Ryzlinky a báječné české kozí sýry

Jsou mi velmi sympatičtí lidé, kteří si vytyčí nějaký zajímavý cíl a nepřestanou, dokud ho nedosáhnou. I kdyby to trvalo několik let a provázela série neúspěchů. David Kolman, který společně s Janou Provazníkovou hospodaří na kozí farmě v Krasolesí (kam oba odešli z Prahy), se rozhodl vyrábět báječný sýr Crottin. A uspěl, podle všeho tak trochu živelně a podle citu, spíše než hromadou vyčtených pouček (bez kterých by to ale nešlo). Svou produkci představil ve vinném sklípku Musílkova (což je další nadšenecká záležitost, o které už jsem tu ale psal), za doprovodu dvacítky vín, z valné většiny ryzlinků z Čech a Moravy. Venku byl obludně horký den a o moc lepší program, než popíjení ryzlinků a ochutnávku skvělých sýrů ve společnosti fajn lidí, jsem si na ten večer představit nedovedl.

Nejdříve něco k sýrům a farmě v Krasolesí (web). Chovají na třicet především anglo-nubijských koz (fotky), což je plemeno vyloženě roztomilé, z velkýma placatýma ušima, vyšlechtěné na vysokou dojivost velmi kvalitního mléka (jejich dospělá koza prý nadojí ročně přes 1000 litrů mléka, denně 4-8 litrů, o tučnosti až 4,5% a obsahu bílkovin až 5%). Tohle mléko prodávají, nepasterované hezky do přinesených nádob (vzpomínám na dětství, kdy jsem takhle chodil s babičkou k sousedům a koukal, jak nám plní bandasku), a taky z něj dělají plnotučný jogurt. Především z něj však vznikají dva různé sýry…

Tím jednodušším na přípravu je „polotvrdý“ (žádné jiné jméno nenese), plnotučný nezrající čerstvý sýr, slaný, drolivý a naprosto dokonalý na plátek chleba k snídani nebo do salátu. „Kozina“ (tj. nějak nepěkně koncentrovaný kozí zápach) v něm prakticky není cítit a sýr jsme otestovali i na osobě, které kozí normálně moc nejednou a zblajzla ho s chutí. Parádní záležitost. Na místě jsme koupili celý koláč, čímž se omlouvám všem dalším účastníkům akce :o)

Druhý kousek je komplikovanější, jedná se o plnotučný plísňový zrající sýr typu Crottin (nejslavnější je ve francouzské AOC podobě Crottin de Chavignol). V podání Krasolesí existují varianty zhruba 50 a 100g, takové pěkné malé bobečky to jsou (ostatně podle bobku či seschlého planého jablíčka se ten sýr podle všeho jmenuje, při afinaci několik měsíců začíná mít takovou tvrdou nahnědlou zkroucenou krustu jako seschlé jablko, ale existuje i teorie, že jméno nese po malé hliněné lampě, kterou používali mniši při jeho výrobě), s lahodným polotvrdým jemným lehce štiplavým středem a chutnou plísňovou krustou. Kozí vůně a chuť se v sýru zráním koncentruje, je to ale ta „správná“ a báječná. Chutnali jsme varianty vyzrávané z tvarohu (ve správně vlhkém a chladném prostoru) přibližně měsíc a upřímně musím říct, že takhle dobrý kozí sýr z produkce v ČR jsem ještě nejedl (větší varianta je o chlup lepší než ta menší). Fantazie. Hodně by mne zajímalo, jak by chutnal po afinaci další dva až tři měsíce.

Crottin doslova volal po minerálním Sauvignonu ze Sancerre a okolních oblastí, ten den ale bylo v plánu chutnat ryzlinky, s několika odlišnými mezivzorky (byť se většinou nějaké velké snoubení nekonalo, tak to celkem fungovalo). Většina vín byla „v pohodě“, tedy při celé lahvi doma bych s nimi neměl problém, ale takhle na základě ochutnávky bych si je spíše nekoupil. Pár mi jich nesedlo, několik naopak velmi bavilo a doma bych celou láhev užil. A o těch budu psát především. Když na to tak koukám, jde o naprosto drtivé vítězství Čech nad Moravou :o)

Základní Ryzlink rýnský 2008 zemský ze Školního statku Mělník je mladičké, květinové, čisté svěží víno s již lehce nastupující barvy & laky vůní, spíše lehké, jednodušší s hodně výraznou kyselinou. Ryzlink na pití celé léto a do střiku, za osmdesát korun paráda. Již mnohokrát oslavovaný Ryzlink rýnský 2006 pozdní sběr (trať Budyně) stejného vinařství je elegantní, výborný nazrálý ryzlink se vším všudy, prostě skvělý a pro většinu asi vítěz večer. Už jsem se o něm rozepisoval dříve, a to ne jednou.

Slušný byl Ryzlink rýnský 2005 pozdní sběr (trať Frédy) z Vinařství Dobrovolný, spíše lehčí a nazrálý do petroleje, jemnější a jednodušší, ale fajn. Hodně zaujal Ryzlink rýnský 2006 pozdní sběr ze ZVOS Hustopeče (trať Na výslunní), květinový med, petrolej, efektní a veskrze příjemná vůně, kterou bohužel následovala spíše mdlá a poněkud prázdná chuť. Docela bych zkusil nějaké jejich mladší věci.

Fajn byl Ryzlink rýnský 2007 zemský od Pavla Hrabkovského (Velké Žernoseky, Pod Radobýlem), bledší, lipový med, lehce petrolej, delikátní, lehčí, květinové, vyvážené, delší a veskrze příjemné pití. Úžasným vínem je botrytický Ryzlink rýnský 2005 Miroslava Říhy z Mělníka (nejspíš trať Na bílých břehách). Květinový med, výrazné, jasná botrytická linka. Suché s decentním dotykem cukru dobře skrytého kyselinou, bohaté, plné, nazrálé, vyvážené. Skvělé! A hodně dobré bude i totéž v ročníku 2008, za pár let, zatím je to příliš mladičké, ale má velký potenciál.

Čímž už se dostáváme ke vzorkům s trochou toho cukru. Polosuchý Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr Richarda Tichého z Hrušek (trať Hastrmany) je ukázkovým exemplářem odrůdy, víno výrazné, aromatické, minerální, trocha barev a laků, fajn tělo s cukrem báječně doplněným kyselinou, delší, dobře postavené. Paráda. Seděl mi o kus víc, než stejné víno v polosladké variantě s asi 20g cukru, které je sice velmi podobné, ale ten polosucháč má větší šmrnc.

