Dornfelder, Veltlín a milá směska z Francie

Opět odhrnují degustační poznámky z doma vypitých lahví. Kupříkladu dvou kousků z Château Valtice (Vinné sklepy Valtice, web), v obou případech šlo o dárek, vína přinesená návštěvou, sám už jejich produkci kupuji spíše jen sporadicky (ale nedám dopustit na Sylván, umí ho levně a skvěle), „to nejlepší“ od nich chutnám v Salonu vín, kde jsou vždy zastoupeni bohatě. Dornfelder 2008 pozdní sběr (Valtice, trať Hintertály) má dle očekávání hodně temnou barvu a vzhled zubů mění tak, že váš úsměv zachrání leda opakovaná aplikace nějaké té úžasné zubní pasty z televizních reklam :o) Ve vůni lehce uni ovocité, kořenitě peckovinové, něco lesního ovoce. V chuti působí plnějším dojmem, je kulaté a až lehce líbivě nasládlé, ale kyseliny je dost na to, aby víno bylo spíše suché, ovocitost, slušná dochuť. Červená líbivka co nevyděsí „kyselinofoby“, rozumně pitelná. Neurazí, ale (mne) ani nenadchne.

O něco více než na Dornfelder jsem se těšil na Veltlínské zelené 2005 pozdní sběr stejného producenta (původ hroznů Brod nad Dyjí, trať Dunajovický kopec), kde pro mne byl samozřejmě dost překvapivý starší ročník u aktuálně prodávaného vína v kombinaci se zlatou medailí (i když k nim mám obecně dost nedůvěru) z AWC Vienna 2009, tedy víno na soutěž šlo už zralejší, není to medaile mladičké variantě z doby půl roku po nalahvování. Ve vůni je to pěkně nazrálé (pro někoho možná až moc), se sbírkou různých složitějších (a zhusta i trochu divných) tonů, lučně medové, minerální a rozhodně ne nudné. I chuť je vyzrálá, krásně suchá, minerální, překvapivě i přes lehkost k pití dost koncentrovaná se snad až příliš akcentovanou hořčinou v dochuti (která mi v decentní podobě u veltlínu sedí a patří k němu). Slušné nazrálé bílé, že by to tedy bylo na zlatou v konkurenci tisíců dalších vín to nevím, ale rozhodně je to v regálech obchodů chvályhodný odskok od kultu mladistvých vín a „vinné pedofilie“ v podobě všemožných svatomartinských, která tu jedou nejvíc.

A teď odskok do Francie, konkrétně Alsaska. Před pár dny psal P.J. na O víně pěkný report z degustace vinařství Hugel et Fils (web), prestižního podniku s velmi dlouho historií. O víkendu jsem měl možnost popíjet jejich úplně nejzákladnější a nejobyčejnější víno, které je ovšem jakousi „esencí“ Alsaska. Pochází ze základní řady (nakoupené hrozny z dlouhodobých kontraktů od pěstitelů v okolí Riquewihru) a jde o Gentil 2007, jednu z tamních tradičních směsek (shodou okolností jsem o tomto typu vína psal v před dvěma dny v článku Jarní úklid ve vinné chladničce u vína od Léona Beyera). Vinařství Hugel o víně říká, že spojuje „nasládlou, kořenitou vůni Gewurztramineru, tělo Pinotu Gris, finesu Rieslingu, hroznovost Muscatu a osvěžující charakter Sylvánu.“ Já mám v poznámkách svěží, minerální, výrazně květinovou vůni jen s dotykem bílého ovoce. Víno lehčí, čerstvé a svěží s fajn kyselinou. Květiny, med, mineralita, lehounká hořčina v závěru, skvělá pitelnost. Moc pěkné, prostě nekomplikované Alsasko na pití. A taky mi to dost připomnělo některé vlašáky od Mikulova :o)

Zobraz celý článek →

Staré ceníky vína a nabídky restaurací

Před docela dávnou dobou jsem tu, u rozluštění cenové hádanky, sliboval článek na téma cen vína v dávné minulosti Čech a Moravy. Ale jelikož se stále ještě neblížím žádným rozumným (= takovým, se kterými bych byl spokojen) výsledkům a dostávám k tomu jednou do měsíce, podělím se zatím alespoň o část podkladů, které možná budou užitečné i někomu dalšímu. Asi to není tak zajímavé čtení jako historická vinná ročenka od Lobkowiczů, ale i ve vinných lístcích a katalozích dovozců/prodejců lze nalézt kupu fajn informací.

V archivu ke stažení najdete:

• Velký katalog firmy Jos. Oppelta (úžasná věc!)
• Vína a destiláty v nabídce Vašata Repre
• Nápojový lístek Velký sál Lucerna
• Jídelní a nápojový lístek vlaku Praha-Vídeň (skvělé!)
• Nabídka restaurace na Masarykově nádraží (Antonín Paplham)
• Lístek z Vinného sklepa Národního domu v Karlíně
• Bratislavská Vináreň Veľkí františkáni
• Blažejova kavárenská restaurace
• Divadelní velkorestaurace Urania
• Ukázka ze Slovníku jídel a nápojů (rukověť pro správné sepsání vinného a jídelního lístku, dnes mohou restauratéři „googlit“, ale stejně páchají pravidelně kvanta trapných chyb)

Archiv ke stažení ZDE (12 MB Zip)

Pobaví „goût americain extra dry“ u stylu šumivého vína, hezká ukázka začátku odklonu od „ruské chuti“, typicky sladkých šampaňských, k sušším stylům. Potěší tužkou dopsané „Limbach“ u sudovky sylvánu. Na lístku Blažejovy kavárenské restaurace zaujalo, že po sklenkách se rozlévala malaga či sherry a vína „originelní“ se nacházela v samostatném lístku. Očividně se tu pilo Bordeaux a dnes lehce podceňovaná část Graves byla populární! Srdce patriota plesá při pohledu na to, jak významnou roli hrála vína z Mělníka a taktéž jakých cen, ve srovnání i s prestižními víny Francie či Německa, dosahovala. Kde jsou ty časy! Dávno pryč, stejně jako doba textů tohoto typu: „Jméno Oppelt jest program a ten znamená: poctivé víno každému, t. j. za přístupnou cenu, povzbuzování životních radostí, dobré nálady s pěstěním chuti a vkusu, místo chladného poměru prodavače a kupce srdečně přátelský svazek se vzájemnou důvěrou živený našimi bohatými zkušenostmi.“

Za lístky děkuji muzeu v rámci Střední školy hotelnictví a gastronomie SČMSD Praha a konkrétně PaedDr. Václavu Šmídovi.

Zobraz celý článek →

Jarní úklid ve vinné chladničce

Pravidelně jsem obviňován, že ochutnávky pořádám jen proto, abych se zbavil zásob vína co mám doma. Není to pravda! :o) Obvykle podstatnou část vín nakupuji přímo na tu kterou ochutnávku a většinou vezmu i něco navíc. A pak to nestíhám pít. Víno má tendenci se hromadit (viz jedna z deseti pravd, doplňte vlastní!), zrát a následně už jen stárnout. Na poslední ochutnávce jsem dal těm, kteří pochybovali o mých záměrech, možnost mít pravdu. Byla prostě a jednoduše zaměřena na „jarní“ likvidaci části zásob a uvolnění trochy prostoru v chladničce :o) Ve sklenkách skončila vína, která se mi nějak nedařilo otevřít dříve (a často už se poněkud blížila hranicím archivačního potenciálu), na něco jsem si je šetřil a nevyšlo to, či taková, které jsem chtěl otevřít ve společnosti dalších vinných nadšenců. Bral jsem to prostě jako možnost si o nich rovnou popovídat a vypít je s fajn lidmi. A aby nebyla nuda, šla sada pěti bílých a následně pěti červených naslepo. Seznam vzorků byl znám předem a k dispozici, šlo tedy „jen“ o správné přiřazení. A i to nebylo úplně snadné. Co se chutnalo a jaké to bylo?

