Degustace Bordeaux En Primeur 2011

Minulý týden se konala pravidelná pražská přechutnávka ještě nehotových vín z Bordeaux, tedy „sudových vzorků“ ročníku 2011, pro účely posouzení jak to tentokrát dopadlo a případně co kupovat a co ne. Zrovna bylo fakt pěkně a výhled z Villy Richter na město (a vinici hned vedle) vínům dodával na pitelnosti :-) Protože někdy to bylo… náročnější. Do analýzy ročníku se pouštět nebudu, to udělali jiní a lépe – z domácích třeba Tomáš Dominec či Zlatko Míčka s komisí, ze zahraničí Wine Spectator, Decanter a další (ale tam je většina placená, ostatně i na tom Wine Spectatoru jsou detaily jen pro předplatitele). Na trhu se již objevují první vína a naznačují, že ceny půjdou proti loňsku dolů… žádný velký skok, jen nějaká ta procenta, aby se neřeklo :-) Teda třeba takový Lafite je o 25 % levnější než loni, to je dobrý, ale furt o 246 % dražší než v roce 2008 :-) A k tomu dorazila hodně zajímavá zpráva…

Zobraz celý článek →

Vinařství roku, daň, biobludný balvan, vesmírná whisky Ardbeg

Tak máme další Vinařství roku. Po ceně pro Vinselekt Miloše Michlovského a „politické“ ocenění Bohemia Sektu tentokrát vstupuje do síně slávy „malý vinař“ František Mádl (a cenu veřejnosti si odnesla firma Vinné sklepy Valtice, tak trochu jsem očekával a na twitteru tipoval hlavní cenu pro ně a vítězství Mádla či Volaříka v hlasování veřejnosti). Nedávno jsem tu psal o jeho velmi povedeném Zweigeltrebe a ostatně v průběhu let o dalších vínech. Sice jeho vína nějak systematicky nevyhledávám, ale umí a fakt se snaží. V mnoha restauracích je Mádlova frankovka a další vína jakýmsi majákem v temnotě a jistotou, že mezi hromadou balastu se konečně něco bude dobře pít. A jeho vína, tím jak široce jsou v pohostinských zařízeních po celé republice rozšířena, také fungují jako bezvadné srovnávací položky pro zjišťování restauračních marží :-) Každopádně gratulace do Velkých Bílovic!

Zobraz celý článek →

Pustý ostrov s výběrem lahví, knih a hudby

Každou chvíli se mně někdo ptá na nejlepší víno co jsem kdy pil, na nějaký žebříček top zážitků a podobně. Většinou se hrozně vyhýbám konkrétní odpovědi, mlžím ve stylu „v poslední době mi hodně sedí styl ten a ten“ a podobně. Mám to podobně jako u hudby. Jsou skladby, které mohou poslouchat stále dokola, už mnoho let. Některé z nich možná nejsou nějaká zásadní díla, ale v určitě době mi sedla, mám je spojeno se spoustou důležitých zážitků, a prostě fungují. Jiné jsou novinky, na kterých ujíždím pár týdnů či měsíců a pak mne to přejde, ale v určitých moment bych je do top žebříčku bez váhání zařadil. Některé skladby mi velmi sedí k určité náladě a jiné zase k odlišné. Párkrát jsem slyšel svá oblíbená díla vážné hudby živě a pod taktovkou špičkového dirigenta, byl to nezapomenutelný zážitek a často na něj vzpomínám, ale stejně rád se vracím k provedení od úplně někoho jiného a jen tak doma z cédéčka, které už důvěrně znám z desítek poslechů. Některá hudba dokonale funguje jako podkres při práci, na kterou se potřebuji soustředit. Jiná zase sama vyžaduje soustředění. Jako u vína.

