Degustace Jiřího Hrona v restaurantu ŠMIK se pomalu ale jistě stávají pravidelnou záležitosti, navíc z původního komorního počtu účastníků plně obsazenou (= jedna láhev od vína stačí na běžný vzorek pro každého a zbývá i na upřesnění). Tentokrát jsme se sešli nad červenými vína z Burgundska (plus třemi Champagne na zavínění a dvěma fajn Beaujolais na závěr) a výjimečně se degustovalo naslepo. Osm vín s odhalením jejich totožnosti až na závěr. Potěšilo mne, že u mne vyhrálo víno, od kterého bych to tak nějak papírově očekával už předem. Věděli jsme, že jsou tam dva vzorky „pirátské“ původně neplánované a něčím vybočující. Takže když jedno z vín vonělo a chutnalo jako ukázkové slušné Beaujolais, pravda s barvou spíše světlejší, klidně si na něj tipnete. Ostatně názor sdílí i okolí. A vidíte ho, Vougeot :-)
Konkrétně šlo tedy o vinařství Leymarie-Ceci (web) a jejich Vougeot „Clos du Village“ 2015. Velmi ovocný projev, přímočaře mladistvě vzletný, suché, šťavnaté, snadno pitelné. Technicky studená macerace, spíše chladnější fermentace, to by odpovídalo. Ale i nějaké to dřevo, asi rok, částečně nové. Jinak vinice jsou docela staré a jde vlastně o ohraničený pozemek u jejich vinařství přímo v obci, cestou a zídkou oddělený od spodní části Clos do Vougeot. Fakt by mne to zajímalo za rok či dva, co se s projevem stane. Od vinařství padl ještě vzorek Morey-Saint-Denis „Clos Solon“ 2015, pro mnohé to byl nejlepší kousek degustace, u mne dvojka. Zde trochu tmavší barva a i klasičtější, tmavší peckovinově ovocná vůně, černý rybíz, o něco důraznější a také o chlup znatelnější vliv dřeva. Mladé, suché, středně plné až plnější a důraznější, bohatší a docela koncentrované, mladičké ale s potenciálem dobře zrát. Velmi pěkný kousek.
Vítězem se pro mne stala Domaine Lucien Boillot & Fils a jejich Gevrey-Chambertin 1er Cru „Les Corbeaux“ 2014. Což je zajímavá poloha, jednu stranu sdílí se spodní částí Grand Cru Mazis, ostatní s jen vesnickými apelacemi (resp. z vrchu s 1er Cru Fonteny), část téhle vinice je v podstatě už jen village. Jméno se dá přeložit jako havrani, prý tam byl ve středověku hřbitov, ale jiné překlady vycházejí spíše z výrazu pro oblouk / záhyb. Trochu tmavší barva. Výraznější, klasický voňavý pinot, čistá mladistvá svěží peckovinová ovocnost, ale vše hlubší a komplexnější, s fajn odbočkami, mladičké ale s velkým potenciálem od prvního přivonění. Poměrně výrazné i v chuti, šťavnaté, precizní, krásně ovocné, strukturované, s velmi pěkně zapracovaným dřevem, slušně dlouhé. Mladičké, ale hodně fajn už teď a bude výborné.
Překvapil mne Fixin „Las Crais“ 2010 z Domaine Denis Berthaut, který na mne působil hodně mladistvě, svěže, vůbec bych netipoval sedm let věku. Pocitově trochu tenčí, svíravější a kratší, takové trochu chladnější. Dost vybočil vzorek Domaine de L'Abbaye Bourgogne Epineuil 2011 s výrazně zralejším projevem, animálnějšími a také trochu sklepními geosminovými tóny. Suché, svíravé, drsnější a divočejší. Stejně tak netypické byla, a v tomto setu samozřejmě právem, láhev Coteaux Champenois Rouge 2009 z domény Christian Briard, tedy červený pinot ale ze Champagne. Světlejší, již hodně nazrálé, ovocný čaj v aromatice, výraznější kyseliny, lehčí, tenčí, dost uleželé.
Hodně oblíbenců si našla Domaine Doussot-Rollet a jejich Chorey Les Beaune 2014. Poměrně světlé v barvě. Čerstvé, mladé, červeně peckovinové s dotykem živočišnosti. Suché, mladé, svíravé a natrpklejší. Ale pěkně čisté, snadno pitelné a ve své lehkosti a svěžesti zábavně přímočaře fajn. A tím nám zbývá Côte de Nuits Villages Vierville 2014 z Domaine de la Poulette. I zde mladičká čerstvá svěží ovocnost, trochu stylově podobná tomu „Beaujolais“ Vougeotu a evokující částečnou karbonickou maceraci. Květiny, přímočará ovocnost, lehce svíravé, fajn kyseliny a pitelnost, decentní ne úplně příjemná jutovina v dochuti, ale dost se mění se vzduchem.