Výsledky ankety „Z běžných (super)marketů má nejlepší vína“

Dnes skončilo hlasování v další ze zdejších anket, tentokrát byla tak trochu  „nominační“ k zápisku „Vinná mapa supermarketů I. – Idea“. V hrubém seznamu nejčastějších supermarketů, diskontů a obecně běžně se vyskytujících franšízových obchodů (ovšem bez hypermarketů) jste měli vybrat ten, kde se dají sehnat „nejlepší“ vína. Nejsem si jist, jestli anketa spíše nezafungovala jako „kde nakupujete běžné potraviny“, ale co už. Suverénním vítězem se stalo s polovinou hlasů (50%, 71 z celkových 140) Tesco! Je fakt, že v jejich sortimentu, nejen v řadách „lahvováno pro Tesco“, jde najít kupu slušných věcí. A navíc mají docela často „vinné koutky“, kde se nachází (pravda, obvykle dost předražená) i vyloženě skvělá vína. Na druhém místě, s velkým odstupem, se umístil Albert (29 hlasů, 20%) a na třetím Spar (15 hlasů, 10%). Ostatní už jen paběrkují. Uvidíme, jak si jednotlivé podniky povedou při slepé ochutnávce v cenové kategorii do dvou stovek a zda se tyto preference potvrdí. Kompletní výsledky ankety najdete níže.

Hlasovat můžete v anketě nové, otázka i možnosti jsou tentokrát hodně jednoduché. Prostě saké a co si o něm myslíte. Parádní pití? Příšerný hnus? A jste si jisti, že to, co jste tu jako saké pili, nebyl ve skutečnosti zředěný a ohřátý destilát z brambor zvaný shōchū? :o)

Zobraz celý článek →

Narvaný víkend a víno ze stojanu jak u benzínky

Když se podíváte do kalendáře ochutnávek v Praze a okolí, tak zjistíte, že na vinobraní a různé burčákové slavnosti není tenhle víkend nutné jezdit na Moravu. Vůbec celý týden byl narvaný ochutnávkami (podzim už je skoro tu, největší nátřesk bude do dvou měsíců před Vánoci), ale podobně nabitý víkend je jen málokdy. Již od čtvrtka na Kampě probíhá veletrh Česká chuťovka 2010 pod taktovkou Slow Food Prague, kde se i na vína dostalo. Na Slovanském ostrově dnes začíná první ročník Prague Wine Festivalu, projevem jakési volné variace na již zaběhlý Prague Food Festival, ovšem se zaměřením na víno. Vypadá to na davovku, alespoň očividně dost vysoký marketingový rozpočet tomu odpovídá, ale přesto možná zaskočím. Do toho dneska začíná již tradiční Vinobraní na Grébovce 2010, krom tohoto parku jako vždy i na Náměstí Míru. Další vína půjde ochutnat na biojarmarku v Toulcově dvoře, v sobotu a neděli se přidá Svatováclavské vinobraní 2010 a v sobotu další ročník Burčákfestu v Radotíně. A pokud by vám to nestačilo, tak opravdová monstrakce (taková velká vinná pouť s kolotoči, koncerty, davy opojenými „burčákem“ a tak) se rozjíždí dnes v podobě Mělnického vinobraní 2010. Uf, kam dřív? Mám obavu, že takovýhle souběh často konkurenčních záležitostí nepomůže nikomu z nich. Vaše volba?

Když jsme u těch masových akcí a prodeje vína ve velkém… zaujal mne nový doplněk do francouzských supermarketů. Vypadá to, jakoby tam stál přerostlý stojan z benzínové pumpy (kapacita mašiny je 500 a 1000l), displej ukazující litry a cenu to má, pistoli pro točení paliva taky. Ale ze zařízení teče víno. Vyberete si druh, naplníte do vlastní přinesené nádoby (ekologické!), vytisknete lísteček a u pokladny hezky zaplatíte. Litr pořídíte pod dvě eura. Vzhledem k oblibě stáčeného vína tady v ČR si myslím, že něco podobného by tu mohlo bezvadně fungovat. Vlastně tenhle systém není nic nového, takhle se víno prodávalo už dříve, rozváželo v sudech a zákazníkům čepovalo do jejich nádob, tohle je jen modernizované o ochrannou atmosféru a nějakou tu elektroniku. Kupujete stáčené víno? Líbilo by se vám něco takového?

Zobraz celý článek →

Velké domény Burgundska přehledně

Vypadá to, že se letos roztrhl pytel se „zásadními“ knihami o Burgundsku, a nastal čas zase trochu oprášit angličtinu. Někdy jde o aktualizace předchozích vydání, ale spíš se na nás řití nové a opravdu ambiciózními projekty. Allen Meadows aka Burghound již vydal dílo The Pearl of the Côte: The Great Wines of Vosne-Romanée, 350 stránek věnovaný jen této burgundské apelaci do nejmenších detailů. Jasper Morris MW, dlouholetý spolupracovník britského obchodníka s vínem Berry Bros. & Rudd, zpracoval knihu Inside Burgundy (koketoval prý s názvem The Sex Life of Burgundy). 656 stránek věnovaných tisícovce vinic od základních po Grand Cru, medailonky 450 producentů, komentář k ročníkům. Remington Norman (s úvodním slovem Auberta de Villaine) dokončil Grand Cru: The Great Wines of Burgundy Through the Perspective of Its Finest Vineyards a v prodeji bude již brzy. Od stejného autora pak pochází dnes hodnocená kniha, třetí vydání The Great Domaines of Burgundy: A Guide to the Finest Wine Producers of the Cote d'Or. Tedy přesněji řečeno jeho původní text přepracoval, domény navštívil a další doplnil Charles Taylor MW, Norman to tentokrát již jen „překontroloval“. O čem že tahle kniha je a vyplatí se ji zařadit do knihovny?

Dle autora je cílem demystifikovat a přiblížit pro mnohé snad až příliš složitě působící Burgundsko skrze perspektivu, která opravdu definuje kvalitu – jednotlivé špičkové producenty. Jasně dává najevo, že hlavním orientačním prvkem je jméno domény a ne zda jde o village, 1er Cru či nějakou slavnou apelaci (celkem vtipné, vzhledem k tomu, že Norman právě vydává knihu, která dělá totéž naopak z pohledu jednotlivých zásadních terroir). Kniha prezentuje 141 vinařství z Côte d’Or (na Chablis a Beaujolais se dostane možná příště), jejich zařazení se odvíjelo spíše od zásluh než velikosti, absolutní kvality jejich vín, konzistentnosti produkce, výkony s ohledem na špatný ročník a tak, roli by neměla hrát velikost pozemků a marketingový rozpočet. V některých apelacích najdete profil třeba jen jednoho vinařství, v jiných (Vosnée, Gevrey-Chambertin) jich jsou kvanta. Cílem nebylo mít každou oblast zastoupenu stejně, ale vypíchnout ty opravdu špičkové producenty celého Côte d’Or. Ale samozřejmě s jistým koeficientem výkonu v kontextu apelace, v rámci třídy, se tu pracuje. S vybranými podniky lze nesouhlasit, někdo může být navíc a jiný podle vás chybět, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Zastoupená vinařství prý nejsou nějak dále umisťována do žebříčku, ani délku profilu nelze brát jako ukazatel (P.J. s autorem hovořil při Grands Jours de Bourgogne a tenkrát prý naznačoval, že počet stran profilu měřítkem je).

