Každá země má nějaký svůj tradiční silvestrovský pořad. U nás jsou to opáčka vystoupení Vladimíra Menšíka a především klasická komedie Bohouš. V Německu (v roce 2003 byla během dne odvysílána celkem 19x na různých německých stanicích, na některých opakovaně), ale také Rakousku, Belgii, Estonsku, Dánsku, Finsku, Švýcarsku a dalších zemích je to trochu nečekaně televizní skeč z roku 1963 natočený pro západoněmeckou televizi, Večeře pro jednoho. Sophie (May Warden) pořádá na své 90. narozeniny večeři pro čtyři blízké přátele. Bohužel je tak trochu jediným žijícím členem skupiny. Přesto pověří svého komorníka Jamese (Freddie Frinton), aby pro ni a neexistující hosty připravil večeři o čtyřech chodech. K jednotlivým chodům je párováno sherry, bílé víno, šampaňské a portské. Právě toto „párování“ ve čtyřech nevyužitých sklenkách je hlavním zdrojem komedie. Existují dvě verze, původní osmnáctiminutová (lepší, s úvodem v němčině ale jinak anglicky) a zkrácená desetiminutová, kterou vysílala s titulky i ČT. Podle skeče vznikla společenská hra, dánská studie snažící se vysvětlil přetrvávající oblibu a pořad má i záznam v Guinnessově knize rekordů coby nejopakovanější televizní pořad. Ale furt jde jen o přemíru chlastu :-)
Máte po svátcích opici? Třeba vás potěší reklama na Champagne P. Cossé & Co z obcí Epernay & Pfastatt z roku 1910. Na ní je zajímavé především druhé jmenované místo, které se nachází tak nějak… v Alsasku :-) Tuhle oblast si dnes, pokud mluvíme o bublinách, spojíme především s termínem crémant. Ale nebylo tomu tak vždy. Výroba šumivých vín se zde rozvinula od anexe Alsaska Německem v letech 1870 až 1918, a to především z daňových důvodů. Protože Alsasko pod německou okupací bylo osvobozeno od cla pro zásilky do Německa, usadilo se v regionu několik šampaňských domů a připravoval zde „šampaňské“. A to jak z moštu importovaného ze Champagne, tak z místních hroznů. Praxe skončila společně s První světovou válkou, návratem Alsaska do Francie a kolapsem německého trhu. Ovšem v mezidobí zde vzniklo i několik producentů šumivých vín přiznaně alsaských, především od roku 1900 dál, a bublinky zde slaví úspěchy do dnešních dní, byť vlastní apelaci Crémant d'Alsace mají teprve od roku 1976. Za posledních 40 let se ovšem produkce zdvacetinásobila a aktuálně dosahuje nějakých 45 milionů lahví ročně, v rámci šumivé Francie je tak Alsasko jasnou dvojkou za Champagne.
A když jsme o té přehnané konzumace a exportu… Se začátkem nového roku uvolnila významně pravidla Dubaj a ve snaze se ještě víc otevřít turismu zrušila, prozatím na roční zkušební období, městskou třicetiprocentní daň (pětiprocentní DPH zůstává) na alkohol. Pro nákup alkoholu stále potřebujete speciální licenci (byť konzumace alkoholu bez ní už není trestným činem), ale ta je nově zdarma pro všechny kdo o ni požádají. Tedy pokud jde o nemuslimského obyvatele, osobu s dlouhodobým vízem či turistu. Nějak složitý celý, zbytečně. I když… zavedl bych průkazky na konzumaci i u nás! Každý by si mohl vybrat tři odrůdy či specifické kategorie vína (já bych si tam dal třeba ryzlink, bubliny a frankovku) a pokud by nakupoval ty, musel by mu prodejce dát slevu! Nebo tak něco ;-)
