středa 1. června 2016

Čtyři fajn až skvělá vína od bohémky

Pokud je řeč o šumivých vínech z ČR, tak prostě nelze opomenout Bohemia Sekt. Pravda, jejich nejdůležitější produkty jsou domácím sektem jen de iure, surovina na ně zhusta nemá s našimi vinicemi nic společného (ano, všechna ta demíčka kvašená v tanku jsou z vína připraveného v Itálii a kdo ví kde všude jinde, veliký nápis Bohemia na přední vinětě mi nepřestává pít krev), ale jakmile se bavíme o v lahvi kvašených bublinách, tak to už je jiná hra. Vrchní sklepmistr Josef Švéda ví, co dělá (a to i u všech těch základů, připravit v konzistentní kvalitě z lecčehos co dostane miliony lahví technicky bezproblémových a pitelných bublin nemůže být žádná sranda), má k dispozici široký rozptyl zajímavé moravské suroviny a dokáže z ní udělat špičkové domácí sekty. Možná nikdo u nás toho o výrobě bublin neví tolik jako on. Je to trochu smutné, a vlastně to nerad říkám, ale i přes současný obrovský boom v lahvi kvašených bublin v Čechách a na Moravě je to stále Prestige Brut, Louis Girardot a Château Radyně od bohémky, které si konzistentně drží slušnou kvalitu a jsou možná nejspolehlivějším nákupem. I když jsou samozřejmě roky, kde je základem trochu „teplejší“ surovina a vína mne baví o něco méně (hlavně u naprosto suché Radyně je to znát velmi, Prestige Brut je trochu plnější styl prakticky vždy). Ale v průměru jsou prostě hodně fajn a za korektní cenu. Fakt mne překvapuje, že se při psaní těchto řádků cítím tak nějak provinile, mám tendenci se omlouvat. Jako by pochválit bohémku znamenalo navždy tyto stránky stigmatizovat.

Ale ne, napsal jsem toho o bohémce v minulosti dost, věci pozitivní i negativní. A četli to :-) Ze začátku vůbec nereagovali, ani na ty kousavější věci, ale v roce 2014 už jo. Nakonec jsem se sešel s ředitelem společnosti Ondřejem Beránkem vyjasnit si naše postoje. Ukázalo se, že na problematiku značení lahví (nejednalo se jen o sekty, ale i produkci tichých vín pod Habánskými sklepy, Bzencem a tak) i některá další témata (glycerol v Mikulově) máme tak odlišné pohledy, že asi není šance se shodnout. To se holt stane. Na konci roku 2014 jsem pak přijal pozvání na soukromou návštěvu provozu v Plzenci, právě s ředitelem a také se sklepmistrem Švédou. Trvalo to hezkých pár hodin, hromadu vzorků opravdu zajímavých vín, speciálních šarží a starších ročníků, desítky odpovědí i na docela nepříjemné otázky (přišlo mi, že pan Švéda mluví s chutí o moc zajímavých detailech a pan Beránek občas zamrká nad odpovědí, která by se do marketingových materiálů určitě nehodila), moc jsem si to užil. Na závěr, po všech těch specialitách, jsem je poprosil, ať přinesou běžné demíčko. Abychom se rozloučili nad vínem, které je pro naprostou většinu konzumentů v této zemi synonymem pro jejich vinařství, a brutálně vzdáleno od vín, co jsme pili celou dobu předtím…

Dnes se mrkneme na čtyři lahve, dvě „podpultovky“ a dvě dostupné k nákupu byť třebas ve velmi omezené míře, které jsem otevřel minulý týden. Pinot Blanc 2013 (hrozny Dambořice a Moravský Žižkov) odstřelený v listopadu 2014 (tj. po devíti měsících na kalech, dozáž 8g/l) pevně doufám ještě zraje někde v jejich sklepích do velikosti, protože už v téhle podobě byl dost dobrý. Tmavší, trochu nazlátlá žlutá barva, pěkné perlení menších bublin. Intenzivní vyzrálejší vůně, žluté ovoce, lehce až tropické, mineralita, kouřovost, energická čerstvost. Suché, na bubliny plné a dost koncentrované, ale moc dobrá kyselina, délka, mineralita. Efektní, dlouhé, zajímavé bubliny. Chardonnay 2011 se stalo základem pro Prestige Chardonnay, ale já doma otevíral víno pod korunkou, s neodstřelenými kaly a logicky úplně suché bez dozáže. A po pravdě se s odstřelem ani netrápil :-) Výraznější citronová žlutá barva, opalizující, pěkné perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, citrusová do pomela, lehounce divočejší „zaprděná“ vůně, ananas. Suché, výrazná kyselina a říznost, intenzivní, delší, koncentrované, zábavné pití. Tohle není produkt, který by BS asi kdy prodával, ale po pravdě mne to bavilo více než dříve odstřelená a běžná dozážovaná varianta, která byla na Blanc de Blancs taková až trochu utahaná. Tady větší plnost díky nepřítomnosti cukru fakt nevadila.