Reisten – Riesling Maidenburg 2005 pozdní sběr
Speciální viněta a podtitulek „Official Golf Wine supported by The Czech Golf Federation“, původ v trati Valtická. Víno má 12.5% alkoholu a je, se 17g/l cukru a 9.1g/l kyselin, deklarováno jako suché. Bledší zlatavá barva. Při prvním slepém hodnocené popisuji vůni jako nazrálou, do medových tónů, jemně koření, velmi příjemné. Při napití lehce až zaperlí na jazyku, víno je plnější, výrazněji znát zbytkový cukr dobře doplněný fajn kyselinou, celek působí svěže a dlouho doznívá a jde o hodně efektní záležitost. Při chutnání o dvě hodiny později z odhalené lahve si doplňuji mineralitu, bohatost a koncentraci. Hodně dobré!

Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice – Sylvánské zelené 2006 výběr z hroznů
Původ ve vinařské podoblasti litoměřické, obci Vetlá a konkrétně na vinici Sovice, lahvováno v objemu 0.5l, na 13.5% alkoholu a deklarováno jako polosuché. Nijak hluboká barva. Ve vůni kombinace nazrálých tónů a zaprděnosti, která částečně odvane, ale ne úplně. Něco květinových tónů, lehce exotické ovoce, spíše jemnější. V chuti působí lehčím a sušším dojmem, ale je tam něco oxidace, hořčinka a celkově mám pocit, že to víno není úplně v pořádku.

Moravské vinařské závody – Sauvignon 2007 pozdní sběr
Řada Herbarium Moravicum, původem ve znojemské podoblasti, suché na 13.5% alkoholu. Spíše docela bledá barva, ve vůni lehce angrešt a mírně bonbónová ovocitost, dostatečně svěží. Suché, čistý květino-ovocný mix v chuti, středně plné, dobře pitelné. Nic zásadního, korektní.

Léon Beyer – Cuvée Léon Beyer 2005
Odskok do Alsaska, o této zajímavé směsce jsem tu již psal. Je to typ vína „Gentil“, společně s Edelzwickerem jde o typickou směsku odrůd, jež mohou i samostatně nést označení apelace Alsasko. Ale zatímco Edelzwicker může být smíchán v jakémkoliv poměru, pro Gentil se předpokládá, že alespoň polovina bude z „ušlechtilých“ odrůd (Gewürztraminer, Muscat, Pinot gris, Riesling). Více o apelacích Alsaska v jednom starším článku, navíc s moc zajímavou debatou. Každopádně tohle víno je jedno z těch, které už mají být „papírově“ vypité, vinař doporučuje otevřít do 3 – 4 let. Bledší barva, aromaticky do květinových a lehce nalomených tónů, hodně nazrálé s mírnou oxidací. Výrazná kyselina, svěžest, čisté, květinové, spíše lehčí, příjemná dochuť, velmi dobře pitelné. Aromaticky se to nějak zvlášť neudrželo, ale v chuti stále moc fajn pití.

Château Guiraud – Le "G" de Guiraud 2008
Směs Sauvignonu (tři čtvrtiny) a Sémillonu z ráje sladkých vín, Sauternes v Bordeaux, ale připraveno jako úplně suché víno (viz komplet detaily). I o tomto víně jsem tu už psal a doporučoval na otevření nějaký ten měsíc počkat, výjimečně mám pocit, že jsem se nepletl. Aromaticky je to hodně intenzivní úlet, expresivní víno, velmi bohaté, kupa angreštu, trocha rybízu, něco exotických ovocí, pytlík cucavých bonbónů. Je toho strašně moc, valí se a obluzuje smysly. V chuti čisté, krásné suché, šťavnaté, velmi pěkná výrazná kyselina, bonbónová ovocitost, slušná dochuť, mineralita. Je to tak přehnané a ulítlé, až vlastně krásné. Někdy máme všichni chuť jít spíše do cirkusu nebo na pouť než posedět na koncert komorního smyčcového kvarteta :o)

Vinařství Hruška – Cuvée Dornfelder & Svatovavřinecké 2008
Původem ve slovácké podoblasti a obci Blatnička, na 12% alkoholu, suché. Už delší dobu se chystám sepsat něco z degustace přímo u nich (a návštěvy palírny Žufánek o pár kilometrů dál), ale stále se mi to nedaří. Tak alespoň jeden vzorek z vín dovezených domů. Mladší barva s odstínem do fialové. Ve vůni ovocně-kořenité, mladé, šťavnaté, trocha borůvek. V chuti suché, čisté, svěží, mladé, lehčí ovocité s fajn dochutí. Solidně udělané červené na „jen tak“ pití.

Annette Springer – Pinot Noir 2006 pozdní sběr
Původ ve vinařství Stapleton-Springer, hrozny z velkopavlovické podoblasti, vysokých 14.4% alkoholu. Barva spíše rubínovka, nijak hluboká. Ve vůni sladce mazlavě ovocité, trochu „sklepní bramborové zatuchlinky“, výrazně těká alkohol. Chuť suchá, ale přezrále ovocitá a zároveň hrubší s hromadou alkoholu, působí nevyváženě. Tohle vinařství umí i o několik řádů lepší Pinot…

Žernosecké vinařství – Barrique Cuvée 2005
Známkové červené původem hroznů v Čechách, odrůdy jsem nějak nedohledal a již položil dotaz, alkohol 12.5%. Barva temná, hlubší, moc pěkná. Ve vůni příjemně nazrálý červený barik do „bordó“ stylu vzácného dřeva s akcentovanou kyselinou, příjemným ovocem a lehkou živočišností. V chuti suché, ovocité, již nazrálé ale pravděpodobně ještě ne na vrcholu, dost kyselin i třísla, sladší ovoce, šťavnaté, silně nadprůměrné moderní pití. Pro mne překvapení večera, výborné.

Château Beaumont 2004
O tomto víně jsem zde již publikoval obsáhlejší článek. Tentokrát mám v poznámkách až neprůhledně hlubokou barvu, silně nabarikované zralé ovoce s výraznou kávovou linkou, lehkou živočišnost. V chuti je pak víno suché, s ovocem docela znatelně přejetým dřevem, trochu trpčí ale docela dlouhý závěr. Přišlo mi to prostě jako solidní mladé Bordeaux, kde je trochu moc dřeva či se spíše ještě úplně nerozleželo v lahvi a celé to potřebuje čas. A je fakt, že tahle láhev byla celou dobu uložena v chladnějším prostředí než ty, které jsem doma pil dříve. A pak si něco hodnoťte…

Château Jun – Red Extra Selection
Víno z oblasti Jamanaši v Japonsku postavené na Cabernetu a školené ve dřevě, jedna z našich akvizic při návštěvě místního degustačního sklepa s průřezem lokální produkce (článek s fotkou místních obludných keřů odrůdy Košu). Aroma poněkud podivné, lehce octové a trochu mimo, přezrálé. V chuti suché, přezrálé, decentně bramborově jeté, ale stále ještě pitelné, byť ne příliš zajímavé. Tedy ne děsivé jako vzorky z Číny nedávno, ale naprosto odlišné od vína, které jsem chutnal před dvěma lety. Kupoval jsem ho totiž proto, že silně připomínalo Cabernet Moravia a moc jsem se těšil, jak na nějaké slepé degustaci všechny zmate. No nevyšlo to.