Tradičně nabušený byl botrytický polosuchý Ryzlink rýnský 2006 Luďka Vondráka z Mělníka (trať Liběchovská), víno výrazně aromatické, s jasným vlivem botrytidou napadených hroznů, medové, hutné ale s osvěžující kyselinou, delší, bylinkové, velmi dobré. O rok starší botrytický výběr téhož vinaře byl velmi koncentrovaný a medový ve vůni, ale poněkud mi nesedl v chuti, která byla hrubší, ne úplně nevyvážená a zlobil alkohol.

Ale bylo toho víc, potěšil lehký muškátový zemský Müller-Thurgau 2008 ze Školního statku Mělník, klidně bych doma dal (další) láhev Pinot Noir klaret 2008 z Vinařství Sv. Tomáše (Zdeněk Vybíral, Malé Žernoseky) či Neuburské 2008 od Šilinků. Rulandské bílé 2007 sur-lie od Vyskočilů z Blatnice šlo dost do exotického ovoce a vinař měl nejspíš trochu „těžší ruku“ při aplikaci sudu, ale mnohé myslím nadchne. Prostě fajn akce, jen víc takových!

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Nakupujete Bordeaux v kampani En Primeur?“

Během příprav článku u sudových Bordeaux 2009 a aktuální kampani en primeur jsem narazil na zajímavý názor od Jo Purcella, ředitele Hong Kongského pobočky jednoho z nejvýznamnějších prodejců velkých vín: „Nákup v en primeur je džentlmenská dohoda – a nepoděje se v Asii, kde byznys je byznys“. Tenhle způsob nákupu vína má skutečně svá specifika a vyžaduje obrovskou dávku důvěry ze strany nakupujícího. Na džentlmenské dohody jsem, po několika nepříjemných a drahých zkušenostech z minulosti, docela alergický, ale do en primeur už po několik let vstupuji. Pravda, nikdy s takovým objemem peněz, aby mi to mohlo nějak zkomplikovat život. Stejnou důvěru vkládá do obchodníků i vinařství 30% (26 z celkových 85) hlasujících v poslední anketě, pro šest je to letos navíc poprvé. 50 (58%) z hlasujících čtenářů tohoto blogu v en primeur nenakupuje, dalších 10% zatím neví, co tento způsob nákupu znamená (ty bych odkázal třebas sem). Kompletní tabulka níže…

Další anketa je na téma cen bio vína. Jste ochotni si za láhev s bio(dynamickým) obsahem připlatit, oproti obdobnému vínu bez tohoto způsobu přípravy? Potřebujete k tomu mít i důvěru ve jméno vinaře (a třeba bio od templářů by vás nezajímalo)? Nebo by snad bio vína měla být dokonce levnější, když vinař nemusí utrácet za všechnu tu chemii? :o) Podle jednoho výzkumu je „bio“ u konzumentů tím nejméně důležitým faktorem při výběru vína a cena naopak tabulku jasně vede. A u vás? Hlasujte!

Zobraz celý článek →

Růžování s Petit Verdot ze Španělska

Venku zuří vedra, při kombinaci s deštěm odpařujícím se z rozpálených ulic si člověk občas připadá jak v sauně. Přišel čas vinných střiků, dle reklamy taktéž lahví dobrého sektu či šampaňského u bazénu (ta reklama je na demíčko bohémku, ale upřímně… lze zvolit i lepší variantu) a samozřejmě hektolitrů růžového. Billboardy a plakáty vinařského fondu nás sice nemasírují tak silně jako loni, ale kupa lidí po růžovkách sáhne i bez nich. S vínem zabrousíme mimo vody domácího vinařství, do Španělska. Na to, jak je tahle země významnou vinařskou velmocí, tu o ní píšu naprosto minimálně. Nedávno jsem zakoupil balík zajímavých vín a postupně se tím propíjím, takže zde očekávejte trochu jižního slunce (ne že by ho v těchto dnech nebylo dost). Dnešní roséčko pochází z vinařství Pago del Vicario, což je sotva deset let starý vinařský projekt (moderní designová budova vinařství přímo ve vinici spojená s hotelem, restaurací a tak) hospodařící na 130ha ve středním Španělsku, oblasti Castile La Mancha (více na webu dovozce). Víno je zatříděno jako Vinos de la Tierra de Castilla, v podstatě místní „zemské“, dva stupně pod D.O. (specifickou apelací) a jakási obdoba francouzského vin de pays (které bude ovšem brzy plošně nahrazenou termínem indication géographique protégée, ale o změnách systému značení vín nejen ve Francii zase někdy příště, případně na vino.cz). Hlavní pěstovanou odrůdou je tradiční Tempranillo, kterou pro červená vína doplňuje Garnacha Tintorera (Alicante Bouschet), Merlot, Syrah, Cabernet Sauvignon a Petit Verdot. Bílá vznikají z Chardonnay a Sauvignonu Blanc, tedy vše v podstatě internacionální a všem dobře známé odrůdy.

Víno je pak Petit Verdot Rosado 2008, což už mírně netradiční je. Tahle odrůda samostatně moc vidět není, obvykle se používá do červených směsek („Bordeaux blends“). Růžové barvy je dosaženo macerací slupek za nízké teploty po dobu deseti hodin. Vyšší štíhlá hnědá láhev, kovová záklopka, plný kvalitní korek a celkem fajn viněta. Skrz víno je vidět, ale odstín barvy je dost tmavý. Vůně pak hodně výrazná, pěkně červeně ovocitá (třešně, jahody), růžovková, trošku jakoby plastiková, což se opakuje i v suché chuti s výraznou, ale lehce uměle působící kyselinou. Víno je překvapivě těžší, teplejší, dost znát alkohol (je ho tam přes 14%), dochuť delší. Ujde, ale nic zásadního. Ale přese všechno působí dost obyčejně, tak nějak… vyprázdněné, bez duše. Pro mne to není dost zábavné/zajímavé pití samo o sobě a zároveň kvůli tomu alkoholu a teplejšímu projevu dostatečně neosvěží při pití „jen tak“ v aktuálních vedrech.

Co očekáváte od růžového vína? Je to pro vás jen záležitost na osvěžení, nebo předpokládáte, že nabídne i něco víc? Řadíte se mezi ty, co růžovky uznávají hlavně v podobě sektů? Jaké nejlepší růžové jste kdy pili? A nějaký objev v poslední době?