Louis Girardot 2010 brut je jejich vlajkovou lodí, směs Ryzlink rýnský, Rulandské bílé a Chardonnay, na kalech slušných 45 měsíců. Dozáž k 8 g/l, alkohol jen 12.3 % (to je jeden ze zásadních nešvarů domácích bublin a platí to i pro BS, vína mají často i znatelně přes třináct a prostě jim chybí lehkost a pitelnost klasických bublin odjinud, které se pohybují spíše okolo hranice 12 %). Výraznější zlatavá žlutá barva. Velmi pěkné perlení malých bublinek. Výrazná, již trochu zralejší vůně, ořechový chleba s medem, toastovost, docela efektní. Suché, výborná kyselina, vyzrálá ovocnost, dobrá délka, pocitově opět spíše koncentrovanější styl, medovost, delší. Slušný kousek.

No a na závěr „Karel IV. 700 let“ Pinot Blanc 2011, speciální sekt připravený k aktuálním karlovským oslavám. Promo materiály praví: „Sekt je připraven výhradně z odrůdy Pinot Blanc (Rulandské bílé), k jejímuž rozšíření u nás položil Karel IV. základ. Ať odkaz Karla IV. přetrvá v našich zemích i další staletí.“ Původ hroznů je v trati Vinohrádky ve Velkých Bílovicích, ke které říká pan Švéda (opět text, co se v oficiálním PR vína nevyskytuje): „Vinohrádky jsou poměrně nová viniční trať, výsadby probíhaly před vstupem do EU, tzn. stáří vinice cca 15 let. Tato trať je vzhledem k vyššímu riziku působení jarních mrazů považovaná spíše za méně zajímavou lokalitu, kde vinohrady historicky moc nebývaly. Je určena spíše pro jakostní vína, tudíž lze předpokládat i zajímavé výsledky u vín šumivých, tak jak je to v případě našeho sektu KAREL IV.“. Do lahví na druhotnou fermentaci šlo víno 28.3.2012 a odstřeleno bylo po velmi dobrých čtyřech letech zrání 12.4.2016 (tj. nedávno a ještě by mohlo/mělo ležet na lahvi, ale čekat jsem nezvládl). Dozáž 9 g/l při kyselině 6 g/l a alkoholu sympatických 11.5 %.

Citronová žlutá barva, hodně výrazné perlení malých bublinek. Čerstvá, svěží, slinosbíhavá energická vůně, citrusovost, zelené jablko a květinové tóny, mineralita, postupem času a s teplotou žlutější ovoce, dotyk tropika, ananas. Docela se vyvíjí a mění. Suché, šťavnaté, řízné, bezva kyselina a vyvážené (vyšší dozáž to nijak neshazuje), dobrá délka, i přes nízký alkohol to má „váhu“ a důraz. Hodně sympatické bubliny. Je toho sedm set číslovaných lahví (moje byla 162) po sedmi stovkách (byť myslím, že asi nemalou část rozdají), láhev má speciální vinětu, hrdlo je omotané koženkovým páskem a zapečetěné, celé je to ve velké vystlané černé dřevěné krabici opět s potiskem ke konkrétnímu vínu, má to vlastní miniweb a propagaci… myslím, že spíš než nějaký velký „vejvar“ je to záležitost image. O to víc mne těší, že obsah lahve je tak dobrý jak je, dost často platí nepřímá úměra mezi serepetičkami okolo ambaláže a obsahem lahve.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails