Před nedávnem jsem se zde zmiňoval o problémech, kterým aktuálně čelí klasifikace v St.Emilionu. A také o soudním sporu s majiteli tamních hvězdných vinařstvích. Hubert de Boüard, spolumajitel Château Angélus, byl odsouzen k pokutě 60 tisíc EUR za vměšování do klasifikace v roce 2012, resp. přímo její zmanipulování. Soud rozhodl, že jeho vliv šel nad rámec „jen“ střetu zájmů, který měl coby vinař, jeden z těch navrhujících pravidla nové apelace a zároveň i člen komise, které o všem rozhodovala. Jelikož mu hrozilo i vězení je tato pokuta, nižší než mohla být a v kontextu produkce Angélusu a další prestiže a mediálního zviditelnění které přineslo tehdejší povýšení na St.Emilion Premier Grand Cru Classé ‘A’ , vlastně zanedbatelná. Ale verdikt „vinen“ se Bouardovi samozřejmě nelíbí. Souzen s ním byl též Philippe Castéja, majitel Château Trotte Vieille, ten byl ale osvobozen.
středa 27. října 2021
Boüard odsouzen, Meunier, modré odrůdy ve Francii a láhev zkoumaná FBI
úterý 26. října 2021
Zajímavé frizzante a jedno z nabídky ve vlaku
O vinařství Le Vigne di Alice (web) už jsem tu pár řádků měl, tenkrát jsem psal o jejich col fondo bublinách. A ani dnes to nebude žádný z jejich „běžných“ představitelů Prosecca, ale Tajad Frizzante. Jméno znamená v původním benátském dialektu směs a přesně tou i víno je. A zároveň je to taková exkurze do minulosti vín z téhle oblasti. Dnes pro tamní bubliny nejobvyklejší odrůda, Glera, zde tvoří jen 1/5 směsi. Velkou převahu mají, po 2/5 každá, Verdiso a Boschera. Verdiso je dnes známé spíš jen jako doplněk právě ke Gleře v Proseccu, ale dřív bylo rozhodně důležitější z oněch dvou, bohužel historicky trochu utrpělo zaměřením na plodnější ale méně zajímavé klony odrůdy a upadlo. Každopádně vínům dokáže dodávat super kyselinu a živost a je hodně fajn (chlastací, spíš než nějak komplexní) v tiché podobě. Boschera je další z čistě lokálních odrůd, rozšířená především v oblasti Vittorio Veneto, ač některé nové výzkumy ji uvádějí jako totožnou s mnohem slavnější odrůdou Verdicchio. Konsensus na tom ale zatím není :-)
pondělí 25. října 2021
Nesířený španělský Syrah a milé Beaujolais
Doplňoval jsem minulý týden některé své oblíbence ze sortimentu dovozce BIO Sueño, především výtečné kousky od Celler del Roure, nějakou tu španělskou frankovku a bubliny od Mas Candí a chtěl jsem se i mrknout, jak zraje Bobal od Bodegas Ponce. Dnes to bude ale jedna úplná novinka. O Bodegas Arráez už jsem se tu také v minulosti zmiňoval, jejich viněty jsou nepřehlédnutelné a vína v lahvích základní řad (hlavně Vivir sin Dormir a Mala Vida) jsou obvykle ten správný poměr efektního líbivého projevu, zajímavosti a fajn ceny. Tentokrát jsem chutnal řadu vyšší v podobě Los Arráez Syrah 2020. Jsme v Font de la Figuera a nadmořské výšce skoro 750 metrů, viněta odkazuje k častým problém s divočáky v těchto místech, žerou jim hrozny. Odrůdově čistý Syrah z keříkových výsadeb 25 let starých. Připraveno komplet bez síry, z projevu v neutrálních nádobách. Láhev těžší burgundská, kovová záklopka, celokorek. Lahve číslované, tohle byla 2965 z celkových 4269 :-) Tmavší rubínová barva. Voňavé, čerstvě vzletně ovocité, zralé červené plody, linka kořenitosti a kůže, lehce vlhká vápenitá zeď. Suché, středně plné, šťavnaté, ovocností lehce vesnické Beaujolais styl (a tipnul bych si i nějakou semi-karboniku) ale plnější, lehce svíravé ale třísloviny poměrně uhlazené, decentně zemitý dozvuk. Ovocné, zábavné, voňavé, nesířené červené co dobře vypadá a v lahvi se nějakou dobu myslím v klidu udrží, ale je bezva v téhle podobě. Inu proč ne! Cena po lahvi nějakých 360 Kč.