Dobrovolně se přiznám k těžkému degustačnímu trapasu, který mne jako ryzlinkofila mrzí dvojnásob. V úporné snaze odhalit všechny vzorky správně jsem to nějak „překombinoval“ a jelikož jako jediné sladší víno v degustaci tušil Sylván, přiřadil jsem ho k  degustačním poznámkám ryzlinku. A tomu zase, protože šlo přeci jen o pět let starý kousek a leccos se mohlo pokazit, dal poznámky Sylvánu. Fuj! Ego jsem si napravil vším správně u červených. Oproti ostatním degustujícím jsem měl ovšem nefér výhodu, protože podstatnou část vín znal a měl šanci určit je mnohem snadněji než oni. I tak byla výsledná úspěšnost docela slušná, třeba potěšila naprostá jistota všech degustujících u českého bariku a především sauvignonu od MVZ, tam myslím nezaváhal nikdo.

Zobraz celý článek →

Rangen na fotkách a ve skleničce

Před nedávnem jsem tu publikoval dvoudílný fotodeníček z výletu do Burgundska. Cestou zpět jsme to s P.J.  vzali ještě přes Alsasko, opravdu jen letem-světem, hlavních cílem bylo prozkoumat slavnou vinici Rangen. Při hledání co nejvhodnější polohy, jak to místo vyfotit, mi přišlo, že naše ženy (sedící v autě a sledující, jak mokneme a bahníme si boty) už pomalu přecházejí z pobavených úsměvů a výrazu „je to blázen, ale mám ho ráda“ do lehounce hysterického „jeďte už sakra, nic tu není, jen kopec v mlze a továrna s ochrankou“. Nejdříve to totiž vypadalo, že Rangen půjde dobře nafotit z nádvoří místní polozbořené zinkovny, ale zas tak super ten výhled nebyl. Městečkem Thann prochází říčka Thur, která komplikovala přejezdy z místa na místo hledáním mostů. Lilo, všude nějaké otravné baráky či ploty. Některé části té vinice se prostě focení bránily jak to jen šlo a když už se podařilo najít vhodné místo, lilo zrovna tak, že vinice na svahu prakticky nebyla vidět. No otrava. Každopádně jsme si říkali, jak bude fajn si časem posedět nad fotkami, nějakou lahví z Rangenu a zavzpomínat na opakované přejezdy mostu a slepé cesty na dvory továren kvůli jednomu detailu zamlženého kopce. A jelikož se nám nečekaně podařilo láhev opravdu zakoupit, uskutečnilo se „francouzské odpoledne“ (o dalších vínech časem) hned včera.

Grand Cru Rangen je v mnoha ohledech velmi speciální poloha. Nachází se u obcí Thann a Vieux-Thann (kde se mohou chlubit, že všechny pod ně spadající vinice jsou jen a jen Grand Cru) a jedná se o nejjižnější z alsaských Cru. Navíc ale velmi působivého vzhledu, vinice šplhají od 340 do 470 metrů nadmořské výšky a strmost svahů je v některých místech až neuvěřitelná (na fotkách to ovšem tolik nevynikne, museli bychom se dostat na jiné části vinice). Vinobraní tam v některých částech připomíná spíše horolezeckou soutěž, probíhá odshora dolů a sběrači mají na sobě postroje a jsou uvázání lanem, sesbírané hrozny spouští dolů na takových jakoby „sáňkách“. Navíc je Rangen asi jedinou vinici v Alsasku s vyloženě vulkanickým podložím, což mu na výjimečnosti jen přidává. Na jeho úpatí teče říčka Thur, která by se měla podílet na snížení rizik jarních mrazíků. Celkově je to poloha s velmi specifickým mikroklimatem (hojně podporuje třeba vznik botrytidy a sladkých specialit), hromadou minerálních látek v půdě a vůbec místo, které vyloženě láká ochutnat něco z vín, která na něm vznikají. Bohužel je dělá jen několik málo vinařství, neslavnější z nich je určitě Zind-Humbrecht, a ceny nebývají zrovna nízké. Asi nejsnadněji se lze dostat k Pinotu Gris a Rieslingu od Wolfbergerů.

Cave Wolfberger (web) sdružuje na 800 zemědělců z Alsaska, jedná se o jedno z prvních vinařských družstev ve Francii. Disponují více než 1300 hektary vinic (okolo 500 hektarů v okolí Eguisheim, kde také sídlí) a dalšími plochami s jiným ovocem, v jejich sortimentu jsou krom vína i kvanta výborných pálenek. Chytré knihy doporučují poměrem ceny ke kvalitě hlavně jejich crémanty (a jsou opravdu slušné, ovšem o tom později, několik vybraných lahví si teď doma syslím) a velmi kvalitní sladká vína, ale pil jsem od nich dost povedené záležitosti napříč kvalitativními řadami a odrůdami. Je to sice veliké družstvo, ale rozhodně umí připravit i výborné víno. Nevzpomínám si, že by mne něco vyloženě odrovnalo, ovšem mnohá vína mi moc chutnala a i v základních řadách za pár euro mi přijdou jako celkem spolehlivé pití. Palírny a prodejny mají na několika místech Alsaska, hlavní největší provoz sídlí v moderní budově u Colmaru, společně s obrovskou firemní prodejnou, kde najdete i pěknou polokruhovou degustačně-prezentační místnost. Ten barák je takový vinný supermarket s vlastním parkovištěm zaměřený jen na jejich produkci a otevřený sedm dní v týdnu, připravený k odběru po lahvích i kartonech a s kupou doprovodného zboží, od čokolád po otvíráky a sklenky s jejich logem.

Ale teď už k vínu, je jím Wolfberger Riesling 2005 Grand Cru Rangeg. Klasická alsaská flétna s vinětou, kde dominuje název vinice, a plným kvalitním korkem (s mazlavým, jakoby povoskovaným, povrchem). Víno má krásnou hlubokou zlatou barvu, jiskřivě čistou. První přivonění evokuje přezrálou květinovost a víno, které snad už mělo být nějaký ten rok vypito, což mne trochu vyděsí, ale jelikož se toto neopakuje v chuti a postupně ustupuje i ve vůni, zas se uklidním :o) Vůně je květinová a silně medová s náznakem barev & laků (petrolej), trochou bílého ovoce a mineralitou až do kouřového křísnutí křemenem. Chuť suchá, plnější, kulatá, bohatá a vyvážená, víno je pěkně strukturované, velmi dobře postavené. Působí i přes pouhých 12.5% alkoholu až mohutně, nějaký ten zbytkový cukr je ovšem perfektně obalen kyselinou, celé se to pije moc dobře. Je to takové snad až trochu „líbivé“, přes všechnu tu bohatost a koncentraci složek neskrývá detaily a drobné nuance, není nutno nic objevovat, dává na odiv vše rovnou. Člověk by čekal, že víno pocházející z tak náročně obdělávané vinice bude o něco „drsnější“, ale tahle povaha terroir se očividně nepřenesla a dominuje spíše vyzrálost hroznů. Jako vzpomínka na výlet skvělé pití, nestěžuji si :o) Přiznávám ovšem, že jsem čekal trochu více.

Zobraz celý článek →

Portugal + Alibernet, Red 2008 a Faugères

Dneska opět odtlačím pár poznámek k vínům vypitým doma a ne na degustacích, konkrétně ke třem pohodovým červeným. Měl bych to takhle dělat častěji, furt někde trajdám a vína se mi doma hromadí, místo abych je pěkně odpíjel :o) Při nějaké větší slezině, tuším narozeninové oslavě, jsme vypili láhev Red 2008 z vinařství ArteVini, o jejich Green už jsem tu psal. Jde o zemské Zweigeltrebe, setkat se s ním mohl skoro každý, kdo vyzkoušel některou z restaurací v rámci Grand Restaurant Festivalu, vinařství (za kterým stojí populární dovozce Neubauer & syn) se podařilo jejich základní bílé i červené umístit skoro všude. Víno je opět pod screw-capem a cíleno jako záležitost do gastronomie, pro rozlévání v restauracích a „jen tak pití“ doma. Rozumně tmavé, ovocité s výraznějším kořenitým podtónem, spíše lehčí až středně plné, čisté, suché s příjemnou kyselinou a tak akorát dochutí. Dobře udělané nekomplikované červené nezastírající původ v severnější vinařské oblasti (byť bych teda tipoval nějaké základní Rakousko spíš než Moravu, pocitově), nic víc a nic míň. Dovozce je rozdával jako vánoční dárky zákazníkům a takhle zadarmo potěšilo, při běžné MO ceně okolo 150,- už bych dovedl najít i znatelně charakternější vína. Vyšší řadu z ArteVini jsem chutnal ve velmi mladé podobě z ročníku 2009 letos v lednu a vypadalo to dost nadějně, uvidíme za pár měsíců.

