Novou anketu jsem si dovolil na téma cen zahraničních vín na našem trhu. Hodně časté jsou nářky, jak jsou tu předražená a že v okolních zemích je lze zakoupit mnohem levněji (i při běžné e-shopové objednávce do ČR). Máte pocit, že jsou ty ceny opravdu tak strašné či se dokonce neustále horší? Nebo se snad blýská na lepší časy a ceny lepší (neřkuli srovnávají s civilizovanými zeměmi)? Hlasujte!
Zdroj: Spar | Cena: 73,- Kč | Verdikt: příjemný moc dobře pitelný portugal, dobrý nákup
Zdroj: Billa | Cena: zhruba 80,- Kč | Verdikt: divně rozjeté rosé, možná vadná láhev
Zdroj: Vietnamská večerka| Cena: 70,- Kč | Verdikt: voňavka na pití ve větším
Dochází baterka, pro dnešek to musím ukončit a další zprávy až v týdnu v Praze, několik vín jsem ještě zpracovat nestihl. Skoro mám ale pocit, že pokud chci nenáročné lehké a pitelné víno za rozumnou cenu, mohu celkem s klidem sahat po marketových řadách větších výrobců z Moravy, což je potěšující. Zvláštní je, že u jejich vyšších řad z testování doma mám dojem, že nejsou vyvážené (hon po vysokých přívlastcích) a stále z nich někde čouhá to či ono. A vína někde uprostřed se hledají čím dál hůř. Téma pro bližší zkoumání...
Zobraz celý článek →
Zdroj: Spar | Cena: 130,- Kč | Verdikt: moc fajn morávka a víno doporučeníhodné
Zdroj: Spar | Cena: 78,- Kč | Verdikt: fajn znovínský pinot za směšnou cenu, další nákup jistý
Zdroj: večerka | Cena: 75,- Kč | Verdikt: naprosto v pořádku základní ryzlink za fajn cenu
Zdroj: COOP | Cena: 99,- Kč | Verdikt: korektní dobře pitelné rosé v líbivém obalu
Baterie hlásí zbývající energii na 48 minut, takže pokračování snad ještě i příště...
Zobraz celý článek →
Chevalier de Fauvers VdP Merlot 2008 je jakési základní červené z (nejspíš) jihu Francie, uzavřeno v lehké lahvi tvaru bordó se šroubovým uzávěrem. Víno má neutrální, nijakou vůni, nepopsatelně nudnou. V chuti suché, dost kyselin, řídké, trpké, nudné. Prostě úplně nanic.
Zdroj: Vietnamská večerka | Cena: 60,- Kč | Verdikt: vyhnout se obloukem
Zdroj: Vietnamská večerka | Cena: 159,- Kč | Verdikt: vzhledem k ceně druhý nákup neplánuji
Ještě cestou z Prahy jsem v Bille ve Strakonicích zakoupil dvě lahve Cuvée 2008 z Vinných sklepů Velké Bílovice, ovšem jak v případě červeného tak bílého jsou hrozny ze Strážnice (podoblast Slovácká), což je tak trochu divné. Obě vína jsou v zelené bordó lahvi, pod plastovou záklopkou je korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Bílé je směs Chardonnay & Sauvignon v přívlastku výběr z hroznů, při ceně 90,- Kč to docela vzbudí pozornost. Mne zaujalo, že víno je to suché. Po nalití nepotěší tak trochu zatuchlá vůně jak z nevymytého sudu, to bych u supermarketového vína nečekal. Z toho se vylupují květiny a kořenitost. V chuti suché, zemité, plnější. Výrazně se projevuje alkohol, víno je hodně neharmonické a až pálí v krku, je tam znát i vyšší síra. Vypít toho víc, mám pěkné pálení žáhy. Skoro mi to přijde jako nějaké nepovedené víno, které se někdo snažil zachránit smícháním s jinou odrůdou a přisířením.
