Hlavně mladá bílá od Venica & Venica

V rámci neutuchávající touhy po poznávání nových zajímavých producentů jsem s velkou radostí přivítal slepou ochutnávku (díky VinoStrada a Lukáši Bendovi) dvou italských vinařství. O tom z Alto Adige bude řeč později a dnes se mrkneme na již poměrně známé a slavnější jméno z Friuli, konkrétně oblasti Collio, vinařství Venica & Venica. Již po čtyři generace rodinné vinařství obhospodařuje, dnes v režimu bio, 28 hektarů vinic. Ale není to žádná souvislá plocha, jedná se o 55 různých poloh rozprostřených po sedmi různých kopcích (které najdete v lahvích jak míchané tak i samostatně). Typický způsob zpracování bílých odrůd je krátká (~ 12 hodin) chladná macerace se slupkami, lisování pod CO₂ (ten je „recyklován“, ukládán při fermentaci; elektřinu berou z vlastních solárních panelů) a výrazné omezení síry. Následně vína pokračují buď na kalech v nerezu, nebo putují do menších či velkých dřevěných sudů, typicky ale ne nových. Všechna vína (na webu k nim najdete komplet detaily) se projevovala čistě, byla připravena naprosto precizně a moderně, ale obvykle měla „něco navíc“, žádný uni dojem. A velmi pěkně držela v otevřených lahvích i několik dní.

Zobraz celý článek →

Alsaská viniční směska „Z…“ a fajn Chablis

Ke včerejší večeři jsme páchali trochu pikantnější Asii a volba vína nakonec padla na „Z…“ (neuvedeného) ročníku 2011 alsaského biodynamického vinařství Valentin Zusslin, jednoho z mých velkých oblíbenců pokud jde o ryzlinky a šumivky, však jsem toho zde napsal hromady. Zetko vzniká v počtu několika málo stovek lahví z Grand Cru vinice Zinnkoepflé, z parcely osázené staršími (50+ let) keři většiny alsaských odrůd. A jako takové samozřejmě označení Grand Cru nést nemůže, je to tedy pouhé všeobjímající alsaské bílé. Podtitul vína Petite tête au soleil je pak překladem Zinnkoepflé (o vínech z této vinice jsem psal zde), místní vinice je slunná a poměrně teplá, dle legend v těchto místech obyvatelé oslavovali boha slunce.

Zobraz celý článek →

Voňavý Sauvignon a povedený klasický Ryzlink

V rámci páchání pravidelných dvoustránek pro iN Magazín Hospodářských novin jsem se věnoval odrůdě Sauvignon blanc a tudíž i doma trochu trénoval. Po nějaké době (když nepočítám korkovou láhev asi před dvěma měsíci, tak brutálně že jsem měl chuť si víno uložit pro prezentaci vady na degustacích) mi ve sklence skončilo Le G de Château Guiraud tentokrát v ročníku 2011, směs přibližně 80 % Sauvignonu a 20 % Sémillonu od jednoho z nejprestižnějších producentů sladkých vín v Sauternes, Bordeaux. Víno školené ve dřevě za pravidelného promíchávání kalů, ze zralých ale botrytidou nenapadených hroznů z mladších (~ 15 let) výsadeb. Ale oproti typickému Sauternes jde o víno krásně suché. Ostatně jsem tu z něj hýkal blahem už několikrát se všemi detaily. Novinkou u vinařství je vlastně jen to, že je nyní certifikovaně organic, jako jediné vinařství spadající do Premier Grand Crus Classé, a toto víno již z bioprodukce.

Zobraz celý článek →

Vinař roku 2013, spousta cukru, první „burčáky“

Takže kdo nakonec získal titul Vinař roku 2013? Inu já jsem docela spokojen :-) Ocenění za tradiční a ekologické postupy ve vinařství si odnesl, s komentářem „Když nás bude méně bolet hlava, bude nám všem líp“, Petr Nejedlík z Dobré vinice. Vzhledem k charakteru produkce bude mít trochu problém nominovat se do běžné části soutěže, ale tohle je taky fajn. Nejlepší bílé bylo od Tanzbergu, nejlepší červené připravil Jožka Valihrach. Třetí místo  Proqin Velké Němčice, druhé místo  Mikrosvín Mikulov  a na prvním… fanfáry… již potřetí Jožka Valihrach („Omlouvám se, že jsem dojatej, ale bereme to všichni s velkou pokorou“) z Krumvíře! Příští týden se pokusím trochu detailněji mrknout na 48 finálových vín (něco málo jsem psal už v živém reportu v úterý). Předem mohu říct, že Valihrach nejel nějak na jistotu a dal tam i vína ne úplně tradiční. Mikros zase zaútočil víny archivními (lehce sporný krok, nejsem si jist nakolik jsou vína ročníku 1999 či 2000 běžně v prodeji a v rozumném množství), Proqin měl, pro mne dost překvapivě, vyváženou kvalitní sadu a zajímavé je, že docela bojoval lahvemi ze zatracovaného ročníku 2010.

Zobraz celý článek →

Desetkrát József Horváth alias Ráspi

O vinařství Ráspi z maďarské obce Fertőrákos v oblasti Sopron jsem toho zde už napsal vícero, viz odkazy v závěru článku. Celkem jsem ujížděl na jejich základní frankovce ročníku 2007 a stala se jedním z vín, které se už pár let snažím ochutnat v každém novém ročníku. Nedávno jsem od vinařství, skrze jejich dovozce Vinorum, zakoupil průřez současnou červenou produkcí a nad vzorky jsme se sešli na domácí ochutnávce. Set obsahoval i několik úplných novinek a zajímavostí, Ráspi očividně pokračuje v experimentech a hledání cesty. Některé jeho odbočky a směry rozhodně stojí za pozornost.

Zobraz celý článek →

Efektní sicilská šardonka

Večer mi byla skoro zima na nohy. Ne že bych si přál návrat hnusných veder, ale alespoň zavzpomínám na dovolenou. Při nedávném sicilském pobytu přišel jeden večer od přátel požadavek na nějaké „hutnější“ bílé. Ujížděl jsem si tak trochu na trpčích amforách či tvrdší Etně, případně letních čerstvých bílých. Vysvětlit provozovateli vinotéky mou neexistující italštinou a s jeho svéráznou angličtinou požadavek nebylo úplně snadné, nakonec jsem na to šel přes barrique víno. A hned mi začal nosit odporně předražené lahve všeho možného, které teda piccola botte jsou. Nakonec jsem sáhl, jako značném odskoku od tradičních věcí, po Chiarandà 2007 známého vinařství Donnafugata, což je víno apelace Contessa Entellina Chardonnay (pojmenováno po městečku v provincii Palermo, šardonka to musí být z 85 % a zbytek lze doplnit dalšími tamními odrůdami; zde je podíl odrůdy Ansonica aka Inzolia). Víno zrálo na kalech asi půl roku, z poloviny ve francouzských burgundských sudech (klasické malé i větší) a zbytek v betonových tancích, a pak další více než rok leželo v lahvi než šlo na trh. Jde o jejich prestižní top bílé, v červeném stejnou pozici zastává Mille e una Notte.

Zobraz celý článek →

Vinařem roku 2013 se stane…

Dnes proběhne hodnocení finálové osmičky soutěže Vinař roku (web). Napsal jsem tu o ní docela dost, co se mi líbí i vadí (i letos musí vinař obsadit nejméně tři různé kategorie vína), a pravidelně sleduji její vývoj. Asi nejvíce jsem se rozepsal v článcích A Vinařem roku 2011 se stává… či Vinař roku 2010 s mistry vína. Pro letošek je novinkou hodnocení na tabletech v elektronickém systému Shiraz Code, což se na výsledcích zas tolik nepodepíše (rychlosti a kvalitě zpracování a komfortu pro degustátory pomůže hodně). Účast čtyř držitelů titulu Master of Wine ve finálovém hodnocení, na lokální soutěž docela slušný úlet, už by kvalitě hodnocení přispět měla. Pravda, společně s dalšími profíky už budou mít možnost vybrat „jen“ z osmi finalistů. Kteří to jsou?