Zobraz celý článek →

Velikonoční vinná potěšení třech barev

Po delší době zase jeden novosvětský pohled na mou oblíbenou odrůdu poskytl Pinot Noir „Wild Ferment“ 2009 z řady specialit od Viña Errazuriz (web). Široce jsem se rozepisoval před třemi lety o jiném ročníku, veškeré detaily tedy hledejte ve starším článku či přímo na webu vinařství, mají to tam se vším všudy. Zelená láhev burgundského typu, šroubový uzávěr a typická viněta řady specialit, která evokuje ruční popis a na obrázku představuje kvasinky (zvláštností tohoto vína je, že kvasilo spontánně, což za nic zvláštního nepovažuji, ale v Chile to mají jinak :o). Nijak temná barva do višňové. Výrazná teplejší sladce ovocitá novosvětská vůně, sladké peckoviny a jahoda, náznaky dřeva, kouře, výsledek takový nekonfliktně uhlazenější. Postupně se přidává trochu divočejší linka evokující palici trávy, celkově fajn a přivonění při každém doušku bavilo. Suché, silnější a výrazné v chuti, se znatelnějším vyšším alkoholem, sladkou jahodovo-peckovinovou ovocitostí, jen decentně tříslo, dobrá delší dochuť. Kyselina naprosto dostatečná, pije se to celkem dobře, ale na mne je přeci jen tak trochu únavné (v některých letech je trochu méně hutné, tady těch 14.5 % alkoholu je až příliš). Každopádně ukázka novosvětského pinotu dobrá a třech stovek při slevové akci Kupmetu nelituji.

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Průvodce Michelin při hledání restaurací v zahraničí…“

Hvězdička Michelin? Ač je s ní spojena kupa různých lapsů a dost zřetelné, že komisaři úplně nezvládají orientaci na trzích jako je ten náš, stejně je každý udělená událost. Pro šéfkuchaře, celou restauraci a nakonec i pro hosty. Očekávání z podniku s hvězdičkou jsou… tak nějak vyšší :-) Letos v ČR přistála, a to hned dvakrát, konečně i u českých šéfkuchařů. Pozdě (nemám pocit, že by v La Degu došlo z ničeho nic k nějak zásadnímu kvalitativnímu skoku, ta hvězda jim patřila už dlouho, a u Alcronu je to podobně), ale přece. Zda to bude mít nějaký další efekt se uvidí, zatím to vypadá na pozitivní pro návštěvnost (Alcron nově otevírá i v sobotu a teď měl i v neděli). V právě skončené anketě jsem se ptal, zda se na průvodce Michelin obracíte při cestách do zahraničí, zda jsou pro vás hvězdičky nějakým vodítkem. Výsledky?

Zobraz celý článek →

Grand Cru, Xantho & Pivo a párek

Zase jednou pár pivních poznámek k doma vypitým lahvím. Začneme „Grand Cru“ pivem, konkrétně Rodenbach Grand Cru. Kategorií je to tzv. Flamish Red-Brown (dle pivovaru, jinak zařazováno jako Flanders red ale) a vzniká spojením piva vyzrávaného v dřevěných sudech přes dva roky (zhruba 2/3) a piva mladého (1/3). Třetinková láhev, alkohol 6%. Barva spíše směrem oříškově hnědá s načervenalými tóny. Výrazná vůně evokující kyselé a trpčí ovoce, třešně a další peckoviny, k tomu kváskové těsto na chleba, decentně těkavé tóny, zemitost, vůně dřeva. Výrazně kyselé v chuti, intenzivní, ovocité, efektní, zemitější a až jakoby „třapinové“ vysušující tříslovinné tóny (kdybych použil popisy jako u vína, ono tohle pivo celek trochu vinný charakter má) v dlouhém doznívání, vrstevnaté, efektní, zajímavé. Pivo, které milovníky vína musí zaujmout. Krása, moc jsem si ho užil, víc takových! V tomto pivním stylu mne ještě opakovaně dost bavila Duchesse de Bourgogne, která je typicky servírována ve sklenkách jako na bílá vína z Burgundska („montrachetka“), ale Rodenbach mi přišel snad ještě lepší :-)

Zobraz celý článek →

Bordeaux starých výsadeb & den Malbecu

V rámci příprav na světový den odrůdy Malbec (web), který nás čeká za dva týdny a akce k němu připravují i domácí dovozci a vinotéky, jsem otevřel... překvapivě láhev z Bordeaux, konkrétně Castillon Côtes de Bordeaux. Šlo o dost velkou zajímavost a tak trochu unikát. Clos Louie 2007 Vieilles Vignes totiž vzniká, zhruba v počtu 3000 lahví ročně, z bio(dynamicky) obdělávaných vinic s nízkým výnosem vysázených v roce 1850 ještě před fyloxerovou nákazou (výjimkou jsou mladší výsadby merlotu, ty se teprve blíží třicítce). Kupu detailů má na webu dovozce. Odrůdově je tam, krom obligátního Cabernetu a Merlotu, právě Malbec a také Carmenére (toho byla historicky v Bordeaux kvanta, dneska je odrůdová skladba úplně jinde; na téma doporučuji zajímavé čtení v knize o Bordeaux z roku 1846). Víno netradičně zraje v 300l francouzských a 500l rakouských sudech, navíc jen decentně vypalovaných. Kdo by se netěšil?