Ale u červených „základek“ na běžné pití ještě zůstaneme, tentokrát je to Cuvée Modrý portugal a Alibernet 2008 z Krásné hory, záležitost koupená za stovku po jedné narozeninové oslavě ve sklípku (tam je i něco k jejich pinotům). To mne jako bavilo docela dost. Hlubší barva, aromaticky moc příjemné, peckovinové, působí docela hutně a zároveň svěže. V chuti krásně suché, středně plné, opět tmavé peckoviny, vyvážené s čistou pěknou dochutí, láká na další sklenku. Nekomplikované, ale určitě ne nudné. Navíc s moc fajn ambaláží, za ty peníze parádní víno pro pití „když nevíte co“, pro nošení na večírky a rozdávání jako dárky, ta láhev působí mnohem dražším dojmem :o)

A teď jeden odskok do Francie. Domaine Ollier Taillefer (web) je středně velké (+/- 140.000 lahví ročně) rodinné vinařství z Faugères (jih Francie, součást Languedocu), řídí jej sourozenci Luc a Françoise Ollier. Na místních strmých břidlicových svazích pěstují Grenache, Carignan, Syrah, Mourvèdre a Cinsault z odrůd modrých a Roussanne s Rolle (v Itálii známé jako Vermentino) z bílých. Jsou členy sdružení Terra Vitis, které prosazuje udržitelné ekologické postupy ve vinaření (takové to klasické Agriculture Raisonnée to je). Chutnané Faugères Grande Réserve 2006 je červené ze starých výsadeb odrůd Carignan, Grenache a Syrah, ale nedostává vůbec žádné nové barikové sudy, zraje jen ve velkých tancích. Khaki burgundská láhev, kovová záklopka, fajn plný korek, docela hezká viněta. Třináct procent alkoholu, pokud je to tedy důležitý údaj, a projevem poměrně velká klasika téhle odrůdové kombinace. Temnější pěkná rudá, čerstvě po otevření hodně aromatické, výrazné, svěží, ovocité, drcené tmavé třešně se sladkým kořením, koženým páskem, lehká kouřovina a dochucovadlový mix (maggi), jižně teplé ale ne přepečené. Chuť je v harmonii s vůní, víno je středně plné, pěkně ovocité s kořenitou linkou, s docela výraznou kyselinou i tříslem (klidně může dál zrát, případně se hodí nějaká ta hodina v karafě), působí dost mladistvě a chvílemi trochu tvrději, přísněji. Slušná dochuť a v kombinaci s jídlem pohoda. Pěkně udělaná klasika, fajn pití, pro mne tomu ale chybí nějaký X faktor, je to takové… no… úplně dle očekávání :o) Cena do tří stovek.

Zobraz celý článek →

Kočičí víno, sklenka lepší sexu, degustace Slovenska, soudy a zákony

Hello Kitty je japonský popkulturní fenomén, který vzal útokem celý svět a vydrželo mu to tak dlouho, že oblečení a další doplňky s tímhle motivem už dávno nejsou součástí jen dětského oblečení, ale nostalgicky je nosí i dospělé ženy (i když třeba v téhle podobě mi to přijde úplně OK) :o) A na nevinné, dívčí kočičí vlně se teď svezlo i víno, na konci března propukla docela mánie (dovozci do USA se promo povedlo). Celá ta řada vypadá trochu jako „rychlé špunty“ a určena pro děti, ale jde o normální víno s běžným množstvím alkoholu, různorodé snadno pitelné D.O.C. Itálie. Skoro mi to přijde jako propagace alkoholu pro mladistvé :o) A jejich sekt lahví i vinětou snad až příliš připomíná šampaňské Dom Pérignon. No co myslíte?

Nějak mi přijde, že se u nás strašně málo mluví o vínech ze Slovenska (i když v posledním roce pozoruji znatelné zvýšení zájmu), rozhodně v poměru k tomu, jak blízko k nim máme (historicky i vzdáleností) a jak výborná ta vína často jsou. 17. dubna se v Bratislavě koná velký festival za účasti mnoha zajímavých vinařství, mohla by to být skvělá příležitost, jak si o našich sousedech rozšířit vinné obzory. Nejsem si jist, zda to tam stihnu, ale určitě bych rád dal velkou degustaci Južnoslovenské oblasti v Praze, už kvůli možnosti přechutnat vinařství Strekov 1075, o kterém slyšel moc zajímavé věci.

Na iDnes vyšel článek „Sklenka vína, lepší sex. Platí to?“, v podstatě funguje jako takové malé promo na tři večery o sexu a víně, které pořádá AdVivum. Ale je to jinak celkem vtipné čtení. Mimo jiné v něm mluví i o klasickém spojení sektu a jahod. Funguje tohle na vás? Osobně si teda myslím, že v kombinaci s růžovým (či sladším, ale to už ne tolik) sektem to celkem jde, ale snoubení suchých bublin s jahodami mi přijde jako nesmysl, chuti se dost tlučou.

Možná si vzpomínáte na článek Vinný ocet pro miliardáře s recenzí moc zajímavé knihy o několika, podle všeho padělaných, velmi starých lahvích Bordeaux. V komentářích jsem postupně přihodil pár odkazů na spor, který se okolo knihy i lahví vede. Nyní Bill Koch, jeden z podvedených, údajně objevil dva rytce, kteří stojí za iniciály Thomase Jeffersona na lahvi Château Lafite z konce osmnáctého století. A Koch také napadá aukční síň v soudním sporu, dle něho pravost vín dostatečně neověřila a kryla podvod. Nehezky se ve všem máchá i slavný vinný kritik (a autor textů např. pro Decanter) Michael Broadbent (we webových diskusích ho aktivně zastupuje jeho syn). Docela se těším, co kvůli tomuhle všemu ještě vyplave na povrch.

Když jsme u Decanteru… těm letos úplně nevyšel článek na Apríla, ve kterém informovali, že Severní Korea si rezervovala kompletní zásobu druhého vína Château Latour, Les Forts de Latour, ročníku 2009, o kterém se velmi pochvalně vyjádřil samotný Kim Čong-il. Kupa lidí vtip nepochopila a časopis článek po pár hodin z webu stáhnul a publikoval vysvětlení, ve kterém vše uvádí na pravou míru. Kde je ten pověstný britský smysl pro humor? :o) Možná jejich obchodníky vyděsilo, že si nesáhnou ani na lahvičku skvěle hodnoceného vína, když je UK (alespoň podle scanu článku na webu Jancis Robinson) stále suverénně největším importérem vína na světě a taktéž největším odběratelem vín z Francie. Moc zajímavá čísla!

U výsledků ankety „Typické voňavky a vy“ a o něco dříve na O Víně, v článku o červeném z odrůdy Regent, se naráželo na téma odrůdy Chorvát (Noah, Slovák) a zda je možné z ní normálně uvádět na trh víno, ať už v jakékoliv podobě. Názor SZPI na tohle téma je jasný, jelikož nejde o Vitis Vinifera (ale Vitis labrusca x Vitis Riparia), tak to možné není.

