Láhev s tajemným obsahem

Když jsem ve čtvrtek pěl ódy na slepé degustace, ještě jsem netušil, co mne čeká o víkendu. Vyrazil jsem do chladničky pro víno k obědu a narazil na neoznačenou láhev. Obvykle, pokud nějaké víno takhle vyloženě bez viněty dostanu či koupím, si hned zapisuji informace přímo na láhev či na visačku, ale tady ani čárky a navíc jsem si vůbec nemohl vzpomenout, kde se tam tak mohla vzít. Zelená láhev typu bordó, překvapivě kvalitní plný korek ale úplně bez potisku, žádná záklopka. Podělil jsem se o objev na Facebooku a jeden kamarád přes Twitter (vivat moderní technologie) reagoval: „to skoro zní, že ti ji tam někdo podstrčil, aby sis užil svoje oblíbené slepé ochutnávání, třeba se ozve až o tom napíšeš blog ;)“ Spiknutí! Dětem se říká, ať si neberou bonbóny od cizích lidí. Já to samozřejmě nevydržel a cizí láhev s neznámým obsahem načnul…

Barva spíše trochu tmavší, matnější zlatavá. Aroma výrazné, zemité „selštější“, ale čisté. Se vzduchem a teplotou se docela výrazně mění, od pěkných citrusových aromat až po odkvétající květiny. Pocitově mi to připomíná levnější směsku „alsaského typu“, nějaký Pinot Blanc, trocha Tramínu nebo tak něco. V chuti suché, kyselina dostatečná ale nijak zvlášť výrazná, opět citrusy a trochu krémovější dojem, jako burgundská odrůda nějakou dobu na kvasnicích, celkem slušně dlouhá dochuť s lehkou hořčinou v závěru. Pije se to dobře a tipoval bych, že jde o nějakou směsku Pinot Blanc (či možná ještě Chardonnay) s trochou ještě něčeho dalšího od menšího přírodního vinaře z Moravy a ne nutně víno úplně mladé. A to i přes to, že druhý den a hodně rozdýchané jde víno mnohem víc do květinova, medu a lehce kořenitosti, až veltlínově. Jen mne to utvrzuje v tom, že nejde o nějaký chemicko-technologický produkt, ale něco živějšího :o)

Možná se vám to, obzvlášť pokud máte ve sklípku hromady vín od různých malých vinařů z Moravy či Čech, stává pravidelně. Já mám obvykle vše pečlivě označeno a sice občas v chladničce objevím víno, o kterém jsem vůbec netušil, že ho mám, ale vždy s vinětou či jinak popsané. Tahle tajemná láhev mne štve! A doufám, že ten, kdo mi ji tam podstrčil, se ozve a odtajní ji! :o)

Zobraz celý článek →

Barvy burčáků, světel a degustační menu

Jestli někdo z vás letos nakupoval burčák od firmy E.S.E. s.r.o. na stánku u benzínové pumpy na křižovatce silnic E48 a silnice č. 27 (poblíž obce Bukov, bývalý okres Rakovník), tedy ne že bych vás z takové pošetilosti chtěl obviňovat, tak vězte, že v něm byla syntetická barviva a k tomu naměřeno 65 % přidané vody. SZPI letos opět objevila několik problematických burčáků, ale podstatná část byla právě z produkce firmy E.S.E. Hezky burčák naředit a pak, to je letošní „novinka“, pořádně dobarvit, tak se to dělá. Tahle firma jsou navíc recidivisti (drží rekord z roku 2006, kdy se jim do burčáku povedlo vpašovat 96 % vody, prodávali ho u silnice E55) a udělená pokuta bude vyšší, bohužel SZPI nemůže odebrat živnostenské oprávnění či něco podobného, maximálně zadat podnět příslušnému úřadu. Takže… odkud byl váš letošní burčák? :o)

V posledních dvou článcích jsem narážel na problémy s tím, jak velký vliv na hodnocení vína má mnoho různých faktorů. Není to jen teplota vína či zvolená sklenice, ale samozřejmě i vaše aktuální nálada či zdravotní stav, ale taky počasí a kdo ví co dalšího. A samozřejmě také to, s kým a kde víno pijete. Láhev ochutnaná při setkání přátel po letech může chutnat řádově lépe, než totéž otevřené jen tak k televizi. Víno nadšeně zakoupené v počtu tří kartonů ve sklepě u vinaře je najednou doma takové… obyčejnější. A teď jsem narazil na článek, že víno prý lépe chutná při červeném či modrém osvětlení. Na oddělení experimentální psychologie mohučské Univerzity Johanna Gutenberga přišli na to, že zákazníci za láhev ryzlinku zaplatí i o euro víc, když jim ho dají při červeném a ne zeleném osvětlení. A při červeném se vína zase zdála sladší. Mrkněte se na celý text. Já jdu zkoumat osvětlení v obchodech našich dovozců a v restauracích, kdo už na to přišel před Mohučí :o)

Google přichází s novou zajímavou aplikací pro mobilní zařízení, jmenuje se Goggles (tedy brýle, třeba ochranné lyžařské nebo letecké) a jedno z jejích využití ukazují na lahvi vína. Představte si, že v obchodě či restauraci namíříte foťák v telefonu na láhev, zmáčknete tlačítko a Google fotku zanalyzuje a syndikuje co nejvíc podstatných informací na jednu stránku, od typických prodejních cen, přes senzorická hodnocení, doporučení k jídlu a tak podobně. Líbí se mi! Protože, mimo jiné a úplně sobecky, to posiluje význam blogů a veškerých webových informací o víně :o)

A když jsme u těch různých „hříček“ k vínu, teď jsem narazil na takový přiblblý stojánek, vypadá to jako řetěz „magicky“ držící láhev. Mrkněte se na video. Prodávají to i u nás.

Pavlu Maurerovi nestačí jen Prague Food Festival a pouští se do další akce, Grand Restaurant Festival. Od 15. ledna do 15. února má kdokoliv možnost zavítat do výběru z těch nejlepších restaurací v Praze a okolí a dát si tam jedno ze speciálních menu za akční cenu, více informací na webu. Něco z toho určitě vyzkouším. Nevypadá to vůbec špatně, podobné projekty oceňuji a moc se mi líbí, byť mne na těch stránkách trochu vytáčí promo texty, takové to informování, že konečně restaurace zpřístupňují jídlo „běžným smrtelníkům“ či že „i obyčejný člověk může ochutnat vysokou gastronomii“. Ale to je asi můj problém s tímhle dělením a do další z debat a hádek, které končí ve stylu „hnusný snobe, večeři pro dva za tři tisíce si normální lidi nikdy nemohou dovolit“ vs. „spočítej, kolik utratíte měsíčně za cigarety a benzín při zbytečných cestách po Praze“ už se mi moc nechce :o) Prostě když už někdo chce a může dát 250,- až 600,- na osobu za ochutnávku v rámci téhle speciální akce, tak (byť třeba s vynecháním dobrého vína) na normální večeři v prakticky kterékoliv z restaurací ve výběru zvládne našetřit taky.