pátek 22. října 2021
Biodynamický rakouský Riesling a jedna Mosela
Po vlastně hodně dlouhé době, rozhodně vzhledem k tomu, jak pravidelně jsem jejich vína chutnal a měl je rád, jsem si pořídil láhev od biodynamického Demeter certifikovaného Weingut Wimmer-Czerny (web). Konkrétně to byl Riesling Weelfel 2019, tedy kousek z jediné polohy u Goesingu. Do lisu jdou celé hrozny a mošt je přes noc v kontaktu se slupkami, víno fermentuje samozřejmě spontánně a zraje zhruba rok, během té doby je dvakrát přetočeno a před lahvováním už se nefiltruje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Tmavší, trochu matnější žlutá barva. Ve vůni ovocnost do malvic a něco peckovin (meruňky), trochu navinulejší, krémová a florální linka. Suché ale s decentním dotykem cukru, středně plné, čisté, s fajn kyselinou, opět hlavně malvice, slušná délka. Jen tak se pilo dobře, ale oproti dřívějšímu preciznímu projevu působilo tak nějak… rozostřeně. Stále ale pěkné víno, to zas jo, jen jsem asi čekal o chlup víc. Možná jen, jak teď furt piju hlavně německé ryzlinky, jsem tomuhle stylu odvykl ;-) Jinak ve Veltlínu po lahvi za 369 Kč.
čtvrtek 21. října 2021
Cabernet od Errazuriz ve třech podobách
Víkend jsem strávil poblíž Brd (ta kůrovcová devastace, viz druhé foto na odkazu, je opravdu depresivní pohled) ve společnosti několika přátel a kdo ví, zda to vzhledem k vývoji epidemiologické situace nebylo na delší dobu naposledy. Jako vždy jsem navezl spoustu vína různých cenových kategorií (ale žádné excesy) a stylů a těšil se, jak na ně budou reagovat běžní konzumenti. Obvykle degustuji spíš v rámci nadšenecké/poloprofesionální vinné bubliny a tam je to prostě vždycky trochu jinak než ve „skutečném světě“. Něco jsem jim naservíroval i naslepo, aby šlo hezky bez předsudků. Třeba sérii tří chilských Cabernetů Sauvignon od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto, jednu srovnávačku tří úrovní, ovšem s jejich ikonickým vínem na vrcholu, už jsem tu měl loni) a nechal jsem je seřadit je podle kvality/ceny a vybrat favorita.
středa 20. října 2021
Zdražování, jaderná vinice, cizí vinohrady a robokočky na place
Následující řádky nejsou skutečnými prohlášeními producentů, apelačních organizací či jim spřízněných komerčních magazínů o víně, ale… příliš se od nich neliší. „Komplikované počasí letošního ročníku představovalo pro vinohradníky i sklepmistry obrovskou výzvu, jejich ducha ale zlomit nedokázalo a přineslo zajímavá vína, které se vyplatí vyzkoušet. Bohužel sklizeň byla extrémně nízká a očekávají se vyšší ceny.“ Ovšem může to být i sofistikovanější! „V letošním ročníku vinařství vyprodukovalo minimum vína z Grand a 1er Cru poloh a hrozny použilo převážně do svých vesnických vín, která se tak stávají výjimečně zajímavou investicí, ač stojí výrazně více než obvykle.“ A když počasí nestálo za prd, tak se dozvíme, že: „Letošní dokonalé počasí přineslo bohatou sklizeň hroznů v kvalitě, o jaké si vinaři nechávají zdát, a vznikají z nich jedna z nejlepších vín této dekády. Očekává se, že budou právem naceněna výše než loňský ročník.“ Prostě mám pocit, že platím za víno čím dál víc, nic víc v tom nehledejte ;-)
úterý 19. října 2021
Šampaňské koroptví oko a bubliny v červené