A když už se babrám v těch zákonech… P.J. kdesi řešil, jak je možné, že některá vinařství přejdou na plné „bio“ dříve, než po povinném tříletém přechodném období. Má drahá žena hledala a našla tohle: „V příloze č. 1 přímo účinného nařízení EU (2092/1991) se praví: 1. Zásady stanovené v této příloze musí být na zemědělských pozemcích běžně uplatňovány po dobu přechodného období trvajícího alespoň dva roky před vysetím nebo v případě trvalých kultur jiných než lučních přinejmenším tři roky před první sklizní produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a). Kontrolní subjekt může se souhlasem příslušného orgánu v určitých případech rozhodnout o prodloužení nebo zkrácení tohoto období s ohledem na předchozí využití pozemku.“ Takže klasika, lze se dohodnout, že pozemek byl už dříve v podstatě v bio režimu a zvládnout to klidně za dva roky, není to nějaká specialitka a podvod v ČR, ale umožňuje přímo EU :o) Pokud to správně chápu…

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Kdybych mohl(a) vybrat jen jednu podoblast vinné Moravy...“

Z fotky v titulce už asi tušíte, která podoblast se stala vítězem ankety. Celkem hlasovalo 96 návštěvníků blogu a dotaz byl jistě náročný na uvážení, takhle vás nutit si vybrat jen jednu možnost. Dvě podoblasti svedly lítý boj až do posledních minut. O jeden jediný hlas ale nakonec zvítězila podoblast mikulovská s 35 (36%) hlasy. Mám obavu, že na výsledku se více než podepsal „mikulovský vlašák“ a především vzpomínky na okolí Pálavy, které každému návštěvníkovi vinorodé části Moravy pevně utkví v paměti. Kdo ví, nakolik hrají roli spíše vzpomínky na krajinu a zážitky, než vlastní vína. Těsné druhé místo obsadila podoblast velkopavlovická s 34 (35%) hlasy, kterou i oficiální zdroje prezentují především jako zdroj výtečných červených vín (ale že těch bílých jsou tam taky kvanta). Podoblast znojemská skončila třetí s 19 (19%) hlasy, zatím jediné části našeho území s VOC (apelací) nestačila ani velmi aktivní propagace masovými autobusovými zájezdy po vinicích od Znovínu (a to nemyslím nijak špatně, jsou to velmi záslužné aktivity). A jako jasně poslední, s 8 (8%) hlasy, se umístila podoblast slovácká. A přitom je tam tolik skvělých vinorodých obcí a úžasných vín. Asi mají horší PR a propagaci turismu :o)

Proč jste hlasovali tak, jak jste hlasovali? Podělíte se v komentářích? A pokud ne, tak alespoň hlasujte v další anketě (tak trochu vzniklé na základě článku I ve víně je alkohol…).

Zobraz celý článek →

Dobrá (a leckdy skvělá) vinice

Na ochutnávku Dobré vinice jsem se dost těšil, považuji ji totiž za jedno z nejzajímavějších a nejlepších domácích vinařství, jejich produkci nakupuji pravidelně a s jistotou, že mne v lahvích čeká pití, které mi svou filozofií a stylem dost sedí. A už přes rok jsem na žádné jejich ochutnávce nebyl. O tomhle podniku jsem toho v minulosti napsal spoustu, některých jejich vín (Pinot-Chardonnay 2004) pil asi více než jakýchkoliv jiných a u dalších předvedl „názorový veletoč“ v průběhu jejich vývoje v lahvi i mne jako konzumenta vína, což nepromazané a nijak neupravované starší články krásně dokumentují. Každé hodnocení je zaznamenáním stavu vína a jeho konzumenta v jeden určitý okamžik a jeho platnost pro víno otevírané o rok později, v odlišných podmínkách (a někým jiným), je více než omezená. Je dobré to mít na paměti, protože u vín živých, specifických a v kontextu domácí tvorby trochu netradičních, mezi které se produkce Dobré vinice řadí, to platí dvojnásob.

V tomhle podniku vyhledávají spíše starší vinice a zajímavé polohy, byť i hrozny z mladých výsadeb zpracují. Vinařství se snaží operovat co nejvíce v souladu s přírodou a koketuje i s biodynamikou (ale prý bude trvat ještě mnoho let, než se ukáže, jaké výsledky to vše vlastně má). Vína zakváší přirozenými kvasinkami z vinice (a sklepa), maximálně omezují filtraci či nefiltrují vůbec (a čiří se přírodními materiály), ve vínech se snaží minimalizovat síru jak to jen jde. Lisování celých hroznů, dlouhé zrání na kvasnicích (s pravidelným promícháváním, batonáží, dle potřeby) ve dřevě novém, použitém či nerezu. Ale nic z toho, žádný postup, technika přípravy, mi v jejich případě nepřijdou jako dogma, na kterém trvají a přes které nejede vlak. Z vinaření Dobré vinice mám pocit, že jde o dost „instinktivní“ záležitost, spíše než výsledek studia pouček a pravidel. O hledání cest, které často končí vínem velmi zajímavým (třeba taková Oxana), ovšem ne nutně snadno pochopitelným pro typického konzumenta (zároveň ale nabízejí kupu vín, které život rozhodně nekomplikují a jsou určeně pro běžné pití). Jistě, některé úvodní směry byly tak trochu nastoleny Alešem Kristančičem, jednou z  vinařských osobností Slovinska, a Petr Nejedlík se nepokrytě inspiruje i vinaři formátu Didiera Dagueneau, Pascala Joliveta či Nicolase Jolyho, ale jde hlavně o filozofii a věci okolo, spíše než nějakou urputnou snahu cosi kopírovat či napodobovat.

O vinařství, jednotlivých řadách vín a většině konkrétních lahví najdete komplet technické detaily (zpracování, analytiky atp.) na www.dobravinice.cz a něco asi i v odkazech na konci tohoto zápisku. AdVivum, kde se setkání s Petrem Nejedlíkem a ochutnávka konala, zvolilo spíše vína vyšších kategorií a bohužel se vůbec nechutnala řada „na pití“, Natura. V té lze ovšem najít výborná vína za více než rozumné ceny, třeba cuvée Kambrium, Národní park či červené Andrea si dovolím s klidným svědomím doporučit. Žádné exotické záležitosti, vyvážené lehčí směsi, pěkné kyseliny a skvělá pitelnost. A leckdy se ta vína vyvedou tak, že vyloženě nadchnou. Typické ochutnávky vinařství z Moravy představují obvykle vína maximálně dva roky stará, zde bylo nejmladší z ročníku 2007 a jinak vše starší.

Ryzlink rýnský 2007 (řada Premium, vinice U sv. Urbana ve Vrbovci, víno zrálo bez přidané síry) má hlubší, zlatavou barvu. Velmi výrazná vůně jasně naznačující delší zrání na kvasnicích a navíc je lehce a velmi příjemně oxidativní. Květinovost do medových tónů, spíše náznak ovoce v podobě citrusů, čistota, pěkná mineralita. Čistá, plnější chuť, svěží, kyseliny, vyvážené, opět lehce jablíčkově oxidativní, delší dochuť. Skvěle se pije. Odrůdové tak, jako co se mi první vybaví při slově Ryzlink? Tak to spíše ne. Skvělé víno? Rozhodně! Je trochu paradoxní, že Petr Nejedlík je, díky systému pravidelných výměn, právě teď předsedou VOC Znojmo (Dobrá Vinice je jedním ze zakládajících členů tohoto sdružení a právě Petr Nejedlík hodně tlačil na jeho vznik, protože je jasným příznivcem vína z konkrétních míst původu a ne germánského přívlastkového systému), avšak právě tento Ryzlink asi nemá velkou šanci být odhlasován pro VOC označení, na to je příliš „netypický“. Je otázkou, co je vlastně ta „správná“ odrůdovost a zda více z místa původu hroznů zachová způsob vinifikace v Dobré vinici, nebo ten v typických vinařstvích.

