Pat a Mat vinaří

Během pracovního svátečního dnu a podobným způsobem i víkendu, a ostatně i až příliš nabitých dní předtím, jsem nějak neměl kapacitu stvořit zásadní literární dílo pro tento blog. Proto se dneska podělím alespoň o jeden seriálový objev s vinnou tematikou. Syn jednu dobu ujížděl na Patovi a Matovi, a stále ho hodně baví, obzvláště nadšen je pak z dílu s hvězdičkou, ve kterém tihle dva zoufalci vinaří. Je to díl hodně zvláštní, oproti ostatním nejsou tak strašně mimo, vlastně se jim svým způsobem i daří, vytvořené stroje fungují. Závěrečná scéna pod vlivem alkoholu je pak famózní. Kdo nezná, hned se podívá! Přeji hezký pracovní týden a nedopadněte jako Pat a Mat!

Zobraz celý článek →

Tři pinoty takřka domácí

Jsou takové ty večery, kdy máte prostě chuť na červenou burgundu. Ale všechny běžnější lahve jsou vypité a na nic vzácnější se ekonomicky necítíte. A tak otevřete dva (téměř) domácí představitele odrůdy Pinot Noir a pak, mírně zklamáni že „burgundský“ zážitek se nedostavil, ještě třetí do party. Finančně jste nakonec, hlavně kvůli poslední lahvi, na úrovní už docela slušného Burgundska, ale je z toho docela pěkný večer :-) Ve sklenkách, pro zábavu jsem si tenkrát zase jednou zkusil porovnat tři různé, tak skončil slovenský vzorek od Pivnica Brhlovce zpod Sitna, kousek z vinařství Trávníček & Kořínek a „legendární“ láhev od Miloše Michlovského.

Zobraz celý článek →

Nový vinařský zákon je tu…

Téma novelizace vinařského zákona jsem tu probíral už několikrát, u článků se objevilo i pár zajímavých komentářů a reakcí osob celé problematice blízkých, bylo fajn sledovat vývoj od počátku, reakce na změny a tak. Docela mne bavilo se v tom hrabat, byť kupa věcí mi určitě uniká. Měl jsem jít studovat práva, jsem ve zkoumání těch šroubovaných paragrafů laikem :-) Každopádně minulý pátek bylo nové znění zákona schváleno. Obsahuje úpravy týkající se nových výsadeb vinic, různá sladění s právem EU a všemožné další věci, ale největší pozornost je upřena k novým sekcím týkajícím se sudovky a opatřením proti boji s podvodnou produkcí. Zákon byl schválen se všemi jeho podivnými prvky, některé budou nemalou komplikací pro tisíce malých vinoték se zásadním obratem právě v sudovce. Dopadne na ně totiž výrazně větší papírování, nutnost uzavírání mnohem více smluv, objeví se nově menší obaly a především v podstatě povinně bag-in-boxy místo sudů pro zahraniční vína, papírově se budou muset stát „výrobci vína“ se vším co k tomu patří, byť si v podstatě jen nechají pro sebe stočit část nějaké šarže u skutečného vinaře. Budou muset hlásit začátek a konec prodeje každého sudu. Mimochodem se také změnilo vymezení malého množství vína z tisíce na 750 hektolitrů v obalu určeném pro spotřebitele a rozumí se jím nyní také 1000 litrů sudového vína prodaného maloobchodníkem spotřebiteli ročně. Supermarkety a parta několika velkoproducentů se, předpokládám, spíše radují. V kombinaci s EET, všemožnými novými výkazy u daní a dalšími bezvadnými změnami v naší malé zemičce skutečně zlepšení podnikatelského prostředí. Už nemám pocit, že tu dochází k systematické snaze o omezení menších živností, teď je to prakticky jistota :-(

Zobraz celý článek →

Qvevri Národní park a fajn brut nature cava

Cuvée Národní park z Dobré vinice, typicky směs odrůd Müller Thurgau, Ryzlink vlašký a Ryzlink rýnský v nějakém poměru z  vinice Pod lesem (obec Popice), sleduji už hezkých pár let. Stylově se to trochu měnilo, mělo to jednu dobu takový oxidativnější štych ve stylu jejich Oxany, ale vždy šlo o spíše lehčí (byť někdy alkohol ke třinácti vyskočil) víno, spontánně, v nerezu ale s ležením na kalech, čisté, svěží, krásně snadno pitelné ale zároveň ne nudné, mělo to něco navíc. A vždy stálo velmi rozumně. Pohled na aktuální způsob zpracování hroznů v ročníku 2015 mne ze začátku trošku polekal – 7 měsíců v gruzínských qvevri a v nerezu s macerací desetiny celých hroznů. Trochu tmavší citronová barva. Ve vůni svěží, čisté, jemně květinové, trocha podzimního ovoce, něco bylinek, minerální linka. Nic úderného, nepodbízivě sympatické. Suché, středně plné, s příjemnou kyselinou, lehkou tříslovinou svíravostí, vyvážené, krásně pitelné. Charakterní, čisté, s cenou okolo dvou stovek. To mohu.