Zdroj: Billa | Cena: 90,- Kč | Verdikt: neharmonické, divné, nedoporučeno
Zdroj: Billa | Cena: 90,- Kč | Verdikt: výborně pitelné jednodušší červené, klidně bych dal znovu
Domaine Philippe Foreau – Vouvray Méthode Traditionel Brut Réserve 1995
Toto rodinné vinařství sídlící ve Vouvray se specializuje na šumivky a sladká vína, jeho novodobá historie se píše od roku 1919, kdy se vrátil z války a vinařit začal děda současného majitele. Starší vinice (zhruba 40 let), minimalizace chemie, nízké výnosy, ruční sběr a třídění a tak podobně, znáte to. Tvrdí, že na vinicích je důležitý mix křemene, jílu a vápence. To první dodává eleganci a drobné nuance, zatímco druhé dvě složky pevnost, sílu. Ve sklepě přichází na řadu dlouhá pomalá fermentace (bez dodávání šlechtěných kvasinek), mají raději vyšší kyseliny a brání se malolaktice, víno leží typicky na kalech 2-5 měsíců, jen staré sudy, sekundární fermentace samozřejmě v lahvi, degoržování po 4-5 letech. Žádné docukřování či dokyselování.
Na úvod ochutnávky docela rána, špičkový producent a vyzrálý sekt. Barva poměrně tmavá, do bronzové. Velmi nazrálá aromatika do květinového medu, sušeného ovoce a ovocného čaje, trochu oxidativní, něco ořechů s karamelem. Efektní, příjemné, evokuje dojem sladkého vína. V chuti je ovšem prakticky úplně suché (cukru spíše jen dotyk), hodně zapění ale následní perlení již spíše poskrovnu, plné až hutné, medové s perfektní kyselinou, velmi dlouhé. Najednou přímé a snadno uchopitelné, ale zároveň komplexní, lákající ke zkoumání a měnící se ve sklence každým douškem. Paráda!
Château de Fesles – Anjou blanc 2002 „La Chapelle“
Jeden z nejstarších producentů v regionu Anjou (počátky château lze vystopovat do roku 1070) a vinařství považované za špičku ve sladkých vínech z Bonnezeaux (více o nich u posledního vzorku) a obecně ve zpracování Cheninu Blanc. Prošlo si těžkým obdobím v devadesátých letech (úpadek kvality), aby s novým majitelem, Bernardem Germainem, opět nabralo sil, byť některá rozhodnutí se neosvědčila (např. dočasně pozastavil cuvée „La Chapelle“ a chtěl se více soustředit na nejúspěšnější Bonnezeaux). Od roku 2008 je vinařství opět v nových rukou, tentokrát negociantské skupiny Grands Chais de France.
Hlubší, bronzová barva. Výrazná, příjemná vůně lákající k opakovanému zastrkávání nosu hluboko do sklenice. Ovocitost v lehce oxidativním stylu, ořechy, trochu karamelu. V chuti suché a opět decentně oxidativní, výrazná šťavnatá kyselina, lahvová zralost ve stylu vychladlého ovocného čaje, vyvážené, příjemně dlouhé. Po dvou hodinách v otevřené lahvi nabývá na komplexnosti a ve vůni i chuti se otevírají nová drobná zákoutí. Moc zajímavé pití.
Následovalo vertikální srovnání třech různých ročníků Savennières „Clos de Saint Yves“ z Domaine des Baumard. Tato doména vznikla již v roce 1634 a hospodařila na severním konci dnešní apelace Coteaux du Layon. Výroba vína zde byla přerušena po fyloxerové nákaze na konci 19. století (rodina se poté věnovala pěstování a prodeji a révy) a obnovena až v padesátých letech minulého století, dnes jde o jedno ze slavných místních jmen. Jean Baumard zakoupil vinice v apelacích Quarts de Chaume a Savennières, začal se specializovat na především suchá vína a sekty (Crémant de Loire, o jednom jejich ročníkovém jsem tu už psal), ale v nabídce mají i slaďáky. Základ produkce je logicky odrůda Chenin Blanc, ale mají i něco Chardonnay a odrůdy Verdelho (spekuluje se, že oboje občas nelegálně končí v jejich Savennières a dotváří jeho charakter, oficiálně však Chardonnay jde jen do sektu a Verdelho do netradičního suchého stolního vína). Chutnané Clos de Saint Yves je jejich základní Savennières, které následuje Trie Spéciale (výběr toho nejlepšího z vinic) a vrcholem produkce je pak Clos du Papillon, z vinice ve tvaru motýla. Vinař je velkým propagátorem screw-cap (šroubového) uzávěru, který již nyní nasazuje i na svá nejlepší vína (chutnaná byla ještě pod korky).
Ročník 2000 Clos de Saint Yves měl hlubší barvu a velmi nazrálé aroma, které mi stylem připomínalo staré ryzlinky (bylinky, med i trocha barev & laků). Podzimní ovoce, květy, zajímavé. V chuti suché, medové, plnější a kulaté, nazrálé, šťavnaté, efektní pití. Ročník 2001 je na první ovonění složitější, bohatší a komplexnější. Staré vysychající ovoce, lehce oxidativní styl, po nějaké době výrazná linka hub (hříbková polévka). Suché a čisté v chuti, opět kupa kyselin a med v celém průběhu chuti i dlouhé dochuti, pěkná struktura. Hodně příjemné pití. Ročník 2004 je pak očividně ještě mladé víno, svěží, s pěknou kyselinou, hravé a dobře pitelné, čerstvé. A se zajímavou jemnou linkou kozího sýra ve vůni. Tak odlišné, až působí nepravděpodobně, že by jednou dozrálo do podobného projevu jako starší ročníky. Nulačtyřku jsem chutnal už dříve a tenkrát mi ono kozí aroma přišlo až nepříjemně koncentrované, v téhle lahvi spíše dotvářelo dojem. Celá trojce ročníků takhle vedle sebe moc fajn zkušenost, škoda že se zde vertikálky (čehokoliv) nedělají častěji, jde o jeden z nejzajímavějších způsobů poznávání vína.
O tomto vinařství i víně jsem se obšírně rozepisoval už dříve. Od té doby jsem ho pil ještě dvakrát a vždy byl nadšen. Tentokrát mám v poznámkách hlubokou, měděnou barvu. Sofistikovanou, elegantní vůni, jemnou, zajímavou s výraznějším tónem lískových oříšků. V chuti ovšem méně živé než si pamatuji, již poněkud unavené a jakoby nejen oxidativní, ale i tak trochu naoxidované. Stále dobře pitelné, kulaté a ve sklence se dost měnící, ale chutí o kus zpět od kvality, kterou mám v paměti z lahví doma. Škoda.
Domaine Philippe Foreau – Vouvray Demi sec 2005
O vinaři již byla řeč výše. Apelace Vouvray, nápis Demi sec a burgundská láhev vyvolávají dojem, že půjde o šumivku, ve skutečnosti je to ale normální tiché polosladké víno. Hlubší zlatá barva, svěží, čistá chuť s oxidativním nádechem do hruškového a jablečného kompotu. Plnější, nasládlejší v chuti, kulaté, efektní a poměrně dlouhé. Ovocité, dobře pitelné, spíše jednoduché. Pro mne takové „proč?“ víno, neměl bych pro něj využití a při ceně 500,- Kč a tedy vyšší než všechny předchozí vzorky krom sektu mne baví ještě méně.
Domaine des Baumard – Coteaux du Layon 2006 Carte d’Or
Opět jde o základní víno tohoto producenta, tentokrát v kategorii sladkých z Coteaux du Layon. Vyšší ambice mají Clos de Ste Catherine a Cuvée Le Paon, specialitou je pak směs několika ročníků v podobě Cuvée Ancienne de Jean Baumard. Každopádně chutnáme Carte d’Or, které se projevuje překvapivě spíše bledou barvou a svěží vůni do až zelenějších tónů čerstvého angreštu, ovocnou, moderně nerezově líbivou. V chuti sladké, ovocité, nějaká ta kyselina se snaží udržet cukr na uzdě, slušně dlouhé… jednodušší dobře udělaná přímá líbivka, takové to „ano“ víno co určitou skupinu konzumentů vyloženě nadchne, ale mne dost míjí.
Château du Fesles – Bonnezeaux 2000
Jednou ze dvou „cru“ oblasti Coteaux du Layon, rozkládá se na něco málo přes 100ha. Hodně kamenitá půda se spoustou břidlice, křemene a trochou jílu, přítomnost řeky a časté výskyty mlhy podporující vliv botrytidy, nízké výnosy, časté zrání dlouhou dobu v sudech… výsledkem jsou bohatá sladká vína. Tento konkrétní vyzrálý kousek má nádhernou zlatou barvu a komplexní, sladkou vůni plnou bylinek, citrusů, jasného vlivu botrytidy a ležení v sudech (až do koňakového „rancio“ dojmu). V lecčems připomíná opravdu dobré klasické (tj. oxidativní) tokajské. Sladká, kulatá, plná a neuvěřitelně dlouhá chuť. Je tam dost kyselin i alkoholu, aby se s cukrem spojilo v harmonii a vše působilo vyváženě. Špičkový nazrálý slaďák a dokonalá tečka za ochutnávkou.
Další Chenin zde na blogu: Biodynamické chrámové oblouky Nicolase Jolyho | Chenin Blanc ze Savennières
Zobraz celý článek →
Proč jste hlasovali tak, jak jste hlasovali? Váš oblíbený „čistý“ Cabernet a naopak Merlot? Preferujete směsky postavené spíše na jedné či druhé odrůdě a proč? A co takový Cabernet Franc?
Skleněná láhev se za ta staletí, kdy je používána, docela osvědčila. Sice jsem tu nedávno psal něco o těžkých lahvích, ale i přes tyhle ekologicko-logistické problémy je jasné, že především pro kvalitní vína a prestižní producenty tradiční způsob balení přetrvá. Lidé jsou totiž děsné konzervy. Na skleněné lahve se ovšem tlačí kupa jiných variant, zatím především u vín bez větších ambicí („spotřební“, „na pití“, jak tomu chcete říkat, prostě jednodušší záležitosti konzumované mladé a nevyžadující delší zrání) které jsem si pro sebe rozdělil do čtyř kategorií:
Problém je, že leckterá balení spadnou do více než jedné kategorie a navíc to každý bude mít jinak. Vezměte si třeba takovou dvoulitrovou PET láhev či ještě objemnější PET kanystry… v regálu obchodu je to hnus odporný, to se asi shodneme, ale pro stočení sudovky u vinaře a následné vypití s kamarády někde na grilovačce mne to neuráží a budu považovat za celkem fajn balení většího objemu vína. A tak je to se vším…
V poslední době se dost často začínají objevovat lahve z tvrzeného plastu, které jako by z oka vypadly běžné skleněné lahvi (už dříve se dělaly malé plastové lahvičky do letadel atp., nyní přicházejí větší objemy) a v regálech je na první pohled těžko rozeznáte. A není to jen otázka nového světa, tímhle stylem zkouší jet mladé Beaujolais, část jihu Francie, spotřební Itálie i další kusy starého vinného světa, tedy nejen Austrálie či USA. Výhoda těchto lahví je v tom, že jsou lehčí a menší než láhev skleněná při stejném objemu, litrová láhev z tvrdého plastu spíše velikostí připomíná běžnou bordó sedmičku. Na stole to vypadá skoro stejně, má dobře známý screw-cap uzávěr a celkově nijak vzhledově nevybočuje ze schématu, které dobře známe. Tohle řešení mi na vína pro krátkodobu spotřebu (zatím nejsou žádné dlouhodobější testy, jak se v tomto balení víno chová a kolik vzduchu do něj typicky proniká) přijde celkem v pohodě. Rozhodně víc, než plastový pytlík… ať už s brčkem nebo bez.
Hodně se mluví o tetra-paku, prostě balení jako u mléka nebo džusů. Stejně jako plastové lahve se začíná objevovat nejen v novém světě, ale i v tradicionalistických baštách typu Francie. A to jak v litrových variantách, tak v „single serving“ krabičkách, třebas i s brčkem. Někde na piknik asi proč ne. Představa, že tohle otevírám doma, mi z nějakého důvodu nedělá dobře…
Docela mne baví bag-in-box balení, nedávno jsem o něm psal pro mimoblogový článek toto: „Zajímavou možností pro velké sešlosti, zahradní oslavy a podobné akce jsou vína v tzv. bag-in-box balení. Na první pohled jen podivná krabice s plastovým kohoutkem obsahuje flexibilní vak ze speciální fólie, který se při odpouštění vína pomalu smršťuje, víno uvnitř tak nepřichází do kontaktu se vzduchem a vydrží v kondici velmi dlouho po otevření. Bag-in-box lze koupit v objemech už od tří litrů, které lze bez problémů umístit do přihrádky v ledničce, ale běžně se prodávají i třeba patnáctilitrové varianty. Výhodou je, že v tomto balení lze nalézt i kvalitní a chutná vína, která se často prodávají i v běžných lahvích, jen v tomto „krabicovém“ balení jsou za výhodnější ceny a v množství dostatečném i pro velkou společnost. Ale nejen to, leckdy oceníte i možnost mít v lednici vždy připraveno lehké bílé vhodné na popíjení i k vaření bez nutnosti otevírat lahev. Na našem trhu lze v bag-in-boxech najít jednoduchá dobře pitelná vína z jihu Francie, Španělska, Itálie či Brazílie, ale také komplexnější a vyšší nároky splňující vína ze slavných apelací Chablis či Côtes du Rhône. Kouzlo tohoto balení, pro snadnost manipulace i rozumný poměr kvality vůči ceně, objevilo pro vína rozlévaná po skleničkách již mnoho restaurací a cateringových firem, nyní je následují i domácnosti.“
Bag-in-boxy mají občas i docela vtipný vzhled, dělají se pro ně i chladíci mašiny do restaurací (nacpete do nich několik krabic, napojíte hadičky a pak už jen snadno napouštíte sklenky vínem z „automatu“, vypadá to lépe než točit přímo z krabice; zajímavou alternativou boxu mohou být i samochladící „kegy“, viz fajn video na Wine Library) a vůbec mi přijdou jako ekologické a sympatické řešení. A přesný opak bych naopak prohlásil o plechovkách, to mi přijde zrůdné, i kdyby mělo stokrát vzhled ručního granátu či v tom byl slušný sekt. Ani nevím proč, u piva či limonády mi to tolik nevadí (byť tohle balení nevyhledávám), proč by mne mělo štvát o nějakého obyčejného vína? Víc jsem se rozepisoval v článku Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“.