Krom profilů jednotlivých vinařství kniha nabízí i část „obecnou“. V úvodu autor mluví o současných dobrých (větší otevřenost vůči zákazníkům i vinaři mezi sebou, větší koncentrace na kvalitu, domény lahvující vlastní vína místo prodeje négociantům atp. ) i špatných (raketový vzestup cen pozemků a související vliv na daně, dědictví a tlak na prodeje větším hráčům, tendence dělat přeextrahovaná a sudem nabušená vína) trendech v Burgundsku. Závěrečná část je pak věnována slovníčku vinařských pojmů ve francouzštině, profilu ročníků 1971-2009 a především několika teoretickým statím na téma apelací a kvalitativních úrovních, odrůd, způsobu přípravy bílého a červeného vína, způsobu obchodování s víny Burgundska, pěstování révy a biodynamice… je to přehledné a napsané s ohledem i na začínající milovníky vína, ale ani ty pokročilejší neurazí a leccos zajímavého si tam možná najdou.

Stěžejní částí jsou ale samozřejmě profily vinařství. Ty jsou rozděleny hezky podle jednotlivých apelací/obcí (a každá z nich má přibližně dvojstránku se základním popisem a přehlednou mapou, možná ale až zbytečně jednoduchou), orientuje se v tom dobře. Každá doména má nejméně jednu samostatnou stránku, Domaine de la Romanée-Conti zabírá hned čtyři, světe div se. Profil typicky obsahuje fotku vinaře, popis historie i současnosti vinařství, technik na vinici a ve sklepě, stylu vín s vypíchnutím těch nejlepších, nějakou tu zajímavost. U každého vinařství je navíc seznam aktuálně obdělávaných vinic (zajímavé je, že autor se úmyslně drží jména, které pro vinici/polohu používá konkrétní producent a neupravuje je na nejčastější verzi) včetně přesné plochy a obvykle i stáří keřů, ke štěstí chybí snad jen detailní mapa s vyznačením, ve kterých částech vinice ty výsadby jsou (ovšem v textu se o tom občas mluví) :o) Popisy jsou kvalitní, dobře se čtou, ale přeci jen působí tak nějak „usmějte se, je krásný den a všechno ideální“. Nečekal jsem, že autor by hvězdnému vinaři napálil nějaké pochybení, jak si to dovolí třeba motoristický magazín Top Gear i vůči špičkovým supersportovním autům, ale kritičtější pohled by možná leckdy byl namístě.

Bill Nanson (docela by mne zajímalo, kdy dokončí dílo MONOPOLE - Burgundy's Unshared Treasures) se ve své recenzi na tuto knihu (kde objevil drobné chybky, kterých si ale všimne jen někdo s opravdu špičkovými znalostmi Burgundska) zmiňuje, že na zamlčování některých faktických problémů, jako je například předčasná oxidace bílých vín (na tu je Nanson dost vysazený, osobně mi přijde, že autor knihy o tom v úvodníku promluvil dostatečně) se ukazuje, že Charles Taylor je zároveň i dovozcem vína a leckteré z hodnocených vinařství má v nabídce, takže tam dochází ke střetu zájmů. Je jasné, že se tohle mohlo projevit a kritiky je pomálu (ale je to přeci kniha jen o těch nejlepších… ovšem ti si umí chyby přiznat a mluvit by se o nich mělo), ale nějak zásadně mne to netrápí. Ocenil bych ovšem, kdyby autor své běžné zaměstnání jasně zdělil. V knize o něm není ani řádek (krom dvou slov v úvodníku od Broadbenta) a to je poněkud nefér. Clive Coates se ve své knize do kritiky pouští mnohem častěji a i on se živil jako dovozce a ve sklepích jeho zákazníků dost možná stále nějaká vína leží.

Každopádně ty profily v The Great Domaines of Burgundy jsou, i v dnešní době „na webu je všechno“ (zdaleka není pravda) asi nejobsáhlejším popisem tak velkého množství top burgundských vinařství, ke kterému se můžete dostat. Osobně mne na nich mrzí vlastně jen to, že nemají nějaký společný styl u fotografií. Někde je záběr na vinaře a jinde chybí, někde je „reklamní“ pohled na vinici a jinde sklep. Líbilo by se mi, kdyby všude byla alespoň v nějakém jednotném stylu fotka vinaře + něco další. Navíc je zřejmé, že zdrojů fotek bylo několik a kvalita se hodně liší, od technicky perfektních a obsahově skvělých současných záběrů (kde je autorem Jon Wyand), přes fotky staršího data z původních vydání, po několik málo záběrů, které vypadají jak z obludně nazvětšovaný výřez z jiné fotky. V tomhle směru si ta kniha zasloužila pečlivější práci.

Formát větší než A4, skoro tři stovky stránek nabité informacemi, křídový papír a solidní váha jeden a půl kila. The Great Domaines of Burgundy stála na Amazonu tolik, co v ČR zaplatíte za láhev běžného vína z Burgundska ($22, tedy nějaké čtyři stovky), a v tomto porovnání jde i naprosto jasný nákup. Přijde mi, že je to jak „pěkné obrázkové čtení do postele“, kdy si jen tak můžete listovat a vybírat náhodné pasáže o jednotlivých producentech, tak i kniha, ke které se lze obrátit, když potřebujete detailní informace o některém z kvalitních burgundských producentů. A navíc připravená pro nadšence do Burgundska a odborníky, ale poradí si s ní i začátečník. Jako referenční a zásadní knihu o Burgundsku stále beru The Wines of Burgundy od Coatese (nové vydání ideálně s profily producentů z toho staršího), tohle je ovšem povedený doplněk.

Zobraz celý článek →

Opožděné sebeoslavné 3. výročí Jižního svahu

Tak už je to tři roky, co pro Vás (a taky pro sebe, samozřejmě) páchám tenhle blog! Tedy… ono to bylo tři roky už před měsícem, ale tenkrát mne sice poznámka v kalendáři upozornila, jenže zrovna bylo něco zajímavějšího na psaní a tak jsem se na sebeoslavný článek vybodnul, abych na to následně zapomněl jak na zoxidované víno. Ale co, stejně tu „finální“ podobu blog začal nabírat právě až po prvním měsíci psaní, takže se to hodí připomenout i dneska. Tři roky je zatraceně dlouhá doba! Za tu dobu se zde objevilo téměř 800 různorodě dlouhých článků, které na počet slov dohromady dávají už docela obsáhlou knihu. Fotek je tu 3000+, taky slušný balík. Další kvanta čtení lze najít pod články, společnými silami už jsme tu napáchali 4700+ komentářů. Kvantita, u všech třech „měřených parametrů“, samozřejmě nic nevypovídá o jejich kvalitě. Ale doufám, že nadpoloviční většina obsahu je zajímavá a některé zápisky opravdu dobré :o)