Což mne přivádí k dotazu (byť na to loni byla anketa)… plánujete na Vánoce (omlouvám se, že je připomínám, asi toho máte dost jinde) nějaké speciální víno, snad dokonce láhev, kterou si dlouho šetříte? Budete otevírat „lepší“ vína, nebo prostě ten typ, co pijete běžně?

Zobraz celý článek →

Slepý jako burgundský krtek

Před včerejší závěrečnou ochutnávkou cyklu Burgundský rok v AdVivum jsem, při pohledu na černou sklenici na stole, rovnou jasně naznačoval, že nějak nejsem ve formě na slepou ochutnávku. Bylo mi totiž jasné, že přijde něco jako opáčko. A taky že jo. Tři vzorky, každý s možností původu z několika oblastí Burgundska. A teď co s tím? Mám slepé degustace hodně rád (delší text na tohle téma z jedné loňské vánoční ochutnávky), nutí člověka se na víno opravdu soustředit a smazávají výhody nápisu na vinětě a slavných jmen, ale nesnáším ten svíravý pocit v břiše a strach říct „to asi bude…“, abych se úplně neztrapnil. Pít víno, když víte co přesně to je, umožňuje soustředit se na známá specifika, hledat je, srovnávat v hlavně s dalšími víny producenta či oblasti a hledat styčné body. Opačná cesta, tedy napsat si (či v hlavě sesumírovat) degustační poznámky a snažit k nim přiřadit něco, co už znáte, je o pořádný kus namáhavější. A ego trpí pokaždé, když jste úplně mimo. Snadno se vám může stát, že (sice nepříliš přesvědčivě, ale přesto) tipnete víno z legendární a drahé apelace Mersault v Côte de Beaune, ale realitou je původ hroznů z Mercurey v Côte Chalonnaise. Jako já včera, za to by mne nikdo z Mersaultu asi nepochválil. Ale stejně a právě proto… chutnat na slepo má smysl!

A pro tuhle blbou volbu mám omluvu. To víno mělo krásnou mladou a nazlátlou barvu, pěkné ovoce překryté výraznějším sudem v takovém tom krémovém stylu, bylo poměrně komplexní a již nyní hodně bohaté. Navíc v chuti suché, s krásnou mineralitou až ve stylu takového toho kamenně spáleného křísnutí křemenem, krémové, dlouhé. Na tenhle styl jsem u vín z Mersaultu narazil často. Jenže tohle bylo Domaines Devillard a jejich Château de Chamirey s  Mercurey 1er Cru „La Mission“ Monopole 2006, teda jednou z asi nejlepších tamních poloh (hodně vápencová, velmi staré keře, snaží se u INAO dosáhnout změny na statut Grand Cru, ale to bude, pokud vůbec vyjde, trvat ještě roky). Absolvoval jsem si nedávno dvě jejich ochutnávky a dlouhý rozhovor s panem Devillardem a jeho ženou, takže snad spáchám delší zápisek jen k jejich vinařství (jeden starší už tu je).

Další víno už jsem tipl správně, ale až po hromadě nápověď a nasměrování. Tam mne to štve obzvlášť, protože jsem ho na degustacích AdVivum měl už několikrát, ovšem pokaždé k němu mám o něco jiné poznámky a pocity variují od extatického nadšení až po „láme se, už nic speciálního“. Pravda, je to „základní“ bílé Bourgogne 1997 od Maison Leroy, tedy víno dvanáct let staré a v této kategorii lze svést rozdíly nejen na mou náladu a prostředí degustace ten který den, ale i skutečné rozdíly mezi jednotlivými lahvemi. Schválně se mrkněte na hodnocení na CellarTrackeru, tam je to též dobrá zběsilost, od „loni už jsem si myslel, že je mrtvé“ až po „stále neukazuje známky stáří“ :o) V černé degustační sklence dominuje výraznější ovocitost, po přelití do objemnější sklenice se rozvíjí trochu ujetější zeleninové tóny, jasné lahvové stáří (ale stále překvapivě špičková kondice), trochu mořské slanosti, oříšky a podzimní jablka, víno je aromaticky poměrně koncentrované a komplexní. V chuti suché, čisté, stále ovocité, dlouhé a jasně starší. Spíše lehčího stylu, ale skvěle vyvážené, s výbornou kyselinou. Ve skle se rychle mění, postupně nabírá na vrchu výrazná mineralita až opět do křísnutí křemenem. Jaký věk tipnete? A zajímavost… hrozny pocházejí ze starých keřů v Mersaultu. Jukněte, co jsem o něm psal skoro přesně před dvěma lety. To jsou věci. Odkazy na starší názory na stejná vína uvádím záměrně proto, aby si každý uvědomil, jak je jakékoliv hodnocení pouze zamražením jednoho aktuálního dojmu, ostatně včera k tomu něco proběhlo v diskusi.

Jen u třetího vzorku nebylo nutné váhat a šlo hrdě a bez váhání přijít s tím, že pijeme Beaujolais a konkrétně Moulin-à-Vent, ještě přesněji Domaine du Vissoux Moulin-à-Vent „Les Troix Roches“ 2006. Zde třeba přelití do klasické průhledné sklenice dost pomohlo, protože nafialovělá barva k odskoku od odrůdy Pinot Noir přispěla. O víně jsem psal nedávno, tentokrát mi přišlo trochu sevřenější oproti předchozím projevu, ale stále aromaticky výrazné, ovocité, trochou kouře, v chutí pevné, opět krásné ovoce, s pěknou kyselinou a dochutí, vyvážené, skvělé. Navíc bude báječně zrát.

Zbytek večera patřil třem červeným, takže teď už jen taková ta klasická blogová „onanie“ co dobrého jsem pil a jako že záviďte :o) Marsannay 1998 z Maison Leroy a Gevrey-Chambertin 1er Cru „Les Corbeaux“ 1986 Maison Leroy byla oboje výborná vína, ale nějak nemám sílu k nim přepisovat poznámky. Protože se chutnalo i Chambolle-Musigny „Les Charmes“ 2000 z Domaine Leroy a ukázkově reprezentovalo „Leroy syndrom“ (více jsem se rozepsal tady) a slova jsou zbytečná (ale stejně si je neodpustím). Několik dalších degustujících okolo mne nasadilo při přičichnutí takový lehce „hloupě orgasticky vykulený“ výraz, sebe jsem naštěstí neviděl. Barva je spíš řidší, přezrále jahodová. Vůně pak naprosto úlet, koncentrovaná nádhera a neuvěřitelné množství různých aromat a nuancí, které ale neubíjejí, navzájem nepřekřikují a zpívají v dokonalém souznění. Nádherná aromatičnost Chambolle-Musigny a vůně, kterou umí jen Pinot Noir. To vše s až nezvyklou mineralitou a zvláštní linkou nejvíce připomínající kvalitní domácí koprovou omáčku. Čicháte do zblbnutí a skoro zapomínáte se napít. Vůně je krásně čistá, ovocitá, bohatá, dlouhá a svěží, nádherná. S až nezvykle vysokou ale přesto skvěle zakomponovanou kyselinou. Ve sklence se víno neuvěřitelně mění, pití na celý večer, možná spíš dva nebo tři. Jenže… to mne nikdy nepotká. Tohle byla láhev č. 334 z 876 a už při vstupu na trh to víno stálo i v zahraničí obludně moc, madam Leroy se mu nebála napálit cenu soupeřící s víny typu Grand Cru Echézeaux od Domaine de la Romanée-Conti, ta paní není jen špičková vinařka, ale i obchodnice :o) No nic, další ze snů do sbírky. Výjimečně uvádím hodnocení dvou burgundských specialistů, jen tak pro důkaz, že v tom nejsem sám:

„Lovely Chambolle fragrance. Rich. Very well balanced, Very lovely fruit. Very good class and intensity. Long. Fine plus. From 2007. | Clive Coates The Vine March 2002

Deeply coloured with drop dead gorgeous pinot fruit of unbelievable purity followed by beautifully detailed, focused, wonderfully nuanced flavours and much more minerality than is typical in Charmes. The balance here is wonderful with excellent fruit/acid balance. I very much admire the style of this (89-92)/2006-14 | Alan Medows Burghound.com January 2002“

Takže tak. Degustační pásmo skončilo, bylo to fajn. Mít takhle na celý rok předplacených deset podobných ochutnávek (a tři navíc s večeří) je dobrá věc, oželíte prachy jednou dostatečně předem a pak už si jen užíváte :o) Ještě si na vánoce otevřu nějakou „vzpomínkovou“ láhev a budu se těšit, co vymyslí na příští rok. Leroy si jinak než takhle na ochutnávkách zrovna moc dovolit nemohu, ale o podobná setkání bych nerad přišel.

Zobraz celý článek →

Aligoté od burgundské špičky

Co tak čekat od lahve Aligoté ročníku 2005, pěstované kdesi na úpatí kopce ve Volnay? Aligoté je v Burgundsku asi právem ve stínu Chardonnay a moc se o něm nemluví. Díky výraznější kyselině je dobrým příspěvkem k přípravě šumivých vín, Crémant de Bourgogne, ale většina tichých variant, které jsem měl možnost pít, nabízela spíš jednoduchý základní zážitek. A na mysl se kradlo, jak by asi víno chutnalo v tradičním koktejlu Kir (původně právě Aligoté s Crème de cassis). Asi největší úspěchy tato odrůda slaví v jedné části Côte Chalonnaise, kde má dokonce vlastní apelaci - Bouzeron. Z toho, co jsem chutnal, byl můj pocit buď někde u „travnatějšího Chardonnay light“ nebo naopak dřeva válcujícího většinu okolo, prostě tomu vždy něco chybělo do úplné harmonie. Trochu jiná situace nastala třebas u zvláštního a komplikovaněji ujetého kousku od Leroy, jenže s nimi je to skoro vždy takový… úplně jiný příběh. I proto jsem se těšil, jak bude vypadat vzorek od dalšího vinařství patřícího mezi ty nejlepší.

Domain Michel Lafarge hospodaří na zhruba 11ha (a snaží se expandovat) především ve Volnay, ale s vinicemi i v Beaune, Pommardu a Mersaultu. Clive Coates je ocenil maximálním hodnocením třech hvězd, kterým opravdu hodně šetří. Nepřekvapí, že doména (která ale nikdy nebyla zásadním propagátorem chemie) je nyní kompletně biodynamická. Navíc odmítají i čerpadla pro přetáčení vín, lisují ručně a podobně, prostě tradicionalisté. Pro příznivce všech detailů okolo doporučuji zápisek v aktuální Coatesově encyklopedii (str. 229) a mnohem delší text v jejím starším vydání (str. 504, ve webové verzi zdarma ale jedna strana chybí), k tomu pak dále výborný článek na Great Domains (třeba proč vedou révu systémem cordon, jak určují způsob vinifikace a podobně). Kupa je toho i na jejich vlastním webu, včetně krátkých zápisků z průběhu posledních několika ročníků. Bourgogne Aligoté „Raisins Dorés“ 2005 pochází z placatějších vinic poblíž Volnay, ale ze starých keřů (= až 75 let), které produkujících malé zlaté bobulky, odtud tedy jméno vína. K vinicím i vinifikaci je přistupováno stejně jako u prestižních poloh, tedy bez chemie, žádné přidané kvasinky ani enzymy, dřevo omezeno na minimum, typicky bez filtrace a jen s decentním čiřením.