Jak to máte vy? Kde je pro Vás hranice obalu na víno? Dovedete si představit, že běžná vína na každodenní pití budete mít v tetra-paku? Či už máte v ledničce umístěn bag-in-box a sem tam si z něj odtočíte sklenku bílého? Zvedá se vám žaludek u plechovek? Nebo patříte do tak tradicionalistické skupiny konzumentů vína, že uznáváte jen skleněné lahve s korkem a domů vám nesmí ani šroubový uzávěr? Svěřte se! :o)
Další tematické články: Karafa i s vínem za sto | Výsledky ankety „Z alternativních uzávěrů vína preferuji…“ |Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“ | Težká hlava z těžkých lahví
Zobraz celý článek →
Na ryzlink, Maidenburg 2006 z Reistenu, jeden z mých vůbec nejoblíbenějších domácích rýňáků posledního roku, už nedošlo. Stejně jako před pár lety přišla letní bouře a přívalový déšť, který zvedl hladinu klidného potoka a udělal z něj malou řeku (na fotce výše už je voda značně opadlá, lépe je to vidět na starším záběru), která smetla vše nepřipevněné poblíž břehu. Tedy i můj ryzlink, ale také mléka, sýry, nějaké to pivo a bohužel i dva jen lehce upité desetilitrové bag-in-boxy s bílým a červeným. Nepříjemná ztráta. Druhý den jsme prošli několik stovek metrů toku a část zásob se nám podařilo najít zakleslé do stromů či vyplavené na louce, většina zmizela nenávratně. Vína v pružných pytlích možná doplují až do Strakonic, jestli tam někdo bydlí, hlídkujte u mostu :o)
Každopádně jsem je alespoň stihnul ochutnat. Už loni jsem tu psal o červeném a roséčku z družstva Cellier de Marrenon, tentokrát měl k dispozici i jejich bílé Vin de Pays de Vaucluse ze 70% odrůdy Roussanne doplněné 30% odrůdy Bourboulenc. Víno je to spíše bledé, ale aromaticky svěží, trochu citrusů, trochu muškátového charakteru, při vyšší teplotě táhne do umělých „candy“ tónů. V chuti lehčího stylu, dost kyselin, čisté, vyvážené a opravdu výborně pitelné. Jednoduchá a dobře zvládnutá záležitost na nějakou větší zahradní akci a zajímavá ukázka technologického vína, které může být vlastně cokoliv odkudkoliv, nechtěl bych to mít někde naslepo.