Odkazy: Výsledky ankety „tichá růžová vína…“ | O hledání starorůžové |Slepá láhev a výborná netradiční růžovka | Perfektní růžové před chorobou a hromada ovcí |Červená Morava, růžové Španělsko a k tomu Malbec z Argentiny …

Zobraz celý článek →

Egon Müller na Mosele a Slovensku

Jméno Egon Müller je synonymem špičkových ryzlinků od řeky Mosely (či v tomto případe spíše Saaru), především jejich klasické podoby nižší alkohol + zbytkový cukr + hromada kyselin. Vinař, čtvrtý tohoto jména v rodinné historii, včera dorazil do Prahy a na dvou ochutnávkách představil především aktuální mladý ročník 2008, doplněný nějakým tím archivem a také zajímavostí v podobě vína ze slovenského Château Béla, kde jed pod ryzlinkem též podepsán. Akci organizoval dovozce Domaine R&W a konala se ve sklepení aperitiv baru Chambre Séparée. Pan Müller měl jednu hodně neférovou výhodu. Už sestup do chladných sklepních prostor z rozpálených ulic Prahy a pohled na orosené lahve ryzlinků v lázni s ledem navodil veskrze příjemnou náladu a chuť se na vína vrhnout :o)

Vinař se rozpovídal o historii, jak vinice na jejich polohách vysazovali už Římané, jak získala jeho rodina sídlo Scharzhof po francouzské revoluci a podobně, všechno ostatně najdete detailně na jejich webu a pro hodnocení vína nemá zas takový význam. Co je důležitější je osoba vinaře, neustále se usmívajícího a vtipkujícího, a s „německy“ jasným a přesvědčivě podávaným názorem na to, jak má dobrý ryzlink vypadat a jak toho lze dosáhnout.

Egon Müller III prý s oblibou pravil: „Kvalita vína ze 100% vzniká ve vinici. Ve sklepě už není možno dostat se na 101%, ale rozhodně není malým výkonem být schopen dostat plný potenciál hroznů do lahve.” A je to pravda dnes stejně jako tenkrát. Jak to tedy u Müllerů na vinici vypadá? Základem jsou staré keře, většina má minimálně 20 až 30 let, část atakuje šedesátku. Celé tři hektary jejich vinic jsou pak velmi staré pravokořenné (= ne na americké podnoži), vysázené na konci 19. století. Prý je třeba být na ně velmi opatrný, jakákoliv mechanizace je zde nesmysl (na nových výsadbách ji používají) a navíc musí keře pečlivě sledovat, protože sem tam se vyskytne révokaz. Pravidelně orají (i několikrát do roka), výnosy drží spíše na nižší úrovni a zapovězena je většina chemie (hnojiva, herbicidy a insekticidy, občas stříknou proti plísni).

Sběr hroznů probíhá ručně. Po transportu do vinařství je (dle projevu hroznů, ročníku) rozhodnuto, zda bude hrozno přímo lisováno nebo nejdříve pomleto. Kapacita lisu a sudů je taková, že najednou zpracovávají přibližně 1000l, což jim dovoluje mít zvlášť nejen různé vinice, ale i jejich menší části. Po lisování je mošt ponechán usadit se na 24 hodin a poté přetočen do sudů či nerezových tanků. Fermentace probíhá bez přidání selektovaných kvasinek a víno je ponecháno prokvasit „jak to vyjde“, teprve poté řeší, čemu zbylo příliš cukru, co je naopak moc suché a jak vše správně namíchat (a které sudy lahvovat samostatně, pokud jsou výjimečně dobré). Po prokvašení filtrují křemelinovým filtrem, další (sterilní) filtrace probíhá před lahvováním (daň za vyšší zbytkové cukru a tedy riziko rozkvašení).


Weingut Egon Müller 2008er Scharzhof Riesling je jejich základní „jakostní“ (Qualitätswein) víno, pochází z přibližně 3.5ha vinic v okolí Saarburgu, jde často o mladší výsadby či ne vyloženě špičkové polohy, každopádně vše jsou jejich vlastní hrozny, nic nenakupují. Občas v tomto víně skončí i část hroznů z jejich prestižních poloh. Jako úvod to byl překvapivě silný kalibr, encyklopedická ukázka moselského v moderní čistě nerezové podobě na dřívější (do zhruba pěti let) vypití, perfektně čisté, aromatické, kupa medu, citrusů, minerality, velmi náznakově (až možná autosugesce) petrolej, bylinky. V chuti jasně znát zbytkový cukr (je ho přibližně 25g/l) dokonale vyvážený říznou kyselinou, mineralita, naprosto precizní a jasně definované víno, které ale zároveň nepůsobí „vykonstruovaně“, nechává prostor detailům okolo, pocitům. Šťavnaté, slušně dlouhé, důrazné. Takhle si představuji polosladké víno co jde normálně pít!

Ročník 2008 byl prý „dobrý ale ne špičkový“ a nahrával spíše vínům typu výše a kabinetům, u vyšších přívlastků (cokoliv nad spätlese) už to bylo horší. Ale Egon Müller tak nějak naznačoval, že v jejich případě to s přívlastky není zas tak horké a kabinett se od spätlese liší cukernatostí jen minimálně. Berou to tak, že kabinett je víno bez jakéhokoliv docukření a z hroznů prakticky bez botrytidy. U spätlese jde o vyzrálejší vína kde je typicky již botrytický charakter znatelnější, od auslese dál už napadené hrozny (specielně selektované) převažují.

Weingut Egon Müller 2008er Scharzhofberger Kabinett pochází z jedné z místních špičkových poloh, otevřené vinice kde v podloží dominuje šedomodrá břidlice. Z celkových 28ha rozdělených mezi 8 vlastníků zde Egon Müller obhospodařuje největší část, 8.5ha. Tento ryzlink byl na úvod poměrně zastřený, uzavřený, v aromatu bylo hodně znát vysokou síru. Vinař celkem bez okolků přiznal, že vzhledem k potenciálu zrání 15-20 let, nejlepšímu projevu až někdy po deseti letech a vyššímu zbytkovému cukru prostě síří jak jen je to možné, na hranici toho co dovoluje zákon, takže je to ještě poznat. V chuti je jasně znát cukr, víno je pěkně postavené, dlouhé, ale v téhle podobě prostě poněkud nevyhraněné a bude trvat ještě kupu let, než trochu ulepenější dojem ustoupí a kyselina vše srovná. Archivy a staletá historie ukazují, že to ta vína dokáží. Takhle mladičké jde spíše o zklamání.

