Jsou chvíle, kdy nevíte, zda máte udiveně kroutit hlavou, smát se nebo snad brečet. Obecně mám v téhle zemi problém s články a rozhovory o víně v běžných médiích, výsledky bývají tristní a obvykle jde o hůře či lépe překopané tiskové zprávy a jiné PR materiály (sem tam se objeví něco originálního, ale spíš okrajově). Píšu to hlavně kvůli nedávnému rozhovoru s vinařem Tomášem Kristem na Radiožurnálu (soubor ke stažení). Už jen začátek je dost bizarní a parádní ukázka kvalit redaktora. Další části myslím zase osloví každého milovníka vín z Francie. Několik zásadních momentů celého rozhovoru si zde dovolím uvést v přepisu, protože si zaslouží archivovat na věčné časy (podobně jako Balounův odsudek celého jednoho regionu ve Francii co vyšel v Decanteru, to byla taky pecka). Podívejme se tedy, co si myslí sběratel medailí ze světových soutěží, muž který svými víny ovládl obchody s květinami a dárkovými předměty po celé republice, dovozce slovenského vína na sudovku a oblíbený moravský vinař.
Moderátor: „… Je to stále tak, že když přijedete do Francie, cítíte tam od kolegů, francouzských vinařů, takový despekt, povýšenost?“
Krist: „Já musím říct, nevím, jestli povýšenost, ale teď i trošku, nechci urazit, si myslím, že ve Francii trochu zaspali dobu, protože oni to víno dělají už po staletí pořád stejně. Paradoxně ostatní vinařské země jdou neustále kupředu a nebrání se experimentovat, nebrání se dělat různé, pracovat s různýma druhama kvasinek, různě zatěžovat keře, naopak zase opačně třeba tam nechávat úplně málo hroznů. A myslím si, že třeba Sauvignony z Novýho Zélandu nebo chilská, jihoafrická vína jsou skvělá. A myslím si, že o hodně lepší než francouzská.“
Moderátor: „Další posluchač se ptá, že občas dostane, to konstatuje, v supermarketu leták akce, vynikající francouzská vína za skvělou cenu. Jestli vás to zlobí.“
Krist: „Já bych se spíš pozastavil nad tím, když ti Francouzi mají ty nejlepší vína na světě, proč je musí vyvážet do České republiky.“
Krist: „Ano, dovážím hrozny hlavně ze Slovenska, protože momentálně se hodně mění situace na českém trhu. A co se týká přívlastkových vín si myslím, že my už jsme nabyli kapacity, že už více určitě vyrábět nemůžeme. Ale velkým díkem nebo velkou módou, nevím, jak to nazvat, je prodej sudového vína. A my dovážíme velké množství hroznů na sudová vína ze Slovenska.“
Krist: „Můj názor je ten, že každý by si měl najít tu svou značku a to víno, které chce pít, které mu chutná. Ne to, co mu kdo na vykládá. Myslím si, že rozdíl mezi naším a francouzským vínem je v tom, že máme my o hodně více rozmanitých chutí a vůní. Když přijedete do nějakého francouzského vinařství, tak vám nabídnou z toho ročníku většinou jedno bílé, jedno červené, maximálně dvě. U nás v každém ročníku vám můžeme nabídnout 15, 20 druhů vín. Ať jsou to aromatická, nearomatická, sladká, suchá, a musím říci, že jsem samozřejmě hrdý moravský vinař, ale myslím si, že tou rozmanitostí máme lidem více co nabídnout.“
Moderátor: „Poslyšte, vy hrdý moravský vinaři, ale takový Pinot Noir, jako třeba mají v Burgundsku ve vinařství v Gevrey-Chambertin asi u nás nedokážeme.“
Krist: „To nemůžu posoudit, protože jsem to víno nepil. Ale myslím si, že platit za láhev třeba 170 tisíc korun je, že je to hloupost a že ti lidi spíš žijou z nostalgie.“
Moderátor: „Tak tahle stála asi 12€, jestli si to dobře pamatuju.“
Krist: „Já se bavím o víně, jako je třeba Romanée Conti.“
Moderátor: „Chuťové a čich. Jak se vlastně vytváří takové to, když vám říkají lidé na degustacích, co všechno cítí nebo co všechno vnímají v tom víně, takovou tu legendu? Kdysi jsem třeba slyšel, že je tam, že to víno je cítit taky po Bon Pari, po těch bonbonech. Jak se vytváří tahle legenda?“
Krist: „Většinou tyhle ty aromatické vína nebo ty vína, které krásně voní, většinou třeba, jak říkáte po Bon Pari nebo nějakých citrusových plodech, se získávají tím, že vlastně do vína přidáváme ušlechtilé kvasinky, které vlastně dokážou vyprodukovat tyhle ty krásné aromata.“