Zobraz celý článek →

Veltlín, Riesling a Sauvignon z Moravy a okolních zemí

Minulý týden jsem se účastnil degustace nazvané Souboj titánů ve vinném baru VinVin, speciálce na vína z VOC Znojmo s doplňkovým sortimentem z dalších, nejen domácích, regionů. Michal Šetka zde výborně vedl slepou degustaci tří odrůd – Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský a Sauvignon blanc. Vždy set čtyř až pěti vín stejné odrůdy ale předem známých různých míst původu. Po prochutnání všech vzorků a marné snaze je správně zařadit jsem na Instagram hodil fotku s tímto komentářem: „Slepá degustace může být… ponižující. Můj dnešní večerní výkon byl tragédie antických rozměrů. Chutnat naslepo vás naučí pokoře před samolibou představou, že si přeci Moselu snadno poznáte a Rakousko od Moravy taky není problém odlišit. Ne, nejsem MS ani MW ani jiná zkratka. Už se ani necítím tak trapně, po těch letech monumentálních degustačních selhání. Každopádně Ingrid Groiss je SKVĚLÁ, VOC Ryzlink od Špalka bude velmi brzy víno hodné pozornosti i náročných konzumentů, Sauvignon Kravák od Piálek & Jäger bych taky s chutí pil.“

Zobraz celý článek →

Modré víno, zlaté sudy a zákon o sudovce, vinné hračky…

Nedávno jsem se tu zmiňoval o modrém víně. Tohle konkrétní nepředstíralo, že by barva byla čistě a jen z produktů hroznového původu, ale velmi záhy se objevila i další, také na našem trhu. Jedno zařadilo Makro, konkrétně Pasion Blue Chardonnay za krásných 270 Kč (vzhledem k výrobní ceně, a tohle je fakt tovární výrobek se vším všudy, dost šílené). Tuto „svůdnou modrou vášeň“ propagovalo coby „alkoholický nápoj na bázi révového vína“ jehož „unikátní modrá barva vzniká čistě přírodní cestou a pochází z anthokyaninů“, které se „běžně vyskytují v rostlinách, ovoci a zelenině“, a coby bezva novinku. Na Facebooku fotografii uveřejnilo s textem „Co se pomyslně vrátit do dětských let, ale místo šmoulí zmrzliny si dát modré víno? Přece jenom už jsme dospělí.“ a vzbudila velký zájem (přes sedm stovek sdílení a tisíce „lajků“), Makro všem pochybovačům o přírodnosti produktu trpělivě v komentářích vysvětlovalo, že skutečně je vše v pohodě a víno má jedovatou barvu jen díky výtažku ze slupek hroznů. Až do chvíle, kdy pořad A dost! laboratorní analýzou prokázal, že odporně modrá barva nevzniká díky anthokyaninovým pigmentům ze slupek hroznů, ale pochází tak nějak spíše z brilantní modři E133, produktu vyráběnému synteticky z uhelného dehtu. Makro a jeho sesterská společnost Metro na Slovensku reagovalo a produkt vyřadilo z nabídky, za nesprávnou komunikaci vůči zákazníkům, způsobenou zavádějícími informacemi od producenta, se omluvilo. Jde o určité zadostiučinění všem, kdo se nad propagací tohoto produktu pozastavovali a pochybovali o pravdivosti uváděných tvrzení. Mimochodem barvivy si pomáhají i vinaři s produkty běžnějších odstínů, k úpravě červených vín. Sice to není povoleno, ale občas se v nějakém vinném produktu objeví další éčka z dehtu, třeba E122 azorubin nebo E131 patentní modř V (obě hodnocené o něco méně škodlivě než brilantní modř a běžně používané k barvení potravin, ale ve vinařství samozřejmě zakázané).