Jižní svah postupně získal hezkých pár stovek pravidelných návštěvníků (zhruba třetina návštěv jsou náhodné jednotlivé příchody z vyhledávačů a různých odkazů, většina pak ale návštěvy opakované, téměř polovina z přibližně 5000 unikátních návštěvníků měsíčně sem chodí alespoň jednou týdně, leckteří denně) z řad jak nadšených vínomilců, tak i vinařů, dovozců a restauratérů. Na Facebooku si Jižní svah nasbíral už skoro tisíc fanoušků, taky příjemné. Vlastně se tenhle proklínaný i milovaný sociální web se zařadil hned vedle Googlu na pozici nejčastějšího zdroje čtenářů, mnozí na něm prostě sledují novinky místo RSS kanálu. To vše sebou logicky neslo zvýšení „dohledu“, častěji jsem upozorněn na případné nepřesnosti a chyby (jen výjimečně postižený vinař/dovozce píše nějak naštvaně, spíš v klidu upozorní, docela změna oproti stavu před dvěma lety), ale to mi vyhovuje :o) Začala stoupat poptávka po reklamě a „objektivním zhodnocení zdarma dodané lahve“, až jsem kvůli tomu sepsal docela agresivní „inzertní podmínky“. Je to docela zábava, takový blog :o)

Zuby nehty se držím „nadšeneckého webu“ a snažím nijak nespojit s byznysem okolo, i kdyby jen inzercí. Že je mi někdo sympatičtější a jiný míň je tu stejně vidět, je to ovšem většinou díky chování lidí okolo konkrétního dovozce/vinařství či sortimentem, který mi opravdu sedí, a ne úplatky :o). Odskok od zdejších nekomerčních aktivit jsem si párkrát dovolil v podobě článků pro některá tištěná vinná periodika (kdysi pro Víno Revue, nyní něco málo do Wine & Degustation a Vinařského obzoru), ale tak nějak se mi mnohem lépe píše jen sem. V zahraničí se hodí mít možnost vytáhnout i barevný časopis, mají z toho lepší pocit, asi jako že ty informace, které od nich získám, zpracuji „objektivněji“ než kdyby to bylo pro web. Pokrčení nosem při zjištění, že jsem „nějaký blogger“ jsem při návštěvě vinařství zažil víc než jednou. Máme nějak blbé jméno či co. Možná je to tím, že si víc píšeme to co opravdu chceme a méně co ta vinařství chtějí, aby se o nich a jejich produkci psalo :o) Ale doba se mění a budou si muset zvykat. A vůbec nejlepší je nemít se za co stydět.

Někdy si říkám, že by bylo nejlepší vínem tolik nezabývat a prostě si jen užít tu či onu láhev. Čím víc to všechno člověk zkoumá, na tím větší množství všelijakých „nepěkných nehezkých věcí“ naráží a požitek mu to kazí. Na druhou stranu si zase leccos jiného víc užije, když ví, co je na tom vlastně zajímavého a jakým způsobem vzniklo. No jo. Ale to věčné psaní degustačních poznámek, i na večeři u přátel… doufám, že mé občasné výlevy (nejčastěji pod štítky zamyšlení o světě vína) k těmto tématům nějak zvládáte :o) Během těch tří let se tu objevil nejeden problém, drsnější komentářová přestřelka i vážnější záležitosti (dva spory s Víno & Styl jsou myslím tím nejhorším), ale stále jsem docela rád, že i přes nárůst počtu návštěvníků tu obvykle diskuse nekončí nadáváním do idiotů či návrhy na fyzickou likvidaci producenta, které lze jinak pozorovat skoro všude, od webů o hi-fi po fóra chovatelů činčil.

Stejně mi stále přijdou nejdůležitější lidé, které jsem díky tomuhle webu poznal. Ať už je potkávám na různých ochutnávkách a můžeme tam sdílet své názory, nebo se s nimi dokonce pravidelně scházím na domácích degustačních akcích, bez nich by to všechno byla docela nuda :o) Právě ten přesah vinného webu do běžného života je nakonec důvodem, proč se tím zabývat i nadále. Protože ta různá jídla bych nejspíš snědl a vína vypil i kdybych o nich nic nepsal, ale kdybych o nich nepsal, nejspíš bych nepotkal tolik lidí, se kterými si o nich můžu pokecat :o)

Před dvěma lety jsem k prvnímu výročí napsal: „Neuvěřitelně se těším na to, až se na tenhle blog (ať již s aktuálními příspěvky, nebo jen jako archiv potom, co s ním třeba v září 2008 seknu :o) podívám třeba za pět let a zasměji se těm šílenostem, co jsem tu psal a navíc jim i věřil :o) Až se proflákne, že nějaký bio vinař, na kterého jsem skládal ódy, míchal do svých vín techno-koncentráty odněkud z Chile, třeba. Nebo až si za rok otevřu naprosto zhroucené a nepitelné víno, kterému tu předpokládám velký archivační potenciál.“ A v kontextu současného dění na domácí vinařské scéně si to takhle jako dovolím zopakovat :o)

Zachovejte Jižnímu svahu přízeň, mám v hlavě docela dost různých nápadů a doufám, že některé z nich se podaří realizovat. Chce to jen čas a chuť (a chuť by byla). A nebojte, nepůjde jen o vinnou mapu supermarketů :o)

P.S. O vínech z fotografií v tomto zápisku se dozvíte něco později, obě si to totiž opravdu zaslouží.

Zobraz celý článek →

Den otevřeného skladu u Neubauerů

Tuhle sobotu se léto na chvilku vrátilo v plné síle, slunečný den jsem využil k výletu do obce Chýně (ideální je ovšem spíše cyklozastávka v tamním Pivovarské domě na některý z jejich kvasničáků), kam svůj sklad přestěhoval dovozce Neubauer & syn. Pořádal „den otevřených dveří“, prostě si každý mohl zalozit do skladu, na dvoře pojíst něco grilovaného masa a přechutnat přibližně 13 vzorků, to vše za sympatickou stovku (odečitatelnou z objednávky). Navíc se šlo ve skladu prohrabat „archivem“, nesourodou sbírkou lahví různých ročníků za více či méně výhodné ceny. Tam jsem odlovil něco starých ryzlinků od Markuse Molitora a též jeho skoro desetiletý Pinot Noir, vyložený úspěch to byl :o) Dnešní zápisek je ale spíše k ochutnaným vínům. Podstatná část byla z vlastní produkce Neubauerů, vinařství Arte Vini, to vše doplněno vzorky z Německa, Afriky, Rakouska a Chile. Šlo spíše o vína cenově dostupnější, žádné velké bomby (alespoň v Pinot Blanc od Weinbachu jsem před cestou tiše doufal…), ale příjemná překvapení se rozhodně konala.

Nejdříve „tak trochu jiná Morava“, tedy produkce vinařství Arte Vini (web). Už jsem tu něco málo psal k jejich bílému Green 2008, zmiňoval se též o červeném Red 2008. Na dni otevřených dveří byly k dispozici i vzorky z „premium“ řady (vyzrálejší vína, burgundské lahve či případně tvar flétna, docela fajn styl viněty s jakoby barvou načmárnutými písmeny symbolizujícími odrůdu, stejně jako u základu vše pod šroubovým uzávěrem). Jiné vinařství je to každopádně, takhle pod taktovkou dovozce a aktivně tlačené především směrem do gastronomie, ale zvláštností je i to, že celé zpracování nakoupených hroznů probíhá v Rakousku. Což může při současných potížích domácího vinařství vzbuzovat obavy o skutečný původ obsahu lahví (hlavně letos to leckde vypadá s úrodou hodně špatně), žádný strach ale prý mít nemusíme, vše je a bude jen z Moravy. Teď už ale vína…

Green 2009 je čisté Veltlínské zelené, mladičké, svěží, trochu kvasnicové a lehce reduktivně zaprděné, čisté, snadno pitelné, jednoduché. Což lze říct i o Bubbles, kde se jedná o totožné víno, jen dosycené oxidem uhličitým (na něco pod tři atmosféry). Jednoduché letní bubliny, nic víc a nic míň. Proti takovým vínům vůbec nic nemám, jen prostě… ve Francii či Německu koupí místní v maloobchodě ucházející crémant/sekt za 5-6€ (při úplně jiných platech než máme my) a tohle stojí stejně, ale je znatelně obyčejnější. V lecčems jsem sice patriot, ale… no prostě domů asi ne, skleničce někde k jídlu bych se nebránil. Totéž platí i o Rosé 2009 (Zweigelt + Frankovka), bledší, krémově jahodově svěží záležitosti, čisté, lehké, jednoduše pitelné. A taktéž o již dříve hodnoceném Red 2008 (Zweigelt), peckovině ovocitém a kořenitém lehčím červeném s výraznější kyselinou, opět snadno pitelné „jen tak“ víno.

Arte Vini Chardonnay 2009 je svěží, středně plné, živé čisté mladé ovocité reduktivní bílé s fajn kyselinou, dobře pitelné. Sauvignon 2009 ovocitý do angreštu, opět živý, kulatější, slušně dlouhý, dobře udělaný. Ani z jednoho bych nelezl po zdi, ale jsou to solidní vína, oproti základní řadě o kus zajímavější. Kdyby šlo o knížky, tak by to byla taková ta nepříliš originální řemeslně zvládnutá rutina, ke které se ale člověk v tramvaji či vlaku občas rád uchýlí. Je opět otázkou, zda na poli vín v cenách 200+ (maloobchod) nejsou kvanta vín, která nabízí komplexnější zážitek. A další otázkou, zda je třeba restaurace chtějí a nevyhojuje jím více něco jako „Ch“ a „Sb“. Čas ukáže.

Již dříve, na degustaci v Kaiserštejnském paláci, jsem přechutnal produkci vinařství Hans Wirsching (web) z Franken, hezky z klasických „velkých placatek“ Bocksbeutel. Tenkrát je ještě Neubauer nedovážel a sondovali, co do sortimentu zařadit. Na dni otevřených dveří byl k dispozici Iphöfer Kalb Silvaner Kabinett trocken 2009, krásně čistý, svěží, květinový a lehce ovocný sylván, živý, perfektně pitelný. A především, pro mnohé reputaci odrůdě napravující, Iphöfer Kronsberg Müller Thurgau Kabinett trocken 2009. Milerka je to ovocitá s fajn muškátovou linkou, velmi příjemná vůně láká k napití a chuť je svěží, mladá, živá, s perfektně zakomponovanou kyselinou a trochou sladkosti dodávající plnost. Skvěle se to pije a baví, opravdu dobré bílé. Vlastně mne v ten moment bavilo možná i o kousek víc, než vzorek z Rakouska (ale kousek od hranic s ČR), Riesling vom Schloss 2009 vinařství Graff Hardegg (web). Což je sice ukázkový, povedený mladičký ryzlink (navíc z více než třicetiletých vinic, kvašen spontánně, zrál několik měsíců ve dřevě bez síry na kvasničních kalech…) aromaticky do sušených meruněk, ale ten by potřeboval ještě ležet. Ta milerka je k pití teď hned :o)

Z červených jsem k sortimentu z grilu okusil chilskou směs Cabernet Sauvignon+Cabernet Franc+Carmenére „120“ 2008 z Viña Santa Rita a účel to splnilo tak akorát, zde mi poznámky váznou, ale pamatuji si dost slušné plnější ale dobře pitelné červené, žádná bomba na večerní meditaci, prostě pití ke kusu masa. Červeným objevem se stala až Jižní Afrika, konkrétně oblast Stellenbosch a vinařství Audacia (web), které se nejspíš zkusím pověnovat něco víc (za tím účelem jsem už pár lahví zakoupil domů a zařadím na nějakou ochutnávku). Už základní neročníková červená směs Jeté mne moc bavila. Hodně netypická mladě červená vůně, čerstvé červené ovoce říznuté vůní pavilonu hadů, bohatší, fajn. Suché, středně plné, vyvážené, ovoce, hadi, sloni, dost kyseliny a něco cukru, fantasticky pitelné, efektní. Tý jo! Následný Roaring Lion (dominantně Cabernet Sauvignon s přídavkem odrůd Malbec, Roobernet a Cabernet Franc) byl už znatelně lahvově zralejší, ovocitý s červenou paprikou a čajovými výluhy, zvláštní, efektní. Suché, živé, středně plné, kyseliny, delší, zase sloni, fajn. A závěrečný Rouge Noble 2003 z odrůdy Shiraz vyzrávaný rok ve francouzském dubu mne taky dost bavil. Již dost nazrálé ale stále s dostatkem ovoce, dřevo, bylinky, poměrně komplexní. Tak akorát plné, dobře pitelné, vyvážené. Ovoce, kyseliny, délka. A všechna tři vína se točila okolo dvou stovek, což je paráda. Já snad ještě začnu pít Afriku nebo co…

Zobraz celý článek →

Dvě krabicovky a něco k pátečnímu burčáku

O víkendu žena páchala s kamarády velký sraz pro několik desítek lidí a tak jsem po velmi dlouhé době vyrazil nakupovat proviant do Makra. Docela mne překvapilo, že u dost zboží cena zas nějak zásadně výhodnější než v leckterých super/hypermarketech není, navíc už to není žádné „cash & carry“ ale dá se platit kartou, vpouští více lidí na jednu průkazku (více než dřívější dva) a dokonce i docela malé děti jsem tam viděl. To jsou změny. No každopádně jsme (krom báječných kachních prsou a jinde za rozumný peníz blbě dostupných Portobello žampionů, to byla bašta!) vzali i dvě bag-in-box vína, které se ale na srazu nedopila, takže jsem měl možnost je zkusit i já, hezky v klidu domova. A světe div se, minimálně u červeného to vůbec nebyl špatný nákup…

Obě krabice pocházejí z Jihoafrické republiky a oblasti Western Cape. Producentem jsou Leopard’s Leap Wines, ale tahle konkrétní řada (vinařství) si říká Lion’s Land. K nám je vozí Buda-mont a krom Makra tedy nejspíš budou i leckde jinde. Na webu i krabicích se chlubí tím, že hrozny jednotlivých odrůd vždy nakupují z oblastí, která jsou pro ně nejvýhodnější, dokonce se zmiňují i o typech podloží. Takže Chenin je prý z teplejších míst a jihozápadních svahů a starých keřů, zatímco Sauvignon roste v chladnějším klimatu, ve vyšších nadmořských výškách a aromatice pomáhá vítr od Atlantiku. Je tam ale i nápis „lahvováno v…“, což u krabice pobaví. Docela se mi líbí rozdělení vín na webu Leopardu podle účelu, když si tam vyberete „sólo konzumaci“, nabídnou vám i knížky.

Obě chutnaná vína jsou v pětilitrovém bag-in-box balení, snadno se to otevírá a používá otočný systém uzávěru, víno odpouští rychle a spolehlivě (mám ho raději než variantu s pacičkami, které je nutné stlačit). Bílé je směs Sauvignon Blanc + Chenin Blanc 2009 na 13% alkoholu. Svěží, fajn kombinace angreštu, rybízu a k tomu trochu medu a tropického ovoce. V chuti suché, dostatek kyselin, ale poměrně znát alkohol, víno je docela ostré, nepříliš vyvážené a jednoduché. Nekomplikované a pitelné, ale žádný zázrak. Červené je pak směska Shiraz + Pinotage 2008 na 13.5% alkoholu a tady jsem byl spokojen mnohem víc, vlastně až překvapivě hodně. Tmavá barva, do sušené švestky. Příjemná tmavá ovocitá vůně, trochu dřevo, sluníčko znát, ale nepůsobí přezrálé a láká k napití. Čisté, suché, středně plné, vyvážené v chuti, fajn délka, moc dobře pitelné. Opravdu dobře udělané červené působící možná trochu šablonovitě, ale rozhodně ne průmyslově, jak mají leckteré supermarketovky ve zvyku. Pil jsem o dost horší věci v lahvích v cenách dvě stovky i vyšších. Tyhle krabice přitom stojí přibližně 400,- Kč s DPH, tedy „sedmička“ vychází na méně než 60,- Kč. A to se na nějakou větší akci prostě vyplatí. Pokud máte takové balení doma, tak počítejte s jedním problémem… o dost hůř se „měří“ spotřeba a mnohem snáz toho za večer vypijete více, než při lepší kontrole při otevírání jednotlivých lahví :o)

A ještě malý odskok. V Praze teď zuří všemožné „vinné slavnosti“, přesněji by se to dalo popsat jako „systém distribuce burčáku podobného nápoje v obludném množství za lehce šílené ceny“, tenhle víkend byla kupříkladu tradiční akce v Tróji (psal jsem o ní loni, letos už prý šlo na víno pronajmout sklenku, ale jinak stejná tlačenice a davovka), dost špatné reference má Svatováclavské vinobraní u hradu (pořádá Villa Richter každý vikend) a čeká nás tradiční velká slavnost na Grébovce/Náměstí Míru či třeba Burčákfest v Radotíně (viz krátký report loni). Já si v pátek večer odskočil do svého oblíbeného vinného sklípku v Grébovce, kde se ten den začínal prodávat burčák z odrůdy Müller Thurgau. Byla to taková sotva prokvašená šťáva, ale veskrze příjemná. Pravda, dvojka za stejnou cenu jako stávalo stejné množství hotové milerky, ale beru to jako „cash-flow“ podporu vinařství hned po sklizni :o) Ve sklepě to vonělo vinobraním a kvasícím vínem, vnitřek sklípku byl plný lidí a stejně tak byl obležena budova i zvenku. Stálo se na schodech, sedělo na střeše. Pil se burčák i víno, momentálně je v nabídce stále velmi povedený Modrý portugal a z bílých fajn Hibernal a nic moc Ryzlink rýnský. Každopádně ten sklípek je úžasná záležitost, kdo nebyl neuvěří :o) A pít burčák tam mi přijde takové logičtější, než na těch všemožných poutích různě po náměstích.

Zobraz celý článek →

Dva červené pinoty, u kterých jsem si nebyl jist

Dnes se podíváme na dvě vína odrůdy Pinot noir, jedno ze Slovenska a druhé z Čech, u kterých jsem si tak nějak nebyl jist, co si o nich myslet. Nejdříve zahraniční vzorek. Rulandské modré 2008 výber z hrozna pocházející z Château Topoľčianky (Vinárske závody Topoľčianky) jsem dostal darem, ke kterémužto účelu se velmi hodí. Jde totiž o řadu „Retro“ (do které by ale měla jít jejich vůbec nejlepší vína), ve vysokých pistolových lahvích a s prvorepublikovou vinětou, na které můžete vidět „krojovanú dievčinu v Topoľčiankach pod Tatrami“. Navíc má láhev hrdlo přelepeno papírovým páskem a zadní viněta obsahuje popis, analytiky, přesně místo původu, základní info o vinici a navíc jsou lahve číslované (moje je 1260 z celkových 4450 kusů). Tohle všechno funguje na jedničku, jenže navíc na lahvi najdete tři nálepky ze soutěží a zavěšenu kartičku s dodatečnými informace o retro řadě, čímž už to začíná působit poněkud přeplácaně. No nevadí. Vinárske závody Topoľčianky nejsou žádný drobeček, hospodaří na 400ha a další hrozny nakupují, takže velkoproducent. To ale nemusí nutně znamenat špatné víno.

Pinot pochází z južnoslovenské oblasti, podoblasti Strekovské, obce Šarkan a konkrétně vinice Kaparáš (jílovito-písčitá půda, slunečný svit 2074 hodin ročně, věk vinice 6 let). Láhev je zavřena kratším plným korkem. Barva pěkná rubínovka, fajn. Víno je aromaticky spíše jednodušší, ovocitý pinot s lehce „bramborou“ (takový sklepní tón, do kterého se mnoho běžných pinotů z Čech sune po pár letech zrání), znatelnější alkohol. Trochu třešně, trochu malin, nějaká čokoláda, ale nic zásadního. V chuti suché, znatelnější tříslo, středně plné, ostřejší a nepříliš vyvážené. Delší dýchání moc nepomáhá. Na pití neuráží, ale vzhledem k tomu, že by mělo jít o jejich hit a víno z Národného salonu vín, je to až příliš obyčejné. Měl jsem z toho pocit, během popíjení celý večer, jakoby se to víno fakt snažilo být něčím víc, ale furt mu jakákoliv zajímavost o kus unikala. Podobně na mne působil již dříve výběr Rulandského šedého ze stejné řady, prostě úplně běžné „lepší spotřební víno“. Vinařství uvádí „zrecí potenciál 3 roky“ a nemám dojem, že archivace by tomuhle vzorku nějak zásadně prospěla. Cena přibližně 10€ / 250,- Kč asi odpovídá efektní ambaláži, přívlastku a tak, ale samotné víno bych za tenhle peníz znovu nekoupil.

Druhým vzorkem je jakostní Pinot noir 2007 z Vinařství Sv. Tomáše v Malých Žernosekách (viniční trať Na Dobraji, výsadby z let 2003 - 2004). Od vinaře, Zdeňka Vybírala, jsem dosud lépe znal jen jakostní Pinot Noir Klaret 2008, což je moc fajn pití, a do červeného pinotu vkládal velké naděje. Vinařství se totiž specializuje na burgundské odrůdy (modré, bílé, šedé) a slyšel jsem na jejich výsledky docela chválu. Sám jsem je nenavštívil, nějaké informace najdete na jejich webu. Hospodaří už na docela slušných osmi hektarech, technologicky by mělo jít spíše o aktuální klasiku kvašenou za kontrolované teploty v nerezu + následné zrání dle potřeby i ve dřevě.