Táborové zápisky z let minulých: Relaxuji na Šumavě… s bag-in-box víny | Připravujeme hlemýždě – dějství první | Šnečí i vinný neúspěch | Domácí klobásky, Cuvée 6T a podzim … (fotky z táborového pečení buchet atp.) | Mizím do luhů a hájů Šumavy… | Třicetilitrový dopis z tábora | Nejen ryzlink v přírodě
Zobraz celý článek →
Thierry Beaumont sídlí v Morey-Saint-Denis, na vinětách jeho vín najdete název Domaine des Beaumont či jen jeho jméno (to v případě, že část hroznů nakoupil). V nabídce má několik lákavých vín především z okolí domovského Morey-Saint-Denis (mimo jiné i v téhle části Burgundska relativně raritní bílé, může zde být dokonce i v 1er cru kvalitě, světe div se a aby byl zmatek dokonán, i z odrůdy Aligoté v Clos des Monts Luisants; typicky jde ovšem o Chardonnay, v případě starých výsadeb často s nikde neuváděnou troškou Pinotu Blanc), ale také něco ze sousedících Chambolle-Musigny a Gevrey-Chambertinu (kde obhospodařuje celého půl hektaru na Grand Cru Charmes-Chambertin). Rodinný podnik původně celou sklizeň prodával négociantům, když jej ale zdědil Thierry se svým bratrem, tak se vše změnilo. Od roku 1991 začal od základu budovat vinařství, v roce 1999 už dával na trh 80% vína pod vlastní doménou a od roku 2003 sám lahvoval vše, navíc se postupně snaží získávat další pozemky (mrňavé kousky, ale i tak) a roční produkce pomalu začíná překračovat 30 tisíc lahví. Sklízí ručně, kompletně odstopkovávají, po třídění hroznů tyto fermentují v betonových tancích 15 až 20 dní. Vína zrají v sudech (pro village nové tak ze čtvrtiny, pro 1er a grand cru z více než poloviny) 12 až 18 měsíců. Do lahví se stáčejí s minimální nebo žádnou filtrací. Nadšence do map asi potěší, že na svém webu mají mapky apelací, na kterých blikají čtverečky v cru, kde mají vinice. Kdyby tam blikalo přesně místo, kde mají své výsadby, bylo by to dokonalé :o)
Že jsem se tu nevěnoval tomu, jaká jsou vlastně ta vína, a jen brblal kvůli tomu, že si je v podstatě nemohu dovolit? O kvalitách ročníku jsem něco psal už dříve, na webu je navíc k nalezení spousta detailních analýz ročníku (např. Denis Dubourdieu) i konkrétních vín - Tim Atkin, Decanter, David Bolomey, Berry Bros & Rudd (články, vína), placeně Wine Spectator, Robert Parker, Neal Martin, Jancis Robinson či Bettane & Desseauve (u všech + pár dalších najdete alespoň udělené body na bordOverview, ač mi jen číslo bez komentáře přijde zbytečné), z domácích psal tradičně parádní zábavné texty k různým vínům (a nejen jim, jde o skvělý pohled do zákulisí) Tomáš Dominec a spáchal i analýzu jednotlivých oblastí, vše popisoval Adolf Kalina i tým Merlot d´Or. Sám jsem přechutnal pouze několik desítek těch mlaďochů a zhusta mi přišla netypická, jiná než obvykle (při minulých EP ochutnávkách) a často s přezrálým stylem, co od Bordeaux nečekám (= „neevropská“), byť třebas dost zajímavá a leckdy skvělá. Suchá bílá mne tentokrát nenadchla, přišla mi utahaná a neměla říz let minulých, sladkým jsem se nevěnoval. Celkově jsem tak úplně nevěděl, co si o tom všem myslet, a nechci se pokoušet o nějaké velké soudy, v tomhle směru lidé s většími zkušenostmi poradí lépe.
Nakonec jsem nakoupil opravdu jen pár zajímavostí a (pro účely vertikálního srovnání) některých svých oblíbenců z nižšího cenového spektra (kde při pečlivém výběru, protože střílet tak naslepo jako u nulapětky nejde, jde stále najít výborné věci se skvělým poměrem ceny/kvality). Hlavně mám ovšem pocit, že u většiny prodaného objemu těch dražších vín už o obsah lahví ani tolik nejde. Pro leckoho je to totiž jen efektnější verze podílového listu či akcie se slušným ratingem, prostě investiční prostředek, který dost možná nikdy neochutnají, aby „nerozdělávali bedýnku, která se prodává za vyšší ceny než jednotlivé lahve“. A to mne jako neba…
P.S. Paralelně s kampaní EP se objevily další zajímavé zprávy z Bordeaux, třeba že část bývalých Cru Bourgeois Exceptionnels bojkotuje novou logiku systému Cru Bourgeois a chce spíše vystupovat samostatně. A slavné bílé z Château La Mission Haut-Brion bude od ročníku 2009 nově prostě Château La Mission Haut-Brion Blanc, místo původního Château Laville Haut-Brion, ať v tom máme zmatek. Prostě to tam žije :o)
Zobraz celý článek →
