Příjmení Mellot je v údolí Loiry neoddělitelně spojeno především s výtečnými Sauvignony, nejvíce pak těmi z apelace Sancerre. První zmínky o rodině jako pěstitelích révy a producentech dobrého vína jsou z roku 1513. Určitě se jim hodilo, že v roce 1698 se stal Caesar Mellot poradcem Ludvíka čtrnáctého pro nákup vína. Na začátku devatenáctého století založili tavernu specializovanou na nabídku vín ze Sancerre, ke konci stejného století se jejich vína vyvážela do celé Francie i světa. Díky nepřerušené tradici a dědění z otce na syna vinařství letos slaví kulatých 500 let své vinařské historie. Tedy vlastně dvě vinařství, v roce 1969 se rodina rozdělila. Dnes menší podnik Alphonse Mellot připravuje především vína ze Sancerre a jde o jedno ze zásadních tamních rukodělných vinařství s biodynamickými sklony, základní víno z vinice La Moussière je paráda už v základu a vyšší výběry ze starých keřů téže polohy, Génération XIX či Edmond, patří mezi naprostou sauvignonovou špičku (+ připravují parádní Pinot Noir). Joseph Mellot je vinařství již větší, od rozchodu se postupně rozrostlo na zhruba 100ha vlastních vinic a další hrozny nakupují. Neomezují se na jednu apelaci, ale nabídkou pokrývají slavnější i méně slavné části především centrální Loiry, i oni jsou zapojeni v různých programech ekologičtější produkce. A i zde najdete charakterní, typická vína, někdy opravdu výtečných. Navíc provozují i restauraci a ubytování.
Vína Joseph Mellot ochutnávám už několik let na galadegustaci dovozce Kupmeto a některé pravidelně kupuji i domů (nejvíce jsem se o nich rozepsal tady). Minulý týden představili na ochutnávce právě k pětistému výročí fajn průřez produkcí, i trochu méně obvyklé záležitosti bylo možno ochutnat. Mezi ně se ale neřadí Destinéa Sauvignon Blanc 2012, jejich základní bílé (k dispozici i v bag-in-boxu) ze směsi různých míst původu, které spíše demonstruje „encyklopedický“ projev odrůdy (v jeho variantě za nízkoteplotního zpracováni v nerezu a krátce na kalech) než co jiného. Čerstvé, čisté, svěží, florální a citrusové, bezva kyseliny a lehká pitelnost, krásné živé bílé. Ani o chlup méně ale ani více, prostě parádní fresh Sauvignon, kde každý odrůdu bez problémů pozná, na běžné pití a do gastra po skleničce pohoda.
Mezi mé oblíbence patří Pouilly-Fumé Le Troncsec, zde bylo v ročníku 2012 a jakoby ovocnější a plnější než jsem zvyklý, nad typickou svěžestí a mineralitou se tyčila krémová ovocitost, bylo to celé kulatější a ovocně sladší. Proč ne, ale trochu (dost) mi tam ta říznost chyběla. Ta naopak nechyběla u krásného Sancerre La Chatellenie 2012, čerstvý komplexnější minerální sauvignon to byl, s pěknou citrusovou svěžestí, velmi dobře postavený, důraznější, delší, s pěkným tělem a parádní pitelností. Tohle prosím ano. Zajímavé srovnání přineslo Sancerre La Grande Châtelaine 2010, což je výběr starých keřů navíc připravený pomalou fermentací v dubových sudech (z místního dřeva) a zde i další rok a půl školené. Bohatší, efektní vrstevnatá záležitost, naleželá, ovocná, s výraznějším vlivem dřeva. A to i v chuti, zatím možná až moc, ale zároveň i klasická mineralita a svěžest, delší, působí plněji než by 12.5 % alkoholu napovídalo. Zajímavá věc.
A ještě o kus dál jde jejich prestižní víno (byť jako absolutní vrchol mají nově Sancerre L´Original, někdy to vinaři s těmi prestižkami trochu přehánějí), Sancerre Cuvée Pierre Etienne 2009, lahvováno do historického typu lahve s číslovanými vinětami a připravováno jen ve výjimečných ročnících. Jinak opět pomalá fermentace ve studených sklepích ve dřevě a poté 12 – 16 měsíců zrání také v sudech. Vůně taková „burgundštější“ a přiznám se, že naslepo bych Sauvignon a potažmo Sancerre jako první volbu určitě nedával. Bohatá, komplexní, naleželá minerální a zároveň sladce ovocná záležitost, výrazná. Dřevo, citrusy až jakoby citronový pečený koláč. Suché, bohaté, intenzivní v chuti, s dobrou kyselinou, strukturované, dlouhé, s výraznějším vlivem dřeva. Chvílemi se mi tam ve vůni objevovala zvláštní aromatická linka, kterou mám zapsanou jako „okurkový salát“ :-) Výtečné víno, ale tak nějak… na sklenku či dvě, mám u sauvignonu raději trochu jiný styl.
Vlastně mne možná osloví více (byť jde o jednodušší vína) takové Quincy Le Rimonet 2012, zde čistě nerezová záležitost, ze starších keřů a nějakou dobu na kalech. Čerstvé, mladičké a lehce zaprděné, mírně travnatější zelenější styl sauvignonu ale příjemně, s opravdu hodně výraznou parádní kyselinou, osvěžující, fantasticky pitelné, bylo v něm takové zvláštní napětí, nervozita. O chlup dál než Destinéa a méně propracované než Sancerre La Chatellenie, ale ten podvečer mne nevím proč bavilo dost. A sympatický sauvignon byl i Côteaux Du Giennois La Gaupière 2012, suchý čistý živý citrusovo-květinový a velmi dobře pitelný (ale tady mám prostě obavu, že v rámci stylu je Destinéa prostě lepší poměr ceny ke kvalitě). Crémant de Loire Le Marquis Brut, odrůdově Chardonnay a Chenin Blanc především z oblastí Saumur a Anjou a na kalech 18 měsíců, mi přišel opravdu hodně jednoduchý. Lehký, dobře pitelný, čerstvý ale naprosto obyčejný a ceně pro mne ani omylem neodpovídá.
Zajímavé setkání bylo s Pouilly-sur-Loire Les Brémailles 2011, podobně jako u nedávno popisované „zákeřné“ loirské apelace Cour-Cheverny zde není základní odrůdou ani Sauvignon ani Chenin Blanc, ale Chasselas, tedy stará dobrá Chrupka. Toto konkrétní víno již bylo v lahvi trochu naleželé, decentně s oříškovým tónem, jemnější až lehce „neutrálně bílé“, uhlazenější bez nějak výrazné kyseliny, hebčí, lehké, jednoduché ale vyvážené. Zajímavost a připomínka dob dávno minulých, dnes bere chrupku nějak vážně možná ještě Švýcarsko a trochu Bádensko.
I dvě červená se našla. Côteaux Du Giennois Cuvée Prestige 2007, směs 80 % Pinot Noir a 20 % Gamay a tak také působící. Barva nafialovělá ale spíše světlá, již naleželé ale stále s pěknou peckovinovou ovocitostí, suché, s výraznější kyselinou, chladnější svíravější červené, delší, s dobře zakomponovaným dřevem. Zajímavé, ale mám obavu, že fanoušků se nějak příliš nenajde. Zda to bude mít snazší Chinon Les Morinières 2011 netuším, ale spíše ne :-) Starší keře Cabernetu Franc ale víno školené jen v nerezu. Tmavé, mladičké, ovocité a zatím trochu zaprděné, s trochu zelenějšími tóny. Svíravé, dobrá kyselina a šťavnatá ovocitost, trochu divočejší ale fajn pitelnost, přímočaré červené.
Vína předvedla poměrně široký rozptyl projevů a úrovní, rozhodně bych si pro sebe na pití vybral. Obvykle mne nejvíc oslovovalo a bavilo Pouilly-Fumé Le Troncsec (které navíc slušně zraje do krásy), tentokrát by to ale bylo hlavně Sancerre La Chatellenie 2012 a do odporných veder možná taky Quincy.
