pondělí 30. července 2012

Originalité ou typicité?

sklenka_vin_jauneJedním z oblíbených témat na vinařských soutěžích, ale i mezi vinnými nadšenci a ostatně svým způsobem i poučenějšími konzumenty, je „typičnost“. Původně jsem dneska chtěl psát o degustaci vín z Jury, která se drží typického projevu tak silně, až mohou leckomu přijít jako „nepřijatelně originální“, ale nakonec mi to nedalo. Narážím na to okrajově stále v různých zápiscích (tady, zde, tu, támhle, tady, tutam, zde, tu, tady, támhle, a dalších …), velmi často se téma objevuje při ochutnávkách různých autentických vín (viz nedávný příspěvek), kdy padají poznámky ve stylu: „Tý jo, to je fantastický víno, ale Sauvignon bych v tom nepoznal.“ Originalita nebo typičnost? Typičnost „encyklopedická“, nejčastější projev odrůdy tak jak ho bude očekávat průměrný konzument, nebo s ohledem na všechna možná specifika terroir a způsobu zpracování, o kterých ani nemusíme mít tušení? Mělo by být lépe hodnoceno víno, které výtečně voní a chutná, ale vyloženě vybočuje z typického projevu oblasti či odrůdy, nebo takové, které tyto parametry dokonale splňuje, ale to je zhruba tak vše, co nabízí? Jaký pohled na tohle budou mít vinný nadšenec, autor doporučující vína pro běžný deník, běžný konzument, dovozce nebo sommelier v restauraci? Kdo se bude častěji klonit k originalitě a kdo bude často vyžadovat typičnost?

mrak

Bezva na tohle jsou slepé ochutnávky. Mohutnější burgundské z horkého ročníku je v ochutnávce pinotů označeno za víno z USA, ale jako takové všem celkem chutná. Po odhalení je uznána jeho „netypičnost“ pro Burgundsko, čímž jasně ztrácí body. Naopak obzvláště elegantní kousek z USA, kupříkladu z Russian River Valley nebo Oregonu v chladnějším roce, mnozí považují za Burgundsko. Zde je láhev nadšeně dopíjena, protože víno je sice taky „netypické“, žádná přezrálá mohutná obluda jak bychom očekávali, ale tentokrát tím správným směrem (protože většina degustujících u nás má pozitivní vztah a spíše něco ví o projevu Burgundska než o tomtéž v USA, tam by se celý příběh odehrával úplně jinak).

sklenka_sektAtypičnost bývá na soutěžích klasickým důvodem pro sestřelení vína, mnoho vinařů už se na ně kvůli tomu ani neobtěžuje. Hodnotitelé se třeba i shodnou, že jde o výtečné víno (pokud jde o ochutnávku stoprocentně slepou), ale pokud to má být Veltlínské zelené / Tramín / Frankovka, tak tudy tedy ne! Jakpak si to představujete, pane vinaři? Takhle odrůda nevoněla když ji dělal děda, takhle nevypadala ze sklepa od táty, takhle nemá vypadat ani dneska! Copak může mít něco podobného zlatou medaili? Co by tomu řekl zákazník, kdyby si otevřel něco tak „netypického“? A i odborníci si mezitím ve sklence v klidu pletou Bordeaux s Burgundskem či Grenache se Syrahem :-) Na jednu stranu jsem velmi liberální. Ať si to každý dělá jak chce (s více než drobnou preferencí k postupům bez všemožné chemie), pokud je výsledkem skvělé víno. Na stranu druhou bych ale hodně prskal, kdybych si v obchodě koupil třeba červenou burgundu z Gevrey-Chambertin a dostal víno vyrobené ve stylu sherry :-) Takže svým způsobem chápu přístup „typičnost nadevše“ u apelačních komisí, že jo.

Ale je třeba Sauvignon typický z nerezu, připravený reduktivně za kontrolované teploty? Z barrique sudů a delší dobu na kalech? Z nedolévaného sudu a vyloženě oxidativní? Spontánně kvašený kdo ví čím nashromážděným na vinici a hlavně ve sklepě, nebo za použití kvasinek Challenge Aroma White či Maurivin Sauvignon L3? Z kamenitých půd bohatých na křemen nebo snad z černozemě? Typický projev před deseti nebo před sto lety? Jak vlastně „má“ vonět a chutnat? Pokud si zvyknu na Sauvignon v podobě, kterou má nejčastěji na Znojemsku, jak asi zareaguji na Sancerre nebo Pouilly-Fumé? Je správně, že pečlivě připravený Sauvignon na barrique sudech neprojde jako typický (protože v současnosti je tahle odrůda vnímána jako typická spíše z nerezu), zatímco se v supermarketech točí vína bez vad za směšně nízké ceny (dovezená a smíchaná kdo ví odkud bez jakéhokoliv charakteru oblasti), která by si za „typickou odrůdovost“ asi odnesla hodně vysoký počet bodů a zároveň by je ale málokterý vinný nadšenec chtěl opravdu pít?

obloha

Typické pro odrůdu či oblast? Originalita za všech okolností? Pil jsem mnoho opravdu velmi svérázných vín, která mne vyloženě nadchla. Možná právě tou jinakostí. Ale ta nejlepší vína, která jsem kdy ochutnal, prakticky vždy poměrně jasně prezentovala odrůdu, bylo možno je zařadit na konkrétní místa vinařské mapy a zároveň byla i něčím originální, svá. Je snad tohle rozdíl mezi vínem běžným a velkým? Schopnost být originální, mít svůj svébytný výraz, v rámci poměrně širokého stylu sdíleného celou vinařskou oblastí či její částí? Nebo ze mne jen mluví sklenka Château-Chalon? :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails