středa 6. listopadu 2013

Henri Bourgeois a jeho novozélandský pinot

Marlborough-Pinot-Noir-Petit-Clos-2011-Henri-BourgeoisJsou odrůdy, na kterých opravdu ujíždím, a rád zkoumám různé jejich podoby. A Pinot Noir patří rozhodně mezi ty největší z mých úchylek tímto směrem. I proto jsem, po degustaci Champagne Chapuy, neodolal a ve vinotéce Vins Le Bourgin zakoupil láhev Marlborough Pinot Noir Petit Clos 2011 vinařství Henri Bourgeois (web), tedy slavného velkého tradičního (rodina vinaří už deset generací, byť toto vinařství se rozvíjí až od padesátých let minulého století) producenta z francouzského Sancerre, který toto své víno z Nového Zélandu doporučuje každému, komu sedí jeho Petit Bourgeois vína z Francie. Což příliš nechápu, přeci jen ten novosvětský projev je o hodně jinde. Ale popořadě…

V roce 2000 zakoupilo vinařství Henri Bourgeois celkem 109 hektarů čisté neosázené krajiny, pastvin pro ovce, různých pozvolných svahů, vyschlých řek a tak, ať je nějaká diverzita, v Marlborough. A místní se prý těšili, co za „francouzské“ metody  Jean-Marie Bourgeois a rodina použijí, jak přenesou své zkušenosti s odrůdami Sauvignon a Pinot Noir do nového terroir. Ale jejich přístup byl spíš „hurá, žádná apelační pravidla, mrkneme se jak to tu dělají ostatní…“. Plochy osazují postupně, zhruba šest hektarů ročně, na některých plochách nejprve vysazují jiné plodiny (luštěniny, třeba) s cílem doplnit do půdy některé chybějící složky, postupně se učí jak tam příroda vlastně funguje. Logicky, když už pracují s naprosto čistou krajinou, ji neprasí herbicidy, pesticidy a další chemií. Jako kancelář a návštěvní místnost jim docela vtipně slouží odsvěcený dřevěný kostel, který v roce 2001 dali do prodeje původní farníci a vinařství ho nechalo převézt na své pozemky. Prostě to nejsou žádní malí hráči :o) Na Novém Zélandu připravují tři různé řady vína, pro Sauvignon i Pinot. Základní nejjednodušší je Petit Clos, nejmladší keře (ale všechny jsou vlastně mladé), minimum nového dřeva. Serióznější Bel Echo, s hrozny i kamenitější části vinic, ve dřevě asi třetina byť jen menší část jsou nové sudy. Clos Henri je výběr nejlepší suroviny, delší školení, více dřeva, minimální filtrace a lahvován na výběr mezi korkem a šroubem. Všechna vína jsou jen z jejich vlastních hroznů.

Takže Petit Clos 2011? Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem, název vína na vinětě parciálním lakem, kontraetiketa s informacemi. Výrazná vůně, až trochu do štiplava, listnatý „marihuana“ tón, sladší třešňová ovocitost, koncentrované. Silné, sladce vyzrále ovocné a teplý dojezd s výraznějším alkoholem, celek ne úplně v harmonii. Dobrá kyselina, uhlazenější tříslo, ale chybí tomu pinotová elegance, po pravdě. Druhý den se zjemnilo a působilo vyváženěji, zaslouží si dekantaci, spíš stále ale nabušenec než femininní lehčí víno, jak ho často recenze popisují. Proč ne, ale tak nějak mi těch 419 korun přijde moc, ovšem i nezávisle na ceně jde trochu mimo můj vkus.

Komentáře používají Disqus