Zobraz celý článek →

I takhle může vypadat „oranžové“ víno…

Oranžová vína. Dneska se o tomhle stylu bílých vín s delší macerací slupek píše i v mainstreamových novinách, v sortimentu už je mají i dodavatelé stovkových lahví do supermarketů a obchodů na benzínkách (Ludwig alias Vinné sklepy Roztoky, ZD Sedlec), Vinné sklepy Valtice mají ve sklepě od letoška dokonce kvevri. Jako jeden z prvních vinařů u nás mimo klasický naturální proud (a Vinselektu Miloše Michlovského, který s modifikovanou kachetinskou metodou pracoval už v době, kdy většina dnešních příznivců macerovaných bílých neměla o jejich existenci ani zdání) naskočilo na vlnu oranžád Vinařství Marcinčák. A mně se konečně dostal do rukou i jejich letošní počin. Pinot Gris BIO 2015 Oranžové víno výběr z hroznů polosladké, s hrozny původem v mikulovské podoblasti, obci Dobré pole a viniční trati Staré. Dobrovolně přiznávám, že už myšlenka polosladkého oranžového mne překvapuje, naprostá většina takových vín vzniká s delší macerací (alespoň po celou dobu spontánní fermentace, takové je jakési nepsané pravidlo co už lze považovat za delší maceraci), s minimalizací síry a bez filtrace. Vína přirozeně prokváší do sucha, ostatně v případě zbytkového cukru by nebylo úplně snadné zajistit stabilitu. Ale budiž.

Zobraz celý článek →

Třikrát červená Morava

Zase jednou se mi doma objevil zajímavý vzorek z Moravy, konkrétně Vinselekt Michlovský Laurot 2011 pozdní sběr z bio hroznů viniční trati Prostřední čtvrtky spadající pod Břeclav. Tmavá, hutnější barva, již trochu nazrálá. Intenzivní, sladce ovocná vůně, marmeláda z černého rybízu a lesního ovoce, lehce kořenité směrem do lékořice, bohatší, sladší dřevo. Velmi efektní. Silné, plnější v chuti s perfektně zakomponovaným vyšším alkoholem, dobré kyseliny, marmeládové ovoce, delší, koncentrované, s uhlazenějšími jemnějšími tříslovinami a pěkným projevem dubových sudů. Tedy je to poněkud obluda evokující až některá novosvětská vína a při delším pití malinko únavné, ale zároveň seriózní červené, nadprůměrné nejen v kontextu Moravy. Za 265 Kč velice slušné.

Zobraz celý článek →

Naturální kousky z Clos Lentiscus

Na včerejší ochutnávce s pár členy Družstva, ze které se některá vína objeví i na příští akci na konci října, byla k dispozici i série vín z chráněné oblasti Parque Natural del Garraf, z biodynamického (a certifikovaně bio) vinařství Clos Lentiscus (web). Jde o relativně nový projekt, funguje zhruba patnáct let. Sídlí na statku Can Ramon založeném už ve čtrnáctém století, název a symbol vinařství je velmi starý mastichový strom (řečík lentišek) rostoucí přesně v jeho středu (na geografických souřadnicích, které mají i na vinětách). Dnes jede vinařství striktně naturálně, takže žádná aditiva, ani síření se nekoná, typicky úplně bez filtrace nebo jen s hrubou. Biodynamické preparáty si připravují sami, není to jen vinařství ale komplet farma. Takže se tam pasou ovce, i nějaký ten kůň se najde a na vinicích musí makat. Taky včelaří a pro druhotnou fermentaci používají kombinaci kvasinek z jejich sudů a vlastního medu. Na trochu „punk“ přístup jsou viněty u bublin hodně seriózní, vypadá to draze, tichá vína naopak jedou výrazně extravagantněji. Ale právě na bubliny se hodně zaměřují a pracují u nich i s odrůdami ne úplně typickými.

Zobraz celý článek →

Praha pila saké

Minulý týden se konal další podzimní ročník veletrhu International Wine Show Prague, jako obvykle s poměrně pestrou nabídkou vína z různých koutů světa. Ale já tentokrát vyrazil z úplně jiného důvodu. Důležitou součástí přehlídky bylo totiž saké! Tradiční japonský produkt přijelo představit několik výrobců a také Kenichi Ohashi, hodně důležitá postava v japonském byznysu s vínem, saké a destiláty. Unikátně má jak nejvyšší tituly pokud jde o hodnocení saké tak i titul Master of Wine. Na přehlídce pomáhal s prezentací nápoje u jednotlivých stolků a také vedl masterclass saké věnovanou. Ta trochu těkal od tématu k tématu a nejsem si úplně jist, zda saké nepolíbenému konzumentovi úplně dobře zprostředkoval specifika výrobního procesu a ty nejdůležitější rozdíly mezi styly. Ale jako úvod do tématu ušlo. Mně šlo především o možnost přechutnat si jednotlivá saké. Tak trochu jsem se obával, že budou zastoupeni jen velcí producenti, ale výběr provedl právě Ohashi ze svého portfolia a ochutnat tak šlo i menší výrobce, speciality a věci ne úplně snadno dostupné i v Japonsku. Hodně unikátní možnost, prostě. Nejsem si jist, kolika návštěvníkům saké zachutnalo. Komu příliš ne tak si může být jist, že to rozhodně nebylo nekvalitou prezentovaných vzorků.

Zobraz celý článek →