Zobraz celý článek →

Nejlepší víno z výletu do Burgundska

Echézeaux? Clos de Vougeot? Romanée-Saint-Vivant? Richebourg? Clos de la Roche? Bonnes Mares? Clos Saint-Denis? Chambertin či snad Latricières-Chambertin? Clos de Lambrays? Musigny? Clos de Tart? Jiné slavné Grand Cru? Nebo snad zazářilo nějaké 1^er Cru? Či dokonce „jen“ village víno? Nakonec je to trochu jinak. Přes všechny úžasné vinné zážitky mám nejsilnější vzpomínky na víno základní burgundské apelace, červené Bourgogne z Domaine de la Vougeraie. Proč? Možná proto, že bylo VYPITO, ne jen degustováno, navíc způsobem který dobrému vínu vždy svědčí. Na příjemném místě, při fajn večerním posezení s přáteli, s francouzským pečivem a různými chuťovkami. K většině velkých vín budu samozřejmě mít, i přes degustaci v poklusu a mezi davy, poznámky popisující asi zajímavější víno než toto Bourgogne. Ale kdybych si chtěl připomenout ten příjemně strávený čas, určitě bych sáhl právě po něm. A o tom to je, přátelé :-) Právě tohle je jeden z hlavních důvodů, proč mne víno stále tak strašně baví.

Zobraz celý článek →

Jura zběžně v několika fotografiích

Při nedávné návštěvě Burgundska jsme si udělali menší odbočku i do Jury, jedné ze starobylých vinařských oblastí Francie (viz třeba článek Jurský park – nebojte se vínosaurů!). Tamní vína, a to nejen ta žlutá oxidativní, mají charakter. Když je pijete, je prostě zřejmé, že jsou… odněkud. Samozřejmě je tam i kupa velkých producentů běžných vín, ale často i v nich se terroir ozývá až překvapivě. A tamní kvalitní lahve patří k tomu nejzajímavějšímu, s čím jsem se ve světě vína setkal. Vínům z Jury, nejenom z její nejslavnější části Château-Chalon, se budu v následujících týdnech věnovat trochu více. Dnes zatím jen pár fotek (kvality různorodé, času nebylo mnoho a na správné světlo čekat nešlo). Tak snad se budou líbit…

Zobraz celý článek →

Zweigelt od Mádla a pár drobností

Minulý týden jsem otevíral Zweigeltrebe 2006 pozdní sběr barrique (Velké Bílovice, Dlouhá Hora) z vinařství „malého vinaře“ Františka Mádla (Hany Mádlové). Psal jsem tu před lety o ročníku 2005, jde tradičně o jedno z jeho dražších vín, naprosto běžně 300+ a ročník 2007 ještě víc, já za šestku vysolil v jedné pražské vinotéce přes pětikilo (holt nebylo zbytí, víno jsem potřeboval rychle, jako „inspiraci“ pro psaní o nominovaných na Vinařství roku). Zelená bordó láhev, plastová záklopka, celokorek a všem dobře známá viněta. Temná barva a intenzivní vůně, tmavě ovocitá do peckovin, lesních plodů (ostružiny). K tomu drahé dřevo, takové to efektní ovonění směrem do vanilky, čokolády, kakaa, decentně a vlastně sympaticky těkavka a živočišné tóny. Flákne do nosu, hodně povedené. Suché, silné, šťavnaté v chuti. Opět sladší tmavé ovoce, dřevo, delší teplejší doznívání, výborně udělané. Je to velmi dobře přístupné, uhlazenější, nějakou svíravost třísla nebo tvrdost nečekejte, tohle je teď perfektně k pití a myslím, že má potenciál nadchnout davy těch, co považují moravské červené za řídké kyselé podivnosti :-) Není to vyloženě přímočaré, ale za ty peníze tomu (pro mne) chybí nějaká trochu sofistikovanější struktura v chuti, každopádně se skvěle pije.

Zobraz celý článek →