Weingut Egon Müller 2008er Scharzhofberger Spätlese má ještě větší potenciál zrání (20 - 30 let), ale překvapivě bylo méně sevřené než kabinet. Mladičké, minerálně-medové, s výrazným cukrem, výbornou strukturou, kupou minerality. Ale opět teprve na cestě a v téhle podobě škoda otevírat. Když víte, co od tohoto typu vína lze očekávat, lze ten potenciál cítit. Ale upřímně… být to naslepo a nevědět, pro jaký osud je toto víno připraveno, budu trochu zmaten vyšší sírou i dominancí cukru nad kyselinou.

Weingut Egon Müller 1988er Wiltinger Braune Krupp Riesling Spätlese pochází ze 4ha na jiné vinici (a na vinětě najdete i jiný podnik, Le Gallais, což je francouzská rodina od které mají část vinic zakoupenu a další pronajímají), podloží je spíše břidlice hnědá a vinice je více kryta, vína odtud jsou obvykle plnější, bohatší a kulatější (oproti spíše jemnější eleganci Scharzhofbergu). Tenhle více než dvacetiletý kousek je sladká klasika na nižším alkoholu a projevem ukázková pocitovka a v poznámkách dokonalá dojmologie plná vzpomínek na dětství. Zlatá barva, komplexní, nádherná bohatá vůně. Kvanta medu, barev & laků, minerality, pryskyřice na dřevěném obložení pokoje u babičky. Čerstvý domácí perník, bedýnka ovoce na podzim, lívance s ovocnou pěnou a k tomu pytlík bylinek. Sladší, ale dokonale vyvážené kyselinou a „vytvarované“ v ústech, komplexní, hravé. Je tam všechno. Kulaté, ovocité do sušených plodů, dlouhé, koláč vytažený z trouby s marmeládou z nějakého kyselejšího ovoce. Paráda! Cena obludně vysoká (pět tisíc), takže si musím vystačit se vzpomínkami na tu jednu degustační sklenku…

A teď malý odskok na Slovensko, do regionu Štůrovo a k obci Mužla. Château Belá, zrekonstruovaný klášter s vinařstvím, je společný projekt Egona Müllera a rodiny Ullmann (která byla nucena opustit svůj majetek a Slovensko v roce 1946; pokud mne neklamou poznámky, tak z této rodiny je manželka vinaře). Vinice pocházejí ze začátku devadesátých let, na sprašové půdě s vápencovým podložím (= dost kyselin) nahradily původní výsadby JZD. Prvním ročníkem byl 2001 a cílem je vyrábět jedno víno, suchý (v moselském stylu, tedy klidně s deseti gramy zbytkového cukru) ryzlink. V několika ročnících ale vznikla, často kvůli botrytidě, sušší a sladší varianta.

Château Belá Ryzlink rýnský 2004 je sladší (40 g/l zbytkového cukru) ze dvou ten rok vyrobených ryzlinků, zpracován čistě v nerezu (do budoucna uvažují o velkých dřevěných sudech). Velmi výrazná aromatika s převahou barev & laků, medu, podbělu a dalších bylinek, poměrně sofistikovaná, propracovaná. V chuti květinový med, sladké a úspěšně vyvažované kyselinou (ale klidně by ji mohlo být o trošku víc), intenzivní, čisté, kulaté. Velmi dobrý sladší ryzlink v německém stylu a další z ukázek, že terroir je sice „všechno“, ale charakter vína je konkrétním vinařem ovlivněn velmi silně.

No zajímavé to bylo. V současné podobě je samozřejmě jasným vítězem (byť reálně nedostupným kvůli ceně) vyzrálý kousek, který následuje mladá moselská „jakostka“ a Château Belá. Ta mladá „velká“ vína prostě v téhle podobě nabízí jen pohled klíčovou dírkou na jejich budoucí potenciál a spíše musím vinaři věřit. Mosela pod taktovkou zkušeného vinaře je dobrým příkladem toho, že polosladká vína mohou být skvělá. Pokud se ale dělají ze správné odrůdy, na polohách dovolujících udržet vysoké kyseliny, a s přístupem, který dovolí vínu dozrát do krásy. Což často bohužel není případ poloslaďáků zdejších. Ale to je zase jiný příběh…

Zobraz celý článek →

Krátké zamyšlení nad „vadnými“ lahvemi

Je vedro a přemýšlet jde pouze v případě, že se zavřete v nějakém chladnějším prostoru s lahví svěžího vína. Nebo piva. I dobrý čaj funguje :o) Dnešní zápisek je vlastně jen takové malé postesknutí. Vždycky mám trochu nervózní pocit, pokud něco píšu o samostatné lahvi (tj. ne součásti ochutnávky jednoho vinaře), která mi nepřišla moc dobrá a zároveň jsem ji nechutnal před nákupem. Krom odlišného vkusu, tedy možnosti že totéž bude někomu jinému chutnat, je tu velké riziko „bottle variations“, tedy že jiné lahve téhož vína prostě možná chutnají úplně jinak a třeba i lépe. Co když mám otevřenu smolnou láhev, která se vyvíjela nějak špatně, aniž by měla některou z běžných objektivních vad (korek, sirka atp.)? Obzvláště riskantní je to u vín starších, kde je s velkými odlišnostmi v podstatě nutno počítat, ale děje se celkem běžně i u vín mladých. Většinou si v případě problematické lahve otevřu něco jiného a u té „poškozené“ si hraju na malého chemika, experimentuji s teplotami, nechám víno otevřené do druhého dne a tak podobně, ale nestačí to. Aktuální případ je třeba Cuvée Quatre 2007…

V článku Tři pinotové směsky a Valtické podzemí jsem na tohle víno psal recenzi, dokonce tenkrát otevřel dvě různé lahve, ale obě mi přišly problematické, měly takovou podivně naoxidovanou linku, obě lahve stejně. Totožné víno jsem chutnal o něco později z čerstvě otevřené lahve na seznámení s Vinobraní.eu a bylo úplně v pohodě, mladé ale již se známkami nazrávání v lahvi, krémové, s nádhernou kyselinou, bohaté. Po té podivnosti z lahví doma ani památky. Stalo se mi to samozřejmě už dříve u jiných vín a vždycky potom přemýšlím, zda se vracet ke starým článkům, škrtat, doplňovat, opravovat. Nebo ponechat zakonzervované hodnocení lahve, která nejspíš nebyla v kondici. Ale co když nebyla jediná? Třeba je víc než půlka lahví mimo a menší část zraje dobře? Co když jsou problematická lahvování v únoru, ale to co šlo pod korek až v květnu je v pohodě (viz zápisek Různé šarže a lahvování aneb z Velkých Pavlovic na Slovensko)?