Víno je, kdo by to byl čekal, v klasické zelené burgundské lahvi s kovovou záklopkou a plným pravým korkem. Viněta prozradí jen to základní a vizuelně je dost… svérázná. Ještě před otevřením sleduji takové medůzovité chuchvalce plovoucí v lahvi, na jiskrnou čistotu to nevypadá. Po nalití do sklenky je barva zlatavá, pěkná a čert vem drobné nečistoty. Hned po otevření vína se na mne vyvalí nečekaná neuvěřitelná záplava až „novosvětských“ aromat, takové to přezrálé tropické ovoce, ananas, hruška a med. Ale tahle vlna rychle zmizí a nahradí ji mnohem delikátnější projev, víno jemně ovocité, trocha medu, ušlechtilé dřevo a mineralita. Připomíná Chardonnay… nebo… aha… je to bílé burgundské, dojem je prostě jako z vín odtamtud spíše než nějak zvlášť odrůdově specifický. Aroma se ze sklenky nedere, je třeba jej lovit, vůně je ve sklence až stydlivě schoulená. Chuť je suchá, důrazná, s výraznou kyselinou, minerální a dlouhá, byť chvílemi poněkud rozháraná a v úplném závěru s trochou jablečné pecky, hořkosti i náznaku oxidace. Ve víně je dotek takové té krémovosti Chardonnay vyzrávaného v sudu a na kvasnicích, ale tady jakoby do smetany někdo vymačkal celý citrón. Ten krémový dojem nastoupí, ale je rychle rozříznout kyselinou a posypán kamenitou drtí minerality. Zajímalo by mne, zda onen úvodní koncentrovaný „úder“ byl původní projev vína v jeho mládí (a jak koukám na recenze po netu, tak je to dost možné), nebo zda se tato aromata opět objeví, kdybych víno nechal dýchat třeba do druhého dne. Tip na pokus s další lahví, které nechám od dovozu nějakou delší dobu na uklidnění (tohle bylo otevřeno po 14 dnech).

Měl jsem velká očekávání a doufal, že podobný vinař jako Lafarge i z Aligoté vymáčkne nemožné. A byl trochu zklamán. Ale proč vlastně? To víno vlastně nabídlo hodně a podobně výraznou mineralitu často nenajdete ani v mnohem dražších vínech. Má žena, která víno pila bez předsudků a očekávání, jej trefně ohodnotila „chutná mi to, ale ne že by to byla nějaká bomba“. Ve mně ta láhev minimálně opět rozproudila úvahy na téma toho, kolik do vína dává konkrétní odrůda a jak se podepisuje místo původu (všechny klimatické podmínky, podloží, co roste v okolí a jaké kvasinky se válejí na vinicích a ve sklepích), sudy a technika zpracování. A vína, která mne nutí přemýšlet a hrát si s nimi, taková já mám rád. Zaplacených 13€ tímto považuji za velmi dobrou investici.

Pozn. Fotografie, samozřejmě krom úvodní lahve, pocházejí z webu vinařství.

Zobraz celý článek →

Degustace ve skladu

Na některé akce chodím opravdu rád a jednou z nich jsou víněnkové degustace pořádané firmou Dominec & spol. Ne vždy tam objevím nějaké „zásadní“ víno, které musím mít, ale pokaždé ochutnám pár moc příjemných, dobře si popovídám a vůbec to mívá fajn atmosféru. Navíc je Tomáš Dominec jedním z našich největších vinných odborníků (a nadšení pro věc z něj přímo čiší, navíc má dost specifický humor, málokdo jiný by napsal jako titulek jedné kategorie lahví „Galerie ‘neúspěšných‘ - vín, které si u nás v kampani 2006 nikdo neobjednal“), takže pokaždé odejdu obohacen o nějaké nové poznatky. Poslední taková ochutnávka, navíc doplněná prodejem sýrů a výborných klobásek, se konala na jiném místě než obvykle, netradičně v jejich novém skladu. Krom klasické ochutnávky to byla zároveň tak trochu oslava sestěhování vín z jejich předchozích několika prostor. A že takový sklad má pro ochutnávání skvělou atmosféru.

Jen si to představte. Se vzorkem nějakého pěkného Bordeaux ve sklence bloumáte mezi dřevenými bedýnkami s vypálenými názvy legendárních château, občas pohlédnete do nějaké pootevřené na vyzrálý ročník vína, o kterém si necháváte jenom zdát. Poznámky píšete tuhle na bedýnce druhého vína z Château Mouton-Rothschild (s lahvemi Château Margaux hned vedle), později přesedláte na výškově lépe vyhovující konstrukci s bedýnkou Château Beaucastel na vrchu. Jasně, trochu jsem o ty bedýnky měl obavy, abych se někde neopřel a celé to nezvrhl. Přemýšlel jsem i o teplotě v prostoru a dupajících davech, ale takhle jednorázově se to asi snese.

V jedné z uliček mezi regály (zde malá výtka, to místo se okamžitě stalo úzkým hrdlem, rozložit to trochu do prostoru by asi bylo lepší) se nacházely stoly a několik desítek otevřených lahví. Zdaleka jsem neprojel vše, spíš tak trochu těkal, utrácel víněnky „šetřivě“ za poloviční degustační dávky zajímavých věcí a dost si to užíval. Docela jsem se zaměřil na mladá Bordeaux ročníku 2006, vlastně jen abych si ověřil, zda některé v kampani En Primeur zakoupené lahve již má smysl alespoň zkusmo otevřít. Nemá, ani ty nejlevnější ne. Některé Pomeroly a obecně na Merlotu postavená vína se už úplně nebrání, ale stále je to vražda neviňátek. O Cabernetech nemluvě. Ta vína však mají pěknou strukturu, dost kyselin a budou zrát hezky, mám se hezkých pár let na co těšit. Určitě se najde někdo, koho budou bavit i v téhle „nejdřív ti ošmirgluji jazyk a pak tě praštím dřevěnou tyčí“ podobě, ale já to nejsem.

Přechutnal jsem „G“ de Guiraud 2008, o kterém již něco psal dříve. Intenzivní, sladší ve vůni, takové angrešto-bonparové, výrazné kyseliny, zajímavé pití a připraveno k otevření. Přišlo mi vlezlejší a bavilo mne méně než ročník 2007 (ten byl ale obecně pro bílá skvělý), ale stále povedené. Ochutnal jsem La Croix du Pin, pod tímto vznešeným jménem se skrývá VdP Cabernet v pětilitrovém bag-in-boxu za pětistovku (resp. 395,- v akci na téhle degustaci). Naprosto korektní, slušně udělané paprikové a trochu trpčí víno, na nějakou párty ideální. V přímém srovnání s pořádným Bordeaux hnedka vedle je to samozřejmě primitivní víno, ale když bude stát samostatně, tak určitě neurazí. Zklamal Crémant de Bourgogne brut z Les Caves des Hautes Côtes i jejich Crémant de Bourgogne Blanc de Blanc, před pár měsíci mi oboje přišlo lepší. Naopak potěšilo šumivé Mas de Daumas Gassac rosé 2008, cabernetové rybízově listově zelenější ve vůni, výrazné šumění v ústech, svěží, ovocité, řízné, lehčí ale docela dlouhé. Takové trochu líbivé a nijak komplikované, ale skvěle pitelné.

