.

Zobraz celý článek →

Nový ročník fajn Beaujolais a jedna Ribolla

Mezi vína, která hodlám sledovat pravidelně a případně doplnit do domácích zásob v novém ročníku, je i Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ z Maison Louis Jadot. Chutnám ho už pár ročníků a opakovaně jsem tu psal o 2017 a 2019 (o 2019 znovu nedávno) a teď jsem otevřel láhev nejnovějšího ročník, 2020. Což je další z těch výrazně teplých, což by byl o něco menší problém než sucho, které bylo někde už dost kritické. Zároveň šlo o ročník s druhou nejčasnější sklizní v historii (rekord stále drží 2003). Vína z obvykle nižších výnosů jsou spíš plnějšího typu a s trochu vyšším alkoholem, což platí i pro tenhle kousek, který má nemalých 13.5 %. Když si vezmete, že pro Beaujolais-Villages apelační předpisy stále předepisují alespoň 10 %... doba se dost posunula :-) Každopádně tohle víno má původ v z Lancié, Lantignié a také Régnié, semi-karbonická macerace a zrání jen v nerezu. Trochu tmavší, hlubší barva. Mladistvé, voňavější ovocné ve vůni, jahody a trochu červené peckoviny, decentně fialové bonpari (tak jak si jej pamatuji z dětství, nevím zda dnes už nemají nějakou „zdravější“ variantu co voní a chutná jinak). Suché, čisté, středně plné až plnější, ovocné na pomezí červených a tmavších plodů, šťavnaté, slušná stavba, svíravější a něco tříslovin, dobrá délka. Pomáhal tomu vzduch a přinášel serióznější projev, ale ta veselá pitelnost tam byla furt. A bude jistě dobře zrát, vůbec bych se nebál dát tomu 3-5 let. Společně s 2019 rozhodně adept na nákup. Běžná cena po lahvi u Kupmeto 275 Kč, kartonová o 25 kaček méně.

Zobraz celý článek →

Výborná vyzrálá cava za rozumný peníz

Nedávno jsem si chtěl ověřit, zda Agustí Torelló Mata (web) stále drží stejnou úroveň kvality, a otevřel dalších ročník jejich Cava Gran Reserva, 2013 Brut Nature. Stále platí vlastní vinice a v nich čistě (bio s inklinací k biodynamice), staré keře (50+ let), ruční sklizeň, spontánní fermentace a i jinak poctivá práce ve sklepě, delší školení na kalech. Odrůdy jsou vždy stejné, ale jejich poměr se každý rok liší, někdy i o desítky procent, není tam jeden jasný recept. Tentokrát je to téměř na třetiny – 35 % Macabeu, 34 % Xarel·lo a 31 % Parellada. Vína odstřelují postupně a šarže se mohou výrazně lišit, ostatně jsem o tom psal u jiného jejich vína, zde jsme degorzáž 10/2019 a na kalech v lahvi nějakých šest let, což je i aktuální minimum pro tohle víno. Najdete i kousky odstřelené po 7+. Na vinětě se pyšní i frčkou Vegan. A mám opravdu rád jejich lahve s logem lahve v pupitru přímo ve skle. Trochu mne překvapuje, že zatím zůstávají věrni značení Cava a ještě neprchli k některé z alternativ :-)