Hodnocení vína je děsně divná disciplína. Krom toho, že se na ní velmi silně podepisuje osobní vkus, vlastně i konzumenti navzájem srovnávají více či méně odlišné víno i v případě, že „papírově“ jde o totožné. Někdo si láhev přinese z obchodu, nachladí a ještě ten večer otevře. Jiný ji už dva roky pečlivě archivuje doma, dovezenou přímo z vinařství. A další ji zrovna vytáhl ze stojanu v obýváku, kde ležela od předminulých vánoc. A své názory srovnají s vygooglenou recenzí, která třeba popisuje ochutnávku vína týden lahvovaného. A s tím prostě nic dělat nejde. Ale stejně… když koukám do seznamu odpitých lahví s degustačními poznámkami od ledna tohoto roku, zjišťuji v nich zajímavý vzorec, který se mi ale vůbec nelíbí. Nejčastěji jsem nic nepsal o lahvích, které mi přišly vyloženě nepovedené a přitom šlo o běžnou domácí produkci. V případě, že jsem o nějakých vyloženě špatných vínech psal, šlo hlavně o různé podivnosti (třeba vína z Číny) či takovou tu průmyslovou hypermarketovou produkci, tedy nekonfliktní záležitosti, kde si nikdo na neoprávněnou kritiku asi stěžovat nebude. Nejspíš hodím online celou tu tabulku se surovými „nezjemněnými“ zápisky…

K tématu a další zamyšlení: Proč jim to víno neomlátím o hlavu? | O očekávání, náladách a placebo efektu |Mých deset pravd vinného nadšence | Psaní o víně aneb komentujte! | Různé šarže a lahvování aneb z Velkých Pavlovic na Slovensko | Říkáte pravdu o víně? | Hostům klokan, sobě Grand Cru? | Co víno dalo a vzalo

Zobraz celý článek →

Vinobraní.eu na konečné áčka

Normálně bych tu o otevírání nového velkoobchodu s víny asi nepsal, ale v tomto případě byl slavnostní akt spojen s docela zajímavou ochutnávkou. V průmyslovém areálu kousek od konečné metra A „Depo Hostivař“ začal fungovat podnik Vinobrani.eu, za kterým stojí dovozce Domaine R&W. Od téhle firmy bych hrozně rád nakupoval častěji, v sortimentu mají opravdu úžasné kousky, zaměřují se ale především na slavná jména a špičky různých oblastí Francie a Německa, takže můj rozpočet mi častější brouzdání katalogem nedovoluje. V projektu Vinobraní doplnili sortiment ještě několika vinařstvími z Moravy - Dobrá vinice (tu prodávali ale již dříve), Lahofer, Jedlička & Novák, Ampelos, Regina Coeli, Kovacs, Šlechtitelská stanice vinařská Velké Pavlovice a do budoucna asi přibudou i další. Ve skladu, kde během ochutnávky ještě trochu rušila vůně čerstvé barvy, lze tato vína zakoupit (pokud tedy odejdete alespoň s  kartonem) za velkoobchodní ceny. Na ochutnávce se prezentoval jak komplet sortiment Moravy, tak i výběr sedmi lahví z dovozu. Tam šlo především o vína nižších cenových kategorií (tedy na poměry Domaine R&W), nějakým Grand Cru z Burgundska či ročníkovým šampaňským se asi slavilo až bez návštěvníků :o)

Nejprve tedy „doménové“ lahve. Za ryzlinky bojoval můj oblíbený Dr. L v čerstvě (sotva dva dny, bohužel) dovezeném ročníku 2009. Jak mne tohle víno neuvěřitelně bavilo v ročníku 2006 a celkem i 2007 (byť za stejný peníz šlo najít i vína lepší, ale prostě mi moc sedělo), tak ročník 2008 mne poněkud nudil a i nuladevítka mi přišla o dost jednodušší, než toto víno bývalo. Jistě, je to základka (byť prestižního producenta) z především nakupovaných hroznů, od které nelze čekat mnoho, ale přijde mi, že dříve přeci jen nabízela lepší zážitek. Stále je to ovšem čistý, mladičký, květinový, svěží minerální lehký ryzlink, to zase jo. Prezentováno bylo Château Sainte Marie 2009 z Entre-deux-mers (Bordeaux) a jejich směs Sauvignon Blanc, Sémillon a Muscadelle. Taktéž velmi mladičké, lehčí, voňavé a dobře pitelné, v podstatě ukázková základní směska tohoto typu vína, se kterou bych někde v restauraci opravdu neměl problém. Snad jen ročník 2009 v bílých Bordeaux byl trochu skoupější na kyseliny a víno je poněkud plošší. Kyselin a svěžesti bylo naopak na rozdávání v mém vítězi v bílých, Sancerre „Les Grandmontains“ 2008 z Domaine Laporte (které je, alespoň v zahraničí, v podobné cenové kategorii jako dva předchozí vzorky a jde též spíše o „základ“ tohoto typu vín). Klasický, živý, vyvážený Sauvignon od Loiry. Aromatický ale ne přestřeleně, nějaký ten angrešt, svěží, precizně udělaný, skvěle pitelný. Nepřekonalo jej ani Bourgogne Chardonnay Clos Mathilde 2007 z Domaine Jacques Prieur, víno pěstované v podstatě „na zahradě za barákem“ vinaře. Dobře udělané, zralé, citrusové, suché, čisté, něco dřeva, dobrá dochuť. Opět vyvážené, lehce pitelné a na základní víno oblasti nadprůměr, k večeři bych si ho dovedl představit. Při vzpomínce na vyšší produkci tohoto vinaře ale jen letmý náznak, jak úžasná vína dokáže :o)

Červená jsem zahájil Itálií v podobě Barbera d’Alba vinařství Pio Cesare. Před nějakou dobou jsem si absolvoval jejich průřezovou ochutnávku a nic z ní nenapsal, každopádně jejich Barbera mne bavila více, než leckterá „vetší“ vína. I tahle byla moc fajn, krásné červené ovoce směrem ke třešním, tak akorát dřeva, náznak živočišných tónů, vyvážená chuť s příjemnou kyselinou a delší dojezd s dotykem kávy. Efektní, kvalitně postavené, mladičké a bude zrát do krásy, ale již k pití. K ochutnání byl Coudoulet de Beaucastel 2007, Côtes du Rhône (ale prý „hned vedle hranice Châteauneuf du Pape“) od stejné party jako jedno z asi nejslavnějších vín této části Francie. Chutnal jsem ho několikrát dříve a nedokázal mu přijít (v poměru k ceně) na chuť. Tahle nulasedmička zaujala výrazným vyzrálým ovocným aroma namixovaným s čajem, bylinkovým výluhem. V chuti krásně suché, čisté, vyzrálé hrozny ale s pěkně zachovanou kyselinou, delší. Příjemné pití. O znatelný kus komplexnější než následující Sierra Cantabria Crianza 2005, tedy čisté Tempranillo v trochu zralejší podobě. Nic komplikovaného, ale spolehlivě udělané jižní červené na pití bez většího zkoumání, na zahradu ke grilu.