Mas de Daumas Gassac patří mezi špičku jihu Francie (někdy je označováno jako „Firsth Growth“ či Lafite Languedocu), pro do apelace nepatřící odrůdy je to však „jen“ Vin de Pays de L'Herault. Na ochutnávce bylo jejich bílé (neochutnal jsem) a červené ročníku 2007 (z 80% Cabernet Sauvignon a zbytek asi 10 dalších odrůd). To se prezentovalo komplikovanější, zajímavou nádhernou aromatikou. Svěží, ovocnou, ale rozvíjející se do dalších rozměrů, s grafitem a vůbec celou tužkou, včetně ožižlaného dřeva. Plné, intenzivní, vyvážené, krásně kyseliny a ovoce, dlouhé, již nyní vlastně bez problémů pitelné, ale na cestě k velikosti. Dobrá zkušenost, byť zbylých 59 dovezených lahví přenechám k nákupu ostatním (běžná cena někde u hranice 1500,- Kč). Domů jsem si však odnes jedno Château Cabezac, konkrétně Cariñu 2006, moc zajímavé aromatické jižně vyzrálé červené postavené na hroznech ze starých keřů odrůdy Carignan. Navíc to má celé zajímavý příběh, ale o tom někdy příště u celé lahve.

Pořádnou diskusi rozproudila tři vína odrůdy Cabernet Franc z Loiry. Vinařství Germain Saincrit prezentovalo s Anjou rouge J.B.G. 2008 učebnicový příklad dobře udělaného vína téhle odrůdy s naprosto klasickým projevem, pěkným ovocem, herbálními tóny a to vše při ceně pod dvě stovky. Ze stejné rodiny pak pochází Thierry Germain, jedna z legend této oblasti, který nedávno přešel kompletně na biodynamiku. K ochutnání bylo Saumur Champigny „Cuvée Thierry Germain“ 2006 a Saumur Champigny „Terres Chaudes“ 2006, vína poněkud zakřiknutá, zemitější, s hromadou podivných aromat a zvláštní strukturou chuti, částí aromatiky pro některé až na hranici vady (sám Thierry ale potvrzuje, že takhle to má vypadat). Pro ty, co znají jeho „předbiodynamická“ vína, docela zklamání. Prý je na tyhle nové varianty třeba počkat a teprve ukáží, co v nich větí. Další dobrá zkušenost.

O zajímavou vsuvku se postarala bio(dynamická) vína z Istrie vinařství Roxanich, neoficiálních (jedním z účastníků ochutnávky donesená) několik lahví jako průřez celým sortimentem podniku. Že bych se pro ně nějak nadchl se říci nedá, ale co nabídnout rozhodně mají. Bílá Malvazija Classica 2006 (macerace 20 dní, 30 měsíců v 50hl dřevěných sudech), Malvazija Antica 2006 (dokonce 67 dní macerace, zrálo 30 měsíců v 35hl sudu) a Chardonnay Milva 2006 (macerace 15 dní, zrání 30 měsíců v 225l a 500l sudech) jsou trochu úlet, opravdu hodně koncentrovaná, nabušená a až jakoby „přepálená“, pro mne postrádají lehkost. Chardonnay je taková skoro „amerika“ tím vším dřevem. Malvazije zase krásně ukazují, co s vínem udělá ztrojnásobení délky macerace, ale tak trochu úlet je i Classica. Cabernet Sauvignon 2006 byl spíše ukázkou klasické teplejší varianty této odrůdy, nic zvláštního. Zato Teran 2005 (detaily na webu), místní autochtonní odrůda, je krásné, kompletní, vyvážené červené. Pokud pojedete na Istrii na dovolenou, po vinařství Roxanich se poohlédněte :-)

Vzpomínáte si na místní experiment „umíte popsat víno“? Čajovna a obchod s čajem Bílý jeřáb měla ne této vinné akci svůj vlastní koutek, kde velmi hezky tyto dva světy přiblížila. Jen se podívejte na vinné sklenky s pěti vzorky čaje:

Každý z nich bylo možno ochutnat, ovšem naslepo. A pak si na papíře s popisy (např. „Výborný assámský listový černý čaj. Listy vysoké kvality s velkým podílem zlatavých tipsů, nálev lehce květově nasládlé, lehce pečeně perníčkové, příjemně zemitě natrpklé, přitom však svěží chuti.“) zkusit tipnout, který je který. Něco pro pochroumání ega, jen co je pravda. Dva vzorky (Jade Oolong a Organic Gaba Oolong) jsem prohodil, ale mám výmluvu, jazyk už byl celý poškrábaný z mladých Bordeaux.

Už jednou jsem tu psal, že do nějakých velkých čajových experimentů se pouštět nebudu, ale vinné a čajové „fanouškovství“ mají mnoho společného a naprosto rozumím, že člověk přejde od jednoho k druhému. Kdyby mi někdo zakázal pít, tak propadnout čajům či kávám by nejspíš bylo snadné a rychlé. A možná i bez zákazu. Čaje mají tolik co nabídnout a přitom bez alkoholu. A to se počítá :o)

Zobraz celý článek →

Vinná manga s lahví Bordeaux

Japonci jsou divní, alespoň z pohledu běžného Evropana to tak obvykle vypadá. Úplně běžným formátem sdělení je u nich komiks. A není to jen pornografické hentai plné Japonek s nepřirozeně gigantickými prsy. Manga je běžně používána nejen pro všemožné více či méně dobrodružné příběhy určené všem možným věkovým kategoriím, ale i pro výuku, reklamu či oficiální důležitá sdělení (např. letáky s informacemi o ptačí chřipce). Do ruky se mi dostal příběh Kami No Shizuku, v překladu The Drops of God či chcete-li Boží kapky. Ten je právě spojením dobrodružství, výuky a reklamy. Nenásilně seznamuje čtenáře se světem vína, tradičními regiony kde se produkuje a jeho různými typy, ale zároveň slouží jako skvělá reklama. Víno, které je základem toho kterého dílu, typicky v prodejích poskočí pořádně nahoru. Příběh je populární mezi japonskými šéfy firem a rodiče ho prý přibalují dětem na cestu při odchodu na univerzitu doufaje, že si jejich potomek vztah k vínu vybuduje. Japonci jsou před námi úplně ve všem :o) Komiks převzala i Korea, Hong Kong a Taiwan, v překladu vyšel ale i ve Francii a vznikl z něj televizní seriál (s reklamní grafikou, která mi strašně připomíná plakát na Harry Pottera).