Pinot Noir 2007 je sice uveden jako jakostní, ale očividně vyzrál dost slušně, což napovídá nejen alkohol 14%. Láhev hnědá flétna, viněta fajn, uzavřeno korkem lepeným z drti s pevnou dvojploškou. Barva matnější rubín lehce nazrálý na okraji. Vůně hodně intenzivní, přezrálá pinotová, sladší, džemovité (resp. v koláči zapečené červené ovoce), kořenitost, brusinky. Suché, plné, výrazné, až pálivěji znát alkohol, poněkud disharmonické (a není to jen nízkým věkem), ovocité, sladší delší doznívání s trochou čokolády, něco třísla. Hodně hutné a teplé, ovšem nijak zářná struktura a postrádá jakoukoliv eleganci. Žena stylem tipuje nějaký Nový svět. Po pravdě tomu vínu „nevěřím“ a dost přemýšlím, jaký technologický postup byl při jeho přípravě zvolen. Jenže… za 115,- Kč, které jsem zaplatil, moc nabušenějších a takto plných pinotů neznám a jen těžko najdu, kupu konzumentů tím nadchne. Otázkou, na kterou ovšem pravidelný čtenář tohohle blogu nejspíš zná odpověď, je, zda takové pinoty vůbec pít chci a podobný projev od vína z Čech očekávám…

Zobraz celý článek →

Nalévání sektu, čištění zubů, WineMatch a Fénix

Vím, že dneska není pátek, kdy sem články o různých „zajímavostech a pitominách okolo vína“ dávám častěji, ale nemohu si pomoct. Kupříkladu teď mne moc pobavil výsledek jedné studie, která říká, že šampaňské bude lepší, pokud ho do sklenky budete nalívat podobně jako pivo, tedy po stěně! Přesněji se díky tomu ztratí mnohem méně bublinek, než při běžné metodě. To jsou věci, co? Udržení bublin pomáhá i nízká teplota. Takže pro příště – sklenku naklonit a podchlazený sekt nalévat pomalu po stěně. Měření množství bublinek v laboratoři je jistě zábavná aktivita, ale dost by mne zajímalo, jak by dopadla taková slepá ochutnávka. Vyzkouším a dám vědět…

Jsou vína, která vám zanechají zuby obarvené pěkně do fialova. A po několika větších degustacích, kde jsem postupně ochutnal a vyplivl několik desítek červených vín, jsem si myslel, že barvu ze rtů a zubů už nikdy nedostanu. Pro případy, že vás něco takového stresuje a specielně na nějaké společenské akci chcete mít stále zářivý úsměv i potom, co jste si dali pár doušků červeného, jsou tu Wine Wipes! Prostě vylovíte z krabičky čistící polštářek (vypadají jako ty na odličování) a utřete si s ním zuby a ústa (v krabičce je zrcátko, které vám pomůže najít ta nejvíce zasažená místa), výrobek je prý schopen také vyčistit/neutralizovat patro (na degustacích se na to používá sousto pečiva) a připravit vás na další víno. Jo a má to jemnou pomerančovou chuť, co se s vínem nijak nebije. Tady k tomu máte i video. Já vám teda nevím… asi zůstanu u soust chleba a čištění zubů, když je to potřeba. Každopádně si říkám, jaké další příslušenství k pití vína se ještě objeví. Chybí vám na trhu něco? :o)

Hodně mne pobavil „překlad vinného lístku“, místo jmen vína je uvedeno, co ve skutečnosti konzument vidí zapsáno, resp. si myslí. Obrázek docela dobře ilustruje, jak to v restauracích funguje. Obzvláště položka zapsaná největším písmem je velmi výstižná…

Inspirace pro naše obchodníky s vínem - www.winematch.com. Používají takový jako že „detailní profil vína“, prostě další marnou snahu nacpat čistě subjektivní popis do tabulky, díky které jsou schopni vám doporučit „podobná vína“. Buď si vyplníte ten terčík a dostane vína co více či méně odpovídají, nebo vyberete víno, která vám chutnalo, a systém nabídne podobná. Myslím, že tradiční metoda „mohlo by vás také zajímat“ s ručním výběrem stylově podobných záležitostí je dostačující, ale pokrok musí být.

  
Když jsme u toho marketingu… asi všichni víte, že před pár měsíci lehla popelem budova Nového vinařství. To okamžitě zahájilo proces obnovy a dnes již v Drnholci stojí nová (méně hořlavá) budova „Le Cube“. Navíc se vinařství inspirovalo Národním divadlem a krátce po požáru začalo vybírat na výstavbu nové budovy „en primeur“ prodejem cuvée Fénix složeného ze všech odrůd co pěstují (snad letos něco sklidí). Na webu pak mají seznam těch, co nákupem přispěli. Víno se prodává v kartonech po šesti a každá z lahví bude mít jinou vinětu, dohromady vyprávějící celý příběh. Nové vinařství od začátku přinášelo na náš trh docela dost inovací a i když mi ne vždy vyhovoval obsah lahví, tak jejich snahy bylo nutno ocenit. A tomuhle nápadu musím zatleskat. Po pravdě jsem při úvodní „en primeur“ ceně (ona totiž postupně stoupala, stejný trik použitý už u „historického vína“ Edelspitz) dva kartony zakoupil, nápad prostě zafungoval.

Zobraz celý článek →

Dvě mladé červené krásky

V nedávných dnech jsem popil dvě červená ročníku 2007, tedy poměrně dost mladá, která mne ale dost bavila. A začneme v Maďarsku, odkud v posledních měsících (především díky novým dovozcům) objevuji stále více pozoruhodných kousků. Ten dnešní je od vinařství Konyári, v roce 2008 zvoleném v Maďarsku vinařstvím roku. Sídlí hned na jižním břehu Balatonu a spadají do vinařské oblasti Balatonboglár (jedné ze čtyř okolo Balatonu). Na webu dovozce je celkem fajn popis, já si z něj dovolím pár informací převzít. Vinařství hospodaří na přibližně 30 hektarech vinic a snaží se pracovat „v duchu udržitelného rozvoje“, tedy minimalizace chemie, jako náhradu za dubové sudy vysadili 3 hektary lesa a tak. Vína zrají v historickém sklepě v malých barikových soudcích, mají i nový moderní gravitační provoz velkými dřevěnými sudy i nerezem. Balaton si spojuji spíše s víny bílými, Konyári pěstuje jak klasické tamní odrůdy (Ryzlink vlašský, Hárslevelű, Furmint), tak i mezinárodní (Sauvignon Blanc, Chardonnay) a experimentují i se starými a prakticky neznámými (Csókaszőlő, Gomorika, Gohér). Překvapivě dost důraz kladou na červená, odrůdově Cabernet Sauvignon a Franc, Syrah, Merlot, Frankovka a Malbec. A jedno z nich jsem zkusil…

Konyári Loliense 2007, kde jméno je starým latinským názvem obce ve které vinařství sídlí (Balatonlelle), je klasická „Bordeaux směska“ – Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc a Merlot vyzrávaná rok v nových a dvouletých maďarských barikových sudech. I láhev je klasická bordeauxská, s tlustou kovovou záklopkou a kvalitním plným korkem. Barva vína hodně tmavá, s fialovým nádechem, matnější. Vůně na úvod dost výrazná, šťavnatě ovocitá, slinosbíhavě svěží a napovídající dost kyselin, spíše čerstvé červené ovoce, trochu červené papriky a pepře, vrstva dřeva, něco nakládané zeleniny („pickles“), prostě celý recept na dobré jídlo :o) V chuti suché, šťavnaté, středně plné až plnější, dost kyselin, tak akorát spíše měkčích tříslovin a se sladším dozníváním ovoce, teplo z alkoholu. Mladé velmi dobré červené teprve na cestě, ale vyvážené a moc fajn. V chuti nemá úplně „objem“ (to je jak z reklamy na vlasy), prostě hubu nezaplní tak, jak by intenzita některých složek napovídala, ale dobře se pije. Po delší dekantaci se aromatika hodně zjednodušila, nechal bych to víno buď jen nějakou dobu nadechnout, nebo ještě zrát v lahvi. Za láhev jsem při slevové akci dal něco okolo tří stovek a nelituji, běžně stojí těsně pod stovky čtyři.