Pinot-Chardonnay 2004 je mým velkým oblíbencem, už jsem tu o něm napsal kvanta textu a nebudu se opakovat. Vzorek jsem na degustaci donesl já, protože prostě chtěl vidět, jak zapadne do současné produkce vína Quatre, které se ale nakonec nechutnalo. Nevadí. Víno je i po šesti letech výrazné, čisté, v aromatice dominuje decentní ovoce spojené s krémovostí, sudem a výraznější mineralitou. V chuti suché, kyselin hodně, ale vyváženo s ostatními složkami, nazrálé ovoce, dřevo, dlouhé doznívání. Efektní, povedené.

Blanc de Blancs 2006 (řada Pinoty, 75% Pinot blanc z mladých výsadeb „dokořeněný“ 25% Chardonnay z vinic okolo 30 let, Přední a Zadní hora ve Velkých Bílovicích) je víno svěží, překvapivě hodně květinové, něco dřeva, trochu exotického ovoce, ale celek spíše nijak zásadně komplikovaný, jednodušší. Suché, svěží, minerální, ovoce, dřevo, příjemný dojezd s mírnou hořčinkou. Ujde, ale nějak zvlášť nezaujalo. A krásně ukazuje, jak je důležité, v jaké společnosti se to či ono víno ochutnává, jak je postaven degustační set. Před nějakou dobou mi toto víno ve sklence naslepo proti mladému, křupavému a čistě nerezovému Chablis přišlo mnohem nasudovanější a parfémovější než nyní.

Blanc de Pinot Noir 2007 (řada Pinoty, Přední hora ve Velkých Bílovicích, bez filtrace, bez dodávané síry, nové sudy, na kvasnicích) má hlubší barvu, zlatavou. Vůně je mladá, výrazná a trochu sevřená, ale zároveň očividně docela komplikovaná a propracovaná. Ovoce, dřevo, lehce kvasnice, harmonie. Suché, plnější, kulatější, moc pěkná kyselina, květinovo-ovocné, vyvážené, skvěle pitelné. Povedené. Přemýšlím, jestli bych naslepo tipoval bílé z modrých hroznů…

Velké Dobré Bílé 2005 (řada Premium, Chardonnay 40%, Pinot gris 30%, Pinot blanc 20%, Sauvignon 10%, nové sudy, kvasnice, bez filtrace, minimum síry) je vlajkovou lodí vinařství a u starších ročníků jsem měl trochu pocit, že dřevo a batonáž dominují nad vším ostatním, vytvářejí „umělý“ drahý dojem, i nulapětku jsem již pil opakovaně dříve a se spornými výsledky. Když stála slepě proti mladému Chablis, napsal jsem i „pořádně nadubované a celkově dost nabušené, aromaticky ve sladčím tropiko stylu“, „možná s méně kyseliny než záhodno“ a „zajímavé, ale ne můj styl“. A teď? Hlubší zlatavá barva, lehce depot. Vůně komplexní, bohatá, evokující dojem netypického nazrálého burgundského se vším všudy, včetně drobných „ujetinek“. Suché, kyseliny tak akorát, plnější, intenzivní, dlouhé, vyvážené. Skvělá struktura a dlouhé doznívání s lehce náznakem jablíčkové slupko-peckové hořčinky. Jako celek výborné.

Sauvignon Národní park 2006 (řada Premium) je víno svěží, výrazné a tak trochu „candy“, angrešt v podobě cucavých bonbónů, rybíz, dřevo. Takové sladší a trochu vlezlejší, ale ne vyloženě vulgárně otravné, přesto mne nějak neoslovuje. Opět suché, svěží, čisté, výrazné a delší v chuti, sladkokyselá ovocitost s až karamelkovou dochutí. Hodně zvláštní kousek.

  
Pizwa 2006 (řada Pinoty, směs Pinot Noir, Zweigeltrebe a André) ještě nemá oficiální jméno a nad možnou variantou se na ochutnávce vedla debata. Můj návrh „Selská trojka“ se s nadšením nesetkal, vůbec použití termínu „selské“ v popisu vinaře moc nepotěšilo. Ale já si nemohl pomoct. Víno je ovocité, hlavně peckoviny, s trochu zeleninovým štychem, takovou mírnou „řepou“ do které se občas sunou starší moravské pinoty. Suché, fajn kyseliny, peckovinově ovocité, čisté, lehčí, výborně pitelné. Takové neuhlazené, nezmanipulované, přirozené fajn „domácké“ pití. Já tomu říkám selské a nemyslím tím nic špatného :o)

Rouge de Pinot Noir 2005 (řada Pinoty), tedy čistý červený Pinot Noir z Přední hory ve Velkých Bílovicích, je prvním a poslední vínem tohoto druhu, PN dělají buď jen ve směsi nebo jako bílé. I o něm jsem tu už psal a posunul se od vína teplého, s odbouranou kyselinou a až nasládle působícího, po mnohem „burgundštější“ projev na show George Riedela. I tentokrát mi to přišlo jako klasika, krásný zralý Pinot, sladko-trpký v aromatu, moc příjemný a i velmi krátce po degustaci stovek vín v Burgundsku a jejich chutí stále v živé paměti dost důstojná alternativa. Suché, kyselin dost a pěkných, středné plné, ovocité do třešní, čisté, příjemně doznívající. Myslím, že jednu láhev do druhého kola přehlídky domácích Pinotů ročníku 2005 ještě zařadím :o)

Velké Dobré Červené 2005 (řada Premium, 50% Pinot noir, 30% Zweigeltrebe, 20% André a drobátko Frankovky, ta procenta jsou tedy jen přibližně) evokuje, podobně jako jeho bílý sourozenec, dojem netypického Burgundska. Komplexní, nazrálá bohatá záležitost, kde se ovoce míchá s jemně živočišnými tóny, vše jasně naznačuje dost kyselin, je tam drobátko těkavek (vlastně tak málo, že dotváří dojem a ničemu nevadí) a vůbec to působí moc fajn. V chuti suché, čisté, krásně strukturované, ovoce, kyseliny, trochu třísla, trochu dřeva, moc pěkná délka. Nic mohutného, důrazného, spíše elegantní přemýšlivé víno. Vzpomínám si na starší článek (s básničkou od Emily Dickinson), kde jsem byl z VDČ 2005 zklamán a potěšila až poslední sklenka. Po dvou letech je víno dál a konečně předvádí, proč mu vinař (dost troufale) dal do názvu „velké“. Ale pokud si ho koupíte s tím, že bude nejvýraznějším, nejmohutnějším vínem z produkce Dobré vinice, budete zklamání. Jenže podobný efekt se dostavuje i u slavných drahých vín z Burgundska, kde člověk tak nějak podvědomě čeká něco obrovského a delikátnost a jemnost jej nakonec mohou zaskočit.

Fajn ochutnávka to byla. Petr Nejedlík mluvil o tom, že vinařem se stal pořádně až v momentě, kdy začal vařit (a pravidelně si během večera pletl slova jídlo a víno :o), a že jejich vína jsou určena jako doprovod právě k jídlu, čemuž odpovídá i suchý projev, kyseliny a žádné zbytečné zbytkové cukry. Povídal o drastické redukci úrody v ročníku 2009, jak se míchají Velká dobrá, o pár neprodejných lahvích sektu z Ryzlinku. Padlo i něco o Oxaně. Mluvil i o tom, že kvůli vysokému procentu jetých lahví přešel na jiné, v zahraničí nakupované, korky. Psal jsem už dříve, že Petr Nejedlík vyniká v prezentaci vína hromadou všemožných zábavných přirovnání, především k dětem. Tentokrát mi utkvělo v paměti, že „odstavit víno od kvasnic je jako postavit šestiletého k soustruhu; dva roky soustruží a pak umře“ a samozřejmě již klasická průpovídka o tom, jak je lepší kupážovat různé odrůdy co nejdříve, protože když do rodiny adoptujete malé dítě, tak bude vyrůstat s dalšími sourozenci od nepaměti a nebude se ptát, zda je vlastní, ale když ho přijmete až ve čtrnácti, tak už prostě ví, na čem je. Prostě pokud Dobrou vinici neznáte, zkuste nějakou jejich ochutnávku a uvidíte sami, jestli vám jejich vína sednou nebo ne.