Příběh je postaven na jednom z oblíbených témat, sporu otce se synem, ovšem zde se zajímavou vinnou zápletkou. Otec, slavný vinný kritik, má dva syny. Jednoho nevlastního, adoptovaného těsně před smrtí, který se živí jako sommeliér. Syna vlastního pak víno nezajímá (a dokonce, jaká urážka, pracuje pro pivovar), odvrhl jej po těžkém dětství, ve kterém se z něj otec snažil udělat odborníka (očichávání všeho možného, neustálé dekantování lahví a podobně, prostě typická zábava). Jenže otec umírá a zanechá jako dědictví sklep plný lahví v hodnotě 18 milionů dolarů. A degustační poznámky k dvanácti vínům, které považuje za nejlepší na světě (a přirovnává je k dvanácti apoštolům). Kdo dokáže jako první do roka identifikovat každé z dvanácti vín, ten sklep získá. Do té doby vínu neholdující syn se vydává na výpravu a především jeho prostřednictvím čtenář získává nové informace a učí se. Degustační popisy, a to možná též přispělo k popularitě této mangy, nepoužívají jen tradiční termíny, někdy těžko pochopitelné a běžného konzumenta odrazující (plné, komplexní, dochuť atp.), ale častěji přirovnávají projevy vína k rockovému koncertu, posezení u krbu s vůni ohořelých dřev a podobně. Japonsky poetické :o) A důvodem je právě to, že autorskému týmu klasický vinný žargon prostě nesedí. Příběh píší Yuko a Shin Kibayashi, sami nadšenci se sklepem plným vína a bez oficiálního vinného vzdělání. Přesto jsou nyní v asijských zemích považováni za velmi silný hlas formující vinné návyky místních obyvatel a Decanter je zařadil do tabulky padesáti nejvýznamnějších osobností oboru.

K celému příběhu jsem se vlastně dostal díky aktuálnímu dílu, ve kterém vystupuje Jean-Michel Cazes, jedna z legend Bordeaux a majitel Château Lynch Bages. Ten se totiž sám pochlubil ve firemním reklamním mailu (tímto děkuji P.J. za přeposlání, správně odhadl, jak moc mne to zaujme), na webu je část komiksu ke stažení i s překladem. Víno, které hrdina komiksu konzumuje, je z jeho dalšího vinařství - Château Ormes de Pez ze Saint-Estèphe (ale kompletní vinařský tým je právě z Lynch Bages). V příběhu hodnotí ročník 2003, ten já ale doma neměl a „ze sklepa“ vytáhl ročník 2004. Jméno château v překladu připomíná dávno zmizelé jilmy z okolní obce Pez. Vinice Ormes de Pez se nachází na více než třiceti hektarech štěrkopískových ploch a jsou vysázeny v hustotě okolo 9.000 hlav na hektar. Jejich průměrné stáří se blíží třiceti letům a odrůdovému složení dominuje 70% Cabernet Sauvignon, následuje 20% Merlotu a 10% Cabernetu Franc. Hrozny se komplet odstopkovávají, fermentace probíhá v nerezu za řízené teploty a tamtéž proběhne i malolaktika. Víno zraje v použitých sudech z Château Lynch Bages a před lahvováním se čiří a filtruje.

Château Ormes de Pez 2004, v anulované klasifikaci z roku 2003 označené jako Cru Bourgeois Exceptionnel, se ukrývá v klasické těžší láhvi Bordeaux tvaru, pod plným slušným korkem a kovovou záklopkou. Barva je rozumně hluboká rubínová, efektní, jiskrná. Hned po otevření víno zavonělo hodně výrazně, svůdně ovocně do švestek, mladě a svěže. Později se objevují zemitější a „masitější“ tóny, lehce uzenost a grafit. Slušné. V chuti suché, ovocité, pěkně postavené s delší šťavnatou dochutí. Pevné až robustní a trochu přísnější, s výraznější kyselinou a poněkud sušším tříslem (což mne otravuje u kupy lahví ročníku 2004). Dobře udělané, poměrně klasické pití. Slušné víno s potenciálem zrát a posunout se do další a snad ještě povedenější fáze, ale pro mne bez nějakého „X“ faktoru, bavilo a ke kusu masa fungovalo, ale nějak zvlášť nezasáhlo.

Čtete komiksy? Znáte jen partu ze Čtyřlístku, nebo jste se už posunuli k Asterixovi? Nebo snad holdujete záležitostem jako From Hell či Sin City? Které víno jste si v poslední době koupili či otevřeli jen na základě reklamy?

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Mladá listopadová vína…“

O mladých vínech toho zde bylo řečeno již dost, letos především v zápiscích „Bílé, růžové, červené… Svatomartinské“ a „Čtyřikrát Beaujolais Nouveau“. První ochutnávka prozradila, že z ročníku 2009 nás nejspíše čekají výborná vína v Beaujolais (ale hlavně Burgundsku) a že ta domácí především z Moravy, často z hroznů s přirozeně zredukovaným množstvím kvůli rozmarům počasí, budou často snad až zbytečně moc vyzrálá. Uvidíme, následující měsíce odpoví. Listopad, měsíc příchodu těchto „urychlených“ vín na trh, je již za námi, takže téma můžeme završit výsledky ankety. Z devadesáti hlasujících jich celých 71% (64 hlasů) letos vyzkouší či už vyzkoušelo Svatomartinské a to je hodně. Kampaň na domácí mlaďochy je očividně úspěšná, vín s tímto označením šlo na trh milion a sto tisíc lahví. Druhé v pořadí je Beaujolais nouveau, které skončí ve sklenkách 35% (32 hlasů) účastníků ankety. Pár dalších (7%) ochutná jiná mladá vína než dvě u nás nejpopulárnější, jen v jednom případě to ale bude italské Vino Novello. Dva hlasující považují tato mladá vína za úplný hnus a 20% (18 hlasujících) je chutná spíše jen z „profesionálního zájmu“. Kompletní tabulka níže…