V pátek je „oficiální“ Champagne Day a tak jsem si říkal, že bych mohl odhrnout poznámky k nějaké té šumivé lahvi z regionu, která mne v nedávné době zaujala. A začneme výjimečnou růžovkou. Champagne Doyard Œil de Perdrix Grand Cru Millésime 2007 jsem pil v rámci degustace starších degorzáží, o víně v jeho mladším ročníku jsem se zde zmiňoval opakovaně. Jde o ze tří čtvrtin Pinot Noir z vinice ,,Les Bonnes Hottes“ v Aÿ a čtvrtiny Chardonnay z Grand Cru vinic u obcí Le Mesnil, Avize, Cramant a Oger. Pomalé lisování a v jeho průběhu trocha macerace dávají onu typickou barvu někde mezi oranžovou a růžovou, koroptví oko. Vidělo to trochu dřeva, zrání na kalech v lahvi 4+ roky, dozáž velmi malá. Ve vůni stále čerstvé, bohatší, plné drobnějších červených plodů, s minerální a kouřovou linku, s jemností i důrazem. Elegantní, seriózní. Suché, šťavnaté, červeně lehce navinule ovocné, vyvážené a krásně strukturované, minerální, poměrně dlouhé. Máte chuť to klopit i zkoumat jednotlivé vrstvy celý večer. I takhle může vypadat „růžovka“. Vozí Terroir Champagne a aktuálně je v nabídce ročník 2013, ale téhle sedmičky mají něco málo schovaného a třeba když hezky poprosíte… :-)
pondělí 18. října 2021
Tibor Melecsky, podcast s ředitelem Svazu vinařů, sovy ve vinicích
V sobotu zasáhla především české a slovenské vínomilce smutná zpráva. Těžké nemoci podlehl strekovský vinař Tibor Melecsky. Zásadní postava slovenské naturální scény jeden z těch, kteří stáli na počátku jejího současného úspěchu, nejdříve ve vinařství Strekov 1075 a poté svém vlastním. Neúnavný experimentátor a autor originálních a neopakovatelných vín. Ta vždy vzbuzovala emoce, na všechny strany, a byla základem mnoha vášnivých rozhovorů u plných sklenek. Tibor bude chybět. Upřímnou soustrast celé rodině.
pátek 15. října 2021
Cabernet Franc z Gualtallary a fajn NZ Sauvignon
Argentinský bio (a dokonce s řadou nesířených vín) producent Domaine Bousquet (web) nedávno přidal novinku do řady GAIA. V té šlo původně najít „neobvyklé“ (či spíše novosvětské) bílé a červené směsi, ale postupně přidali i jednoodrůdová vína. Mimo jiné od ročníku 2018 též Cabernet Franc, který jsem pil nedávno a včera znovu chutnal a opět mne oslovil. Jsme v oblasti Tupungato a konkrétně v Gualtallary, v nadmořské výšce zhruba 1200 metrů. Bousquet tam vinaří už skoro čtvrt století, tenkrát vinice vysazoval do panenské přírody kde se dříve réva vůbec nepěstovala. Ale jestli je v současnosti nějaká argentinská oblast, která na sebe strhává pozornost, pak je to právě tahle. Malbec a právě Cabernet Franc z Gualtallary byla nedávno první dvě argentinská vína, která si v Parkerově Wine Advocate odnesla plných sto bodů. GAIA do téhle kategorie nesměřuje, ale je to dost fajn víno a cenově i poněkud dostupnější, běžná cena po lahvi u Kupmeto je 399 Kč :-)
čtvrtek 14. října 2021
3x červená Morava – Pinot, Merlot, Frankovka
Dnes se podíváme na tři moravská červená, všechna ochutnaná v baru/restauraci po jedné či dvou sklenkách a tedy spíše „degustační“ dojmy než poznatky z celé lahve otevřené 2+ dny doma. A začneme bořetickým Pinot Noir Terasy 2017 zemské vinařství Jaroslav Springer (web). Mix klonů 115, 777 a 943, keře v certifikovaném bio režimu. Dva roky ve francouzských barrique sudech a následně ještě rok smíšeno v sudu velkém, lahvováno bez čiření a filtrace letos v lednu. Pěkná tmavší rubínová barva. Čistá, docela výrazná, příjemná aromatika, výrazně ovocná do tmavých zralých třešní, jasná linka dřeva, dotyk čokolády. Suché, středně plné, s dobrou kyselinou a sladšími, jemnějšími tříslovinami, svíravost, opět peckovinové ovocnost, slušná délka. Typický, poctivý, dobře pitelný a již nyní přístupný pinot, který ale bude ještě myslím dobře znát. Běžná cena něco přes čtyři stovky, což ostatně platí i pro dvě další vína.
