pátek 11. prosince 2015

Lisa Bunn a nejen bezva ryzlinky

Na pozvání dovozce, Vinonauta, do Prahy v týdnu dorazila sympatická mladá (a čerstvě vdaná, s manželem ještě roztomile řeší problémy „můj sud / tvůj sud“ a chystají se jedno víno vyškolit ve svatebním daru, od počátku jasně společném barrique sudu ze slavonského dubu) vinařka Lisa Bunn z Niersteinu, tedy německé oblasti Rheinhessen. Rheinhessische Weinkönigin ročníku 2008 přijela i se sestrou a manželem užít si předvánoční Prahu a na komorní ochutnávce v původním Vinografu v Míšenské představit průřez svým sortimentem. Šlo povětšinou o mladá vína aktuálního a trochu komplikovaného ročníku 2014, na kterém ovšem krásně demonstrovala, že nadání jí rozhodně nechybí, kvalitou letí nahoru a ještě o ní uslyšíme. Lisa je čtvrtou generací vinařů, podnik převzala po otci v roce 2011. V tu dobu se právě vrátila ze studií na vinařské škole v Geisenheimu, její otec onemocněl a nemohl se věnovat práci naplno. Naopak ona byla plná elánu a chtěla se podílet více, svým způsobem celý podnik trochu restartovala po svém a posouvá dál. A je otci za tuto možnost vděčná, on ji totiž neměl a byl poněkud nucen jet v zajetých kolejích svých rodičů, byť to byl právě on, díky komu podnik postupně získal na popularitě. V roce 2013 vinařství i přejmenovala, původně se jmenovalo po prababičce, Margarethenhof, ale vzhledem k novému přístupu k vínům a ostatně i tomu, že margarethenhofů je v Německu vícero, se rozhodli pro změnu.

Lisa, mimochodem členka volného sdružení Generation Riesling (web), momentálně vlastní 10 ha vinic včetně několika Erste Lage poloh na slavném červeném svahu (Roter Hang), Hipping, Oelberg a Orbel. Naprostá většina vín je z jejich doménových hroznů, malou část, například pro oblíbený Pinot Gris, ale i nakupují od přátel. Vinice se snaží posouvat do ekologického hospodaření, ve sklepě je v tomto ohledu už dál, vína krom síry nedostávají nic navíc, kvasí spontánně, některé top věci šlapou nohama a je tam nějaká krátká macerace na slupkách, pracují s ležením na kalech a čím dál více zkouší možnosti práce se sudy. Ale nečekejte žádné divočiny, jsou to krásně udělané čisté věci, dost fajn. Ostatně už v minulosti jsem tu o nich psal, o ročníku 2012 a i následujícím ročníku 2013. Tak dneska čtrnáctky…

2014 Grüner Silvaner trocken je parádně čerstvé, svěží mladičké bílé, aromaticky do zeleného jablka, s dotykem bylinek a sena, trocha minerality. Lehčí, ještě trochu kvasnicové, suché, živé, energické, úplně suché, s bezva kyselinou a bezchybnou pitelností. Nic složitého, ale parádní přímočaré osvěžení. 2014 Silvaner Reserve trocken je úplně totožná surovina, ale víno školené rok v pětistovce starším francouzském sudu na kalech a do května s jejich promícháváním. Dřevo decentně znát, projevem o něco ovocnější a zároveň i výrazněji ona bylinkovost a herbálnost, krémové tóny. Suché, čisté, uhlazenější, serióznější projev, fajn délka. Vlastně hezká ukázka „terroir versus hlava vinaře“. Osobně volím chlastací základ za půlku ceny, ale reserva není vůbec špatná :-)

Hrozny pro 2014 Sauvignon blanc Fumé trocken mají původ ve vinici manžela (ten preferuje Sauvignon, zatímco jí sedí více Scheurebe, bude to ještě spor… každopádně jako svatební víno „Wild Wedding“ mají právě směs těchto dvou odrůd), její byl podruhé použitý barrique sud. A dřevo je znát hodně, čokoládou a vanilkou, celé je to poměrně dost navoněné, sladší výrazně ovocné až do tropika, ananas. Potřebuje nutně vzduch, čas a velkou sklenici. V chuti suché, plnější, efektní, pěkně ovocné, uhlazené ale s výbornou kyselinou a díky ní se dobře pije. S rozdýcháním dřevo trochu ustupuje, tohle bude ještě zajímavé, byť z mého vkusu vybočuje.

Následovala výborná srovnávačka ryzlinků. 2014 Dienheim Riesling vom Kalkstein trocken je mladičký a ještě trochu zaprděný a kvasnicový ryzlink, se vzduchem se postupně otevírá do čerstvé citrusové vůně, mineralita, kouřovost, grep. Suché, čisté, šťavnaté, relativně lehké, řízná kyselina, sympatické, přímější, parádně pitelné. Chlastací zábavný rýňák. 2014 Nierstein Riesling vom Rotliegenden trocken je už z červeného svahu, s největší částí hroznů z polohy Schwabsburg (polohou, expozicí a složením půdy má nejblíže k vinici Orbel). Hutnější aroma, výrazněji ovocné až do exotického tropického ovoce, grep, bylinka, máta. I přes tu efektnost vlastně relativně jemné, nic vlezlého. Suché, středně plné, šťavnaté, intenzivní, ovocné, naplní pusu, dobrá délka, vyvážené, docela elegantní. Baví! Riesling vom Kalkstein je živější, tohle takové vážnější, oboje jinak dobré.

A „souboj“ dvou top poloh z červeného svahu. 2014 Riesling Oelberg trocken je víno zoufale mladé a poměrně extrémně „zaprděné“ ve vůni, plné smrádků které postupně odvětrávají, ale stejně ideál dekantace, pít druhý den od otevření a nebo ještě lépe pár let počkat. Ale pod současným stavem se skrývá intenzivní, koncentrované, silné víno, s páteří parádní kyseliny, strukturované a dlouhé, s velkým potenciálem. 2014 Riesling Hipping trocken je k pití již připravenější, ale stále jde o vraždění neviňátek. V projevu je to jemnější záležitost, křišťálově čistý ryzlink, minerální, elegantní, šťavnatý s páteří bezvadné kyseliny, s o něco lehčím projevem a velkým potenciálem. Výtečná věc.

A na závěr dvě červená. Stav v Německu se lepší, ještě nedávno byla podstatná část otravně měkká a se zbytkem cukru, dnes jde čím dál snadněji najít opravdu seriózní kousky. 2013 St. Laurent vom Rotliegenden trocken, s části moštu odtaženou na rosé, fermentovaný v nerezu se skrápěním matolinového klobouku a následně školený skoro rok a v půl v dubových sudech, má sladce ovocnou vůni, směrem do jahod a tmavšího lesního ovoce, teplejší, jemně kořenitá linka a pěkně trochu dřeva. Suché, středně plné, ovocná šťavnatost, fajn stavba a dobrá délka, kouřovost, čistě udělané solidní červené. 2013 Pinot Noir vom Löss trocken fermentoval v otevřené kádi, zakryté fólií, a ležel rok a půl v novém a jednou použitém francouzském barrique sudu. Dřevo se v aromatice zatím poměrně dost projevuje, za mne až trochu vlezle. Ale doplňuje ho pěkně i ovocnost, třešně a maliny. V chuti suché, středně plné, opět pěkná peckovinová ovocnost a páteř kyseliny, celkem uhlazené měkčí tříslo, pikantnější tóny, dobrá délka, celkem seriózní projev. Jo, takhle bych červená z Rheinhessen i mohl.

Prostě mne to bavilo, i přesto že u některých vín bylo kvůli nízkému věku třeba trochu rozvinout představivost, a rozhodně bych si vybral!

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails