úterý 21. dubna 2009

Pepíkova bordó směska z Brazílie

Včera odpoledne jsme sledovali nezvykle časně kvetoucí rostlinstvo a říkali si, že jestli to takhle půjde dál, zvládneme brzy dvě sklizně vína za rok jako v některých částech Brazílie a stane se z nás vinná velmoc :o) No představte si to, mladý veltlín dvakrát do roka? :o) Brazílie nemá ve světě vína nějak zásadní jméno, ale na našem trhu najdete až nezvykle velké zastoupení, díky degustacím pořádaným dovozcem jsem pak chutnal poměrně dost různých vín velká část z nich mne bavila. Ostatně jsem tu už pár článků na podobné téma měl, odkazy najdete níže. Láhev Cuvée Giuseppe 2003 z vinařství Miolo a původem v oblasti Serra Gaúcha (horská severovýchodní číst Rio Grande do Sul kulturně velmi silně ovlivněná Itálii a Německem) jsem měl několikrát v období před dvěma až třemi lety a tenkrát, když se delší dobu (několik hodin) nechalo rozdýchat v karafě, šlo o úžasné pití. Pokud to někdo nalil přímo z čerstvě otevřené lahve, obvykle se nadšení nedostavilo (prakticky vyzkoušeno v Ambiente Brasileiro, poprvé se mi podařilo některé lidi přesvědčit, že ty mé „zbytečnosti“, kterými si něco tak obyčejného jako pití vína komplikuji, možná mají nějaký smysl). Dvě lahve jsem zakoupil „do archivu“ (společně s jejich prestižním Lote 43, to ale ještě potřebuje ležet). Jednu někomu věnoval jako dárek, druhá padla před pár dny. Tak jak nám Brazílie stárne?

O Brazílii a vinařství Miolo se rozepisovat nebudu, stejně jako dříve odkážu na web dovozce. Takhle zpracované informace nemají ani dovozci z tradičnějších regionů. V menu Brazílie toho najdete spoustu, od informací o vinařských oblastech, vinařstvích a podnebí až po stručný popis některých vinařských institucí (rozpis zkratek) a apelační zákon (ten ale jen v originále a zatím bez překladu). I kupa moc pěkných fotek tam je. Stránka konkrétního vína je taktéž naplněna hromadou detailů, od analytických hodnot, přes senzorické hodnocení až po logistické informaci (velikost, tvar a váha lahve). Vlastně jsem se na ty informace spolehl natolik, až jsem láhev doma zapomněl vyfotit a vyhodil, takže jsem si fotky musel půjčit z webu dovozce :o) I popis techniky zpracování hroznů si zde dovolím překopírovat: „Hrozny nakvášejí ve speciálních tancích se šikmým dnem, kde probíhá zároveň alkoholová fermentace spolu s macerací slupek. Pro dosažení pomalé a selektivní extrakce barvy a taninů je rmut šestkrát denně mechanicky promícháván („pigeage“) za trvale řízené teploty, což podporuje samovolný průběh malolaktického odbourání kyseliny jablečné. Kvašení a macerace trvá v průměru 20 dní, následuje šetrné dolisování a stočení do dubových sudů. Odrůdy Cabernet Sauvignon a Merlot zrají odděleně ve francouzských dubových sudech po dobu 8 až 10 měsíců. Poté jsou kupážovány v optimálním poměru a po scelovací fázi je víno lahvováno.


Tak tedy jak to vypadá, voní a chutná? Barva je temná, hutnější a na okrajích decentně nazrálá, do oranžova. Aromaticky stále intenzivní ovoce, ale zároveň živočišnější selské tóny, známky zrání na lahvi a celkově velmi „starosvětský“ dojem. V chuti suché, čisté, zrale ovocité s již uhlazenějším tříslem a velmi příjemnou délkou. Vyvážené, dobře pitelné. Chvílemi narážím ve vůni a chuti na zvláštní medově-propolisový tón, které normálně vídám spíš u bílých, zajímavé. Hodně dobře udělaný klasický mix Cabernet-Merlot tak akorát k pití, večer zpříjemnilo a k masu sedlo, ale nějaký X-faktor se tentokrát neobjevil. Za cenu něco mezi 300 – 400,- Kč samozřejmě najdete vína výrazně lepší, i v tom Bordeaux po kterém se tohle víno lehce „opičí“. Ale jako exkurz do Brazílie pro někoho, kdo z ní ještě nic nepil, bych se tohle otevřít nebál a investice nelituji. Na letošním Prague Wine Weeku a degustaci v Břevnovském klášteře takhle myslím některé pochybovače dost příjemně překvapil Don Laurindo Tannat 2002 a Salton Teroldego 2005.

Pokud nejste z těch, co v rámci ekologických snah a boje za minimalizaci CO2 stopy nepijí vína z jiných kontinentů, zkuste Brazílii :o) Občas si říkám (a často o tom psal v kontextu jiných potravin), že je tolik krásných vín mnohem blíž než na druhém konci světa, ale stejně je chutnám. Prostě proto, že je to zajímavé a často vrhá nové netradiční světlo na klasické odrůdy, co známe odsud. A v nejhorším případě mohu, podobně jako je to teď novinka i s možností certifikace na Novém Zélandu (moc zajímavé!), vysadit jeden strom za každý vypitý karton zámořského vína. Kdo se přidá? :o)

Odkazy na další Brazílii: Velká ochutnávka vín z Brazílie | Merlot Desejo 2004 – Salton (Brazílie) | 5x Chardonnay & (vs.) Riesling | Projekt RAR 2002

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails