Pinot Noir – Burgundsko, Německo, Morava

Dneska se na úvod ještě vrátím ke včerejšímu zápisku o originalitě a typičnosti. Mám v tomhle směru trochu problém s mým milovaným Pinotem Noir. Chutnám ho poměrně často a snažím se získávat vzorky ze všech oblastí, kde se produkuje ve větším, ale i z různých menších zapomenutých koutů. A trpím jednou vadou, která svým způsobem ubližuje mně i těm vínům. Až příliš vzhlížím k archetypu Burgundska a vím o tom, že někdy místo hledání toho zajímavého a jiného, co na nějakém pinotu je, sklouzávám k téměř až odsudku „no Burgundsko to není“. Čechy jsou možná trochu výjimka, tam jakoby ten místní styl respektuji, ale jinde se srovnání bráním jen hodně těžko. Taková škoda :-) Každopádně dneska odsunu poznámky ke třem lahvím, od Pinot Noir přes Spätburgunder po Rulandské modré :-)

Zobraz celý článek →

Originalité ou typicité?

Jedním z oblíbených témat na vinařských soutěžích, ale i mezi vinnými nadšenci a ostatně svým způsobem i poučenějšími konzumenty, je „typičnost“. Původně jsem dneska chtěl psát o degustaci vín z Jury, která se drží typického projevu tak silně, až mohou leckomu přijít jako „nepřijatelně originální“, ale nakonec mi to nedalo. Narážím na to okrajově stále v různých zápiscích (tady, zde, tu, támhle, tady, tutam, zde, tu, tady, támhle, a dalších …), velmi často se téma objevuje při ochutnávkách různých autentických vín (viz nedávný příspěvek), kdy padají poznámky ve stylu: „Tý jo, to je fantastický víno, ale Sauvignon bych v tom nepoznal.“ Originalita nebo typičnost? Typičnost „encyklopedická“, nejčastější projev odrůdy tak jak ho bude očekávat průměrný konzument, nebo s ohledem na všechna možná specifika terroir a způsobu zpracování, o kterých ani nemusíme mít tušení? Mělo by být lépe hodnoceno víno, které výtečně voní a chutná, ale vyloženě vybočuje z typického projevu oblasti či odrůdy, nebo takové, které tyto parametry dokonale splňuje, ale to je zhruba tak vše, co nabízí? Jaký pohled na tohle budou mít vinný nadšenec, autor doporučující vína pro běžný deník, běžný konzument, dovozce nebo sommelier v restauraci? Kdo se bude častěji klonit k originalitě a kdo bude často vyžadovat typičnost?

Zobraz celý článek →

Historka s Château d'Yquem

Sem tam se mi zadaří potkat nějaké opravdu legendární víno. Člověk by čekal, že to proběhne v prostředí velkých peněz, často tak trochu snobském, a bude poněkud nuda. Po pravdě mám z těchto ochutnávek pár docela fajn historek, možná vzpomínáte na tu s Lafitem. Včera proběhlo další setkání s aristokratem vinné scény, jedním z vůbec nejslavnějších vín světa, o kterém bylo za uplynulých několik set let sepsáno už tolik, že přidávat něco dalšího snad ani nemá smysl (a pokud se chcete dozvědět to důležité, doporučím třeba Winedoctora nebo česky alespoň wiki). Ve sklence mi skončilo Château d'Yquem 1997, velké sladké ze Sauternes, navíc špičkového ročníku a jednoho z nejlepších v devadesátých letech (ovšem v novém miléniu nemají nouzi o ročníky dle všeho dokonalé, ročník 1997 dostala od Parkera 96 bodů a v letech 2001, 2004, 2005, 2007 a 2009 udělil plnou stovku), z doby kdy vinařství teprve přecházelo z rukou rodu Lur Saluces do skupiny luxusního zboží LVMH. Pokud čekáte obřadné otevírání lahve v luxusní restauraci, tak se pletete…