Zobraz celý článek →

Fajn rakouský Riesling a Pinot ze Zimního vrchu

V rámci operace „ať furt nepiju ryzlinky jen Německé“ jsem se teď zase kouknul i po pár dalších okolních zemích. A otevřel třeba kousek do vinařství Thomas und Maria Buchmayer (web). Jsme ve Weinviertelu, konkrétně obci Pillersdorf a tedy jen kousek od Retzu a potažmo moravských hranic, v rodině vinařící již po několik generací, od roku 1760. Dlouhodobě jeli spíš úplně konvenčně, v současnosti už jsou ale v certifikovaném biorežimu a jedou biodynamicky, nové ročníky budou již s Demeter certifikací, na lahvích se pyšní i frčkami vegan. Mají i „naturál“ řadu, spontánně fermentovanou, lehce či úplně macerovanou, nefiltrovanou a minimálně sířenou či úplně nesířenou, ale většina vín zatím vzniká spíš „běžně“. Já otevíral kousek z vyšší řady traťovek, Riesling „Ried Kalvarienberg” 2019, ze svahu na jehož vrcholu je pískovcové sousoší ukřižování Krista. Ročně jej udělají zhruba 3500 lahví. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Čistá, čerstvá, příjemná aromatika do peckovin, meruňky, s fajn minerální linkou. Trochu kouřové, lehce zelenější linka, karambola. Suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou, středně a vlastně docela koncentrované, citrusy, meruňka, solidní koncentrace a mineralita. Solidní ryzlink, kterému myslím ještě prospěje čas. Úlovek z regálu ve Vinotéce U Lachtana na Vinohradech.

Zobraz celý článek →

Sparklers, somíci, Eloi Dürrbach, Mouton 2019, opilá Austrálie a WS TOP 100

Tvůrci filmové série SOMM, o které jsem tu něco málo psal, přišli s novou „reality show“ nazvanou Sparklers, venku je na platformě SOMM TV první osmidílná sezóna. Jde v podstatě o koncept kuchařské soutěže, ve které ale somíci navíc párují jídla s různými druhy bublin. Zatím jsem neviděl ani díl, ale vzhledem ke svému bublinovému postižení tomu možná dám šanci. Pořad přichází v době, kdy vrcholí aféra v Court of Master Sommeliers, i o té jsem se zde zmiňoval. Sexuální obtěžování nakonec stálo místo v organizaci celkem šest členů, jedním z nich je i legendární Fred Dame, prominentně prezentovaný právě i ve filmech SOMM. K tématu The Drinks Business, obsáhleji Wine Spectator a zamyšlení měl i W. Blake Gray na Wine Searcheru. Mimochodem začíná lehce kontroverzním prohlášením, že celý ten Master Sommelier program je vlastně trochu pochybný, protože první, co většina z úspěšných studentů po získání odznaku udělá je, že si najde práci, kde už nemusí být sommeliérem :-)

Zobraz celý článek →

Odvrácená strana Měsíce a Dornfelder z kvevri

Otevřel jsem nedávno Dark Side of the Moon 2019 od Víno Vdovjak (web), tedy lokalita Veľká Tŕňa a slovenská část Tokaje. Jde o botrytickou záležitost z odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Jednodenní macerace, fermentace v nerezu spontánně a poté zrání v 500l sudech. Nečiřené, nefiltrované a jen trochu zasířené. Tmavší, matnější zlatá barva. Expresivní, výrazná vůně, sušené meruňky, přezrálé broskve, medovost a kořenitost, houby, trochu svěžejší citrusová linka a pomerančová kůra. První dojem je zřetelně „sladké víno“. V chuti ale spíše suché, byť trocha cukru tam je, plnější a opravdu velmi intenzivní, dost kyselin a velmi pěkná délka s teplým dozníváním výraznějšího alkoholu. Medové, sušené ovoce, koncentrace. Možná trochu hrubší a lehce neotesané, ale charakterní zajímavé víno. Pro mne spíš na jednu skleničku než popíjení celý večer, ale v otevřené lahvi drží perfektně, takže žádný problém. U nás běžná cena po lahvi ve Vinotéce u Lachtana (já mám z Vinohrad, ale asi mají i na Smíchově) 490 Kč. Vdovjaka vozí více věcí ze sortimentu a mají i Oakenshield, který se nedávno objevil ve více než eklektickém přehledu „25 vín, která musíte ochutnat před smrtí“ v britském Evening Standard :-)

Zobraz celý článek →