Odkazy: Web vinařství | Čtyři odrůdy, čtyři roky potěšení | Večer s neobvyklou kráskou Oxanou | Velké dobré červené zklamání? | Müller Thurgau ve třech podobách | Frankovka 2004 z Dobré Vinice | Můj starý report z roku 2006 na O Víně | a další…

Zobraz celý článek →

Ryzlink Rýnský SUD

Přiznám se, že několikrát v minulosti jsem se nelichotivě vyjadřoval k barikování (suchého, tichého) Ryzlinku, tedy jeho školení v nových a vypálených sudech. Nepamatuji si snad jediné takto připravené víno, kde by výrazný vliv a aromatika ze dřeva něčemu prospěla. Jiná věc je zrání či kvašení ve starých či velkých sudech, samozřejmě. Při loňské návštěvě Mělníka jsem narazil na Ryzlink Rýnský 2007 z Mělnického vinařství Kraus (jejich bílé Mělničiny stejného ročníku už jsem s přáteli vypil kvanta), který se vyloženě chlubí podtitulem SUD. A navíc vinařův popis naznačuje, že vínu je třeba dát prostor a vzbuzuje očekávání něčeho „velkého“. Solím tedy 225,- Kč a těším se. Vinařství má web se základními informacemi, více o některých jejich vínech (hlavně starších) se lze dozvědět na webu prodejce K4Wines a rozhovor s vinařem, Vilémem Krausem (vnukem slavného profesora Viléma Krause), najdete na iHned. Jaký že text mne zlákal k nákupu?

Na vinětě se praví: „Ryzlink rýnský z prvotřídní viniční tratě Mělníka, byl v roce 2007 ztvárněn vápenitým podložím, příhodnými mikroklimatickými podmínkami stanoviště a kvašením v dřevěném sudu. Jeho skořicově květinová vůně se plně rozvine při teplotě 14°C a po dobrém odvětrání otevřené láhve, kdy po 2-3 hodinách začne vystupovat harmonická kořenitost spolu s dostatečnou tělnatostí a svěží přitažlivostí.“ A tak jsem zkoumal a přiznám se, že konzumace tohoto vína pro mne byla vlastně více experimentem (teplota od 8 do 15°C, postupný vliv vzduchu a tak) než pitím vína, které bych si vyloženě užíval, což je škoda. Trochu mne zamrzelo, že viněta praví „z prvotřídní viniční tratě Mělníka“, ale z jaké se nedozvíme (já bych tipoval Na bílých břehách). Ale je fakt, že celý ten systém označování zemských vín je tak divný, že dát tam nějak výrazně jméno viniční tratě by dost možná bylo porušením kdo ví čeho všeho. Fakt vinařům studium zákona nezávidím, posuďte sami: „Etiketa zemského vína může kromě údajů podle odstavce 1 dále obsahovat název odrůdy nebo odrůd, a to v souladu s předpisy Evropských společenství 50a), podíl každé odrůdy, která je na etiketě uvedena, musí být nejméně 15 %, velikost písma názvu odrůdy nebo odrůd musí dosahovat nejvýše poloviční velikosti písma názvu "zemské víno", název odrůdy nebo odrůd musí být uveden pouze ve stejném zorném poli na etiketě spolu s názvem "zemské víno" a označení odrůdy nebo odrůd na etiketě nesmí být zaměnitelné s označením jakostního vína podle § 18 až 22 nebo vína originální certifikace podle § 23. (4) Zemské víno smí být označeno pouze zeměpisným označením stanoveným prováděcím právním předpisem. K výrobě zemského vína smí být užity jen vinné hrozny sklizené v zeměpisné jednotce, která nese zeměpisné označení podle tohoto odstavce. Použití názvu jiné zeměpisné jednotky než uvedené v prováděcím právním předpisu je zakázáno.“ Fuj! :o)

No ale teď už to víno. Alsaská zelená flétna, plastová záklopa, plný kratší korek s potiskem vinařství a viněta obtáčející celou láhev s popisem, který máte dříve v článku (+ informací o 12.5% alkoholu a tak, klasika). Barva vína nijak hluboká, lehce zelenkavá. Hned po otevření a chladné se víno prezentuje poměrně výraznou a docela typickou ryzlinkovou vůní, svěží, především květinovou s trochou kořenitosti (skořice, viněta nelže), medu a náznaku dřeva. V chuti suché, středně plné, s delším dozvukem (opět ta skořice), takový ne úplně typický průběh. Je to v chuti stále stejné, lineární, žádný výraznější nástup či výkyv. Decentní hořčina ke konci. Ryzlink poznáte, ujde, ale nějak v tom nenalézám nic zajímavého. Vlivem vzduchu a vyšší teploty se víno stává ještě nudnějším, plošším, začíná dominovat aroma uvadajících květů v kombinaci s lehkou dřevěně-sklepní „zatuchlinkou“. Znovu víno chladím někam k desíti a tam je přeci jen svěžejší a slušně pitelné. Ale obyčejné. Je mi líto, v této cenové kategorii je tolik opravdu skvělých ryzlinků, že dnes hodnocený na mne prostě nefunguje. A zůstávám u Mělničiny. A taky se těším, co předvede Krausovo elitní bílé, Enotrion. Přišel čas ho vylovit ze sklepa…

Zobraz celý článek →

I ve víně je alkohol…

… a někdy jsou ho kvanta, třeba v aktuálně prezentovaných mladých Bordeaux ročníku 2009 :o) Původně jsem dneska chtěl psát nějaký větší report, jak to s tímhle ročníkem vypadá, ale nechám si to až po více souhrnných analýzách a především možnosti si alespoň část vín sám přechutnat příští týden. Na Bordeaux má totiž strašně moc lidí „názor“, ale z nějakého nepochopitelného strachu spíše papouškují názory novinářů z Wine Spectatoru, Decanteru či Roberta Parkera a to se mi úplně nechce. Ale úplně je nevynechám, stejně budu krom svých poznámek dělat i souhrn od znalců a zkušenějších degustátorů :o) Letošní kampaň je také zvláštní v tom, že informace, různé stručné výkřiky i krátké rozhovory, se objevují na všemožných sociálních sítích a online magazínech v podstatě v reálném čase v průběhu ochutnávek. I prestižní autoři hrají s otevřenými kartami, neohlíží se tolik na poznámky ostatních, vítězí ten, kdo na skvělé (či problematické) víno upozorní první :o) O pár úlovků z Twitteru či Facebooku se podělím. A zbytek článku bude o alkoholu. Prostě takové těkání, kupa nesouvislého textu, žádné obrázky, nic pro ty, co nedělají pro víno oběti :o)

Před pár dny Jancis Robinson napsala z letadla, že „Jestliže let BA7987 do Bordeaux spadne, tak se sesype i trh s velkými víny v UK. Na palubě Berrys, Farr, JnB, LnS, Wheelers, Laytons, Goedhuis + hromada dalších“. Degustace mladých „sudových“ Bordeaux ročníku 2009 zuří právě teď (či spíše pomalu končí) a reportéři se začínají předhánět v tom, zda půjde o ročník lepší než „legendární“ 2005, ročník srovnatelný se špičkami v podobě 1961, 1945, 1929 či 1899, ročník století či snad dokonce nejlepší Bordeaux všech dob. Neal Martin, který píše pro Wine Advocate, měl už v úterý k vínům z aktuální en primeur kampaně přes 45 tisíc slov poznámek. Na ochutnávky je připraveno přes 28.000 skleniček Riedel, o 30% více než loni a hned 4.000 je jich jen na Château Angelus. Občas někdo zdrženlivě připustí, že vína jsou skvělá, ale bude záležet na cenách. Margaux prý předvedlo nejkonzistentnější kvalitu, Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc kralují a ve vínech jsou neuvěřitelná kvanta tříslovin, prý ovšem vyzrálých a šťavnatých, nic trpkého, hořkého. V Pomerolu a Saint-Émilionu jsou špičková vína (Cheval Blanc prž jedním z nejlepších vín ročníku), ale je to trochu „hit & miss”, ne vše se takhle povedlo. Tim Atkins MW přímo říká, že „pravý břeh je velmi variabilní, pozor na přehnané nadšení od Decanteru a jim podobných“, zatímco Steven Spurrier (ano, píše třeba pro Decanter) o této části Bordeaux praví, že „2009 je nejlepší ročník co kdy měli, nejmodernější Bordeaux jaká jsem kdy viděl. Špičkový ročník“. Tak si vyberte.

Jean-Guillaume Prats pravil o svém Cos d'Estournel: „Připravili jsme toto víno pro následujících sto let, ale můžete si ho užít už za pět.“ A opět Tim Atkins MW k tomu říká, že „Cos je masivní víno, ale až moc. Preferoval jsem Pagodes (jejich druhé víno)“. A zároveň i psal, že „Lafite je úžasný. Mouton znepokojivě přebarikovaný a kalifornského stylu.“  A u Moutonů to asi vědí, proto dávají k degustaci stylový bonus.  Simon Staples z Berry Bros. & Rudd nadšeně hýkal i nad víny jako je Château Poujeaux a včera v noci svěřil toto: „Nejlepší víno, které jsem kdy pil v en primeur podobě, bylo Margaux 2005. Bylo! Latour 2009 je jednoduše perfektní, dechberoucí.“ A taky, včetně fotky, tvrdí, že ještě nikdy nepil lepší Montrose. Uf, ty lidi mne děsí, na jaké nesmyslné částky po podobných prohlášeních vyletí ceny? Jancis Robinson se podivuje, kde jsou všichni ti obchodníci z Číny, co prý skupují co mohou, že neviděla ani jednoho. Tak třeba zdražení nakonec tak strašné nebude :o)

James Suckling z Wine Spectatoru tvrdí, že „přestože ročník 2009 možná nedosáhne na 2005 v celkové kvalitě, jsem vyloženě nadšen z některých menších, méně známých producentů ve slavnějších apelacích jako je Margaux či St. Estéphe. Podařilo se jim připravit bohatá, vyzrálá, strukturovaná mladá červená a do svých poznámek jsem si u nich zapsal ‘doposud jejich nejlepší víno‘“. A zároveň udělil hromadě vín až neuvěřitelné množství bodů, přehlídka těch potenciálně stovkových (spadajících do kategorie 97-100, u takto mladých vín se používá častěji nějaký rozsah než jedno číslo) je hodně široká. James Lawther píše, že „Bordeaux 2009 je jako 1982, jen se všemi těmi moderními úpravami. Splňuje co úvodní hype slíbil a zařadí se mezi velké ročníky.“ Jenže od dalších se třeba taky dozvíte, že „Château La Mission Haut-Brion je na 14.7% alkoholu, Haut-Brion na 14.3%. Výborné (pro vaše vnuky). Bílá energická & čerstvá, skvělá. Vína tučná, alkoholická, bohatá. Ovšem vytříbenost, elegance a noblesa přijde se zráním či ne?“ Vína ročníku 2009 jsou často označována za moderní, jako odpověď Bordeaux vínům z Nového světa, jako vína schopná zrát desítky let, ale zároveň díky moderním postupům pitelná mnohem dříve. Jiná než v letech minulých.

Čímž se konečně dostáváme k tématu dost příbuznému, kterým je alkohol. Na Bordeaux mne fascinuje, že i vína s 12.5% alkoholu vydrží zrát dlouhé roky a působí poměrně plně, letos je ovšem vše jinak a množství alkoholu atakuje úrovně, kterých dosahují Châteauneuf-du-Pape či nabušená červená z Nového světa a jsou prý jedním z „definujících znaků“ ročníku 2009 (byť je v nich tolik dalších složek, především neuvěřitelné množství taninů, že snad i alkohol na srovnání byl potřeba). O varování před „přeextrahovanými“ víny jsem tu už psal, ochutnávky ukáží, k čemu přesně došlo. Ale problematika množství alkoholu, co už je moc a kde by tak měl být, je rozhodně zajímavá a v poslední době hodně diskutovaná.

Problém s alkoholem je ten, že poměrně výrazně mění vnímání dalších komponent ve víně, takže typické „terroirové“ charakteristiky vína mohou být náhlým skokem o procento více než je obvyklé hodně ovlivněny. Před nějakou dobou jsem tu psal, že v USA je celkem běžnou praxí víno už při fermentaci naředit vodou, aby byla hladina alkoholu vůbec snesitelná (resp. se kvašení nezastavilo, občas se to dělá i kvůli sestřelení vína do nižší daňové sazby, hranice je totiž někde u 15% alkoholu). Jenže nabušená vína, „koncentrace-hutné ovoce-dub“ bomby, se dostala do obliby (částečně vlivem amerických kritiků), získávají více bodů a, ať už nějaké globální oteplování existuje či ne, tlaky na koncentrovanější vína s více alkoholem tu jsou. Zároveň se ale můžete setkat s názorem, a to i z úst prestižních vinných kritiků a vinařů, že nárůstem alkoholu nad 14% se začíná ztrácet odrůdový charakter, víno může přicházet o „detaily“, omezuje se výraz místa původu a je velmi komplikované dosáhnout ve víně elegance a harmonického projevu (a ač osobně preferuji vína lehčího stylu, tak s tímhle názorem úplně nesouhlasím). A taková tvrzení jistě netěší půlku Chile, Kalifornie a ostatně i jih Francie či Španělsko :o)

Americký kritik je skoro nadávka, ale je otázkou, nakolik za situaci mohou. Teď se tam naopak objevuje čím dál více hlášek, že je potřeba dělat „čerstvá“ červená vína, lehčí, vína na pití a ne kousání. Obrací se trend od „plnotučnosti“ k lehčímu stylu? Jak dlouho to bude trvat (v mezičase si můžete přečíst článek na téma párování nabušených vín s jídly), než více než 90 bodů začnou dostávat právě taková vína a ne dva roky barikované Cabernety? Ale ono to není vůbec černobílé, lze najít kupu vín s alkoholem okolo 15%, která působí svěže, čerstvě a pitelně. A zároveň vína na dvanácti, která mají přezrálý charakter, jsou plochá, tupá, nudná. Ukázkový příklad budou leckterá nezvládnutá vína ročníku 2009 na Moravě. Kyselina jako by byla v našich vínech nadávka a něco, čeho se konzument bojí, ale když hrozny vyzrají ne úplně ideálně, cukrů je dost a kyselin málo, tak ta vína při pití dost nudí a navíc toho v lahvi zrovna moc nevydrží.

Ale co, vědci už mají „kyslíkem napuštěný“ alkohol, po kterém kocovinu mít nebudete. Šup pořádně protřepat láhev vyzrálého Margaux, třeba z něj bude méně bolet hlava :o)

Jak to vidíte? Máte rádi a vyhledáváte velmi koncentrovaná vína s alkoholem přes 14%, nebo se i v červených kloníte spíše k lehčím záležitostem okolo 12.5%? Kontrolujete vůbec na lahvi množství alkoholu, nebo je to pro vás tak okrajová informace (protože odrůda, místo původu, ročník a producent jsou to zásadní), že vás vlastně nezajímá? Že by námět na zítřejší novou anketu?

Zobraz celý článek →