Zobraz celý článek →

Rakousko, dvě Itálie a Chile okolo dvou stovek do veder i chladnějších večerů

Dnes odhrnu poznámky k části (malé, díky návštěvám se toho protočilo celkem hodně) lahví otevřených v posledních pár dnech. Začneme tím, co jsem si fakt užil :-) O Weingut Wimmer-Czerny Wagramterrassen 2011 Grüner Veltliner Hefeabstich jsem tu už psal, je to pro mne momentálně ideální letní pití, v podstatě bezchybné. Čisté, lehčí, svěží, přírodní a přirozeně „vinně hroznově“ působící, lahvováno bez filtrace jen stočením z tanku, lehce kvasnicové, s jemnou perličkou, osvěžující, s linkou minerality, sympatické ovocitosti a u téhle lahví i s decentní pepřnatostí. Láhev zmizí ani nevíte jak, zvedne náladu aniž by unavila (vlastně mám chuť otevřít hnedka ještě něco) a vůbec mne to strašně baví.

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Číselné či jiné zkrácené hodnocení u zdejších recenzí na vína?“

Body, známky, zkratková hodnocení vína. Nemám je úplně v oblibě, už jsem zde na téma psal několikrát (a třeba i o medailích), ale i tak jim opakovaně podléhám. Sám většinou vína neboduji, pokud to po mně není vyloženě vyžadováno na nějaké akci, spíš si do notýsku sem tam zapisuju značky, které mi usnadňují orientaci. O různých hodnotících systémech bylo pár informací v článku s testovacím bodováním. A nyní skončila anketa, ve které jsem se ptal, zda by se vám číselné či jiné zkrácené hodnocení vín zde na blogu líbilo a případně jaké. Celkem 27.7 % žádné body nepotřebuje, tahle možnost získala nejvíce hlasů, ale součet ostatních variant vypadá, že se kloníte spíše k opačné variantě. S 24.8 % to vyhrála stobodovka, ovšem přes 20 % si odnesla i varianta „jako ve škole“ a taktéž „Koupil bych si víno znovu? (ano / ne / možná)“. Dvacetibodovka očividně moc populární není. Celé výsledky níže.

Zobraz celý článek →

Tajemství Rosé des Riceys

Z jedné sympatické degustace nemohu najít fotky a vypadá to na nějaký kolaps v archivním systému, tak vám alespoň povím příběh týkající se jednoho ze vzorků, Rosé des Riceys. Mám totiž rád vína s příběhem. Tenhle přichází z nejjižnější části Champagne, úplně z hranice regionu, již výrazně směrem k Burgundsku. Hrdinou příběhu je několik málo rodinných vinařství a odrůda Pinot Noir, ročně je vyprávěn v počtu 60 – 80 tisíc lahví, spíše méně než více a často jen v lepších ročnících. Tohle růžové si v době, kdy Champagne ještě nebyla slavná šumivým vínem, prý oblíbil Ludvík XIV. Legenda praví, že ho popíjeli dělníci při přestavbách zámku ve Versailles, kdy jej Ludvík také poprvé ochutnal. Jako mnoho jiných (slavnějších) vín i za toho „nese zodpovědnost“ církev, v tomto případě benediktýni z opatství Molesme. Byl to jejich nápad osázet svahy u Riceys-Haut, Riceys Haute-Rive a Riceys-Bas a vyrábět z nich růžovku (bledší červené, spíše). Podle všeho každá část spadala pod jiného biskupa, v tomto místě docházelo ke kontaktu tří regionů, a možná probíhal i určitý souboj, který z nich vyrobí lepší víno :o)

Zobraz celý článek →

Od lahve starého koňaku

Klasické destiláty, jako třeba brandy nebo whisky, už v lahvi nezrají. Ne že by u nich nedocházelo ke změnám, ale jsou velmi pomalé a s radikální proměnou, kterou nápoj prochází při úvodním ležení v dřevěných sudech, se to nedá srovnávat. Stejně ale mají lidé tendenci je archivovat, ukládat desetiletou whisky a po dalších deseti letech ve skříni ji považovat za dvacetiletou. Ale takhle to prostě nefunguje. Přesto... stará láhev vytažená ze zaprášeného kouta, byť její chuť není o moc jiná než u lahve čerstvé, má své kouzlo. A vlastně i s tou chutí a vůní to není tak úplně jisté. Proč?

Zobraz celý článek →

Šest barev odhaleno s Itálii a bezva pinotem

Ve středu jsem tu uveřejnil šest fotek vína ve sklence a ptal se, jaké pocity ve vás vyvolávají, co si tak tipnete, že je to za vína. Nakonec se příspěvků sešlo jen pár, ale to nevadí :-) První sklenice, s velmi tmavým mokem, skrývala mladé Côtes du Rhône 2010 z Domaine La Guintrandy (psal jsem tady). Tady to mohlo být vlastně jakékoliv hutnější moderní červené. Sklenka druhá lehčí aperitivní bubliny v podobě  Omomorto 2010 z vinařství Giovanni Menti (článek zde). Třetí sklenička obsahovala oloroso sherry, jednu z těch popisovaných v článku o celém tomhle vinném stylu. Čtvrtá fotka byla trochu zákeřná, burgundskou/pinotovou sklenicí ale přitom docela fialovou barvou. Sklenka hostila jedno z Cru Beaujolais, konkrétně Chénas 2009 od Rogera Delmase (Domaine des Pérelles), o kterém určitě napíšu víc v souhrnném článku. O posledních dvou sklenkách si povíme trochu víc…

Zobraz celý článek →

Šlechtitelka dovozová, Rusko a Čína alkoholické, viněta vítězná

Nedávné rozhodnutí soudu ohledně označování vín z dovozu v lahvích na první pohled s vínem z Moravy mne potěšilo, tenhle nešvar jsem tu pravidelně pranýřoval. Bohužel to stále neřeší všechna ta vína „z Čech a Moravy“, v lahvích i jako sudovku, která jsou pančována levnějším dovozem a nebo úplně komplet ze zahraničí. V tomto ohleduje je novým zajímavým zdrojem odhalených průšvihů web Potraviny na pranýři. Dočteme se na něm i docela nečekané věci. Třeba že Modrý portugal od sdružení vinařů Nečas&Průdek z Rakvic, který prodává Libor Nazarčuk, byl ředěn vodou. Jestli už ve vinařství nebo až v prodejně už se nedozvíme. O dost smutnější pohled se ale naskytl na další víno stejné odrůdy, Modrý portugal od Šlechtitelské stanice vinařské Velké Pavlovice, který podle testu nepocházel z viniční trati Nadzahrady, ale z dovozových hroznů :-/ Když už i tahle šlechtitelka, opravdu tradiční a poměrně vážený producent, tak kdo další? Zajímavé využití zemědělských dotací na vinice, jen co je pravda. Ach jo. U některých vinařství mne by mne to nepřekvapilo, tady stále trochu doufám, že se vše nějak vysvětlí… (Update 13:38 – Mluvil jsem s šlechtitelkou, prý nechápou proč to na tom webu je, že proti výsledkům šetření se už dříve odvolali a v lahvi rozhodně dovoz nebyl. Během víkendu snad dodají nějaké oficiální vyjádření.)

Zobraz celý článek →

Příběh šesti barev

Barva vína o něm prozradí strašně moc. Tedy ve skutečnosti čím dál méně, v honbě za „tmavší = lepší“, nejspíše trhem diktované, i dříve bledší vína směřují směrem k neprůhlednosti, způsobů jak toho dosáhnout je dost a čert vem, že nemají nic společného s tradičním stylem zpracování. Kolikrát už jsem si řekl, a určitě nebyl sám, „na pinot je to moc tmavé“. Jindy jde zase o podezřele fialové tóny u vína, které typicky bývá spíše granátové. Odstínů růžového vína je tolik, že na jedné straně mohou připomínat bílé s vadou a na druhé spíše bledší červené. Bílé víno, tiché i šumivé, může být buď opravdu téměř bílé, až vodnatě, nebo zářit různými odstíny zlata či až mědi. Každá z těch barev připraví mozek na určitý styl vůně a chuti, který samozřejmě nakonec může ale i nemusí odpovídat. Dneska si zkusíme psát příběhy :-) Níže najdete pár sklenek s vínem barev různorodých. Co vás při nich napadne? Jaký by byl váš odhad stylu vína, které se v jednotlivých sklenkách skrývá? Jaké dojmy ve vás vyvolávají? A jak moc, pokud jste úchyl na tyhle věci, ovlivňuje dojem tvar sklenice, ve které to víno je?

Zobraz celý článek →