Další vzorek je pak z Bordeaux. Díky několika vzorkům (Les Fiefs de Lagrange, La Bessane, Plincette, Yon Figeac) na degustaci jsem si ověřil, že ročník 2007 byl v Bordeaux na červená… no řekněme problematický, což ale vedlo k tomu, že vína jsou i takhle mladičká v podstatě k pití a není žádný hřích je zbavit špuntu (jen tedy cena nemusí vůbec odpovídat kvalitě). Otevřel jsem tedy Château Croix-Mouton 2007, u kterého shodou okolností nedávno psal o ročníku 2006, který ovšem má svůj čas daleko před sebou. I o nulasedmičce jsem tu už jednou psal, při reportu z ochutnávky „sudových vzorků“ v dubnu 2008. Tenkrát to byla výrazná „džusově černorybízová“ záležitost, kterou jsem měl chuť pít rovnou. A taky jí pár lahví zakoupil, ale musel si na ně počkat až do letoška. Víno má, jako každý rok, zase trochu jinou vinětu. Považoval bych to za jakýsi odkaz k dřívějšímu soudnímu sporu s Château Mouton Rothschild (každý rok mají na vinětě jiný obraz), který donutil vinařství změnit historické jméno Château Mouton na něco jiného, dnes tedy Croix-Mouton. Láhev je těžší, trochu zkosená, s kvalitní kovovou záklopkou a delším plným korkem. Na první pohled nic nenapovídá, že by šlo o víno za dvě stovky.

Barva vína je temně granátová. Vůně pak výrazná, spíše tmavě a kyseleji ovocitá, výrazné cassis smíchané s pálivým kořením, linka kávy. Je tam trocha živočišnosti, lékořice, zelený pepř, mírně vegetativní tóny. Poměrně dost se projevuje Cabernet Franc, i když ho bývá ve směsi méně než pětina. Nijak složitá či meditativní záležitost, ale vcelku bohaté a zábavné. V chuti suché, ovocité, takové poněkud podivné (ale nerušivé) tříslo, svěží, středně plné, šťavnaté, živé, krásně pitelné a docela dlouhé. Červené na celý večer. Nebudu se pouštět do odhadů, jak bude tohle víno zrát. Tak dvě lahve ve sklípku pár let ležet nechám, ale většina myslím padne do roka či dvou. Jean-Philippe Janoueix prostě umí a tohle víno, i v  nic moc ročníku, je víc než fajn. Jako dobrý vtip pak poslouží hodnocení Roberta Parker, který jej při En Primeur ochutnávkách umístil do rozsahu 88-90 bodů a jednomu z vůbec nejdražších vín Bordeaux, Château Pétrus, dal 90-92. V určité konstelaci tedy podle něho mohou být ta dvě vína stejně dobrá ;-) Ale Croix-Mouton byl při vstupu na trh přibližně 157x levnější. Pravda, neposlouží vám místo zlata či ropy jako investiční nástroj, ale můžete ho bez stresu z likvidace celoživotních úspor vypít :o)

Zobraz celý článek →

Zahradní slavnost jiných vín

Když jsem tu před nějakou dobou psal o jednom moc zajímavém víně a zároveň přidával pozvánku na akci, kde bude k ochutnání, očekával jsem, že na „nultý zahřívací ročník osvětové nesoutěžní přehlídky“ tak trochu jiných vín dorazí sotva pár nadšenců, obzvláště kvůli docela pozdnímu oznámení celé té trachtace a jejímu náhlému přesunu ze soboty na neděli. K mému obrovskému překvapení se na zahradě hotelu Grand v Řevnicích, doslova coby kamenem dohodil od místní vlakové zastávky a na místě přímo stvořeném pro start či cíl nedělního výletu, sešlo snad 50-60 vínomilců nejen z Prahy a okolí, mnohem více, než organizátoři očekávali. Sklo vhodné na ochutnávání rychle mizelo, hotel postupně poskytl sklenky další méně ideální, ale co už. Leckteří se zařídili dle výzvy v pozvánce, že tento stav může nastat, a dorazili se svou oblíbenou degustační sklenkou. Krásné počasí (pro mne, sluníčko ale spíše chladněji) pro venkovní ochutnávku vína, příjemná nálada a k tomu zhruba 25 více či méně „jiných“ vín. A o ty tu dnes jde.

Každé víno mělo k dispozici svůj „rodný list“ (leckterá jen fixou popsaná láhev toho totiž moc neprozrazovala), který vysvětloval, co je na něm vlastně netradičního, u mnohých ovšem bylo na první očich jasné, že se o mainstream opravdu nejedná. Velmi často šlo o přírodní vína v tom pravém slova smyslu, bez zásahů moderních technologií, selektovaných kvasinek a enzymů atp. Podobná vína často vyžadují prostor, čas na rozdýchání a mění se doslova každou minutou, poznámky proto berte s rezervou a spíše jako takové první dojmy. Část z vín, protože se o tento typ produkce přeci jen docela zajímám, jsem už znal či o nich dokonce psal. Přesto jsem si kupu dalších vzorků užil napoprvé. A začneme u nejobsazenější kategorie Cestami neprošlapanými, ve které se představila vína vyrobená „neobvyklými“ sklepními technologiemi, nejčastěji oxidativním stylem, dlouhou dobu na kvasnicích v sudech a podobně.

Dva vzorky dodala Dobrá vinice, jedno z mála domácích vinařství, které se svými experimenty chodí s kůží na trh a nachází si nadšené obdivovatele (ano, hlásím se mezi ně). Chutnal se velmi suchý, 14 měsíců na kvasnicích školený a lehce oxidativní Ryzlink rýnský 2007 Premium, o kterém jsem tu již psal. Na ochutnávce působil trochu zastřenějším dojmem, ale stále velmi zajímavé víno, které ovšem smetla hned vedle stojící Oxana aka Sauvignon 2007, na kterou jsem tu též pěl ódy. Nefiltrované, oxidativně postavené, na kvasnicích, sudy. Intenzivní, důrazné, dlouhé, bohaté. Kdo poprvé chutnal víno tohoto stylu, musel být asi dost perplex.

Se svým vzorkem přispělo vinařství Stapleton-Springer, šlo o Roučí 2009, směs Pinot Noir s trochou Svatovavřinckého, ovšem oproti běžné variantě připraveno bez síry (a také bez filtrace). Mladičké, nádherně ovocité, suché, živé, něco tříslovin, velmi povedená struktura, perfektně pitelné. Tý jo! Dost mne bude zajímat běžná varianta a jak se bude vyvíjet v letech, už takhle je to skvělé víno. A nebylo to jediné červené, které to odpoledne zazářilo. Takové Zweigeltrebe 2006+2008 z vinařství Jaroslav Osička bych si dovedl představit častěji, nefiltrovaná meziročníková a dlouho vyzrávaná směs (34 a 10 měsíců na kvasnicích, bâtonnage, tříleté dubové sudy, sceleno a zrálo 6 měsíců spolu) má sladce ovocité aroma a v harmonii s tím i chuť, plnější tělo, délku. Je to vyvážené, skvěle pitelné bohatší červené, které vůbec nepůsobí nějak zvlášť neobvykle, ale prostě chutná.