Hlasujte v další anketě, nic komplikovaného, prostě kde nejčastěji pijete víno :o) A přeji příjemný víkend, ať až máte v plánu cokoliv. Objevují se různé „Mikulášské košty“, v týdnu přibývá ochutnávek bublin, ale proti koncentraci degustací v listopadu je patrný jasný útlum, předvánoční stres útočí. Jestli máte o víkendu v plánu nakupovat dárky v některém z chrámů konzumu, tak upřímnou soustrast…

Zobraz celý článek →

Jak jsem pil templáře

Kdo tvrdí, že nikdy nepil templáře, tak je pije dodnes a denně! Nenapadá mne žádné jiné vinařství, které by mělo mezi vinnými fanoušky tak specifické postavení. Láhve „templáře“ se staly fenoménem ani ne tak pro svou kvalitu, ale spíše ambaláž, která nějakým zvláštním způsobem působí na psychiku nakupujících a nutí je vrhat tato vína do košíku jedno po druhém a následně rozdávat. Snad jsou to ty ručně trhané papíry, snad pečetě. Nebo možná nějaký feromon, kterým je to vše napuštěno :o) Když mi někdo z „nevinné“ části známých a příbuzných dává jako dárek víno, tak v naprosté většině případů je to templář. Zkoušel jsem je ve svých vinných začátcích před lety a i tenkrát dost rychle přešel k jiným značkám, v letech následujících pil spíše různé dárkové lahve ze základních řad a prakticky nikdy si nepochutnal. Dokonale mne vytáčela jejich nedávná billboardová reklamní kampaň „ve jménu růžového“. Neoslovily mne ani „elitní“ lahve v salonu vín, ovšem na druhou stranu jsem si moc pochutnal při vyhlašování TOP 77 vín České republiky 2005/2006 na lesním ovocem narvaném jakostním barrique Alibernetu 2003 ze série Komtur Ekko. Zkusil jsem hned potom jejich další sortiment, ale zase neoslovilo. A jelikož věděl, že je budu pravidelně dostávat k všem možným svátečním příležitostem (jen si zajděte do velkých květinářství a podobných míst, obvykle je mají ve stojanech společně s LiVi a Kristem, tyhle tři tam vidím nejčastěji), v klidu vyčkával. Možná ta firma nalila kvanta peněz do nových technologií či najmula nějaké poradce, ale mám pocit, že v posledních dvou letech jsou jejich vína asi ne nějak zvlášť zajímavá pro vinné nadšence, ale minimálně technicky dobře zpracovaná a statisticky méně křivím hubu, když nějaké „musím“ pít. V nedávné době jsem dostal do pařátů hned dvě jejich červená…

Templářské sklepy Čejkovice Rulandské modré jakostní 2006 „vin de reservé“ (šarže 659) najdete v jejich klasické lahvi s vyhloubeným prostorem pro „ručně vytrhávanou etiketou na speciálním papíře a ručně dotiskovanou originální pečetí řádu templářských rytířů“, s plastovou průhlednou záklopkou a korkem lepeným z drti se dvěma pevnými ploškami. Barva je spíše méně intenzivní, nijak hluboká, což mi u pinotu nevadí, s nafialovělým odstínem. Vůně je ovocitá, před rozdýcháním s výraznějšími tóny pepře a papriky, postupně se ale uvolní hezké třešně a kouřovinka. V chuti suché, lehčí a čisté, rozhodně běžný pinot více než připomíná, trochu třešňové, jednodušší ale příjemně pitelné. Dobře udělané víno na vypití bez nějakého velkého přemýšlení.

Templářské sklepy Čejkovice Dornfelder „astrology collection“ Býk nemá uveden ročník, ale jde o šarži 656 lahvovanou v březnu 2008. Barva je docela tmavá, s fialovým odstínem. Aromaticky mi to odrůdu moc nepřipomíná a celou dobu si říkám, že piju nějaký Cabernet Franc. Co to? Ve vůni se trocha ovoce, směrem třeba k jahodám, míchá s pepřem, sladkou sušenou paprikou a pak i takovou tou zelenou čerstvě krájenou. V chuti opět výrazně kořenité, ale trocha ovoce, dost hladké tříslo, celé je to spíš měkké s až dotykem zbytkového cukru, ale působí vyváženě, je tam i kyselina a dobře se pije. Snad dokonce půjdu a láhev si koupím, abych si ověřil, zda tenhle „cabernet franc styl“ (který před rozdýcháním trochu vylézal i z pinotu) je normální, nebo je to obvykle více podobné deklarovanému Dornfelderu.

Ani jedno z výše uvedených vín bych urputně nerval do chladničky a nenahrazoval něčím jiným, pokud by jej návštěva přinesla k večeři a měla chuť otevřít. Nebudu se bát vlka nic, zkusím objevit nějakou jejich degustaci a projet celý sortiment. Velcí producenti vín snadno dostupných na každém rohu jsou také potřeba. A pokud jejich produkce jde navíc i pít, tím lépe. Stoupá naděje, že se my, vinní nadšenci, nebudeme muset krčit strachy v rohu místnosti před tím, co z dárkového obalu zase vyleze :o)

Odkazy: Supermarketovky a syndrom podceňování | Vína analýze nepodrobená

Zobraz celý článek →

Všehochuť ze světa vína

Minulý týden jsem narazil na ambiciózní vinařský projekt pojmenovaný Artevini. Na webu říkají, že „artevini je nově založený podnik vytvořený s cílem nabízet vína, která vycházejí z moravských a českých vinařských tradic, zároveň však mají moderní charakter a kvalitu“. Za projektem stojí známý dovozce Neubauer & syn a jde momentálně o kooperaci s vinaři z Rakouska, byť hrozny pocházejí z Mikulovska. V nabídce jsou zatím dvě zemská vína ročníku 2008 – Veltlínské zelené označené “Green” a Zweigeltrebe s názvem “Red”, oboje pod šroubovacími uzávěry. Vína mají docela moderní ambaláž a celý ten styl je „trendy“. Nově se chystá řada „Premium“, ke které běží studentská soutěž o nejlepší návrh viněty, pokud jste studentem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, tak můžete ještě narychlo něco spáchat, čas máte do sedmého prosince :o) Z návrhů by měla proběhnout vernisáž, na tu bych docela i zašel. Jak si studenti umělecké školy představují moderní vinětu pro různé tvary lahví mne zajímá. Jinak co se vína týče, tak jsem zatím chutnal jen Green (cena 150,- Kč aneb 5 až 6€) a pocitově mi nejvíc připomínal takové ty základní korektní levné (levnější než toto víno) lehké jednoduché veltlíny z Weinviertelu „na každodenní pití“. Uvidíme, co přinese řada Premium, tam nás čeká i plnější Rulandské modré :o)