Moravu jsem neprojel celou, část znal a na další se nedostal čas. Každopádně zkoumání otevřených vzorků jsem zahájil u mé oblíbené Dobré vinice (viz třeba zde, finální jméno pro směsku Pinot-Zweigelt-André z článku je nakonec Trio), kde bylo možno (mimo jiné) přechutnat jejich první VOC vína. Ryzlink rýnský 2009 VOC (Vrbovec, staré keře na vinici U sv. Urbana) je víno mladičké, čisté, květinové, pěkně suché s živou kyselinou, trochu „nakrémované“ pár měsíci ležení na kvasnicích. Povedené, byť chce čas a cena není úplně nejlidovější. Bavilo mne i Kambrium 2009, směs 50/50 Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené (obvykle v téhle směsce byl ještě Sauvignon, viz článek o starším ročníku, hrozny původem U sv. Urbana u Vrbovce a Pod lesem u Popic), víno svěží, aromatické, vyvážené, kupa příjemných kyselin, krémovost, parádně zpracované a dokonalá gastro záležitost. A pak že to v nuladevítce nešlo. Takováhle VOC vína bych prosil častěji!

Průřez nabídkou Trpělky & Oulehly, vinařství Regina Coeli, jsem projel komplet. Suchá Frankovka rosé 2009 je taková ta příjemná jednodušší svěží záležitost s jahodami v jogurtu, nenáročné letní pití. Müller Thurgau 2009 květinový lehký kousek se zvláštním aromatem šumivého celaskonu s citronem. Každopádně dobře pitelné, vyvážené „jen tak“ víno. Sauvignon 2009 v pozdním sběru voněl hodně, jak se na odrůdu sluší, s výraznou linkou rybízového listí, a nabídl suchou, čistou chuť s živou kyselinou. Aroma bylo lehce „bonbónové“, ale celkově nadprůměrně povedené víno. Bavilo mne více než Rulandské šedé 2008 ve výběru, s neutrálnější vůní a dotykem cukru v chuti. Kulatější, dobře udělané, ale vlastně ničím zajímavé (ty, co mají fobii z kyselin, bude bavit hodně). Jejich Rulandské modré 2006 ve výběru je slušný představitel odrůdy, v trochu teplejším stylu s výraznější kořenitostí. Ovocité, vyzrálé, dobré. Merlot 2007 ve výběru a z barikového sudu je víno temné, plné vyzrálých hroznů a vůně švestkové moštu, suché, s fajn kyselinou, dobře strukturované. Moc pěkné!

U Jedličky & Nováka se nedostalo na všechna vína, z bílých jsem zkusil jediné – Neuburské 2009 pozdní sběr (gastro řada,  Bořetice, Viniční trať Čtvrtě), což je veskrze příjemné mladičké citrusově-minerální pití, svěží, dobře postavené. Zda bych tipoval Neuburské nevím, ale pil bych to rád. Modrý portugal 2008 pozdní sběr (trať Terasy) je lehčí, peckovinově ovocité, čisté, živé mladé pití. Stát méně než 170,- Kč, klidně bych si pár lahví dovedl představit. Zajímavou směskou je Cuvée Kácary 2008 (Rulandské modré, Svatovavřinecké a André), kde mi ve vůni přijde nejdominantnější rulandské v takové té jeho teplejší, trochu přezrálé podobě. V chuti je ale kyselin dostatek, víno je vyvážené a dobře se pije, byť jde o takový ten kulatější a měkčí styl. Zajímavé srovnání je s Cuvée Tůfary 2008 (Merlot, Cabernet Sauvignon, Svatovavřinecké), vínem znatelně tmavším, s výraznějším cabernetovým aroma a vlivem sudu, kořenitostí, znatelnějšími a dobře zakomponovanými kyselinami, efektní strukturou, tříslovinami. Dost by mne zajímalo, jak se tenhle vzorek budu vyvíjet, našlápnuto má.

Zobraz celý článek →

Ročník 2010, investice do šeďáku, vinné weby

Co jsem tak měl možnost se v poslední době bavit s vinaři, tak z počasí úplně nadšením nehýří. Vypadá to, že skoro „automaticky“ dosahované obludné přívlastky jsou pro letošek minulostí a leckde budou rádi, když réva pořádně dozraje. Kvůli chladnu je často hodně opožděná a nejde do květu. A jinde již kvetoucí zmasakroval příval dešťů či dokonce kroupy. Informační hodnota téhle zprávy není velká, nejde to nějak paušalizovat na všechny vinaře a celé území, navíc „kouzelné léto a podzim“ vždy dokážou zázraky, znáte to. Za sebe skoro doufám, že by letošek mohl přinést něco „normálních“ vín na pití místo přezrálých nevyvážených podivností (opět generalizuji, ale kdo prochutnával ročník 2009, tak ví, o čem mluvím). Uvidíme. Každopádně vinařům držím palce, ať už mají v plánu nechat révu dozrát jakkoliv.

Zaujal mne článek „Víno, zlato, umění: Češi se vrhli na investice pro zlé časy“ v Lidovkách. Že je u tohoto tématu tradičně jmenován Znovín, protože nabízí archivní boxy, už jsem si zvykl. Ovšem autor se pouští na velmi tenký led, velmi by mne totiž zajímalo, kdo mu poskytl informaci, že jako investiční se „z tuzemských značek často doporučuje kupříkladu Rulandské šedé či Frankovka.“ V případě Moravy bych se opravdu neřídil odrůdou, ale rozhodně především jménem vinaře. Obzvláště u šeďáku, který je zde obvykle dost měkký, s nižší kyselinou a nějakým tím cukrem, opravdu nevidím příliš prostoru pro jeho využití na delší archivaci a jako investici. To už mi přijde bezpečnější jeden projekt v Maďarsku, kde vydávají jakési „vinné cenné papíry“ v hodnotě 100.000 forintů, které může jejich majitel směnit za ta nejlepší vína v ceně až 150.000 forintů z několika zapojených podniků. V podstatě je to takový „slevový kupón“, který má pomoct vinařstvím získat rychleji kapitál. U nás se cashflow co nejrychleji po sklizni řeší především hektolitry svatomartinského :o)

Na poli vinných webů je v ČR tak trochu ustrnulá atmosféra, nic moc nového nepřibývá, alespoň ne pokud jde o soukromé blogy. V poslední době jsem vlastně do odkazů přidával jen blog Vinařství Dva Duby (ale i to je už vinařství). Z již „komerčních“ projektů začal drobátko ožívat Vinograf, minimálně videoškoličkou vína. Uvidíme, jak jim to vydrží. Asi největší ambice má resuscitované vino.cz, opět pod taktovkou Tomáše Domince a jeho týmu. Web zatím zdaleka není kompletní, objevit by se měl systém autorských blogů, velký e-shop nejen s jejich víny a kupa dalšího. Držím palce. Zatím je na webu pravidelně aktualizována především sekce novinek z En Primeur a ostatní části postupně rostou pomaleji. Pobavil třeba článek o nutričních hodnotách vína. Mám zprávy o jednom dalším projektu „novinek ze světa vína“ pod taktovou známého dovozce, že bych byl brzy „bez práce“? :o) Narazil jsem ještě na komunitní systém Vinomania, to by také mohlo být zajímavé, pokud autoři dotáhnou nápad do konce. A sám přemýšlím, co s vlastními rozdělanými weby a nápady, na které není čas a energie. Někomu věnovat loga a další grafiku a prodat všechny ty pěkné domény? Kolik dáte za vinovinky.cz, vinotrh.cz či moc pěkné Burgundsko.cz? Nabídky mailem ;-)

Zobraz celý článek →

Zvláštní Sicílie, klasická Rhôna a jedna růžovka

Dnes opět odsunu degustační poznámky k vínům ze dní více či méně nedávných, u kterých se nechystám na samostatný článek. Začneme Itálií. Když dorazí tchán na večeři, obvykle sebou nese pestrou nabídku lahví. Vždy je tam nějaké jeho oblíbené víno na běžné pití, láhev něčeho opravdu dobrého a pak „zajímavosti“, různé netypické (a často spíše divné) věci, vzorky co posbíral na služebních cestách či sám někde dostal, které prý se ženou oceníme :o) Mám pocit, že od něj mohl být i včerejší Vranac z Tvrdoše. Z minulé várky jsem nedávno otevíral kousek ze Sicíle, od Casa Vitivinicola Feotto dello Jato, konkrétně pak směs místních odrůd Grillo & Inzolia ročníku 2008. Obě dvě se používají na zdejší sladké fortifikované víno Marsala. Encyklopedie dále praví, že Inzolia by se měla vyskytovat ještě v Toskánsku pod názvem Ansonica a charakteristickým znakem je oříškové aroma, Grillo je zase známo i pod názvem Riddu a na Sicílii přišlo z Apulie, na Sicílii se používá třeba do DOC Monreale či Contea di Sclafani. Svět italských vín je neuvěřitelně obrovský :o)

Každopádně víno je v zelené bordó lahvi, s plastovou záklopkou a korkem lepeným z drti s pevnou dvojploškou. Má hlubší barvu odstínem do zlaté. Na úvod je vůně dost sevřená, ale postupně se hodně otevře, vínu sluší pořádné rozdýchání. Aromatice dominuje hodně zvláštní ovoce, trochu to připomíná žluté melouny a kdo ví co ještě, doplněno dřevitostí a zvláštní slaně mořskou linkou. V chuti suché, docela plné a hutné, výrazné květinovo-ovocité. Nervózně mravenčivé na špičce jazyka, výrazná kyselina a dokonce něco tříslovin, dlouhé doznívání. Hodně zajímavá záležitost, bohužel ale nemám jak posoudit, jestli to takhle má vypadat a je obvyklý projev odrůd, nebo ne :o)

A odskok do Francie, ke Côtes du Rhône Villages 2007 z Domaine Saint-Siffrein. Vinařství je rodinná firma založená roku 1880, roční produkce se pohybuje okolo 50.000 lahví. Dnes v ní hospodaří Claude a Madeleine Chastan spolu se synem Cyrilem, dohromady obdělávají přibližně 18ha vinic v průměrném stáří 55 let, z toho 13h v apelaci Châteauneuf-du-Pape a 5ha v Côtes du Rhône. Vína nejčastěji fermentují v betonových nádržích a poté zrají ve velkých dřevěných sudech. Jejich základní Côtes du Rhône (ovšem z ročníku, který je považován za špičkový), postaveno na Grenache s asi čtvrtinou Syrahu, je uložené v lahvi burgundského tvaru, s kovovou záklopkou a plným korkem. Viněta toho tradičně neprozradí zrovna mnoho. Víno má tmavší lákavou rubínovou barvu a i vůně na první očichnutí zaujme, je veskrze příjemná. Sladké zralé červené ovoce, ale čerstvé a šťavnaté, a nic přezrálého a zbytečně džemovitého, to vše doplněno o další rozměr dřevem (i o trochu vanilky). Kořenitost, tóny kouře, efektní. V chuti spíše plné, dobře strukturované, vyvážené a delší. Čistě ovocité, mladičké s výraznější tříslovinou a teprve zrající, ale již nyní dobře pitelné. Jak mne Rhôna obvykle nechává spíše chladných a jen máloco vyloženě zaujme, tak tohle je v kontextu cenově dusaných vín „na pití“ (tzn. ne žádná velká vína na roky archivace) fakt moc dobře připravené, nenudí a potěší.

A na závěr jedna Morava, bohužel na ni padl „černý Petr“ a z dnes popisovaných je asi nejslabší. Na Vinařství Abrlovi a jejich Cabernet Moravia rosé (ročník neuveden) z viniční trati Slunný vrch u Pavlova jsem se dost těšil, už proto, že stejné víno v červené variantě mne od nich dost baví a měl jsem jich doma víc než karton. Roséčko má zředěně jahodovu barvu, a v tomto duchu pokračuje i vše ostatní. Vůně je velmi jemná až spíše nevýrazná, trochu do jahod, a totéž se opakuje v chuti. Chuť je čistá, lehká, jednoduchá. Je to tak snadno pitelné, jako by šlo o nealko (přitom alkohol je běžných 12.5%), prostě ta lehkost se už spíš sune k termínu „řídké“. Možná v letním vedru na zahradu, ale doma mne to tak nějak nudilo.