Od Jaroslava Osičky bylo k dispozici několik dalších vín, o části jsem se tu v minulosti už zmiňoval, tentokrát mne velmi zaujal Tramín červený 2008, kterému bylo dovoleno ležet 4 měsíce na kvasnicích za promíchávání (bâtonnage) a dále zrálo 12 měsíců v dubových sudech. Navíc byl mošt naležen na slupkách, z jedné poloviny 24 a z druhé dokonce 48 hodin. Jak jsou tramíny dost často takové utahané, tak tohle je skvěle vyvážené, má to kyseliny, aromatikou si odrůdu nespletete, ale není nijak vlezlá a navíc doplněna známkami ležení na kvasnicích a dřevě. Parádní víno, jedno z nejlepších bílých toho odpoledne. Hodně mne bavil i Ryzlink rýnský 2008 od Luboše Osičky, nefiltrované krémovo-oxidativní víno, živé, s výraznou kyselinou, bohaté, dlouhé. Skvělé! A znovu jsem mohl přechutnat i růžový Hibernal 2007 od Miroslava Říhy (původně bílé víno dostalo růžovou barvu zráním v sudu, v kterém předtím leželo Zweigeltrebe; v sudu zrálo 16 měsíců a růžovět začalo až tak po roce), který jsem zde před nějakou dobou popisoval a u článku se tenkrát strhla docela drsná „diskuse“.

Kategorii Cestami nových druhů (vína z málo známých a v Odrůdové knize nezapsaných odrůd) výrazně obsadil Miroslav Říha z Mělníka (malovinař rozhodně stojící za pozornost, doporučuji si jeho věci na nějakém koštu projet, opravdu umí a navíc je to moc sympatický člověk) s víny z polohy Na bílých břehách. Bacchus 2003 se nějak nepodařilo rozdýchat a byl prostě „mimo“, ale vzorky Faberrebe 2008 a Scheurebe 2008 jsem si opravdu užil. U Faberrebe (křížení Rulandské bílé x Müller Thurgau) byla nepřehlédnutelná „česká“ řízná kyselina a šlo o čisté, dobře pitelné bílé. Scheurebe (Sylvánské zelené x Ryzlink rýnský) bylo znatelně bohatší a intenzivnější, mix ovoce a květin v chuti i vůni, parádní kyselina, ale víno zakulacené a skvěle udělané. To bych prosím pil i častěji :o) A od Říhy byla i „Morava z Čech“, ve Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích vzniklé křížení odrůd Müller Thurgau a Veltlínské červené rané, Morava 2008. Mladé, suché, živé, květinové, dost příjemné.

Mezi nové druhy byl zařazen i Divý Ryšák 2009 od Richarda Stávka, o kterém jsem se zmiňoval v zápisku Autenticky, mladě a pouze z hroznů. I přes malý podíl v celkové směsi vůni tohoto vína zásadně ovlivňuje odrůda Isabella a jsou to tedy ukázkové lesní jahody. Je škoda, že od něj nebylo k dispozici více vzorků, na „jiná vína“ je specialistou. Mimo seznam se objevil oxidativní fortifikát ročníku 2009 od Bartoníčkových z Brandýsa nad Labem, odrůdově Laurot+Rondo+Kaberam+Mi-S70/K1, sladká intenzivní temná chuťovka. Což je vlastně takový předěl mezi novými druhy a kategorií třetí, Cestami odlehlými (vína z okrajových a nevinařských oblastí), kde se ovšem odrůdově také pohybujeme mimo zaběhlá jména.

Z odlehlých oblastí byla k ochutnání Fratava 2009 od anonymního vinaře z oficiálně nevinařské obce v Ústeckém kraji, Regent 2008 Jaroslava Becka ze Strakonic a dva vzorky Josefa Štveráka ze Suchodolu u Příbrami – Regni 2008 (Regent + Agni) a Suchodolské červené 2008 (cuvée všech modrých odrůd vysazených v Suchodole s převahou Regentu, Agni a Ronda). Z této čtyřky mne oslovilo především (respektive pouze, ostatní bych znovu chutnat nemusel) Regni, moc zajímavá záležitost, o které jsem se zmiňoval už při reportáží z degustace ve Slaném a poznámky z této neděle jsou velmi podobné. Trochu odlehlý byl i vzorek jednoho z organizátorů, Jana Schlindenbucha, který na dvoře v Košířích sklidil nejspíše nějaký hybrid a zpracoval jej na tmavé a velmi podivné červené s tak výraznou kyselinou, že by před ním strachy zalezl i ten nejkyselejší ryzlink. Ale tento vzorek spadal spíše už „mimo kategorie“, do vín navíc.

Tam představil Ondra Kopička svůj Winepunk 2009, první nesířený a nefiltrovaný pokus začínajícího vinaře z Řevnic, ale zatím z nakoupených hroznů (Němčičky, tratě Novosády, jde o směs zhruba deseti modrých a bílých odrůd v bio kvalitě). Těšil jsem se na nějaký úlet, prostě správný punk, ale jde o malinově zbarvené, jemně perlivé, živé, svěží, příjemně ovocité víno, s fajn kyselinou, perfektně pitelné. Až milé, dovolil bych si tvrdit. Jak říká jeden můj kamarád: „to není žádný punk, vždyť oni umějí hrát“.

Mimo kategorii bylo možno ochutnat čtyřku vín v biokvalitě od Vinselektu Miloše Michlovského (který má k dispozici i spoustu různých experimentů, tato vína jsou ovšem běžně v prodeji). Technologický náskok oproti mnohým předchozím vínům zde byl dost znát, to už není žádná malá produkce v demižonu. Po pravdě mi ale chutnala ta vína všechna a neměl bych problém si doma otevřít kterékoliv z nich. Laurot 2008 pozdní sběr (Břeclav, Prostřední čtvrtky) je svěží, delší, vyvážené perfektně pitelné červené. Malverina 2007 pozdní sběr (Klentnice, Nad sv. Leonardem) živé, opět krásně vyvážené sladce ovocité bílé. Hibernal 2008 pozdní sběr (Klentnice, Nad sv. Leonardem) velmi mladé, svěží a trochu „ryzlinkové“ bílé s parádní kyselinou, na pití. Hibernal 2007 pozdní sběr (Klentnice, Nad sv. Leonardem) pak intenzivní, efektní, zralé, včelí (med, propolis) polosladké bílé s cukrem vyváženým kyselinou, delší, parádní.

Dobrovolné vstupné, ať už náklady téhle nadšenecké akce pouze pokrylo či byl dokonce přebytek a šel sdružení Devět životů k záchraně opuštěných koček, bylo prostě na přehlídce Jiná vína využito dobře. Doufám, že pro příští ročník opadne nedůvěra ze strany vinařů a své vzorky poskytnou mnozí další. Leckdo má, krom své konvenční produkce, spoustu netypických zajímavostí a pokusů, ale bez odpovídajícího komentáře ve sklípku je nechce pustit (asi ze strachu, že si jimi bez něj zkazí jméno). Takováhle akce je dokonalou příležitostí, kdy je mohou beze strachu představit širší skupině vinných nadšenců. A ostatně i účast vinařů by nebyla od věci, s víny připravovanými netradičními postupy často nemají zkušenosti ani oni sami. Tak snad za rok. Nebo klidně i dřív!

Zobraz celý článek →