čtvrtek 13. června 2013

Sicilské Nerello Mascalese a Girolamo Russo

Nerello_MascaleseAsi každý pravidelný čtenář si zde musel všimnout, že mé vinné srdce leží spíše ve Francii než v Itálii. Sice italských vín piju čím dál více a doma se mi množí prázdné a ještě rychleji plné lahve, ale zatím nepřišel zlomový bod, konkrétní odrůda/místo/styl, kterým bych vyloženě propadl. Jestli má něco šanci, pak je to Nerello Mascalese, obzvláště pokud je pěstované na úpatí Etny. A nemusí to být hned vína od Franka Cornelissena, o kterých bude řeč později. Některé vinice okolo téhle aktivní sopky jsou velkými terroiry, ale i ty ostatní nutně musí mít charakter, jinak to tam snad ani nejde. Navíc nemusíte tolik sířit, hora se o to postará za vás :-) Odrůda Nerello Mascalese je často přirovnávána k Pinotu Noir či Nebbiolu, podle posledních výzkumů DNA jde ale o křížence Sangiovese a bílé odrůdy Mantonico Bianco (navíc se ve vinicích na Sicílii vyskytuje hned několik odlišných varianty Nerella Mascalesse a též samostatná odrůda Nerello Cappuccio, v projevu výrazně měkčí a jednodušší). Hlavně ve vyšších polohách dozrává docela pozdě, klidně až v listopadu, háklivá na padlí, výskyt botrytidy, s nevyrovnanými výnosy… inu trochu mrcha. Výsledná vína mívají vyšší alkohol, ale zároveň úžasné kyseliny, jsou tvrdší, charakterní, mají „koule“, skvěle se pijí a přitom v nich jde najít určitou vznešenost, podobně jako v dobrých pinotech.

girolamo_russo-a_rina_2010Jedním z vinařství, které odrůdu zvládají opravdu dobře, je Girolamo Russo (web). Bohužel žádný můj objev, Gambero Rosso udělilo majiteli titul vinař roku a některá jeho vína si odnesla z hodnocení tři skleničky (+ ocenění hnutí Slow Food a tak), takže okrajový neznámý producent to prostě není. Tedy krom roční produkce, něco přes 15 tisíc lahví dělá, ovšem z 16 hektarů. Pianista s titulem z italské literatury a tedy osoba učící se z velké části za pochodu, dle očekávání co nejpřirozenější postupy a bio ve vinici, ale ještě neujíždí směrem amfory a podobně, stačí mu kvalitní malé i větší dubové sudy. ‘a Rina 2010 Etna Rosso DOC je směsí z vinic na několika místech u Etny (pak má kousky z jednotlivých poloh), ve víně je i malý podíl odrůdy Nerello Cappuccio. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní korek a parádní viněta. Světlejší „pinotová“ barva. Elegantní jemnější vůně, třešeň, kamenitá mineralita (můžete si krásně sugerovat ztuhlou lávu), mění se ve sklence a odhaluje různé fajn odbočky. Mladé ale již nyní velmi příjemné. Suché, tak akorát plné, třísloviny trochu ohlazené, výraznější kyseliny až tvrdost v kombinaci s teplejším dozvukem, struktura, šťavnatá třešeň, určitá pikantnost a svíravost, složitější, zajímavé, výtečně pitelné a s potenciálem zrát. Žádný připálený jih, bavilo moc!

girolamo_russo-nerina_2011Když už jsme u tohoto vinaře… Nerina 2011 Etna Bianco DOC je bílé ze tří čtvrtin z odrůdy Carricante doplněné odrůdami Cataratto, Minella, Inzolia, Grecanico a Coda di Volpe. Ambaláž stejná, fakt se mi hodně líbí. Tmavší žlutá barva, efektní. Opět vůně spíše jemnější ale přitom bohatá, elegantní, žluté ovoce, mineralita, pryskyřice, dobře zakomponované dřevo. V chuti o dost důraznější, suché, výrazné kyseliny, strukturované bílé, trochu svíravější, minerální, dlouhé, opět tak akorát plné, nutí zkoumat, dost zajímavé pití plné energie. Jak tohle bílé tak červené jsem zkoušel i na přátelích, se kterými na Sicílii byl, a ani jedno se s příliš velkým nadšením nesetkalo… červené příliš trpké, bílé „až moc suché“ (a to pijí zhusta Champagne a další bubliny prakticky bez cukru). Já na obou ale ujížděl :-)

P.S. Fotka hroznu z webu vinařství Girolamo Russo, logicky v době našeho pobytu ještě zralý být nemohl :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails