úterý 17. července 2012

Krátce o autentických vínech

hrozno_v_suduV posledních dnech, či spíše týdnech, sleduji celkem zajímavé rozvíření hladiny okolo oblíbeného tématu bio(dynamických), autentických, přírodních (říkejte si tomu jak chcete, byť nějaký řád by to chtělo, já zůstanu u autentických a neznamená to automaticky jen skupinu, co si říká Autentisté) vín. Tak trochu za to může nedávný článek ve Vinařském obzoru, kdy se tématu pověnoval docent Pavel Pavloušek. A bohužel tak trochu píchl do vosího hnízda, donutil hned několik lidí se ozvat (zatím vyšla jen reakce Pavla Jelena, ale další se skoro jistě objeví, ať už ve VO nebo jinde). Docent Pavloušek by mne kdykoliv, během několika málo vteřin, dokonale ztrapnil v ampelografii, bez problémů dostal při tématu různých novošlechtěnců a podobně. Ale dovolil bych si tvrdit, že po tom, co se několik let poměrně systematicky věnuji konzumaci autentických vín od nás a (především) ze zahraničí, čtení tematické literatury i hromady článků a dalších prací všude možně, tak zrovna o aktivitách okolo nich a jejich stylu vím víc než on. A v tomhle směru nejsem sám, podobných nadšenců jsou hromady. V článku pro VO prostě ujel a téma velmi zjednodušil, celé to autentické hnutí zredukoval na používání několika málo (ani ne těch nejdůležitějších; vlastně kdyby se článek jmenoval „okrajově o bâtonnage“, asi by vzbudil méně rozruchu) technik. Což by se u respektovaného odborníka a v oborovém časopise úplně nemělo stávat. Docela chápu, že se lidi ozývají, protože fakta zatím nejsou úplně rozšířená a je třeba zabránit šíření bludů.

Autentická vína, vína oxidativní, oranžová, nesířená, návrat ke starým postupům, vína jdoucí proti vlně primárně ovocitých a univerzální snadno přístupných vín, jsou v téhle době poměrně módní, je to trend (a každý o něm chce něco říct). Ono pokud se podíváte třeba na seznam povolených látek a procesů pří výrobě vína v USA, tak… prostě vína připravená pouze z hroznů zní najednou hrozně lákavě. Psal jsem na tohle téma články nejen zde na blogu, mnohokrát, ale i do různých časopisů a novin. A pravidelně četl reakce čtenářů, ze kterých mi pěnila krev. Tradičním příspěvkem do diskuse je, že všichni tihle „autentisté“ jsou parta nedouků (udělejte si domácí úkol a zjistěte, co vystudoval a čím se živí třeba Richard Stávek nebo Jaroslav Osička), kteří neumí pořádně využít toho, co pokrok ve vinařské vědě nabízí, a místo čistých moderních vín vyrábějí vína horší než dělal jejich děda, napůl vadná, o která se pak spiklenecky dělí s hloupými konzumenty, kterým ve sklípku nakukají kde co (jo a navíc své „bio“ vinice stříkají v noci).

vajickoPod nálepkou „přírodnosti“ se leckdy objevují pěkné zhůvěřilosti. Je velký rozdíl mezi vínem vyrobeným pečlivě oxidativně a vínem prostě zoxidovaným, byť na obé lze narazit docela snadno. Je asi nutno přiznat, že u leckterých nadšenců do autentických vín je „práh bolesti“ trochu posunut, jsou ochotni tolerovat některé projevy vína (těkavky, brett, oxidativní tóny, tak trochu extrémní úrovně kyselin atd.), nepřijatelné u běžné průmyslové produkce, pokud je víno jinak charakterní a zajímavé. Ale standart takový není. Všichni ti, co dělají autentická vína, se především snaží o taková vína, která (pro ně) odráží místo původu a zároveň jim chutnají. Vína, která jsou v prvé řadě chutná, „bezvadná“, pitelná, originální. Tedy vína ne nutně uniformní a splňující nároky průměrného konzumenta (ale v tohle ohledu nezapadnou ani třeba vína stará, jen si zkuste někomu navyklému na mladá ovocitá vína otevřít třicetileté Bordeaux). Ale v naprosté většině případů to nejsou žádné úchylárny a určitě nevyžadují předstírat, že u autentických vín je možno ignorovat vady. Totéž platí o biodynamické produkci, jen vyzkoušejte ty světové biodynamické špičky z Burgundska, Alsaska, ale i Nového Zélandu či USA, a pak zkuste polemizovat na téma vady u přírodních vín.

Navíc od autenticity ve sklepě není možno odtrhnout vinice, ideálně vlastní nebo alespoň pronajaté (spíše než nákup hroznů, kde to vždycky je poněkud problém). Většina autentických vinařů se zároveň snaží o udržitelné přístupy ve vinici (ono to je jedno s druhým, hrozny z vinic prostříkaných systémovou chemií vám leckdy tak snadno nerozkvasí spontánně a podobně), když už je to ta nepřirozená monokultura, či přímo bio(dynamiku) a podobné směry. Nejde to od sebe oddělit. Pro mne je autentické víno takové, které je z hroznů vypěstovaných s minimem chemie, zpracované bez „usnadňujících“ a v podstatě zbytečných příměsí a s co nejmenším možným množstvím zásahů, odrážející nějakým způsobem odkud a od koho je, zařaditelné v čase a prostoru. Víno, u kterého vinař nehledal, co všechno ještě může přidat aby jej „vylepšil“, ale spíše přemýšlel, jak dát co největší prostor pokud možno jen kvalitním hroznům, aniž by se výsledek pokazil.

tvary_4Právě taková vína rád a často piju. Taková mi i naslepo vycházejí jako vítězové ochutnávek, byť leckdy nějaký nerezový ryzlink, ušlechtilými kvasinkami zakvašený a sterilně vyfiltrovaný, vyloženě nadchne :-) Stejně jako občas překvapím sám sebe a pochutnám si na víně za pár euro, které je jen ovoněno dubovými deskami v nerezovém tanku. Ale vždy jsem raději, pokud skvělé víno vzniklo bez „plastické chirurgie“ pomocí postupů a látek, které dnes dokáží zamaskovat ve víně prakticky cokoliv a ohnout ho k obrazu trhu a většinového konzumenta. A pokud má někdo pocit, že se jim tu věnuju až příliš, že je snad až moc adoruji a unikají mi nějaké jejich objektivní vady, tak… mi to klidně řekněte, ale mám obavu, že se hned tak moc nezmění :-)

P.S. původně jsem tu chtěl psát o sympatickém rozhodnutí soudu. Jeden nešvar, který jsem tu pravidelně pranýřoval, byl skutečně uznán jako problém :-) Že to ale trvalo! Teď ještě něco udělat s těmi všemi dovozy lahvovanými jako Morava tajně… :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails