Večer mi byla skoro zima na nohy. Ne že bych si přál návrat hnusných veder, ale alespoň zavzpomínám na dovolenou. Při nedávném sicilském pobytu přišel jeden večer od přátel požadavek na nějaké „hutnější“ bílé. Ujížděl jsem si tak trochu na trpčích amforách či tvrdší Etně, případně letních čerstvých bílých. Vysvětlit provozovateli vinotéky mou neexistující italštinou a s jeho svéráznou angličtinou požadavek nebylo úplně snadné, nakonec jsem na to šel přes barrique víno. A hned mi začal nosit odporně předražené lahve všeho možného, které teda piccola botte jsou. Nakonec jsem sáhl, jako značném odskoku od tradičních věcí, po Chiarandà 2007 známého vinařství Donnafugata, což je víno apelace Contessa Entellina Chardonnay (pojmenováno po městečku v provincii Palermo, šardonka to musí být z 85 % a zbytek lze doplnit dalšími tamními odrůdami; zde je podíl odrůdy Ansonica aka Inzolia). Víno zrálo na kalech asi půl roku, z poloviny ve francouzských burgundských sudech (klasické malé i větší) a zbytek v betonových tancích, a pak další více než rok leželo v lahvi než šlo na trh. Jde o jejich prestižní top bílé, v červeném stejnou pozici zastává Mille e una Notte.
Tmavá, zlatá, hutná barva. Ve vůni již nazrálé, žluté ovoce, krémovost, kořenité tóny, poměrně dost dřeva, máslovost, vanilka, svěží citrusová linka a mineralita. V chuti suché, plnější, stále pěkně ovocité, teplejší projev alkoholu a zároveň opravdu výrazné kyseliny, které tomu dodávají živost a pitelnost. Pěkně udělaný kousek, byť hádat odkud pochází bych nechtěl. Vlastně mi docela připomínal „Velké Dobré Bílé“ styl u Nejedlíka a jakoby mix ročníku 2004 a 2005 :-) Na večerní popíjení proč ne ale už poněkud drahé, lepší se na něj soustředit a případně doplnit jídlem, třeba takový tamní tradiční kuskus s kusem ryby udělá skvělou službu. K nám Donnafugatu dováží La Fattoria a jde najít u dalších prodejců.
Upřímně tohle volá spíš po skleničce fino či manzanilla sherry. Jojo, vzpomínky na dovolenou…
