Anglické bubliny, německý Ryzlink, obludná Barbera a supermarketový Mucha

Dneska budu trochu skákat mezi oblastmi a styly. Doplnil jsem si vzdělání dalším vinařstvím z Anglie, tentokrát to byl Gusbourne (web). Tenhle statek v Kentu existuje už od roku 1410, ale coby vinařství až od roku 2004. V tento rok došlo i k prvním výsadbám, z panenské sklizně 2006 šla první vína na trh v roce 2010. Mají 40 ha v Kentu a dalších 22 ha v Západním Sussexu, vše klasický šampaňský mix Meunier, Pinot Noir a Chardonnay (dva později jmenované spíše burgundské klony). Mošt kvasí v nerezu a částečně používají i malé starší dubové sudy. Blanc de Blancs 2010 Brut „Méthode Anglaise“ (francouzsky zapsanou lehkou urážku šampaňské metody považuji za klasický britský humor) je čisté Chardonnay jen z vinic v Appledore, Kentu. Na kalech něco přes tři roky. Dozážují s ohledem na kyseliny, v tomto případě je to něco přes devět gramů. Ale může být i víc, v ročnících kde jim kyseliny klidně vyletí nad deset :-) Světlá citronová barva, výraznější perlení menších bublinek, bohatá pěna. Čerstvá, energická klasická aromatika, chladnější, již lehce nazrálá, citrusová, toastová, minerální. Moc pěkná. Suché, šťavnaté, výtečné kyseliny, zbytkový cukr perfektně zapracován a spíše jen vše uhlazuje a fixuje ovocnost, ale celkový projev je spíše lehčí, štíhlejší a elegantní. Čistota, délka, preciznost. Tohle prosím ano!

Pokračovat budeme v Německu a, kdo by to byl čekal, ryzlinkem. Lisa Bunn Riesling Hipping 2014 jsem poprvé chutnal před rokem a půl na moc fajn komorní degustaci s vinařkou, měl jsem z toho tenkrát report. Co udělal čas? Láhev se nezměnila, klasická pistole s kovovou záklopkou a celokorkem :-) Barva citronová žlutá. Aromatika spíše jemnější, balancující mezi květinovými a bylinkový tóny a spíše žlutou ovocností, dotyk citrusů, grep a pomerančová kůra. Trochu nazrále, ale stále spíše mladistvé. Čisté, suché, středně plné, s příjemnou kyselinou, šťavnatá ovocnost, slušná délka. Žádné vyloženě expresivní projevy, spíše takové pěkně vybalancované a hodně příjemné pití. Potěšilo a jsem rád, že jsem tenkrát zakoupil.

Otevřel jsem znovu Barbera d’Asti Pörlapà 2011 z vinařství Boeri Alfonso, viz starší článek s rozcestníkem na obecné info. Poznámky jsou hodně podobné jako minule, mám tam navíc lékořici a nějaké jemnější odbočky. Ale tak nějak, oproti minulému dojmu, mi to i přes 15 % alkoholu přišlo zábavnější a snadněji pitelné. Sice stále těžko odhadovat co a odkud to je, ale bavilo mne poměrně hodně. Klasický problém s hodnocením vína. Minule jsem tuhle láhev vyloženě degustoval. Tentokrát ji otevřel během fajn poklidného večera (mladší dítě bylo u babičky… :-D), kdy se mi navíc povedlo hezky ugrilovat steak a opéct brambory. Všude voněl kouř, maso bylo fajn, prostě si to k sobě sedlo a najednou hodnotíte z trochu jiného pohledu než coby samostatně stojící objekt ve sklence.

A když jsme u bublin začali tak jimi i skončíme, supermarketový bonus na závěr… neodolal jsem výrazné slevě na 89 Kč a v Bille zakoupil sekt Mucha Sekt Brut od Soare. Tedy od Soare… ve své německé továrně je coby značku vyrábí mateřská firma, koncern Schloss Wachenheim AG sídlící v Trevíru (pod které spadá kupa různých značek v Německu, Francii i dalších zemích, majoritu v tomhle podniku má stejná rodina, která vlastní významné vinařství Reichsgraf von Kesselstatt). Láhev jsem bouchnul při zahradním posezení s přáteli, společně se slušnou cavou a proseccem, a úplně to nepropadlo. V projevu spíše sušší ale dozáž znát a dodává trochu na plnosti, decentně ovocné do jablek a trochu citrusů, čisté, nekomplikovaně snadno pitelné. Rozhodně neuráží a udělá určitě lepší službu než bohémka demíčko. Za tyhle peníze dává smysl, ale připlatit 10-20 Kč za Cava Jaume Serra (alias Cristalino) furt dává smysl.