Již delší dobu se pokouším začíst do knihy o historii obchodu s vínem (Wine: The 8,000 Year-Old Story of the Wine Trade), která je očividně plná velmi zajímavých informací, ale tak neuvěřitelně nečtivě podaných, že ji vždy zase odložím. Znovu mi ji připomněla nedávná zpráva o počátcích vinaření v Čechách, která se objevila na iHned s podtitulkem „Archeologové zjistili, že se v Mělníce pěstovala vinná réva již na úsvitu českých dějin v 9. století. Je to doba vlády prvních historických přemyslovských knížat.“ Objevené semeno vinné révy a plevel z vinohradů objevené při vykopávkách v Mělníce prozrazují zajímavé věci, jen si to přečtěte. O podobných objevech pojednává i ta výše zmíněná kniha, ale četbu jsem po půlce kapitoly vzdal. Třeba až napadne kupa sněhu a vypadne mi připojení k internetu, tak se donutím k pokračování a podám nějaký report.

Současná vinná blogoscéna v ČR je už delší dobu stabilní (ve smyslu počtu autorů, jinak to na ní žije a někdy až vře) a nikdo nový se na ní neobjevil, i proto mne těší nález v podobě Enologického kroužku  ZF MZLU. Zatím tam najdete především jejich interní pozvánky na degustace všeho možného a občasný report z téhož, ale pokud se budou z ochutnávek objevovat reporty častěji, mohlo by jít o zajímavé čtení a zdroj informací. Zařazuji do čtečky a sleduji. Rozhodně umí psát vtipně (z pozvánky na degustaci mladých vín): „Od vinařů se očekávají vína čistá, není však podmínkou, aby to byla vína jiskrná. Není to seminář o filtraci.“ :o)

Při svých nočních potulkách po temných zákoutích internetu jsem narazil na zajímavé „umělecké“ vinné karafy. Rád se na tyhle podivnosti podívám, domů bych to asi nechtěl. Ve světle jejich cen a představy, jak příšerně se to bude umývat, blednou i ty největší aktuální extravagance od Riedelu (ještě že mají v nabídce i bezchybné „klasické“ tvary). Pokud jste blázni do vinného skla a dekantérů, tak vás asi potěší i nový projekt Le Rituel šampaňského domu Piper-Heidsieck. Ti jsou velkými propagátory dekantace bublinek (ani se nedivím, ten jejich styl po tom úplně) a v nabídce mají i něco mnohem ujetejšího, než nabízí třeba Charles Heidsieck k Blanc De Millenaire 1995 (tam je to speciální karafa od Riedelu, prezentováno v jednom z nejlepších videí na Wine Library za dlouhou dobu, Garyho doprovází mladá nadšená Master of Wine). Spojili se s návrhářem Christianem Louboutinem a „oživují starou tradici“, kterou bylo připíjet šampaňským z boty tanečnice po jejím úspěšném vystoupení. Prodávaná sada obsahuje základní neročníkový Piper a k němu křišťálovou botu/sklenici. Šampaňské bylo a je luxusním produktem, u kterého více než kde jinde (pro velkou část konzumentů, mi ostatní si najdeme krásné bubliny v normálních obalech za lepší ceny) záleží na obalu a všech těch kravinách okolo, tohle je jen další střípek celé marketingové skládanky. Nekoupím si, ale své místo na trhu asi má. Osobně by mne víc lákala tahle lahvo-sklenice :o)

Už jsem se o tom zmiňoval dříve, ale teď je to definitivní, ratifikované a vůbec hotové. Na vinětách vín z Médocu se opět objeví nápis Cru Bourgeois. Po bordelu a zrušení upravené klasifikace z roku 2003 bude ovšem fungovat jinak. Každý rok vinaři pošlou své vzorky komisi (Bureau Veritas) ke slepému hodnocení a nálepku (resp. možnost uvést zatřídění na vinětě) obdrží jen ti, u kterých víno splní požadované senzorické požadavky. Zda je to lepší či horší než původní systém, který umožňoval údaj uvádět více méně nezávisle na obsahu lahve (pokud splnil minimální apelační požadavky) jen podle předchozích výkonů a udělení statutu v minulosti, to už nechám na Vás. Některým château z vyšších tříd původního žebříčku Cru Bourgeois se nový systém moc nelíbí („příliš komplikovaný a nezaručuje kvalitu“), osobně mi ale přijde, že jde spíše o strach z trapasu, kdyby jejich víno nějaký rok tohle označení kvality nezískalo. Ať tak či onak dalších 300 château již o zdegustování svých vín a udělení označení požádalo.

Už ani nevím, jak jsem se dostal k dubovým kapkám (asi klíčová slova dub a třísloviny v textu, snad hledání něco o sudech), ale jestli budete mít pár minut času, proběhněte si ty promo texty. Tomu říkám propagace a kvalitní léčivo! :o) S vínem to nemá ale vůbec nic společného, po pravdě…

Zobraz celý článek →

Alsasko medové, květinové i plné kyselin

Jednou z vinařských oblastí, které rád podléhám a ochutnávky se snažím nevynechávat, je Alsasko. Samozřejmě především pro jejich Riesling, ale mají co nabídnout i v dalších odrůdách, ať z těch dalších „ušlechtilých“ či některých okrajových. Degustaci uspořádal ještě nedávno stavař a nyní dovozce vína, Tomáš Trantina, jako průřez nabídkou svého obchodu. A aby to mělo nějakou vypovídací hodnotu, dovezl ze třech jím zastupovaných vinařství celkem dvacet vzorků. K mému velkému překvapení i tento nášup většina účastníků unesla a tradiční „změna degustace na večírek“, která se na podobných akcích objevuje někde mezi 8 – 10 vzorkem, se nekonala. Chutnalo se z větších sklenic Rona na ryzlinky (resp. obecně pěkná bílá) a akce byla rozdělena krátkou přestávkou na dvě části – představení jednodušších vín na běžné pití a následně blok vín komplexnějších, z lepších poloh a často i s vyšším cukrem (což je v Alsasku celkem běžná a typická věc, byť já osobně inklinuji spíš ke stylu „suché jako troud“, který některá místní vinařství taktéž razí). Čí vína se chutnala a jak to dopadlo?

Zobraz celý článek →