Zobraz celý článek →

Čtvery bublinky vinařství Pierre Gerbais

Domácí trh s víny z Champagne se neustále rozšiřuje, především různí menší dovozci přivážejí stále více a více zajímavých vín, nejen od velkých domů ale i z kategorie pěstitelů hroznů a zároveň vinařů, kde se dnes dají najít opravdu úžasné kousky. Ale konkurovat slavným značkám není snadné, zhusta ti vinaři z trhu zase mizí. Vlastně i Champagnier, který dnes staví především na sortimentu výtečného biodynamického Champagne Fleury (což mi připomíná, že jsem se nedostal k článku z průřezové degustace), měl ze začátku o dost širší sortiment a postupně ho osekává. Na nedávné ochutnávce jsme si projeli pár vín, která možná z nabídky brzy zmizí, ale k nim i jedno vinařství, co naopak přibude. Champagne Pierre Gerbais (web) sídlí v Celles-sur-Ource, tedy nejjižnější části Champagne, Côte des Bars. A je na něm zajímavých hned několik věcí.

Zobraz celý článek →

Nejvyšší Barolo, tedy alespoň vinicí

V poslední době se čím dál víc propíjím víny z Itálie a tvoří podstatnou část konzumovaných i degustovaných lahví (a včerejší slepá degustace dvou vinařství z Alto Adige a Friuli mne opět přivedla lehce do deprese, protože krom jistoty u Sauvignonu Blanc, Cabernetu Franc a naoranžovělého Pinotu Gris jsem v odhadech dost plaval), hned několikrát jsem se přimotal k degustacím a jednotlivým lahvím Barola a dalších vín z odrůdy Nebbiolo. Výrazným zážitkem byla některé vína (Vigneto Osso San Grato!!!) z Azienda Vitivinicola Antoniolo (vozí Vinostrada), tedy klasická Gattinara, ale ta si zaslouží samostatný článek. Vlastně mne bavila víc než vína od Marchesi di Barolo, ale i o těch asi časem samostatně, stejně jako o výběru Nebbiola ze sortimentu Františka Šamly (kde na degustaci možná nakonec nad Barolem a Roerem vyhrálo Noto vinařství Boeri Alfonso z apelace Monferrato Rosso, což je Nebbiolo s lehkou příměsí Barbery, poměrně nabušené hutné pití). Takže na samostatný zápisek mi „zbývá“ Barolo Serradenari 2009 (ze sortimentu Winelink). La Morra a nejvýše položené vinice v Barolu vůbec, znělo to lákavě…

Zobraz celý článek →

Dvě fajn šardonky a jeden Savagnin z Jury

Chardonnay „à la Reine“ 2009 (Côtes du Jura) z Château d'Arlay je normální šardonka, žádné žluté víno, žádné roky v poloprázdném sudu pod kvasinkovým závojem, školeno klasicky v plném sudu jako všude po světě. Od slavného vinařství sídlícího v nepřehlédnutelném zámku, které se na každé vinětě chlubí šlechtickými tituly s nimi spojenými a bohatou historií. Víno ze starých keřů a z produkce bez zbytečné chemie, již s nějakým tím pátkem zrání v lahvi, maloobchodně zde za něco málo přes dvě stovky. A je to parádní pití! Tmavší zlatá barva, vůně stále spíše čerstvá a šťavnatě slinosbíhavá, pěkně ovocitá ale již se známkami zrání a dotyky sušeného ovoce. Je tam i nezaměnitelný „jurský šmak“ společný mnoha tamním kvalitním bílým, specifická minerálně-slano-kyselo-štiplavá vůně, představte si třeba oblíbené britské bramborové čipsy s octem. Suché, spíše lehčího střihu ale ne tenké, poměrně dost kyselin a dobrá délka, citrusové ovoce, výtečná pitelnost. Krásně udělaná šardonka s charakterem. Mňam. Ještě mám doma ročník 2008 a už se na něj těším. Doufám, že Matějka zase něco přiveze. Nevzalo mne tak jako základní Chardonnay od Domaine André et Mireille Tissot, stylově trochu podobné, ale stojí méně u starších lahví, což se počítá :-)

Zobraz celý článek →