Zobraz celý článek →

Tvrdošský Vranac aneb o vinných překvapeních

Mám občas takové období, že mi do sklenky nesmí nic, co neznám. Prostě se sem tam sejde dost okolností na to, abych stále měl chuť dát si k večeři sklenku dobrého vína, ale zároveň to musí být kousek osvědčený, který mne nezklame a protože ho znám, tak ani nebude svádět ke zbytečně detailnímu zkoumání. A pak jsou naopak dny, kdy mne pohled na lahve, od kterých alespoň přibližně vím co očekávat (a úplně stačí známá oblast či vinař), vyloženě nudí. A toužím nalít do sklenky něco, u čeho nemám nejmenší potuchy, co mne asi tak bude čekat. Dnes popisovaná láhev to splnila bohatě. Dokonce ani nevím, od koho jsem ji jako dárek dostal (tolik ke „skladovému hospodářství“ vedenému v Excelu). Za pomoci jazykově nadanějších se mi alespoň povedlo rozluštit pár nápisů na vinětě a díky tomu později dohledat další potřebné údaje, aby vůbec mělo smysl o víně psát. Tak jdeme na věc…

„Když budete pít víno, a nebude to přes míru, budete velmi zdraví a šťastní. Když pijete špatné víno, budete se špatně i cítit. Všichni lidé z jihu – Italové, Francouzi, Španělé – jsou mnohem šťastnější než Němci či Češi, protože pijí tolik vína!“

To jsou slova biskupa Grigorije ze Srbské ortodoxní církve (konkrétně diecéze Zahumlje a Herzegovina), který mimo jiné stojí i za velkým vinařským projektem v monastýru (pravoslavném klášteře) Tvrdoš (Тврдош). Je to zvláštní kombinace. Představit si mnichy, jak ručně sbírají hrozny na vinici Petropavlovské pole u města Trebinje v Herzegovině (a pár desítek kilometrů od Dubrovníku), je docela snadné (znáte Grapes of Wrath?). Úplně je vidím, v tradičních černých oděvech, u stoletých sudů pod klenutými stropy sklepení. Jenže vinařství se také povedlo získat partnera z USA, vzalo si půjčku dva miliony euro, nakoupilo nerezové tanky a další technologii, buduje moderní vinařství, rozšiřuje vinice jak to jen jde a ročně už vyrábějí na půl milionu lahví. Dobře mniši! Pomalu ale jistě se stávají producentem, který šíří slávu jejich země i v Německu, Velké Británii či USA.

Fotografie převzata z článku Touring Tvrdos na blogu Edwards in Greece.

Podrumi manastira Tvrdoš – Vranac 2007
Dnes chutnané víno je ovšem vyrobeno bez nerezu. Jedná se o zde typickou mocnou odrůdu Vranac ročníku 2007, kvašení i zrání probíhá ve velkých dřevěných sudech ve starých sklepeních. Víno leží na slupkách tak dlouho, jak je to jen možné, což se na výsledku dost projevuje. Láhev je vyšší protáhlejší, s plastovou záklopkou a plným korkem. Víno pak má velmi temnou až neprůhlednou barvu s fialovými odlesky, v lahvi je i vysráženo dost depotu. První přivonění prozrazuje vyzrálé hrozny, vůně je intenzivní, mix červeného a tmavého ovoce, pěkně znát dřevo a fajn živočišná linka, náznak čokolády. V chuti středně plné, vyvážené, povedená struktura, ovoce, dřevo, tříslo, dost kyselin ale dobře zakomponovaných, grafitová linka, moc fajn délka. Výborně pitelné, víc než dobře udělané víno, navíc ani jedna sklenka nenudí a působí dost poctivým dojmem, které má to nejlepší před sebou a mělo by zvládnout ještě zrát do krásy. Naslepo bych si tenhle Vranac bez problémů spletl s fajn Bordeaux dobrého ročníku (nemám z něj však pocit, že by šlo o nějakou snahu tuto oblast napodobovat). Pátrání po netu ukazuje, že cena tomu bohužel odpovídá, hrajeme už v lize pětistovkových lahví. Za takovéhle dárky a veskrze příjemná překvapení opravdu díky! Kdo by to byl od Srbska čekal, že jo?

Odkazy: Reuters o vinařství (1) | Reuters o vinařství (2) | Návštěva Tvrdoše | Tvrdoš na Wiki

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Cestujete letos za vínem do zahraničí?“

Cesty za vínem - poznávání tohoto nápoje v místě jeho vzniku, spojení s konkrétním kusem krajiny a osobou vinaře, zážitky, vzpomínky. Jeden ze zásadních důvodů, proč je tak snadné vínu propadnout, tedy pokud ho neberete jen jako zdroj alkoholu (na to je kupa levnějších a účinnějších zdrojů). Minulá anketa se týkala právě cest za vínem, konkrétně letošních plánů vyrazit do některé ze zahraničních vinařských oblastí. Z celkových 93 hlasujících jich skoro čtvrtina, přesně 23 (24%), má v plánu letos někam vyrazit hned několikrát! Jen o něco méně z vás (21 hlasů, 22%) nikam do zahraničí jet neplánuje, protože za vínem cestujete jen po ČR. A proč ne, naše vinařské oblasti mají co nabídnout a postupně už nejen ve víně, ale i v servisu kompletní vinařské turistiky. Třetí nejčastější volbou, 15 hlasů (16%), bylo „Ano, už brzy!“, vypadá to ne příjemné letní dovolené :o) Kompletní výsledky dále…

Část z vás už letos někde byla, stejný počet se vyrazit chystá, ale před rodinou předstírá, že se ve skutečnosti jede na normální dovolenou a s vínem to nemá nic společného :o) Každopádně výsledky celkem jasně říkají, že letos za vínem do zahraničí vyrazí přes polovinu hlasujících. A i když to třeba letos nevyjde, tak více než 9/10 z vás za vínem jezdí, ať už po ČR nebo do zahraničí, což je výborný výsledek!

 
Hlasujte v další anketě, tentokrát se týká kampaně nákupu vín z Bordeaux v tzv. „kampani En Primeur“. Chystám na téma ročníku 2009 delší článek, ale stále nějak bobtná a neblíží se konci, tak zatím alespoň tento výzkum :o)

Zobraz celý článek →